Českobudějovická skupina ŠTAMGAST je letos na scéně deset let. Během té doby natočila tři desky a po určitých personálních obměnách poměrně přitvrdila svůj styl. Baskytarista Belzy se chopil odpovědí na následující otázky.

Před nějakým časem proběhly v kapele personální změny. Odešel kytarista Vlčák a po něm i bubeník Oliver. Co stálo za jejich odchodem z kapely?
Vlčák odešel z kapely sám od sebe, prej už ho to nebavilo, a že končí s muzicírováním. Tak jsme oslovili George. Ten sice dlouho neměl kytaru v ruce, ale stal se z něj šikovnej kytarista. Rok na to jsme měli nasmlouvané asi dva koncerty a Oliver nám oznámil, že z rodinných důvodů je nemůže odehrát a sehnal za sebe náhradu – Hlena. S Hlenem začala kapela opět šlapat tak, jak má a domluvili jsme se na další spolupráci.


Zároveň se styl kapely přiblížil k thrash metalu. Jakou odezvu měla tahle změna stylu u fanoušků zvyklých spíše na punk metalové pojetí vaší tvorby, které znají z vašich předchozích tří nahrávek?
Hodně lidí jsme překvapili a myslím, že příjemně. Když hrajeme nové skladby, které ještě nikdo neslyšel a lidi mlátí hlavou, tak je to super pocit. Myslím, že jdeme správným směrem. A ohlasy po koncertě jsou taky zatím skvělé.


Co se týče starších věcí, složených před příchodem nových členů do kapely, budete je upravovat k současné hudební podobě Štamgastu nebo je možné, že byste některé z playlistu vyřadili?
Pár starších věcí, které ještě hrajem prošly menší úpravou, ale pomalu je nahrazují nové skladby.


V letošním rozhovoru pro Czech Blade jsi prozradil, že vás čekají tři aktuální věci. Natočit CD, klip a pořádně se ožrat. To třetí jste snad již zvládli. S otázkou klipu si nejsem tak jistý a jak je to v případě nového CD?
CD bychom chtěli natočit po novém roce, ale přesný termín ještě neznáme. Studio máme domluvený, ale nejdřív musíme mít skladby v cajku. O klipu už jsem se bavil s Pájou Junkem (Junekfilm), který souhlasil. Už jsme s ním točili dva klipy a vždy jsme byli spokojení. Ale nejdřív potřebujem kvalitní nahrávku. Takže nejdřív CD, potom klip a nakonec decentní oslavička spojená s ochutnávkou alkoholických nápojů.


Prozradíš ještě nějaké podrobnosti o chystané desce? Kolik máte připraveno skladeb, jaký bude název, kde budete natáčet atd.?
Je hotových devět z deseti skladeb, které bychom chtěli natočit. Název zatím nemáme, ale můžu prozradit názvy skladeb, které jsou připravené. "Beerman", "Rezavej otvírák", "Štamgast", "Záchytná stanice", "Ženský a chlast", "Šťastný a veselý", "Karanténa", "Leju první ligu" a zatím poslední "Nasrat a rozmazat". Natáčet budem opět v Hellsoundu u Jeníka Kapáka.


Ruku na srdce, člověk už není nejmladší a je v podstatě rád, že drží ještě celkem pohromadě. Jak je náročné skloubit filozofii kapely se všedním žitím jako rodiny, práce, zdraví atd.?
Rodina a práce je u nás na prvním místě a tak občas je to těžký. Už jenom se zkouškami bývá problém, zvlášť když polovina kapely pracuje v zahraničí, jsou doma jenom na víkend a toho volného času si moc neužijou (respekt chlapci). Ale stačí se domluvit a občas udělat nějaký kompromis. No a zdraví nám taky zatím slouží, i když ty kocoviny mají delší průběh než za mlada, ale člověk musí taky někdy upustit páru u nějakého toho kalíšku.


Někomu se může zdát, že zpívat o chlastu je jednoduché a stále dokola. Jenže vymyslet nová témata o alkoholu, zpracovat je a neopakovat se, to není jenom tak. Jak to vidíte vy?
Máš pravdu. Když jsme tenkrát začínali, sypal jsem texty jako z rukávu. Teď už sem tam napíšu nějakej veršík do šuplíku a když je třeba, poskládám z toho text tak, aby to mělo hlavu a patu.


Při vaší produkci se posluchačům vrací atmosféra dávných old school časů bez nějakého moderního inovátorství. Bude to tak i v budoucnu, nebo očekáváte do příštích let odlišný hudební vývoj skupiny?
Už teď jsme se posunuli od punku do thrash metalu a jak to bude do budoucna zatím nikdo neví. Nové skladby jsou o hodně rychlejší a tvrdší.


Jak vás na akcích berou ostatní kapely? Máte nějaké spřízněná jména, se kterými si vždycky rádi zahrajete?
Myslím, že s kapelama, se kterými hrajem, jsme v pohodě. Jsme rádi za každé vystoupení a je nám celkem jedno, jestli je to punk, metal nebo rock. Jenom si nás nedovedu představit na jednom pódiu s dechovkou, to už by byl asi extrém. Spřízněný kapely přímo nemáme, ale v létě jsme si brnkli s River of the Lost Souls a Agony a byla to skvělá akce a super pařba, kterou bychom rádi někdy zopakovali.


Je těžké ptát se v současné době na plány do budoucna. O tom, co nás čeká příští rok, můžeme jen spekulovat. Regionální akce zřejmě budou, ovšem je tu čím dál víc silnější pocit, že velké, mezinárodní festivaly to mají odpískáno možná stejně jako letos. Jaká je vaše prognóza? Určitě se už taky nemůžete dočkat živého hraní?
Je to smutný, jsme velký příznivci festivalů, ať už jako návštěvníci, nebo účinkující. Živému hraní se nic nevyrovná, tak je jasný, že se těšíme i my, až skončí ty různý opatření a konečně hrábnem do strun před lidma. V téhle době nevíš, co bude za tejden. Alespoň ty hospody a kluby aby otevřeli, už nám z toho doma hrabe.


Nemůžeme ovšem ukončit rozhovor bez nějaké veselé, optimistické myšlenky kapely Štamgast směrem k fanouškům...
Není to myšlenka, ale výrok, který zazněl na zkoušce. „Když nemám plnou hubu, tak mi to nechutná.“