Rozhovor přečten 248x (od 19.4.2017)

Archivář Pavel: Chodím si, kam se mi zachce, a to si nahraju



První setkání s Pavlem bylo poněkud úsměvné. Dělali jsme v květnu roku 2012 akci poblíž Ostravy a tehdy jsem ho ještě neznal. Mou pozornost upoutal až jeho diktafon, zapojený u zvukaře v mixpultu. "Pozor na to, to je určitě někdo z OSA, nahrají si tu akci, aby pak mohli zjišťovat, kdo tu hrál a hlavně co", hřímal člen jedné nejmenované kapely. Protože už jsem nechtěl jakékoliv nejasnosti s OSA řešit, začalo mi to vrtat v hlavě. Při následném pohovoru s Pavlem u piva vyšlo najevo, že není žádný kontrolor výše uvedené organizace, ale bootlegář, nebo chcete-li archivář rockových koncertů. Mě jeho činnost poměrně zaujala a dodnes jsme kamarádi. A tak jsem ho jednoho dne přemluvil k následujícímu rozhovoru.



Vím, že asi následující otázku neslyšíš prvně, ale jak ses k tomu nahrávat koncerty a sbírat raritní nahrávky vlastně dostal a jak dlouho se této činnosti věnuješ?
Ze všeho nejdřív bylo postupné objevování muziky během dospívání. V počátcích jsem byl takový „rádiový“ typ, pak mi jednou na základce kámoš půjčil kazetu "Valčík" od Dana Landy, která se mi tehdy dost zalíbila. Přes to jsem se dozvěděl i o Orlíku, a to už mě tak nějak nasměrovalo trochu jiným směrem. Ale pořád jsem žil docela mimo realitu a neměl moc potuchy o jiné muzice. Internet jsem tehdy doma neměl, to byl zhruba rok 2002, kdy jsem měl 15 let. Později už se ke mně přes kámoše dostaly nějaké další nahrávky, zjistil jsem, že se mi hodně líbí starý i současný punk a Oi! a začalo u mě shánění nahrávek. V té době dost frčely různé výměny, kdy měli lidi na svých webech rozvěšené seznamy nahrávek. A jednou jsem tak narazil na člověka, který měl ve svém seznamu i docela čerstvé živáky a vrtalo mi hlavou, kde to nabral, protože do té doby jsem se pídil a nalézal hlavně různé staré živáky z 80. popř. počátku 90. let. Tak jsem mu napsal a vyšlo najevo, že je má od jiného svého známého, který si ty koncerty sám nahrává. To už mě dost nahlodalo, dal mi na něj kontakt, tak jsem se mu ozval a docela rychle jsme se skamarádili. A on mě zasvětil do nahrávání. Na jeho doporučení jsem si pořídil minidisc walkmana a externí mikrofon a s nadšením pak vyrazil na první akci. To bylo v září 2007, brzy to tedy bude 10 let od mé první nahrávky.


Kolik titulů tvá sbírka k dnešnímu dni obsahuje? Pokud to tedy jde vůbec nějak spočítat.
Své nahrávky si zapisuju do Excelu, tak není problém se dobrat k nějakému číslu. Jak jsem tak odchovaný tím počátečním sháněním starých nahrávek, tak už od samého počátku jsem si říkal, že budu vždycky nahrávat všechno, i to, o čem vím, že se mi vůbec nelíbí. Prostě do archivu a že časem by se to třeba mohlo hodit. Na jedné akci tedy obvykle nahraju zhruba 3 až 4 koncerty. A takových jednotlivých koncertů už mám skoro 2000. Z toho je ale nějakých 370 koncertů, které jsem si nahrával přes internet, což je taky skvělá možnost, jak přijít k zajímavým nahrávkám. V Praze je klub Vagon, který na svých internetových stránkách vysílá online každý den své koncerty, mnohdy se zvukem z mixpultu. Tak se dají i takto lehce z pohodlí domova pořídit pěkné nahrávky do archivu. Když tedy odečtu tyto koncerty z internetu, tak to vychází na nějakých 1600 fyzicky na místě nahraných koncertů.


Asi každého by zajímal koncert, z kterého máš největší radost, že ho máš ve své sbírce.
V tomto nějak jasno nemám. Potěší mě vždycky každá nahrávka, kterou si donesu domů. Pak si to přetáhnu do počítače, vyzkouším, jak to hraje, a tím to pro mě většinou končí. Jen čas od času si vzpomenu na nějakou svou nahrávku a tu si pak poslechnu. Obecně už muzice tak moc neholduju jako za mlada, není tolik času, nejsem zastánce poslechu muziky přes sluchátka, tak připadá v úvahu pouze poslech na počítači, a to si kolikrát raději pustím nějaké zpravodajství a u toho dělám jiné věci.
Na koncerty oblíbených kapel ale stále chodím a nahrávat musím, to si nedovedu představit, že bych se na to někdy vykašlal, bez toho se neobejdu. Jednou se to třeba otočí a začnu zase více poslouchat muziku.



Ozývají se ti třeba už kapely samy, když ví, že jsi danou akci nahrál, s žádosti o tvé záznamy?
Za těch skoro 10 let jsem se seznámil se spoustou lidí z kapel z mého okolí, tak u koho vím, že mají zájem o záznamy, tak jim to automaticky posílám, a tak nějak fungujeme. Jsou ale i kapely, kterým někdy něco pošlu a oni neodepíšou ani „díky“, to si pak řeknu, že o to asi tolik nestojí, tak takovým pak už ani nic neposílám.
Velmi zřídka si mě někdo z kapely všimne přímo na akci a poprosí, jestli bych jim to neposlal, s tím problém nemám a vždycky rád nahrávku poskytnu. Stejně tak se mi velmi málo dopředu ozve kapela, jestli bych neskočil natočit jejich koncert. Tak mám takový pocit, že o to kapely asi tolik nestojí, když si ani samy ty koncerty nenahrávají.



A naopak, stalo se ti někdy, že si kapela vyloženě nepřála, abys její koncert nahrával?
Pohybuju se hlavně po hospodských a klubových akcích, kde obvykle problém nebývá. Mnohdy o mě ale kapely ani neví, že si něco nahrávám. To jsem dělal hlavně v počátcích, že jsem se ozýval kapelám a prosil o svolení, jelikož po pár prvních akcích, které jsem si nahrával jen na mikrofon, jsem si už sehnal kablíky pro nahrávání z mixpultu od zvukaře. A tak jsem chtěl přijít ke zvukaři s tím, že už jsem s kapelami domluvený. Tak jsem se postupně seznámil i s mnoha místními zvukaři a dnes už se kapel ani neptám. Pouze občas dle situace řeším eventuálně až na místě, když nějaký zvukař chce nejdříve souhlas kapely. To se ale týká spíše u známějších kapel, na takové ale moc nechodím, takže minimálně.
A tak když na to přijde, byly samozřejmě kapely, které byly proti a nepřály si nahrávat z mixu. Nějak konkrétně bych to ale nerozmazával, mívají pro to své důvody a svůj pohled na věc, to se pak nedá nic dělat. Ale stejně si vždycky nahrávám zvuk i z venku na diktafon, to už mi nikdo zakazovat nemůže. Takže se nestane, že bych si domů nepřinesl žádnou nahrávku. I ty nahrávky na diktafon bývají dobré a poslouchatelné, někdy i lepší jak z toho mixu.



Nahráváš vše od rocku, metalu, punku, folku nebo máš vyhraněné žánry, které preferuješ před ostatními? Mám pocit, že třeba grindcore nebo death metal moc nemusíš.
Samozřejmě chodím pouze na akce, kde hraje nějaká moje oblíbená kapela. A tím, že nahrávám vše, tak mám takto i nahrávky spousty kapel, na které bych jinak samostatně nešel. Co se týče stylů, v počátcích jsem preferoval hlavně punk a Oi!, což odpovídalo mému tehdejšímu nadšení a těžkému shánění této muziky. Postupně jsem ale začal více a více chodit i na kapely jiných žánrů, mám docela široké spektrum oblíbených kapel napříč žánry, takže takto - na žánry to vůbec neberu. Chodím si, kam se mi zachce, a to si nahraju. Je ale fakt, že hlavně takové ty grindy a jiné „blití“ jsem nikdy neměl rád a takovým akcím se docela vyhýbám.


Nějak nechápu lidi, kteří prostojí půl koncertu se smartphonem nad hlavou, aby ti, co stojí za nimi, nic neviděli a dali pak na YouTube dílo zvukově podobné vichřici. To se pak nedivím, že kapely z podobného počínání radost nemají.
Taky z toho nejsem moc nadšený, drtivá většina koncertních záznamů na YouTube za nic nestojí. Pak to dopadá tak, že pokud chce člověk najít něco, na co se dá koukat, musí se prohrabovat balastem. A na to každý nemá chuť, což se týká i mě.
Co se týče pohledu kapely, těžko říci. Myslím, že už na to kapely rezignovaly a neřeší to. V dnešní době sociálních sítí se mnozí chtějí pochlubit: „Hele, kde jsem byl“, podle toho to pak vypadá.
Pro mě má ale hlavní prioritu zvuk, tak mně nejvíce vadí, když v ruce držím diktafon a v mé blízkosti se někdo v jednom kuse vykecává nebo ožralové, co hloupě vyřvávají po celém sále. To mě vytáčí, že mi ničí nahrávku. Se vždycky snažím stát po celý koncert na jednom místě, ať ta nahrávka za něco stojí a je ve stejné kvalitě. Tak nemůžu přecházet zleva doprava, kdežto vykecávat se ti lidi můžou jinde a ne přeřvávat hlasitou muziku.



Kolik akcí za měsíc tak v průměru stihneš? Pamatuju si, jak jsi chtěl loni v létě píchnout diktafon do mixáku při začátku jednoho festu a souběžně spěchat na další akci.
S akcema je to u mě různě. Mám několik nejoblíbenějších lokálních kapel, na jejichž všechny koncerty se snažím chodit, když hrají v dosahu. Pak je mnoho méně oblíbených kapel, na které chodím čas od času. A tak vždy záleží, jak se to nakupí. Není to úplně v mé moci [úsměv]. Někdy se třeba i za celý měsíc neobjeví akce, která by mě zajímala. Jindy jsou třeba dvě akce v týdnu a občas to dopadá tak, že se sejdou třeba i tři akce v jeden den. Pak se musím složitě rozhodovat, kam zajít. Loni v létě se například takto sešly 2 venkovní akce v relativní blízkosti, tak jsem to chtěl takto vyřešit, že se na jedné akci napíchnu a přesunu se na druhou. Tento záměr mi ale bohužel zhatil zvukař, protože byl dost nekompromisní a proti nahrávání z mixpultu, tak z toho nic nebylo. Ta akce ale měla šílený skluz, že když jsem se vrátil z té druhé akce, tak jsem stihl ještě 3 kapely, které mě nejvíce zajímaly.
Obecně už tak často jako dřív na akce nechodím, v poslední době zhruba tak třikrát do měsíce.



Sbíráš nějaké další archivní materiály, kazety, desky, fanziny? Vím, že například nějaké staré fanziny doma máš.
Materiály, vztahující se k mým oblíbeným kapelám, sbírám hlavně v digitální podobě. Když se třeba na internetu objeví nějaký rozhovor, ať už v psané, nebo audiovizuální podobě, tak si ho stáhnu k sobě na disk. Je jen pár nejoblíbenějších kapel, které jsem ochoten podpořit koupí něčeho z jejich merchu. Vždy si říkám, že než si koupit třeba CDčko, to raději dám ty peníze na vstupné a nahraju si jejich koncert [úsměv].
Jak správně zmiňuješ, mám doma nějaké převážně skinheadské fanziny z počátku 90. let. Ty jsem ale sehnal v podstatě náhodou přes inzerát za pár korun. Nijak aktivně tedy oficiální materiály, ať už jakékoli, nesbírám ani nesháním. Prioritou u mě jsou živé koncerty. Něco málo by se u mě ale našlo. Čas od času něco dostanu i od některých kapel jako poděkování, že jim posílám nahrávky z jejich akcí.



Z některých koncertů děláš i videa. Jak si tedy vybíráš, z čeho natočit obrazový záznam a z čeho jen zvuk?
Pořizování zvukových záznamů je celkem jednoduché, s kamerou už je mnohem více práce. A tak na kameru natáčím jen minimálně, a to jen ty nejoblíbenější kapely a zdaleka ne vždy. Svou roli má taky místo, kde se koncert koná. Zdaleka ne všude jsou na natáčení dobré podmínky. Natáčím si takto jenom několik akcí do roka. Když se záznam podaří, tak potom obvykle vystřihnu nějakou písničku a nahodím na YouTube. Kameru už mám přes 8 let, tak už taky není úplně v kondici, ale na takové to občasné natáčení mi stačí.


Díky, Pavle, za odpovědi. Co bys poradil lidem, kteří by chtěli s podobným koníčkem taky začít?
Jo, to by bylo skvělé, kdyby se našlo více lidí, kteří by byli na stejné vlně jako já. Nejméně útrap pro případného zájemce by obnášelo nahrávat z mixpultů, to se stačí jenom napíchnout u zvukaře, zapnout nahrávání, nastavit si úroveň a můžou se v klidu dál bavit s kamarády, popíjet pivo a jako bonus si nakonec domů odnesou z akce i něco víc, než jen nějaké fotky nebo videa z mobilu. Tady bych hlavně zmínil, aby se lidi nebáli zajít za zvukařem a poprosit ho o nahrání koncertu. Jsou to jenom lidi jako my všichni a zde obzvláště platí „za pokus nic nedáš“. Prostě buď ti to zvukař povolí, anebo je opatrnější a chce třeba nejdříve souhlas od kapely. Tak zajdeš za kapelou a poprosíš je a je to. A opět buď to vyjde, anebo ne. Za tu dobu jsem narazil pouze na jednoho zvukaře, který si trval na svém a i přes souhlas kapely nic nahrávat nedovolil. Zastává názor, že takové nahrávky za nic nestojí a nechce, aby takové z jeho pohledu nedokonalé nahrávky od něho existovaly. To je přesně ten zvukař, o kterém jsem se zmiňoval, jak byly loni ty 2 akce v jeden den.
Pokud to tedy někdo myslí vážně, musí si v prvé řadě sehnat nějaké rozumné nahrávátko s „Line In“ vstupem. V současnosti mám 2 diktafony Olympus LS-10 a před asi půl rokem jsem si pořídil diktafon Tascam DR-44WL, který už umí nahrávat kromě mixu současně i zvuk z venku, tedy 4 stopy naráz. Je to otázka několika tisíc, investice se, myslím, bohatě vyplatí. Občas se ty diktafony dají sehnat i přes nějaké inzeráty za ještě menší peníze. Takhle přes inzerát mám ty diktafony Olympus, kdy mě každý vyšel na 3 tisíce a slouží dodnes.
Pak to chce mít vlastní kablíky na napojení na mixpult. Zvukaři mají málokdy po ruce kablíky na Váš diktafon anebo nemají čas nebo chuť je hledat. Mnohem lepší je být připraven a mít potřebné kablíky u sebe. Mixpulty mají v naprosté většině případů výstupy na cinche, velké jacky 6,3 mm anebo tzv. “canony“. S těmi 3 kablíky si vystačíš takřka všude. Jen občas se stane, že nic z toho k dispozici není, kdy jsem třeba nahrával přes sluchátkový výstup na 1 velký stereofonní jack.
Radit pak moc není co, to si musí každý zažít a sám zjistit, co a jak. Taky díky za rozhovor a kdyby to snad někoho motivovalo ke stejné činnosti, stálo to za to [úsměv].


Magua


» Archivář Pavel: Chodím si, kam se mi zachce, a to si nahraju (19.4.2017)
» Juraj Sloboda (Unholy Pagan Fire): Som zástancom starej školy (27.2.2017)
» Jaromír ´Deather´ Bezruč: Šedá eminence mi plně vyhovuje (25.11.2014)
» Petr Korál - metalové vzpomínání aneb nejen o knize Ohlasy písní těžkých (29.10.2012)
» Panda Music (5.7.2010)


PŘIDAT KOMENTÁŘ

Rozhovor | Archivář Pavel: Chodím si, kam se mi zachce, a to si nahraju | Hard Music Base - webzin/databáze h&h hudby | www.hardmusicbase.cz
KOMUNITA

Počet členů: 1637
Nový uživatel: martha

ON-LINE [0]

HARD MUSIC BASE

Webzin / Databáze hard & heavy hudby.

KONTAKT

Email: hardmusicbase@email.cz
Reklama: ima.advertisement@gmail.com

NAHRÁVKY K RECENZI

Pepa Jůza
Morašice 32
569 51 Morašice
Czech Republic
juzapepa@seznam.cz

facebook twitter galerie Přehled návštěvnosti RSS


© 2008-2017. Všechna práva vyhrazena.
nahoru
nahoru
TOPlist