Máte venku novou desku „Peklo, co říká si svět“. První čtyři desky Rimortis byly po hudební i textové stránce skoro celé tvé dílo. Podíleli se tentokrát na skládání i ostatní členové kapely jako v případě předchozího alba „Deset kroků zpět“?
Co se týče hudby, tak ano, podíleli a to dosti významně, hlavně kytarista Pavel, který přispěl výraznou měrou. Jinak si samozřejmě každý z muzikantů řekl své nejen ke svému nástroji, ale také k celkovému aranžmá písní. Co se týče textů, dovolil jsem si je napsat opět sám.


Pokud se nepletu, křty CD budou dva - jeden český a jeden moravský. Chystáte pro tuto příležitost nějaký speciální koncert nebo hosty? A proč se křty uskuteční až v prosinci, když CD vychází už nyní?
Nepleteš se, první „český“ křest bude 1.12. v Pečkách u Poděbrad, kde nám CD pokřtí chlapi z kapely Kreyson, která po nás na akci vystoupí. Druhý „moravský“ křest bude o týden později, 8.12. v Olbramovicích u Brna, což je taková naše druhá domácí scéna. Na obou koncertech zahrajeme přirozeně pár skladeb z nového CD a možná se podaří stihnout jedno překvapení, uvidíme... A důvod, proč jsou křty až v prosinci, je prostý, chceme dát fanouškům čas se k CD dostat a řádně ho naposlouchat.


Hráváte poměrně často, na mizernou návštěvnost na koncertech si rozhodně nemůžete stěžovat, předpokládám ale, že se nikdo z kapely muzikou neživíte. Myslíš, že by to při současném stavu koncertování ještě nebylo možné?
Hráváme poměrně často, již osmou sezónu cca 50 koncertů za rok, ale návštěvnost by mohla být nejen na našich koncertech, ale obecně na všech, mnohem lepší, navíc RIMORTIS není kapela, která by hrála za horentně vysoký honorář, takže počet koncertů v tom nehraje žádnou roli. Hraní je pro nás koníčkem a vzhledem k okrajovému žánru, který hrajeme, asi i zůstane.


Zatím posledním klip Rimortis byl k titulní skladbě CD „Deset kroků zpět“ a sami jste si v něm taky zahráli jako herci. Chystáte něco podobného i k aktuální desce?
Klip k novému CD budeme točit zhruba za měsíc, vybrali jsme skladbu „Hvězdám“ a scénář klipu nabízí dvě varianty ztvárnění, uvidíme, k jaké se nakonec přikloníme a zda si v klipu opět sami zahrajeme.


Po odchodu Jakuba Lišky se vám stále nedaří najít vhodného klávesáka. Zajímalo by mě, kolik se přihlásilo lidí od té doby, co byl vyhlášen konkurz, jestli se třeba někdo přihlásil, ale nerozuměli jste si a podobně. Co vůbec musí splňovat člověk, který by se chtěl stát součástí Rimortis?
No, my už taky několik měsíců vůbec nehledáme. Aktivně jsme hledali asi půl roku po odchodu, pak už ne. Na konkurz se pár lidí přihlásilo, ovšem na spolupráci jsme se buď z organizačních a nebo hráčských důvodů nedohodli s žádným z nich. Ono není vůbec snadné najít dobrého klávesáka, je jich žalostně málo, což je dáno historií, u nás nemají klávesy jako takové žádné historické kořeny, ani jedna ze stěžejních českých metalových kapel 80. a 90. let neměla v sestavě klávesy, ze známějších kapel jen Michael Kocáb ve Výběru a Ota Baláž v Nové Růži, jinak nikde nikdo. Takže není nač navazovat, není tu vzor, ke kterému možno vzhlížet. Když jsem začínal, tak jsem chtěl být jako Dodo Doležal nebo Maťo Ďurinda, ale těžko hledat vzor pro klávesáky. A je také pravdou, že nejsme úplně skromní, co se týče nároků na klávesáka, musí to být nejen výborný hráč, ale také slušný skladatel s dobrým technickým zázemím a nástrojovým vybavením, schopný doma vytvářet pracovní demosnímky svých písní, se spoustou volného času, s oblibou melodického metalu. O jednom takovém víme, třeba se brzy blýskne na lepší časy...


Jak jste to vyřešili s klávesami na nové desce?
Na vytvoření klávesových partů jsme se podíleli já a kytarista Pavel, zpěvák Milan přinesl také několik nápadů. O výsledné aranžmá a nahrání kláves jsem se už postaral sám.


Teď mě napadá, že jsem se nikde nedozvěděl, proč Jakub z Rimortis vlastně odešel?
Psali jsme to na webu, měl k tomu své osobní důvody, již nechtěl jít dál.


Stalo se již tradicí, že se na každém cd objeví nějaká coververze. Prozraď těm, co nové CD ještě neslyšeli, o jakou skladbu jde tentokrát?
Vybrali jsme píseň „Cesta poslední“ od pana Karla Černocha z roku 1968. Máme jeho hlas moc rádi. Dle prvních ohlasů fanoušků se nám předělávka povedla, však až čas ukáže...


Co se stalo, že si sekl se svým bočním projektem Fraternitas? Zbylí spoluhráči se loni rozhodli pokračovat bez tebe. Nemáš informace jaký je současný vývoj tohoto projektu?
Nebyl to můj projekt, byl jsem součástí. Důvodem mého odchodu byl rozdílný názor na směr, průběh a výsledný pohled na projekt. Jsem zvyklý pracovat koncepčně, pravidelně a systematicky s jasnou vizí výsledného produktu, v tom jsme se rozcházeli.


Co říkáš na návrat Michaela Kiskeho na scénu? Myslím, že všem pochybovačům, že už zdaleka nezazpívá to co před léty, řádně vytřel zrak.
Já jsem nezaznamenal názor, že by to Michimu už nezpívalo, naopak. Ve všech projektech, kde se objevil, zpíval famózně a byl chválen, lidem spíš vadily ty jeho řeči a názory na metalovou hudbu. Kdyby si to odpustil, lidi by ho měli za boha, i kdyby už jen sípal, takhle bude muset ještě hodně pracovat, aby mu lidi uvěřili, že to co dělá, myslí vážně.


Odpovídal: Vašek Mrzena