PŘIHLÁŠENÍ

Štěpán Málek (N.V.Ú.): Jsou věci, které mě nenechají klidným




Štěpán Málek, frontman punkové legendy N.V.Ú., mimo jiné také výtvarník a sochař, je osobnost, se kterou by byla škoda probírat v rozhovoru pouze záležitosti ohledně muziky. A tak jsme se postupně dostali v otázkách od hudby k tématům, které s ní možná až příliš nesouvisejí, ale dotýkají se každého z nás.



16. září jste s N.V.Ú. zahájili v Plzni v klubu Pod lampou společné turné s kapelou Znouzectnost pod názvem "No future! Future is Now!". Znouzectnost slaví 30 let, N.V.Ú. o rok méně. Čí to byl nápad spojit obě party dohromady a zorganizovat tyhle koncerty?
Pokud mi paměť slouží, první nápad se zrodil už před časem v hlavě našeho basáka Martina, který zároveň v kapele funguje jako koordinátor "managero". Celá kapela jsme se shodli na tom, že s touhle partou pojedem moc rádi, známe se léta, máme se rádi jako lidi a to rozhodlo. Myslím ten lidský faktor dost podstatně. A jistá diverzita v přístupu k muzice. To je, myslím, spíš obohacující, nikdy jsme neměli problém hrát s kýmkoli, kdo je v rámci žánru, jak se říká poposunutý a to směrem do "tvrda" či "jemna". Ale ta lidská stránka tam musí být, ta hlavně.


Možná by hodně lidí zajímal tvůj názor na tvorbu kapely Znouzectnost. Začínali jste obě skupiny, dá se říci, v úplně jiné době, ale na "stejné vlně", i když s N.V.Ú. jste byli v textech přece jen více "radikálnější" s takovou tou tradiční, punkovou rétorikou, oproti textům ZNC, kde nechyběla témata o skřítcích, dracích a pohádkách, zkrátka témata, která třeba občas nějací ortodoxní punkeři nedovedli ani moc pochopit, proč tomu tak je. Když tedy jedete společné turné, nabízí se zeptat, vnímal jsi tehdejší tvorbu kapely ZNC nějak blíže, nebo jste se jen občas setkávali na akcích a jinak šla tvorba plzeňských spíše mimo tebe?
Odpověď je prostá, ano, známe Znouzi od pravěku a poslouchali jsme je v době, kdy jsme se ještě vůbec neznali. Jinak já věřím na jistou osudovost, díky které bylo otázkou času, kdy se poznáme jako lidi. Tahle parta se nám líbila vždycky, takže vše další bylo jen otázka času. Jo a neměl bych zapomenout, že vydavatelství Sisyfos records, které provozuje právě ZNC, nám vydalo poslední desku - cd a to velkou měrou iniciovali právě oni. Prostě za ty roky, co jsme se potkávali všude možně, včetně toho, že jsme pravidelně tuhle partu zvali i na naše festy (Antifest, Podparou a jiné menší akce). Svého času nám bývalá saxofonistka a flétnistka ZNC Romana hostovala na deskách. Znouze nám přispěla i na album našich coverů, které jsme si vydali ke dvaceti letům N.V.Ú. Prostě toho prolínání a sympatií hudebních i lidských tam je moc. Máme se rádi a věřím, že tímhle podzimem naše spolupráce neskončila, ačkoli díky mým zdravotním problémům (vyhřezlá plotýnka) společné tour skončilo o čtyři koncerty dříve.


Svou poslední řadovou desku jste vydali v roce 2009, což už je pomerně dlouhá doba. Občas na internetu zveřejníte nějakou novou skladbu, ale jak to tedy vypadá s celou deskou? Letos se jí už asi nedočkáme?
Opravdu nedočkáte, původně jsme ji chtěli vydat letos, ale nakonec se kapela rozhodla, že když máme za rok 30 let, necháme to už k výročí. Materiál máme již hotový a dokonce pracovně nahraný, ale možná ještě určitě projde "zracím procesem", resp. pár nových nápadů ještě tlačí hudebně i textově. Takže nosič bude příští rok a to i na vinylu.


Česká punková legenda S.P.S. někde zmínila, že už snad ani nebude vydávat další cd, ale spíše singly, které pověsí někam na internet. Stejně si skladby dneska každý stahuje. Jaký je na to tvůj názor? Jsi zastáncem přece jen ještě klasických cd nebo třeba v dnešní době zase oblíbených vinylů?
Jak jsem již řekl, bude vinyl a samozřejmě i cedko, ale taky to uděláme tak, že cd včetně obalu bude ku stažení na našem webu www.nvu.cz. Pravdou je, že cd se dnes stalo již spíše propagačním materiálem. Na vinyl se těším, pro mne je to artefakt a já vždycky miloval asfaltové fošny. Je to kus materiálu, prostě jako sochař to mám rád. A myslím, že i zvuková kvalita je z vinylu o něčem jiném, zvuk není tak zkomprimovaný, má hloubku, prostor. Je fajn, že asfaltové placky zažívají renesanci.


Pojďme od muziky k pomerně aktuální záležitosti, která asi překvapila nejednoho z nás a to je tvá kandidatura v letošních krajských volbách. Komu by to přece jen uniklo, zkus přiblížit, za jakou stranu ses rozhodl kandidovat a taky to nejdůležitější, proč ses tak rozhodl?
Když mne oslovili kluci z koalice Pirátů, Zelených a Svobodných, jestli bych za ně v kraji nechtěl kandidovat, zpočátku jsem se zdráhal. Nemám politické ambice, ale dali mi čas na rozmyšlenou, a tak jsem si prostudoval jejich program a lidské obsazení koalice. Kývl jsem, tahle parta má pro mě názorově i lidsky kredit, jejich aktivity v regionu jsem podporoval i dřív, takže proč ne. Potěšilo mě i jakým neokázalým, neplýtvacím způsobem vedli celou kampaň. Po dohodě mne dali na „nevolitelné“ dvanácté místo na kandidátce. Na bannerech (bilboardy se nekonaly) a plakátech jsem byl společně s bezdomovcem Alexandrem Salákem, moudrým chlapem, kterého mám rád a znám ho již nějaký ten pátek. Myslím, že spojení pankáč-bezdomovec byl celkem odvážný tah a zafungoval. Nakonec jsem skončil na 3. místě a Alexandr na 4. místě, což mě mile překvapilo. Hodně lidí šlo díky tomu k volbám a já věřím, že tahle parta bude fungovat minimálně jako klacek vrazěný do stojatého bahna regionální politiky. A jak jsem již napsal, nadávat u piva umí každý, ale proč nezkusit alespoň maličko něco změnit. Prostě mi to nedalo a vnitřně jsem se připravil i na možné zklamání a eventuelní ztrátu zbytku iluzí, což se naštěstí nekoná. Takže jistá naděje tu stále je. Za mě to rozhodně nebylo, že bych si chtěl masírovat ego, či trpěl nějakým spasitelským komplexem. Jen jsem chtěl za svoji osobu podpořit to, s čím souhlasím a to se, myslím, povedlo.


Asi se nebudu mýlit, když se domnívám, že jsi za to od některých lidí a z různých důvodů nezaznamenal pouze pozitivní reakce. Jak je vnímáš ty?
Jasně, že jsem to i schytal, ve smyslu, že jsem se zaprodal a zpronevěřil punku a blablabla, ale na druhou stranu, když mi psali někteří pankáči, dokonce to, že budou volit Pitomia a jeho partu, no nevím, co je víc konec punku, hihi. No, konec punku se, myslím, nekonal a já žiju, dýchám, přijímám i vylučuji stále stejně. Jsou věci, které mě nenechají klidným. Žiji kde žiji, mám děti a prostě mi není jedno, co se děje. Jasně, že se k tomu vyjadřuji i v textech, ale rokenroll je primárně zábava, což je v pořádku. Pravda je fajn, když zábava nese nějaký obsah, postoj, to je OK, ale je to hlavně ta zábava a radost, což je dobře, nicméně proč své postoje neventilovat i jinak, ne?


Vedle muziky jsi taky výtvarník a sochař. Je to zvláštní a obdivuhodná souhra. V galerii se musíme ztišit, zastavit se, přemýšlet, zkrátka se chovat jinak než na punkovém koncertě, kde dovedou ještě mnozí z nás šílet jak ve dvaceti a za pomocí "rachotu" dostat ze sebe všechno ven. Kde se ty dva světy protnou? Je pro tebe pocit z práce - dejme tomu na nějakém sochařském dílu - stejný, jako napsat písňový text, nebo se tohle nedá vůbec srovnávat?
Umělecká práce je pro mne vlastně jen druhá strana mince, nebo opačný pól jednoho celku. Miluji klid a kontemplaci stejně jako možnost si zařádit a vypotit se na podiu. Myslím, že obojího je nám v životě třeba. Já mám to štěstí, že mám obě želízka v ohni. Paul Klee, můj oblíbený malíř, který byl mimochodem i velmi dobrý cellista, kdysi prohlásil: „Výtvarné umění je moje žena, hudba moje milenka“. Já to cítím obdobně. V osobním partnerském životě ale ne, hihi, tam jsem nudně monogamní jedinec.


Je už to nějaký ten pátek po tvém odchodu ze školství, ve kterém jsi šestnáct let pracoval. Moc by mě zajímal tvůj názor, mění se podle tebe svět kolem nás a stejně i ty děti v lavicích opravdu tak k horšímu? Není to jen zdání, protože o každé generaci se tvrdí, že je horší než ta před ní?
Z univerzity jsem odešel především z finančních důvodů, 11 tisíc měsíčně, na které nás postupně seškrtali, to už mě sralo a uráželo. Jestli tohle byl po 16 letech profesní a karierní růst, no to nasrat. Začal jsem v té době i doktorantská studia, neb moje akademické vzdělání jim přišlo málo, no prostě mne to demotivovalo, krom přemíry papírování, která byla prioritou na úkor výuky. Paskvil, který vedení univerzity vytvořilo ze vzdělávacích programů, které jsme vytvářeli, to mne také trápilo. Z výuky se staly spíše průletové rychlokurzy a já už neměl chuť a motivaci se podílet na výrobě polovzdělanců a potenciálních dalších nezaměstnaných. Laťka nároků na studenty šla rapidně dolů, takže ty finance celkem jednoznačně potvrdily mé rozhodnutí odejít. Ale jinak nemyslím, že by generace studentů byly horší, vždy se našli a budou lidi, kvůli kterým stojí za to předávat zkušenosti dál, jen ten systém nahrává průměrným a to je, myslím, v rámci akademické půdy dost na hovno.


Žák řekne učiteli před celou třídou, že je debil, ten to jde řešit s ředitelem, ale protože je tatínek žáka "vlivný člověk", nic se nikomu nestane a školák se vysmívá dál. Není to právě taky důvod, že učitelé spíše ze školství odcházejí a další se tam přiliš nehrnou? Existuje na popsanou situaci vůbec nějaký způsob obrany?
Jelikož mám dva syny 11 a 12 let a přítelkyně má syna 9 let starého a 16 let starou dceru, která je na gymnáziu, v případě jejich vidím, že školy, kde studují, jsou ok. Mnohé se zde zlepšilo. Takže to tak černě nevidím.


Štěpáne, moc děkuji za tvůj čas a odpovědi. Na závěr by neškodilo říci, jak bys chtěl prožít zbytek roku 2016?
Zbytek roku chci prožít v lásce se svými blízkými - partnerka, děti, kamarádi a vůbec. Jinak chci stále klid doma, v tvorbě a neklid, ten pozitivní na podiu. No, teď hlavně musím zamakat na svém zdraví, pobyt v nemocnici po 45 letech. Naposled jsem byl hospitalizován v pěti letech s tříselnou kýlou, takže to, co se mi teď stalo, byl vlastně první dárek k padesátce, hihi, no chtěl jsem zvolnit, ale že to bude takto, to jsem nečekal. Nicméně jsem optimista, takže se těším až v lednu zas vylezu s kapelou na stage a roztočíme to tak, jak jsme zvyklí. Takže tak nějak, haj hou...

Zobrazeno: 3789x

Magua


» Štěpán Málek (N.V.Ú.): Jsou věci, které mě nenechají klidným (5.12.2016)


PŘIDAT KOMENTÁŘ

5.12.2016 (15:41)

Díky za komentář i za Tvou fotku Štěpána k rozhovoru..!


5.12.2016 (12:20)

Pěkný a zajímavý rozhovor. Velké díky patří jak Štěpánovi, tak Víťovi.


Rozhovor | Štěpán Málek (N.V.Ú.): Jsou věci, které mě nenechají klidným | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2017. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist