DOMÉNA NA PRODEJ   //   DOMAIN FOR SALE
PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

HEIDEN - Andzjel


Obal


1. NEVĚŘÍM TĚM OČÍM

Utíkám do kopce.
Kdo je on? Co tu chce?
Myšlenky sevře strach,
jak vítr v korunách udusí listí.
Nikomu nevěřím, lidé tu mlčí.
Zírají jak hvězdy v hodině vlčí.
Jak jizva po ráně na čelisti
.
Vzdávám se tmám, které znám.
Ať k sobě mě přivinou.
Smutek pod štíty hor schovám,
nechám ho v lukách,
v potoce utopím.

Nětri, nědve, nějedna.
Zadávám na čjerné hory.
Nětri, nědve, nějedna.
To zadávám na pusté hory.



2. V HODINĚ VLKA

Světlo vprostřed noci
ze spánku budí.
Volá mě ven a já nevím,
zda myšlenek těžkých to vzplanutí,
či další zlý sen.
Oči po místnosti těkají, bloudí.
Hledají temný kout.
Jako já snaží se nemyslet.
A obraz, co se k nim tak často vrací,
nechat po větru plout.
Nešlo to zvrátit, vy víte,
tak nechte mě být.
Nešlo to zastavit.
Oči po místnosti hledají klid.
Nešlo to zastavit.



3. MUSÍM TI TOLIK ŘÍCT

Musím ti tolik říct...
Nevím jak dlouho už nemůžu spát.
Nevnímám čas a necítím hlad.
Psi kolem chalup jsou zlí pořád víc,
okna jsou zavřená, nikdo nevyjde vstříc.
V potoce voda je kalná a tmavá.
Zvěř mizí do hor, nikdo tu nezůstává.
Lidí se straním a zůstávám v lukách.
Chrání mě amulet.
Snažím se najít střechu, štít
pro tenhle život.
Snažím se najít střechu, štít,
musím ho skrýt.
Chrání mě amulet.



4. ZÁŘÍ

Heš bolesti, heš vy strachy.
Heš jak vrany, na vše strany.
Po nohou pohladí zima
a mlha je v údolí.
Pohledy ze strání a toulky v lukách.
Předané poznání,
jak utišit bolet i vědomí.
Nad tělem se sklání,
byliny v rukách.
Navečer dívá se z úpatí hor,
slunce se pokloní a zmizí za obzor.
Pak může svou hlavu skrýt
a chvíli tu samotná být se svými myšlenkami.
Oči se brání a brání a braní.
Tak rády by ještě bloudily pod hvězdami.
Večer má tady mnoho tváří,
bledá dívka sedí nad knihou.
Večer má tady mnoho tváří.
Na stole krav a vlasy rozcuchané.



5. SVIŤ, MĚSÍČKU, JASNO

Sviť, měsíčku, jasno.
Už slunéčko zašlo.
Už slunéčko zašlo,
za to černé mračno.
Za hory vysoké.
Za pole široké.



6. BĚSŮ SE NEZBAVÍŠ


Černá srst na prahu stavení.
Jak vrostlí do sebe a bez hnutí.
Vítr je klidný, tušení tlačí mě ze dveří pryč.
Rány se zhojí,
běsů se nezbavíš.
Vzduch náhle protne truchlivý tón,
to kostela zvon.
V místnosti u kamen leží tam ona
a leží tam on.
Neznámé ruce táhnou mě ven
a kdosi o pomoc volá.
U kamen v místnosti leží tam ona,
její kůže holá,
jako vlčí máky, jako karmín.
Za domem v lukách stlučený kříž.
Rány se zhojí, běsů se nezbavíš.



7. PATŘÍM SEM

Až slunce své oči za kopce skloní,
půjdeme spát.
Tepou naším dechem,
deštěm i zimou,
strachem i vinou.
Hory a chmurný zpěv.
Trávy v sivých lukách.
Byliny v rukách.
Půda a krev.
Až slunce své oči za kopce skloní,
půjdeme spát.
Tepou naším dechem,
deštěm i zimou,
strachem i vinou.
Tepou pravdou.



Texty | HEIDEN - Andzjel | Hard Music Base

O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT


© 2008-2023. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist