PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Jirka ´Hugo´ Hučko: Nikdy nevíš, co bude zítra a kdy ty sám budeš pomoc potřebovat




Každý, kdo pořádal nějaké koncerty, ví, jaká je to práce zařizovat kluby, kapely, vyrábět plakáty, letáky, zařizovat výlep, propagaci v novinách, rádio, OSA a spousta dalších věcí, na které jsem zapomněl. Den před koncertem řešit, že kapela, která měla přijet v 17 hodin přijede až ve 20 hodin, protože bubeník dříve nemůže. Zvukař, který měl začít v 17 hodin zvučit teprve úderem šesté vynáší z auta bedny. Krom něj je poté na akci v sále deset lidí a je zbytečné počítat, zda se vrátilo aspoň něco z financí, které do koncertu pořadatel vložil. A tak pořád dokola. Jirka Hučko, přezdívaný Hugo, je zkušený organizátor rockových akcí, který se rozhodl jít na věc trochu jinou cestou. Jeho cílem je pomáhat prostřednictvím muziky těm, kteří to nejvíce potřebují. Pojďme si jeho aktivity přiblížit během následujícího rozhovoru a zároveň tímto informovat o tom, co se teprve chystá.



Dříve, než ses pustil do organizování různých beneficí, měl jsi už zkušenosti s pořádáním jiných koncertů nebo podobných akcí?
Ahoj, zdravím všechny čtenáře Hard Music Base. Toť vcelku zajímavá otázka. Už v roce 1980, když jsem vycházel ze ZDŠ na učňák se učit automechanikem, moje tehdejší třídní učitelka mi do posudku, kromě jiného, napsala, že jsem dobrý organizátor. A jak pokračovala moje cesta životem, tak jsem opravdu zkoušel organizovat různé záležitosti. Na učňáku třeba diskotéky se spřátelenou školou, kde byly hlavně holky, na vojně převážně akce spojené se SSM (pro neznalé - Socialistický Svaz Mládeže), jedna z mála možností, jak si vojnu trochu zpříjemnit, a potom v civilu, kdy jsem do převratu v r. 89 pracoval jako řidič na vnitrostátní kamionce, jsem pokoušel svoji můzu v odborech. Potom byl nějaký čas klid, jelikož v těch letech měl každý spoustu práce sám se sebou, jak zůstat naživu, aby nemusel loupit a krást. Až někdy v roce 1998 jsem začal opět něco dělat. Jelikož sám jsem celoživotní profesionální řidič, rozhodl jsem se pomáhat svým kolegům šoférům. Založil jsem firmu, začal jsem pro ně dělat pracovní, týmové a firemní oblečení, vydávat jednoduchý časopis atd. Ovšem nemělo to dlouhého trvání, a vrátil jsem se zpátky za volant. V roce 2014 vyhlásilo Sdružení řidičů, což je taková profesní organizace, veřejnou sbírku na pomoc jednomu svému členovi, který měl vážně nemocná dvojčata. A jelikož jsem tehdy byl členem Sdružení a tuto sbírku jsem chtěl podpořit, vymyslel jsem, připravil a uspořádal první akci, která se jmenovala "Den pro Verunku a Adámka". Vystoupily tam asi 3 kapely, kouzelník, hostem byl i mistr Evropy ve fotbale Karol Dobiaš, a večer měla být zábava. Bohužel, nedopadlo to moc dobře, lidí přišlo hodně málo, a večerní zábavu jsem zrušil. Přestože to byla katastrofa, rozhodl jsem se v pomoci potřebným dál pokračovat. A abych odpověděl na tvoji otázku - nějaké zkušenosti s pořádáním akcí jsem měl, ale benefice a show byznys, který je s tím propojen, je úplně o něčem jiném, než diskotéky na učňáku. [úsměv]


Proč zrovna děti? Máš s těmito nelehkými záležitostmi nějaké bližší, osobní zkušenosti, které tě v tom, co děláš, motivovaly?
Jak už jsem napsal výše, jeden z rozhodujících faktorů byla pomoc Verunce a Adámkovi. Ten druhý byl to, že v r. 2013 jsem měl vážný pracovní úraz, zůstal jsem celkem 9 měsíců doma na neschopence a poznal jsem, jaké to je, když se člověk díky nemoci dostane na úplné dno. A jelikož vážně nemocné děti a jejich rodiny, díky obrovským finančním výdajům na léčbu nebo pomůcky, k tomu dnu mají hodně blízko, rozhodnutí bylo jasné. Navíc já sám jsem byl do loňského roku svobodný a bezdětný, a tak jsem se snažil alespoň pomáhat jinde.


Kolik těchto akcí zhruba do roka pořádáš? Funguješ po celé republice?
Na mém projektu JH - Naděje z kamionu je trochu unikátní to, že funguje po celé republice. Že se nespecializuje pouze na určitou část naší země. Formou rockových nebo country koncertů jsem pomáhal Vašíkovi v Nejdku u Karlových Varů, Kačence v Lužné u Rakovníka, Deniskovi v Ostravě a v Karviné, Míše v Karviné, pro Julinku v Plzni atd. Co se týká četnosti, dělal jsem i 7 akcí za rok, ale bylo to zkrátka už moc náročné a musel jsem zvolnit tempo. V současné době to jsou 2-4 akce ročně, počítaje v tom i věc nejvíce prestižní, což je rock-metalový open-air festival NADĚJEfest. Jelikož jsem na naprostou většinu příprav sám a financuji to ze svých soukromých peněz, je to optimální číslo.


Stalo se už někdy, že by ti rodiče zorganizování benefice pro jejich potomka z nějakého důvodu odmítli?
Základem pro to, aby se pro dítě nějaká akce mohla uskutečnit, je souhlas rodiny. Takže to většinou probíhá tak, že pokud se rozhodnu udělat nějakou akci, tak nejdříve kontaktuji rodinu nemocného nebo postiženého dítěte, vyžádám si od nich písemný souhlas se zveřejněním příběhu a fotky, a potom jim sdělím, že bych pro ně chtěl udělat koncert. Je samozřejmostí, že jim poskytuji veškeré informace, které mám sám k dispozici, co se týká např. místa konání, vystupujících kapel, případných hostů atd. Za celých 5 let se mi ještě nestalo, že by rodina nabízenou pomoc odmítla. Na druhou stranu jsem ale po akci už sklidil kritiku od rodiny, že pomoc byla nedostatečná, a že když se tak málo vydělalo, je zbytečné tyto akce pořádat. Ale tento názor se objevil pouze jednou. 99% rodin je vděčných za každou korunu, i když se nejedná o desetitisíce nebo statisíce.


To samé by mě zajímalo i u kapel. Odmítají skupiny občas na benefičních akcích vystoupit nebo jsou vstřícnější?
Show byznys, charita a kapely, to je záležitost velmi rozmanitá [úsměv]. Po těch pěti letech, co se v tom pohybuji, můžu říct jedno: neplatí zde pořekadlo, že čím slavnější, tím normálnější. Je to zkrátka o přístupu každého jednoho člověka, se kterým jednám. Ať je to manažer kapely, nebo někdo z členů, který to má na starosti. V naprosté většině se setkávám s velmi rozumným přístupem. Měl jsem a mám na akcích kapely, které vystupují absolutně zadarmo. Mám kapely, které mi jezdí hrát na vystoupení pouze za cestovní náklady. Mám i kapely, které velmi výrazně poníží svůj běžný honorář, pokud jim řeknu, o jakou akci se jedná. Naopak mám i zkušenost takovou, že když jsem o kapelu projevil zájem, bylo mi odepsáno, že cena bude 80 tisíc plus DPH a oni se potom sami rozhodnou, kam dají třeba 50% z této částky na charitu. Což jsem samozřejmě ihned odmítl. Dokonce jsem i zažil, že si jedna kapela při jednání se mnou schválně navýšila o cca 100% svůj běžný honorář, když jsem o ně projevil zájem. Můžu se jen domýšlet, proč to tak bylo. Nicméně 99% uskupení je v pohodě a vždy najdeme kompromis, který obě dvě strany akceptují. Nestalo se mi, že by některá skupina odmítla s tím, že benefice nehrají. To si v dnešní době rychlých zpráv na internetu už asi nikdo nedovolí, jelikož odezva od lidí by jim moc popularity nepřinesla.


Jaká byla z tvého pohledu nejvydařenější akce, kterou jsi pořádal?
Pro mě osobně je vydařená každá akce, kdy se povede zaplatit náklady a zbyde i nějaká částka pro dítě, pro které se akce dělá. A čím zbyde více, tím lépe. Co se týká hudební atmosféry, tak zatím asi nejpovedenější akce byl druhý ročník NADĚJEfestu, který byl loni v červnu a neprovázely ho žádné zásadní problémy. Co se týká úspěšnosti a celkové pohody, tak to byl koncert pro Vašíka v Nejdku, pro Kačenku v Lužné u Rakovníka a pro Míšu v Karviné. Tam zkrátka panovala obrovská pohoda. Jak s kapelami, tak i lidmi okolo a samozřejmě s vybranými penězi. Ale nejde moc srovnávat festival, který je opravdu velká akce, a klubové koncerty. Vše má zkrátka svoje pro a proti, ale každá akce je jedinečná.


Setkáváš se u lidí spíše s podporou, nebo se najdou i takoví, kteří závidí a pomlouvají, než by sami něco udělali?
Co se týká pomoci, tak dělím lidi do tří kategorií. 1) Ti kteří v rámci svých sil a možností rádi pomůžou. Není jich málo, ale pokud by jich bylo víc, určitě by to bylo lepši. Těch je dle mého cca 15-20%. 2) Do této kategorie bych zařadil tak 50-60 % populace. Nijak zvášť extra nepomáhají ani se nijak neangažují, ale když jsou o to požádáni, tak nějakým způsobem pomůžou. Na druhou stranu ani nijak neškodí a neničí to, co se druhý snaží vybudovat. 3) Tato skupina, také tak těch 15-20 %, bude věčně s něčím nespokojena a bude pomlouvat, ať člověk udělá cokoliv. Samozřejmě, že s tou poslední skupinou mám i své zkušenosti. Teď to sice ustalo, nebo aspoň o ničem nevím, ale v jednu dobu se po facebooku šířily pomluvy o tom, jaký jsem zloděj, že vše, co dělám, je jen kvůli tomu, abych se zviditelnil a nikoliv pomohl atd. Ze začátku jsem z toho byl dost špatný, protože ten, kdo mě zná, ví velice dobře, že bych žádnou prasárnu neudělal. Ale jelikož jsem si nikdy nic nenechal líbit, tak jsem se začal bránit. A možná za to může i moje přímočaré chování a jednání, kdy k ostrým slovům nejdu daleko a jakákoliv politická korektnost mi je cizí a věci nazývám pravými jmény, že mě hodně lidí nemá rádo. Ale jak to už v životě chodí, nikdy se nedá zavděčit všem.


Jedna z největších akcí, co pořádáš, je konání Nadějefestu. Kolikátý ročník už letos bude?
Myšlenka uspořádat festival vznikla někdy v roce 2016. Měla to být společná akce s organizací S.O.S Andělé Rakovník z.s., se kterými jsem tehdy spolupracoval a jsem s nimi provázán do současné doby (ale to je už zase na jiný článek). Festival měl být dvoudenní, měl se konat v srpnu 2018 v Rakovníku. Bohužel přes předchozí sliby a jednání nakonec nedošlo k dohodě s nájemcem areálu, kde se měl festival konat, jiné místo se nám tam zajistit nepodařilo a jelikož myšlenka festivalu nás všechny nadchla, kapely byly z větší části domluvené, tak došlo k prvnímu stěhování festivalu. Jelikož jsem z Nového Města nad Metují ve východních Čechách a nedaleko od nás v obci Pohoří je nádherný a zastřešený přírodní areál, dohodl jsem se s obcí o pronájmu a festival jsem chtěl uskutečnit tam. Bohužel někdy v dubnu jsem se dozvěděl, že ve stejný termín pořádá jeden pivovar, vzdálený asi 7 km od areálu, svůj den otevřených dveří. A vystupovat tam měly kapely jako Arakain, Dymytry, Aleš Brichta a další z tzv. EXTRA LIGY. No a je asi jasné, že když někdo hned vedle pořádá akci, do které nalije miliony, já se svým rozpočtem ve výši cca 70 tisíc, mu rozhodně nemůžu konkurovat, ani kdybych se na hlavu stavěl. Tak nastalo opět hledání vhodného místa. To se mi nakonec podařilo zajistit v nádherném prostředí campu Dolce u Trutnova. Takže v srpnu 2017 tam proběhl první ročník. Poté jsem se s celým týmem, který mi s organizací pomáhá, rozhodl zaměnit termín srpnový za červnový a druhý ročník se uskutečnil v campu Dolce v červnu 2018. Přestože na Dolcích bylo prostředí nádherné, bylo to řešení nouzové a na podmínky festivalu ne moc vhodné, rozhodli jsme se třetí ročník přesunout o cca 4 km dál, do obce Pilníkov u Trutnova. Je to "rocková obec"!!! Byly nám nabídnuty vynikající podmínky, lidé zde muzikou žijí a ve zdejším areálu, kde se festival uskuteční, mají bohaté zkušenosti s podobnými akcemi. Zkrátka festival tam bude jako doma! Letošní ročník, který bude 15.6., je zasvěcen dvěma dětem. Patrikovi z Trutnova, který je po DMO (dětská mozková obrna), trpí dětským autismem a dalších několik přidružených diagnóz. Druhé dítko je Barborka z Břeclavska, které byla diagnostikována SMA (spinální muskulární atrofie). Obě děti velmi touží po léčebném pobytu spojeném s hipoterapií, a proto se z výtěžku festivalu budeme snažit tento pobyt Patrikovi i Barborce zaplatit. Nad festivalem převzala záštitu poslankyně PS PČR paní Ivana Nevludová a celým festivalem vás bude provázet slovem a svými postřehy krásná mladá dáma a vynikající rocková zpěvačka Klára „CLAIR“ Pretorová.


Které kapely jsi letos pro Nadějefest vybral?
Návštěvníci se mohou těšit na rock/metalové HAPPEACE z Pardubic s teprve jedenáctiletým bubeníkem Fandou Kmoníčkem. Dále to budou velice zkušení power/speedmetalisti RIMORTIS z Poděbrad, s výborným loňským počinem "Ozvěny minulosti" za zády. Z Hradce Králové dorazí crossoverrockoví WAIT, chybět nebude ani hard & heavy formace KELWIN z Dambořic, tuzemská zpívající hardrocková legenda Dan Horyna přiveze svůj letos třicetiletý MERLIN a po prvním ročníku si zopakují vystoupení KREYSON MEMORIAL, kteří kromě dobře známých fláků představí i svůj nový, autorský materiál.
Slovenští EUFORY na NADĚJEfestu zazářili loni a tak není divu, že status nejlepší slovenské power/heavymetalové kapely přijedou potvrdit i letos. V podobně výborném světle se představili i pražští METALCRAFT, kteří se vrhli na přípravu nového alba a na festivalu nebudou chybět ani teď v červnu. K jedněm z vrcholů bude dozajista patřit vystoupení ´prazvláštní kapely´ MORČATA NA ÚTĚKU. Jejich neskutečné crazy covery jistě nenechají nikoho v klidu. Legendární MOTORBAND, který je na světě už od roku 1986, zraje doslova jako víno, což kapela potvrdila i na loňském počinu "V" – první nahrávce s excelentním zpěvákem Luďkem Struhařem. Závěr celého festivalu pak bude patřit znovuzrozené power/speedmetalové smečce MORAVIUS v čele s frontmanem Daliborem Halamíčkem (ex-Metan, ex-Salamandra, ex-Panther, ex-Grog).



Na festivalu se koná také řada doprovodných akcí, jaké pro letošek připravuješ?
Máš pravdu. NADĚJEfest, i když by se to mohlo zdát, není jen o muzice. Doprovodné akce tvoří důležitou součást festivalu. Začnu třeba tím, že o slavnostní zahájení se přesně v 10:00 hodin postarají dvojnásobné mistryně světa v mažoretkovém sportu, děvčata z klubu NEMESIS TRUTNOV. Kromě hlavní stage, kde budou vystupovat kapely, bude i jedna menší, na které zazpívá dětská zpěvačka Lucka Hančlová, která má za sebou už několik výborných výsledků v různých talentových soutěžích, budou tam k dispozici různé hudební nástroje, aby si je děti mohly osahat, případně si je i vyzkoušet atd. Pro děti tam dále bude skákací hrad a takové ty plastové koule, do kterých se navléknou a můžou do sebe narážet. Kdybys mě zabil, tak si nevzpomenu na přesný a odborný název [úsměv]. Samozřejmě nebude chybět ani airbrush tetování jak pro děti tak dospělé. Měly by přijet i dva nové tahače značky Volvo, aby si je hlavně děti mohly prohlédnout, a od přátel z Olomoucka dorazí i „kinderkamioňácký show truck“ s různými atrakcemi, hračkami a zbožím na prodej, které se vyrábělo v chráněné dílně. Ale nejen děti si užijí zábavu. Ta je připravena i pro dospělé. Sice trochu jinačí, jelikož už samotné zaměření festivalu je o tom vybrat pro Patrika a Barborku co nejvíce peněz. Takže dospělí návštěvníci se můžou těšit na bohatý festivalový merch, ve kterém budou trička, hrníčky, placky, samolepky, lapače snů a další. Za nákup merche v minimální ceně 200 Kč obdrží každý kupující los a večer se bude losovat o tři zajímavé ceny. Prozradím, že 3. cena je ručně vyráběný výrobek z kůže, 2. cena je večeře v hodnotě 1000 Kč, a 1. cena sud piva z pivovaru Zrzavá Veverka, který je partnerem festivalu. Ale to ještě není samozřejmě všechno. Každá z vystupujících kapel má svůj hrníček, kde z jedné strany je festivalový motiv, na straně druhé je logo dané kapely a místo pro originální podpisy členů. Jakmile kapela dohraje, hrníček jde hned do aukce, která bude probíhat na hlavní stage. Tím se rozhodně ještě nekončí. Pět vybraných kapel má i své polštářky, na kterých je logo kapely a samozřejmě místo na originální podpisy. I ty půjdou do aukce, jakmile kapela dohraje. Ale to pořád ještě není konec. Mám připraven i jeden skvost. Je to pivní tuplák, kde jsou formou gravírování loga všech vystupujících kapel a logo festivalu. Ten půjde do aukce někdy mezi 21:00 – 21:30 hod., společně s losováním za nákup merche. Bude to před vystoupením kapely Morčata na útěku. A aby návštěvníci něco neprošvihli, tak muzikant Jirka Špalek pro nás složil speciální festivalovou znělku, která zazní vždy před něčím zajímavým na stage, třeba právě před aukcemi. Aukce si budu řídit sám, takže kdo bude chtít, pozná mě i osobně [úsměv].
Samozřejmě, že pro návštěvníky je zajištěno i občerstvení. Budou stánky s jídlem a udírna, vedle v hospodě budou i běžná teplá jídla a domlouvám i alespoň jedno jídlo dietní a jedno vegetariánské. Na čepu bude pivo Krakonoš a také Veverka 12°, což je pivo partnera festivalu pivovaru Zrzavá veverka. Veškeré informace týkající se NADĚJEfestu najdete zde: www.facebook.com/events/631549467232355 a nebo zde: www.nadejefest.cz
Je ještě dost věcí, které jsem nezmínil, třeba že se z celého festivalu bude pořizovat filmová reportáž, jak ze země, tak ze vzduchu, že pro kapely bude vařit guláš jeden z nejlepších odborníků na tento pokrm v celé ČR atd. Ale to jsou už ne moc důležité informace [úsměv].



Je na závěr něco, co bys chtěl čtenářům sdělit, třeba nějaké tvé hlavní motto, vztahující se ke tvé činnosti?
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří se na přípravě festivalu podílejí. Ale nejen na festivale, ale i na dalších koncertech, které dělám. Lidem, kteří mě podporují na fb stránce JH – Naděje z kamionu, stránce Nadějefest a další hudební aktivity, a vlastně všem, kteří mají srdce na správném místě. Vaše podpora je pro mě velmi důležitá, bez ní by to nešlo. NADĚJEfest má podtitul „festival s otevřeným srdcem“ a toho se držíme. A na úplný závěr slova moderátorů dvou předchozích ročníků. První ročník Rudolf Schweser, kapela Messalina: „Není zase až tak důležité, kdo na festivale vystupuje, ale pro jaký účel se pořádá“. Ročník druhý, Pepa Michálek kapela Forrest Jump: „Když můžeme, tak rádi pomůžeme“.
A já přidávám: „Nikdy nevíš, co bude zítra a kdy ty sám budeš pomoc potřebovat. Podle toho žij svůj život“
Děkuji za rozhovor. Jirka Hučko

Zobrazeno: 610x

Magua


» Jirka ´Hugo´ Hučko: Nikdy nevíš, co bude zítra a kdy ty sám budeš pomoc potřebovat (26.4.2019)
» René Kottek: Nejen o Barrocko festivalu (3.7.2017)
» Archivář Pavel: Chodím si, kam se mi zachce, a to si nahraju (19.4.2017)
» Juraj Sloboda (Unholy Pagan Fire): Som zástancom starej školy (27.2.2017)
» Jaromír ´Deather´ Bezruč: Šedá eminence mi plně vyhovuje (25.11.2014)
» Petr Korál: Metalové vzpomínání aneb nejen o knize Ohlasy písní těžkých (29.10.2012)
» Panda Music: (5.7.2010)


PŘIDAT KOMENTÁŘ

Rozhovor | Jirka ´Hugo´ Hučko: Nikdy nevíš, co bude zítra a kdy ty sám budeš pomoc potřebovat | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist