PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

KRUTON: Máme společnou touhu dělat něco většího, co bude mít trochu přesah od zavedených postupů




25. ledna loňského roku kapela KRUTON pokřtila v Praze svou třetí desku „Šeď strachostánků“. Nyní jsme všichni o rok starší a věci, které se mezitím ve světě udály nikdo jen tak nepředpokládal. Koncertní pódia osiřela, ale hudbu tím neumlčeli. Naopak. Nastává vhodná chvíle přiblížit si tohle nevšední dílo, jaké se kapele povedlo dát dohromady, když ne naživo, tak alespoň v následujících otázkách.



Před rokem vyšlo vaše třetí album „Šeď strachostánků“. Koncepčních desek vychází spousty, objevují se i ty s rozsáhlou textovou přílohou. Ovšem vydat album rovnou s vázanou knihou v pevné vazbě o téměř sto stranách, to se hned tak nevidí. Odkud se vlastně vzal ten nápad udělat to právě takhle?
Vojtěch Šarše: Přiznám se, že poprvé spolupracuji s hudební kapelou. Je to pro mě zkušenost nesmírně obohacující, ale v začátcích byla opravdu náročná, a to kvůli mému hudebnímu nenadání a absolutní nezkušenosti. S prvními dvěma třemi texty bylo hodně práce ve smyslu jejich zakomponování do hudby. Strávil jsem se zpěvákem-kytaristou, Martinem Strnadem, dlouhé hodiny v odhlučněné místnosti jednoho nejmenovaného pražského divadla, kde jsme se snažili vecpat mé spíše prozaické (nebo až moc básnické) texty do již nahrané hudby – dodneška se divím, jak si je Martin nakonec mohl zapamatovat. Když říkám dlouhé hodiny, myslím tím téměř rok… Vznikla spousta odstavců a strof, která se nakonec do alba nevešla nebo svou formou-délkou-nevyslovytelností nehodila. Ale zároveň hodně jsme o nich s Martinem mluvili. Probírali jsme hlavní postavu, Johna Doea, jeho roli v písních, jak ho vnímáme jakožto vše-člověka, co si pod jeho jménem představujeme atd. No a tak se mi pomalu začala rodit myšlenka doprovodného textu. Měl jsem Johna Doea plnou hlavu, myslím, že Martin taky. Rezonovalo mi to tam a nakonec z toho vyšlo několik povídek.
Jérôme Totti: Dneska je normální shrnout složitý koncept do 240 znaků, jako třeba na Twitteru, nebo vysvětlit krásnou pohádku ve dvou a půl minutách. Opravdu, ale opravdu jsme se snažili do tohoto moderního konceptu vejít, ale to bohužel nešlo… Nestačilo nám to, a proto vznikla sto-stránková kniha a 2 LP.



Autorem textů je Vojtěch Šarše, mimo jiné známý český afrikanista. Jak vůbec došlo k navázání vaší vzájemné spolupráce?
Martin Strnad: To, že je Vojta známý afrikanista, jsme se dozvěděli až po navázání spolupráce a nebylo pro nás nijak rozhodující, pro nás jako kapelu a mě konkrétně, jakožto zpěváka, bylo spíš důležitý, že jsme si hned na začátku tzv. sedli jako lidi a jako umělci. Bylo nám hned od začátku jasný, že máme společnou touhu udělat něco většího, myslím tím koncepční dílo, něco, co bude mít trochu přesah od zavedených postupů typu sloka refrén, sloka refrén, pár textů a hotovo, splněno [úsměv]. Chtěli jsme oba, aby texty obsahovaly také verše, které nejsou nutné „vyzpívat“ do muziky, nějaké recitály, úryvky z Bible, jelikož se téma textů potažmo knihy i jí dotýká a naše parafráze na ni… S tím, jak jsme se do textu ponořovali hlouběji a hlouběji, bylo už celkem jasné, i proto jak zmínil Vojta, že se nemohly všechny verše do textů vejít, že by měla zákonitě vzniknout také kniha nebo alespoň sešit souboru povídek, které by nebyly limitovány hudbou a dostaly tak prostor pro to, otevřít cestu k rozepsání jednotlivých příběhů do široka. I když myslím, že ani tak se nejedná o nabubřelé obsáhlé dílo románového typu, je to prostě kniha povídek k jednotlivým písním z alba, které, aniž byste museli nutně slyšet naše album, můžete přečíst a nasát tak příběh Johna Doea, který je v každém z nás. V průběhu práce na textech jsme se já s Vojtou navzájem obohacovali, protože on neměl zkušenost s psaním textu, který je třeba aplikovat do frázování zpěvu a délky skladby a naopak já neměl vůbec tušení, jak zpracovat dané téma do několika textů, které budou navzájem propojené, stejně jako muzika a zároveň budou tvořit kompaktní celek. To bylo pro mě opravdu nové, moje doména je přeci jen muzika a jsem opravdu moc rád, že textu se chopil někdo, kdo ovládá magii slova. To nám totiž umožňuje docílit, aby texty nebyly jen horkou jehlou sešité cáry papíru, protože potřebujeme hudbu otextovat, ale aby byly plnohodnotnou částí alba! To bych určitě doporučil všem.


Album mám naposlouchané, ale přiznám se, že ke knize jsem se zatím nedostal. Funguje to tak, že kniha samotná může zaujmout čtenáře, kterým metal nic neříká a chtějí se zaměřit pouze na psaný text?
Vojtěch Šarše: Určitě. Rád říkám, že kniha je mou vlastní literární cestou do muziky. Jedná se o malý soubor povídek, jejichž hlavní postavou je (ne)jistý John Doe. Povídky spolu komunikují pouze skrze JD. Tematicky jsou zaměřené na lidský úpadek, utrpení, bolest a eventuálně smrt. Není to veselé čtení, ale zároveň to není ryze metalové čtení. Ačkoli nějaké motivy (vzpoura proti bohu, lidská hniloba apod.) má kniha s tímto hudebním žánrem, který poslouchám odjakživa, společné.
David Pospíšil: Z mého pohledu může kniha zaujmout kohokoli. Dokonce i někoho, komu hudba absolutně nic neříká. Jedná se o temný příběh, ve kterém se dle mého názoru musí každý zorientovat tak trochu sám. Každopádně, pokud ale spojíte celou naši kolekci dohromady, budete si současně listovat knížkou, kde mezi příběhy naleznete i texty k písním, a dále booklety s obrázky od Antonína Handla, dostane to úplně jiný rozměr. Každý si pak může hledat svoji pravdu v celém konceptu. Kdo má velkou představivost, určitě mu v hlavě utkví silné momenty z příběhu. Mrzí mě, že nedokážeme tyto momenty, např. jak lidé padají do nebe apod., přenést do klipu (bylo by to opravdu hodně nákladné, ale ty nápady jsou opravdu mazec). Ostatně celý tento projekt jsme dávali dohromady spontánně 5 let a vznikla z toho „Šeď strachostánků“.



První dvě desky jste si vydali sami, ale „Šeď strachostánků“ jste vydali za podpory labelu Support Underground. Jak s odstupem času, kdy je album na světě, hodnotíte spolupráci s tímhle labelem?
David Pospíšil: Spolupráce s labelem byl vlastně můj nápad a s klukama jsme si říkali, že bychom tuto desku rádi vydali jako neobvyklou zajímavou kolekci. Hlavním problémem byly finanční náklady k celkovému vydání, které bychom prostě sami neutáhli. Oslovil jsem tedy Koníka ze Support Underground, a ten byl z našeho projektu absolutně nadšený a narovinu nám řekl, že kdyby ho naše hudba s konceptem tolik nezaujala, k žádné spolupráci by nedošlo. U Support Undergound nám vyšlo jako první kapele 2x12" LP v gatefoldu + CD s masivním bookletem. S odstupem času si spolupráci s labelem nemůžeme vynachválit. Jedná se opravdu o podporu, jak ze strany šíření naší desky na recenze, tak prodejů a doufáme, že až poleví Covid, budou i nějaké koncerty spojené s labelem. Škoda akorát, že nemůžeme aktuálně desku šířit prodejem na živých koncertech.


Podobná otázka se nabízí i s knihou. Jak vstřícné bylo vydavatelství Maťa, když jste přišli s nápadem vydat titul u nich a jaký je o knihu u čtenářů zájem?
Vojtěch Šarše: Neuvěřitelně vstřícné. Lubor Maťa, sám hudebník, nám dal volnou ruku. Myslím, že se mu nápad od začátku líbil. Vlastně do textu samotného zasáhl jen na úplném začátku – proškrtal můj nabubřelý úvod, za což jsem mu velice vděčný (bohužel mám občas lehce akademizující tendence). Jinak povídky a texty písní nechal zcela na nás.
David Pospíšil: Co se zájmu o knížku týče, to je docela zajímavé. Občas si na koncertě nebo přes shop lidé kupují pouze samotnou knížku. Určitě bychom moc rádi slyšeli odezvu fanoušků, jak se jim kniha líbila. Zase na jednu stranu je to takové správně tajemné a jak jsem zmiňoval výše, každý si to přebere sám a najde v tom svoji pravdu.
Martin Strnad: S Luborem Maťou se známe dlouhou dobu, jsme přátelé, a když přišla myšlenka vydat k albu i knihu, byla volba jasná… I tak jsme ale nejdřív nevěděli, zda to pro něj, jakožto vydavatele, bude vůbec zajímavé a zda to má vůbec parametry, myslím kvalitu zpracování i téma a rozsah knihy, na to, aby bylo pro něj zajímavé ji vydat. Nějakou dobu jsme čekali, zda nám knihu vůbec vydá a do které edice jeho knih se případně vejdeme. O to větší byla naše radost, když nakonec souhlasil a ještě jsme se objevili v opravdu pěkné edici Česká radost s velkými autory, ať už klasickými nebo undergroundovými, které toto nakladatelství vydává. Doporučuju si prohlédnout škálu autorů, kteří jsou právě v tomto vydavatelství vydáváni a podpořit jej koupí některé z knih!



Na album jsem četl dvě recenze a v obou vaši tvorbu přirovnali k produkci legendární Klatovské kapely Asmodeus. Souhlasíte s tímto tvrzením, a jak se na věc díváte vy?
David Pospíšil: Určitě je to minimálně lichotivé. Asi tomu odpovídá náš, pro někoho těžko uchopitelný styl, který někdo popisuje jako alternativní metal, technický thrash až death-metal.


V době, kdy si deska zaslouží pořádně zpropagovat na koncertech, přichází Covid a s tím i zákazy koncertů. Stihli jste loni aspoň něco odehrát?
David Pospíšil: Minulý rok jsme stihli odehrát několik koncertů včetně křtu desky, kterou pokřtil Petr Korál. Na koncertech jsme alespoň stihli něco z nové desky prodat a aktuálně máme v plánu pražský koncert v klubu 007 Strahov 17.4., který bude pravděpodobně nutné přesunout na jiný termín. Už si brousíme zuby na koncerty a strašně se těšíme, až vylezeme ven!
Jérôme Totti: Co se týče minulého roku, tak ano, něco jsme stihli odehrát: křest byl úspěšný, pak jsme ještě hráli čtyřikrát. Většina recenzí alba byla pozitivní, ale na druhé straně žádná knižní recenze nevznikla, což je škoda, protože bychom chtěli zpětnou vazbu i na tuto část konceptu.



V plánu bylo dokonce menší tour po Evropě. Byly známy už i konkrétní termíny koncertů, kde jste všude měli hrát?
Jérôme Totti: Už jsme hráli v Milaně a v Itálii a samozřejmě si chceme aspoň jednou užit i mini-tour po Evropě. Máme kontakty hlavně ve Francii a v Německu, připravovali jsme výjezd, ale na poslední chvíli se všechno zrušilo. Dneska není problém hrát v zahraničí, aniž by se kapela zadlužila! Samozřejmě čekáme na příležitost, a to až bude znovu klid, pak vyjedeme za hranice České republiky!


Spolupráce s textařem Vojtěchem Šaršem tedy bude trvat i nadále pro další album? Rodí se už nějaké další nápady?
David Pospíšil: Jen bych doplnil, že Vojta je od vydání této desky oficiálním nehrajícím členem kapely. Ostatně je to i zmíněno v bookletu. Více o společné spolupráci uvnitř kapely by mohl říci Martin.
Martin Strnad: Jak jsem uváděl už při první otázce, s Vojtou jsme si neuvěřitelně sedli jak po umělecký stránce, tak jako lidi, a stali se z nás přátelé. Naše spolupráce bude určitě pokračovat dál a už jsme ve fázi práce na novém albu… Vlastně už při dokončování této desky jsme věděli, že bychom na ni chtěli navázat dalším koncepčním albem, které by mohlo navázat na předešlý příběh... Víc ale prozatím neprozradíme. Teď potřebujeme hlavně propagovat vydanou desku, čímž děkujeme i za tento rozhovor, a snad nám bude umožněno, i přes komplikovanou situací s Covidem, se co nejdřív vrátit na podium!
Vojtěch Šarše: Možná bych jen dodal, že následující deska, jak všichni doufáme, bude tématicky ještě širší. Máme velké plány.



Poslední otázkou je se zatěžko ptát na plány kapely do budoucna, když se situace ve světě nelepší a nikdo neví, co bude za týden. Ale pokud bude letošní rok stejný jako ten loňský, co bychom mohli od KRUTON čekat?
Vojtěch Šarše: No, pokud bude trvat tato situace, vlastně ani nevím, jak ji nazvat… Tak se minimálně pokusíme dodělat klip k nové desce, na kterém již dlouho pracujeme. Jeho realizace byla ale přerušena covidem, doufáme, že se k natáčení budeme moci vrátit v následujících měsících (neodvážím se říct dnech).

Přidáno: 5.2.2021

Magua


» KRUTON: Máme společnou touhu dělat něco většího, co bude mít trochu přesah od zavedených postupů (5.2.2021)


PŘIDAT KOMENTÁŘ

Rozhovor | KRUTON: Máme společnou touhu dělat něco většího, co bude mít trochu přesah od zavedených postupů | Hard Music Base

O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2021. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist