PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

VINTAGE WINE: Krev nám koluje v žilách česká




První otázka nemůže směřovat jinam než... Hele vole, vy jste Irové žijící v Praze? Setkal jsem se s vaší tvorbou teprve s albem „Thrashfolk“, ale již tehdy jsem řešil, jaká krev vám vlastně proudí v žilách?
Krev nám koluje v žilách česká. Já byl od mala rocker a hrál jsem v rockových kapelách. Pak jsem ale začal navštěvovat Irsko, dostal se ke mě folklor a už to bylo. To se stalo někdy před 14ti lety a od té doby jsem prozkoumal mnoho hudebních zákoutí a zjistil, že vlastně hranice neexistují. Obzvlášť v hudbě. Také jsme se časem od irských a vůbec keltských tradicionálů přesunuli už v podstatě k čistě vlastní tvorbě. Je to cesta.


Jak mě napadla věrohodnost, tak druhým slovem, kterým bych vyjádřil vaši muziku, je živelnost. Je muzika vaším životem, nebo život vaší muzikou?
Záludná otázka. Muzika nám prostupuje vším, co děláme. A nikdy nás nepřestala bavit a naplňovat. Takže ano, muzika je naším životem. A při skládání bereme nejvíce inspirace z vlastních zážitků a třeba míst či lidí, co nám život postaví do cesty. Takže náš život je i naší muzikou.


Zejména zpěv je velice spontánní. Miluju, když zpěváci muzikou žijí a ne jen pouze přezpívávají notové party.
Ve VINTAGE WINE to tak rozhodně je. Většina písniček, co hrajeme, je spojená s nějakým prožitkem, vzpomínkou... A navíc stále nepřestal fungovat ten adrenalin. Jak se spustí, tak přestává existovat svět okolo. Hudba člověka nakopne i v sebevětší únavě do výšin. No... Cena je za to pak někdy i s úroky.


Album „Dryghtyn“ je, dá se říci, na stejné vlně jako vaše předešlé nahrávky. Takoví ti rychloposluchači řeknou pořád to samé. Jen já bych řekl, že je méně rozverné. Vládne mu trochu temnější aura. Písničky jakoby chtěly více vyprávět příběhy. Pletu se, nebo je to shoda okolností?
Nepleteš ani v nejmenším. Celé tři čtvrtiny desky jsou dokonce celistvý příběh pohasnkého kmene, který se usídlil na prokleté půdě. A pro mě jsou to vlastně nejosobnější písničky, co jsem pro kapelu napsal.


Je mi jasné, že každá kapela prochází nějakým vývojem a skoro pět let je docela dlouhá doba. Bylo záměrem natočit tvrdší album s tvrději znějícími kytarami a celkově dynamičtějším výrazem?
No. Ne že by to byl provplánový záměr, ale asi na tom něco bude. Za ty roky, co hrajeme (ono to je vlastně skoro deset let, jenom mezi "Trashfolkem" a "Dryghtynem" jsou takřka čtyři roky), prostě nějaký vývoj musel být. Takhle to cítíme dnes. Ale neotáčíme se vůbec zády k začátkům. Byla to zase jiná energie. Také za tu dobu každý už trochu něco odžil a tak ani ta hudba už není jenom rozjuchaná na dobu. Jsme více sehraní, otlučení, ale možná i o to víc chtiví do muziky.


Tady mi nejde, než se nevrátit někam k prapočátkům kapely. Bylo někomu z vás jasné, že chcete tančit ve veselí Irska a Skotska? Jak těžké je složit kapelu se stejně nejenom smýšlejících lidiček na našem husitském území?
Je to velmi těžké. Na začátku byl nástřel a pár inspirací, ale do celkového obrázku přispěl každý svým lehce odlišným cítěním muziky. A rozhodně jsme neměli jasno od začátku ve všem. Řekl bych, že ten vývoj stále nekončí a při skládání nových písniček se často přijde zase s jiným směrem.


Kolikrát se kapely hudebně vyvíjejí i díky personálním změnám. U vás mám dojem, že máte sestavu vcelku stabilní. Je to přátelstvím a vírou ve stejnou věc?
No... Ona ta sestava není stále stejná. Občas k personální změně dojde. Spíš než přátelstvím bych už dneska řekl, že kapela je spíš druhá rodina. Ve všem dobrém i zlém. Umíme si vjet do vlasů, ale i skvěle užít společný čas. Někdy je ponorka, jindy zase pohoda. S nikým na světě se vlastně nevídáte tak moc jako s kapelou. Na dlouhých cestách, ve zkušebně a nakonec i v hospodě. A když je někdy volný večer a nevíme do čeho píchnout, tak si často stejně jdeme někam zahrát. Řekněme, že za tu dobu už víme, jak spolu vyjít.


Kde se bere inspirace pro vaši muziku? Já teda nejsem znalec irské folk rockové muziky, ale takové The Pogues si poslechnu vždy rád.
Jak kdy. Samozřejmě, že jsme ovlivněni oblíbenými kapelami. Za zmínku určitě stojí britští Skyclad, ti nám vlastně i dali jméno. Pogues, Levellers, ale třeba i Iron Maiden, progresivní rock, čistý keltský folklor, někdy i moravský. A občas se stane, že písnička prostě vznikne najednou a sama za sebe. Je to pokaždé nevyzpytatelný proces. Někdy máte pocit, že držíte v ruce hitovku a ona vyšumí a někdy zase nenápadná "Popelka" rozkvete.


Je lepší vaše písničky poslouchat než vznášet nějaké otazníky. Máte snad na srdci něco vy, co byste chtěli sdělit?
Jasně! Choďte na koncerty, užívejte života, co to jde, dokud to jde a nezapomeňte, že na muziku a dobrý večer s přáteli není nikdy promarněný čas!

Zobrazeno: 567x

Rock´N´Roll Hell


» VINTAGE WINE: Krev nám koluje v žilách česká (10.3.2020)


PŘIDAT KOMENTÁŘ

Rozhovor | VINTAGE WINE: Krev nám koluje v žilách česká | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2020. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist