Rozhovor přečten 231x (od 9.10.2017)

VOICE OF INSTINCT: Musela jsem sebrat odvahu



Za vším hledej ženu! V téhle kapele ženská opravdu rozhoduje a nikdo s tím nemá problém. Jak k tomu došlo? V roce 2014 se rozpadá power metalová kapela Lammoth a zůstávají spolu (a to doslova – jako manželé) pouze bubeník Filip se zpěvačkou Hankou. Společně zakládají skupinu VOICE OF INSTINCT. Jejich dlouholetý kamarád, kytarista Petr Kotál se k nim přidává v roce 2015. V prosinci následujícího roku nacházejí přes inzerát baskytaristu Lukáše Hrachovce a Voice Of Instinct jsou kompletní. Letos v červnu proběhlo nahrávání debutové desky "Independent" a co bude s kapelou dál, na to se dnes ptáme zpěvačky, klavíristky, autorky hudby a celého projektu Hanky Kittnarové.



Když jste, Hanko, s tvým manželem Filipem zakládali Voice of Instinct, měli jste od počátku jasnou představu, jak bude kapela vypadat?
Když nad tím tak přemýšlím, tak ano, plán byl v podstatě od začátku jasnej, protože v té době jsem byla těhotná a kohokoli jsme přibírali do kapely, musel vědět, že tohle není koncertní záležitost a celkově trochu sázka do loterie. Nevěděli jsme, jak to budeme s mimčem zvládat, zvlášť když na zkoušky musíme s Filipem oba, takže to bylo krušné s hlídáním. Řekli jsme si, že nemáme vlastně žádné ambice ani touhy dobývat svět, jezdit po koncertech apod., to jsme si asi odbyli už v Lammoth, ale že je hudba hlavně náš koníček a zkusíme, jak se budou lidem líbit moje věci. Praha je kulturně příšerně přesycená a přístup lidí k hudbě se díky internetu hodně změnil. Proto je dnes, myslím, důležité nejdřív nahrát CD a pak si ho nechat tak trochu žít vlastním životem na netu, na Youtube, dát ho volně ke stažení a spíš tu hudbu dostat k lidem, než si ji tutlat až na koncert.


V čem se po hudební stránce odlišuje od Lammoth, kde jste působili dříve?
Nechci se od Lammoth distancovat, strávila jsem tím deset let života a člověka to, co dělal, jednoznačně formovalo. Naopak bych jim ráda poděkovala. Máme dnes s VOI společné bicí a zpěv, takže Lammoth určitě z téhle kapely nutně dýchnou. S klukama jsme ukončili kapelu po dohodě a v dobrém. Vyrostli jsme určitě ze složitých progresáckých kompozic a vršení riffů jeden na druhý. Vždy se tak při skládání snažím myslet na to, jak to bude asi posluchač vnímat na první poslech a aby byla hudba hlavně příjemná.


Jak složité bylo hledání dalších spoluhráčů do kapely? Plácli jste si s Lukášem a Petrem hned, nebo šlo o složitější rozhodování?
Kdokoli kdy hrál v kapele, dá mi za pravdu, že hledat nové členy je největší peklo. S Petrem to bylo naštěstí snadné, nějaký rok, dva jsme spolu často hrávali jen tak s kytarkou a cajonem u táboráku nebo v hospůdce s kamarády, a protože jsem viděla, že je Petr šikovnej a líbí se mu, jak zpívám, postupně jsem ho naverbovala [úsměv]. Druhou kytaru nehledáme, Petr by nesnesl konkurenci [smích]!
Na basáka jsme nakonec taky ani casting pořádat nemuseli. V podstatě stačilo napsat jasnej a velmi konkrétní inzerát (dost konkrétní na to, aby odradil kohokoli, kdo by nám nevyhovoval) a Lukáš nám docela na zkouškách vytřel zrak, tak si ho teď rozmazlujem.



Jak vznikaly písně na debut "Independent"? Jedná se ve všech případech o tvé autorské věci?
Pokud se jedná o autorství základních nápadů, hlavní kompozice a melodie zpěvu, tak ano, s tím vždy přicházím já. Pochopitelně je to poté kapelní spolupráce, kluci si tvoří svoje party sami, i když je fakt, že někdy na něčem konkrétním, co jsem si vysnila předem, trvám, ale snažím se jim dávat volnou ruku (už je slyším, jak se smějou, když tohle oni sami budou číst). Někdy asi prudím, ale tak od toho kapelník je, aby to usměrňoval a dával kapele nějaké mantinely a jednotný „ksicht“. Ti moji lotři by tam pořád cpali nějaké vyhrávky a instrumentální pasáže! [úsměv]
Album je z písní, které mám v rukávu třeba i mnoho let, jiné jsou zcela nové, vše začíná doma u klavíru nebo jen tak v hlavě, například i při venčení psa – takhle ostatně vznikla "Useless", skoro o půlnoci před domem, doslova mě přepadla!



Proč jsi něco ze svých nápadů nevyužila už v Lammoth, se kterými jsi nazpívala dvě alba a jedno demo? Nebylo to možné?
Tak však víš, auto má jen jeden volant a tahat za něj nemůže víc lidí najednou. Je to jako když se dnes náš kytarista snaží občas nadhodit svoje věci, které jsou hodně inspirované Iron Maiden a rockovou kytarou a ve výsledku to působí ve srovnání s mými věcmi jako pěst na oko. Tímto se Petrovi omlouvám! [úsměv] V době, kdy jsem zpívala s Lammoth, jsem vlastně ani neměla moc sebevědomí klukům něco předložit. Byla jsem zpěvačka, skládala si svoje party a byla vcelku spokojená, nicméně šroubovat zpěv do hotových písní nebylo ve výsledku moc dobrý. Dnes skládám hudbu a zpěv zcela rovnocenně pospolu a myslím, že je to základ.


Máš ráda ten proces tvorby písní, kdy vymyslíš základní nápad a různými aranžemi ve zkušebně ze skladby vzejde kolikrát téměř jiný song? Možná raději dáváš přednost původní kompozici skladby, tak jak jsi ji vlastně původně napsala a nechceš na tom nic moc měnit.
Baví mě rozhodně víc písně tvořit, než je pak pilovat a dřít ve zkušebně. Nahrávání byla ale zábava asi největší, i když tvrdá škola a dřina, ačkoli jsem měla v té době už dvě studiová alba za sebou. Na aranže jsem uplný poleno – zjistila jsem to až těsně před nahráváním, kdy to kluci začali víc řešit a Lukáš se v tomto ukázal jako nesmírně užitečný, takže buď zakazuju, nebo schvaluju, ale příliš invence zde nevyvíjím [smích]. Co do kompozice mě kluci (zatím) celkem poslouchají, někdy se jich ptám na názory a jsem svolná k různým kombinacím riffů a pořadí, ale někdy u toho trochu „brečim“, to jo. Ale myslím, že úplně jiný songy z toho nelezou.


Vaše texty vznikají až na hotové melodie? Jaká témata se v nich objevují a jakou jim přikládáte ve své tvorbě důležitost?
Texty píše hlavně Filip, já na album napsala 2 ("Useless", "Voice of instinct"), textařinu zatim spíš jen očuchávám, ale opět v tom vidím na další album příležitost ke zlepšení zpěvu - když si ten text napíšu sama, líp sedí, než když to tam bubeník šroubuje že jo, haha... K textům si dovolím zajímavost: skoro všechny písně mají název podle toho, jak jsem je prvně pojmenovala, ještě než se k nim text udělal. Nazpívávám to nejdřív svojí smyšlenou anglosvahilštinou a když mi tam vleze nějaké konkrétní slovo, Filip se ho pak rád v textu chytne a nakonec tak i píseň pojmenuje (např. "Forgotten", "Faster", "You dont know me", "Nevermind").
Témata jsou spíše obecná, nic vyhraněného, o životě, o našich postojích, upřímně je pro nás hudba mnohem důležitější než texty.



Mohla bys aspoň v krátkosti říci něco k jednotlivým písním na albu?
Asi vypíchnu jen něco zábavnějšího:
- "The End Of Innocence" jsem složila v podstatě za večer, přišla úplně sama do rukou při hraní na klavír. Lidi se smějou jejímu názvu a představují si, že to bude o tom, a teď cituji našeho kamaráda Pokiho: „Že už jsem velká holka“ [smích]. Řekli jsme si, že je to dobrej tahák na to, aby si to poslechli, tak jsme ten název nechali!
- "Voice Of Instinct" - původně jen klavírní balada složena už snad před 8 lety, zpěv dodělán až před nedávnem.
- "Let Me Go" je takovej menší žánrovej vtípek, ale lidem se docela líbí, resp. se dělí na lidi, co ji milujou a pak ta druhá půlka, co jí prostě nedávaj. Zpívám tam schválně tak pikareskně, swingově, já říkám - přiznanej kýč není kýčem. Když jsme to nahrávali, ptala jsem se Zdenka: „Není to moc?", a on: „Není, naopak, přežeň to ještě víc, přidej!"
- "Faster" je jedna z prvních věcí, které jsme začali společně dělat a klukům už dost lezla krkem, ale já spoléhala na to, že na nahrávce to dozraje a vyzní a myslím, že se to povedlo. Líbí se mi v ní kontrasty jemných pasáží s nářezama.



Desku jste natáčeli v Hostivaři ve studiu u Zdeňka Šikýře, které bývá oblíbené mnohými kapelami. Jaká byla vaše zkušenost?
Oblibě studia se nedivím, protože Zdeněk je 1) super chlap 2) velkej profík. Takhle dobrej sluch jsem u „zvukaře“ v životě neviděla, ani tak precizní přístup a věcné připomínky, byla jsem nadšená a jemu se hudba také líbila, což, myslím, nahrávce vždy přidá, protože je do věci i autor zvuku víc řekněme zainteresován. Pochvaly od takového člověka si opravdu vážím. Navíc máme studio blízko domova a mohla jsem tam jezdit na kole, což je super před nahráváním zpěvu, krásně se člověk rozdejchá, doporučuju!


Původně jste zvažovali, jestli album vůbec vydáte ve fyzické podobě nebo dáte v různých formách ke stažení na internet. Jak jste se rozhodli?
Štvalo nás, že dáš hromadu peněz za lisovnu, za grafiku, necháš vyrobit 500ks min. náklad CD, kterých ti pak zbyde 300 ve skříni. Docela dlouho jsme byli rozhodnutí se na tohle všechno vykašlat, ale čím jasnější obrysy nahrávka dostávala, tím víc jsme cítili, že by bylo vlastně docela neuctivý jí tu fyzickou podobu nedat. No, alespoň budeme mít co dávat kamarádům pod stromeček.


Jak to bude do budoucna s vaší koncertní činností? Budou následovat k desce nějaké koncerty?
Koncertujeme spíš trochu z donucení, opět – kdo kdy v kapele hrál, ví, co je to rozložit bicí, nacpat je do auta, někam dojet, vynosit vše, postavit, čekat na lidi, kteří stejně nepřijdou, opět vše složit a ve 2 ráno to nosit do zkušebny, do postele se dostat ve 3. Obětovat tomu celý den, aby sis hodinu zahrál. Asi už jsme staří a víc nás baví hudbu skládat a nahrávat. Přesto se tedy ale přemůžeme a dva koncerty spácháme [úsměv]. 7.10.2017 v Liberci v Rock Pubu a 11.11.2017 v Praze ve Vinohradském pivovaru, kde CD pokřtíme. Pokud mohu na něco nalákat, beru s sebou na oba koncerty krásné dvě sboristky a jednoho krásného sboristu!


Co se týče tvého zpěvu, je slyšet, že si jdeš svou cestou a nechceš být jen další z kopií Tarji a spol. Navštěvuješ nějaké hodiny zpěvu nebo něco podobného, abys udržovala hlasivky v dobré kondici?
Tohle je fakt těžký, často lidi slyší „školený hlas“ a hned křičí Tarja, Tarja! Bohužel většinou spíš v negativním smyslu, protože kdo má kapely s ženským zpěvem rád, dokáže v tom ty nuance vidět. Kdybych zpívala klasicky operně, ani mně samotné by se to nelíbilo, a že bych to po těch letech chození na zpěv a absolvování hudební výchovy na Pedagogické fakultě UK, odkud mám titul a HV jsem učila, zvládla. Ale to nejsem já. Dnes od zpěvu chci, aby byl příjemný, hřejivý a charismatický, dřív jsem zohledňovala spíše technickou náročnost, vysoké polohy a rádoby zajímavost. Souviselo to určitě ale i s tím, že Lammoth byli progresivnější hudba, VOI je pro mě víc od srdce a „na pohodu“. A také mě dost naučila praxe, když jsem učila děti, musela jsem zazpívat zkrátka všechno i přes nízké polohy, různé žánry a hlas učitele by měl být maximálně neutrální, bez manýrů, je to jako kdyby učitel češtiny mluvil nářečím, přitom děti musí slyšet správný hlasový vzor.
Pokud mě někdo zpěvově ovlivnil, tak je to Amy Lee (Evanescence), Anneke van Giersbergen (Vuur, ona je naprosto famózní člověk, tak pozitivní!), Floor Jansen (ReVamp, v Nightwish září, ale jejich hudba mě nudí, možná je jí tam až škoda), Marcela Bovio (Stream of Passion, těm jsme ve výsledku hudebně asi nejblíž).



Co vlastně doma za muziku posloucháte?
Nejčastěji poslouchám ječení našeho dvouletého syna Daniela a nebo nějaké nursery rhymes a nebo hrajem spolu lidovky na klavír [úsměv], ale už je ve věku, kdy i na metal paří a když mě slyší z nahrávky zpívat, říká: „Máma“ a na bicí: „Táta, bum bum!“. Sladký. Na nějaký soustředěnější poslech mi s dítětem moc času nezbývá, ale jsem věrná kapelám již zmíněným a kdybych měla vyjmenovat další srdcovky, tak Kamelot, Dream Theatre, Ayreon, Haken, Leprous, Soen, Tesseract, Textures. Tyhle bandy máme s Filipem, Petrem i Lukášem většinou společné. Filip je i dost víc na jazz a djent a další modernější styly, což často hraje doma nebo v autě. Spolupracuje taky se zajímavejma projektama Between the Planets a Face the Day.


Ať se Voice Of Instinct daří a závěrem ještě prozraď, co má přesně vystihovat obal vaší desky? Co se za těmi dveřmi na něm skrývá?
Dobrá otázka. No, vlastně se tam neskrývá nic extra. Je tam úplně normální běžný svět, do kterého můžeš těmi dveřmi vejít. Můžeš je svobodně otevřít a projít. A to člověka dělá nezávislého. Napadlo mě to v souvislosti s názvem "Independent", který se mi líbil, protože, myslím, vystihuje můj současný „hudební stav“. Víš, je to něco, jako když jsi zaměstnanec a rozhodneš se podnikat na vlastní riziko, na vlastní pěst. Dokonce jsem si vzpomněla na tyhle konkrétní dveře v domě, kde bydleli kamarádi a poprosila je o pomoc při focení. Nicméně nemám moc ráda velkolepé myšlenky, hádanky a tajenky při tvorbě názvů alb a obalů, takže bych za tím nic až tak složitého nehledala.
Díky Tobě za rozhovor, díky čtenářům pokud dočetli až sem.


Magua


» VOICE OF INSTINCT: Musela jsem sebrat odvahu (9.10.2017)


PŘIDAT KOMENTÁŘ

Rozhovor | VOICE OF INSTINCT: Musela jsem sebrat odvahu | Hard Music Base - webzin/databáze h&h hudby | www.hardmusicbase.cz
HARD MUSIC BASE

Webzin / Databáze hard & heavy hudby.

KONTAKT

Email: hardmusicbase@email.cz
Reklama: ima.advertisement@gmail.com

NAHRÁVKY K RECENZI

Pepa Jůza
Morašice 32
569 51 Morašice
Czech Republic
juzapepa@seznam.cz

facebook twitter galerie Přehled návštěvnosti RSS


© 2008-2017. Všechna práva vyhrazena.
nahoru
nahoru
TOPlist