PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Petr Korál: Metalové vzpomínání aneb nejen o knize Ohlasy písní těžkých






Těch večerů, které jsem strávil ve společnosti knihy, encyklopedie československých hard rockových a metalových skupin, pojmenované „Ohlasy písní těžkých“ bylo dost. Ať už pro oživení vzpomínek nebo pro dohledání informací, které se i v dnešních možnostech internetu dají dohledat jen těžko. Už jen proto si myslím, že je tato kniha důležitá nejen pro pamětníky českého rocku a metalu osmdesátých let, ale i pro ty dříve narozené. Dejme nyní slovo jednomu z autorů této publikace, kterým je hudební publicista, moderátor, ale například i zpěvák či textař - Petr Korál.



Ahoj Petře, moc díky, že jsi přijal nabídku probrat nějaké informace ohledně jedné a napadá mě, že vlastně taky jediné knihy, mapující historii tuzemského hard rocku a metalu „Ohlasy písní těžkých“. Knihu jsi napsal společně s Jaroslavem Špulákem. Prozraď, čí to byl nápad a proč jste se spolu rozhodli vydat tuhle encyklopedii?
Taky zdravím! Šmankote, to už je taková doba, že si některé podrobnosti ani nedokážu vybavit. Knihu jsme psali v průběhu roku 1992 a protože vydání bohužel mělo mnohaměsíční zpoždění proti původním plánům, něco jsme pak narychlo dodělávali a předělávali ještě v roce následujícím. Takže je to skoro dvacet let... Ten prvotní nápad kupodivu nebyl ani z mojí, ani ze Špulákovy hlavy, ale přišel s tím náš tehdejší nadřízený – šéfredaktor Rock & Popu, kde jsme tenkrát oba působili, Vojtěch Lindaur. Nám to přišlo jako zajímavá idea, zmapovat historickým pojednáním celé dějiny tvrdé hudby u nás (tuto první část knihy jsem si vzal na starost já) a zároveň přidat i aktuální přehled všeho, nebo téměř všeho, co u nás tehdy hrálo. Vrhli jsme se do toho s nadšením, protože jsme ve své mladické nerozvážnosti vůbec netušili, kolik nás bude stát práce a bezesných nocí.


V době, kdy neexistoval internet a v podstatě ani mobilní telefony, nebylo jistě jednoduché spoustu materiálů a kontaktů jen tak dohledat. Jak jste postupovali při shánění informací do této knihy?
Dohledat materiály na netu samozřejmě nešlo, to byla hudba hodně vzdálené budoucnosti... Ale co se kontaktů týče, já měl tu výhodu, že jsem byl archivář už doslova odmalička (a jsem jím dodnes), takže jsem měl adresy, někdy i telefony na většinu existujících kapel – především z různých fanzinů, ale i díky tomu, že jsem se osobně znal s řadou z nich – a prostě jsme všem klasickou poštovní cestou poslali dopis, že chystáme knihu a aby nám dotyční o sobě poslali informační podklady a fotky. A zároveň v Rock & Popu vyšla výzva, aby se skupiny samy hlásily. Obojí bezvadně zafungovalo, i když ne úplně všechny z těch známějších kapel zareagovaly a pokud jsme tu encyklopedii chtěli mít co nejúplnější, některá hesla pak vznikala bez jakékoliv konzultace s nimi a museli jsme spoléhat jen na svoji hlavu a můj soukromý archiv. Tedy na naše znalosti, naši práci s různými tištěnými podklady a našeho pamatováka.


Kniha s mapováním kapel vlastně končí rokem 1993. Neuvažovali jste někdy o pokračování, o druhém dílu?
Tuhle otázku jsem dostal snad tisíckrát... Odpovím jednoduše: neuvažovali. Tedy možná někdy úplně zkraje ano, ale později už ne. Ta kniha nás opravdu stála tolik času a úsilí, že si to opravdu asi jen málokdo z jejích čtenářů umí zcela představit – a protože jsme se jak já, tak Jarda Špulák nějak profesně posunuli a každý z nás toho dělá v hudební branži strašně moc, není to prostě z časových důvodů možné. Chuť by se třeba našla, ale daleko hůř už smysl. Vždyť ruku na srdce: kolik podobně postižených „bláznů“ jako jsme byli my, by to ocenilo?


Uvedené biografie kapel jste ještě před vydáním mimo případných pravopisných chyb nějak upravovali, nebo jste zkrátka otiskli v podstatě jen to, co kapela poslala?
Pouze mechanicky přepsat to, co nám skupiny o sobě samy napsaly, by nás autorsky jaksi nenaplňovalo. Navíc ty podklady mnohdy byly strašně suché a opakující se a číst už po padesáté zhruba totéž by čtenáře knihy asi moc nebavilo, takže jsme s tím hodně pracovali. Tedy daleko víc Jarda, protože jak už jsem říkal, já měl na starosti zejména první polovinu knihy. Ovšem ledacos jsem samozřejmě „vychytával“ i v té encyklopedické části.


Dá se kniha dnes ještě vůbec někde sehnat?
Samotného mě to překvapilo, ale dá! Já celá léta všem zájemcům říkal, že mají smůlu a mohou zkoušet maximálně nějaké antikvariáty, Aukro apod., protože kniha kdysi vyšla v nákladu asi deset nebo jedenáct tisíc a cca po dvou nebo třech letech nám vydavatel tvrdil, že je komplet rozebraná. Ovšem zřejmě část nákladu někde zůstala a letos na jaře mi pár známých k mému úžasu řeklo, že našli firmu, která má tuhle knihu v internetové distribuci a že jim skutečně nedlouho po objednání přišla! Je to Kosmas – viz. www.kosmas.cz/knihy/114183/ohlasy-pisni-tezkych/. A na Databázi knih ji zmiňují taky: www.databazeknih.cz/knihy/ohlasy-pisni-tezkych-43052.


Co preferuješ víc, dnešní skutečnost, kdy si člověk během minuty pár kliknutími myší může o kapele zjistit veškeré informace, nebo to hledání, objevování a v podstatě úsilí, které člověk musel vynaložit k tomu, aby se o nějaké kapele někdy třeba v těch osmdesátých letech vůbec něco dozvěděl?
Obojí mělo a má svoje výhody i zápory. Dneska je to samozřejmě tisíckrát pohodlnější, ale to osobní pracné shánění mělo svoje nesporné kouzlo a lidi si těch informací, nahrávek a vůbec všeho daleko víc vážili. A navíc pozor: na internet se nelze stoprocentně spoléhat. Řada metalistů používá třeba mezinárodní databázi Metal Archives, která je praktická, přehledná a svým způsobem vlastně dokonalá – jenže třeba co se týče českých kapel v ní obsažených, v těch heslech je spousta chyb, nepřesností a neúplností. Vysvětlením asi bude, že v každém státě tuhle neplacenou a nedoceněnou práci dělají normální nadšenci a speciálně u nás jako by občas neměli takovou touhu a potřebu (anebo schopnosti?) být v těch údajích spolehliví a důkladní, což je strašná škoda.


Z podobných děl mě napadá vlastně ještě kniha „Kytary a řev“ od autora Filipa Fuchse. Náplní tohoto díla je ale hlavně punk a hardcore. Existuje nějaký československý titul, který bys nám pamětníkům doporučil v podobném duchu jako tvá nebo výše zmíněná kniha?
„Kytary a řev“ je fantastická kniha, moje hluboké uznání! To muselo dát taky strašně práce... Nic srovnatelného mě už asi nenapadá. Třeba v nějakých nemetalových či nerockových žánrech taky něco podobného vzniklo a já o tom jen nevím, ale... asi bych se o tom dozvěděl. Nicméně existuje třeba pár precizně zpracovaných knižních publikací mapujících nějakou regionální hudební scénu. Nejeden okres či kraj má svého zaníceného archiváře – jen houšť a větší kapky!


Jsi autorem textu jednoho ze zásadních songů českého metalu, skladby „Vyznání smrti“. Tvůj text nezpívá jen Debustrol, ale psal jsi i pro některé další kultovní české skupiny. Jak jsi na tom s psaním textů teď? Píšeš ještě pro nějaké kapely?
Bohužel ne. Naposledy jsem napsal nějaké texty zhruba před deseti lety a pak znovu něco málo až loni, ale vlastně ani nevím, jestli to dotyčná kapela nakonec použila... Nabídky dostávám průběžně pořád, i v současné době, ale 95 procent z nich odmítám. Proč? Z časových důvodů. Mně psaní textů většinou zabralo strašně času, který opravdu nemám. Řeknu to úplně na rovinu: musím se nějak živit a tak upřednostním psaní článků, vysílání v rádiu, uvádění festivalů atd., protože z toho většinou jsou aspoň nějaké peníze – ale taky zdaleka ne vždy, dělám i věci, ze kterých nemám ani korunu... A to textování odmítám, protože bych nad ním strávil mnoho hodin a jak známo, desky se dneska téměř neprodávají a napsat někomu něco jen tak, že to bude chvíli hrát na koncertech, mě už dnes příliš nenaplňuje. Já nikdy nebyl v OSA a na textech jsem opravdu nezbohatnul, bylo to nadšenectví, které mě strašně bavilo, ale doba a můj život se změnily, jsem absolutně vytížený a už na to, přísahám, téměř nemám čas. Nechci se úplně odrovnat, musím obětování případných chvil volna, které už tak prakticky neznám, zvažovat a mám trošku jiné priority. Ovšem neříkám, že kdyby za mnou někdo přišel s opravdu podnětným a výjimečným projektem, který mě uchvátí, že bych do toho nešel... a vůbec by v tom nehrály roli prachy. Už jen proto, že na rockové a metalové textařině se až na výjimky nedalo vydělat ani kdysi, natož dnes.


Co se týče zpěvu, zpíval jsi v Asmodeus a později v Breaking Beads. Nevím, jestli v současné době někde zpíváš, ale pokud ne, měl bys ještě chuť postavit se v nějaké kapele za mikrofon jako zpěvák?
Momentálně ne a opět je hlavním důvodem čas. Nicméně občas mi to chybí, a když jsem třeba letos byl osloven k hostování ve dvou skladbách na novém albu deathgrindové skupiny Misogynist, s největší radostí jsem do toho šel a opět mi došlo, že mi to dost chybí. Rád bych ještě jednou – vlastně už potřetí – rozjel Breaking Beads, ale mám podmínku: že už nebudu všechno, opravdu první a poslední, dělat já sám. Myslím ty „technicko-organizační“ věci okolo, které člověku odebírají nejvíc času, chuti, energie a někdy i peněz. Potřeboval bych, aby se objevili nějací klidně úplně mladí, zapálení muzikanti, kteří do toho se mnou půjdou, nebudou mít přehnané ambice (protože já to nechci brát a nikdy jsem nebral jako něco stěžejního, z čeho se má celej národ posadit na prdel – ostatně opět to souvisí s tím, že tomu prostě nemůžu časově věnovat tolik) a o všechno se kolektivně podělíme. A pak do toho znovu půjdu s největší radostí! Malou motivací je třeba i to, že občas se mě někteří kolegové muzikanti ptají, jak to je s Breaking Beads, že se jim to líbilo a tak – a před časem si dokonce o naše jediné CD napsal jakýsi fanoušek ze sultanátu Brunej, což mě totálně dostalo! Nechápu, jak se o nás mohl dozvědět, ale tohle potěší. Tudíž na případné comebackové turné pojedeme do Bruneje! I když vlastně ani nevím, kde přesně to je. [smích]


Jaký máš vlastně názor na současný stav české rockové muziky? Byly v něčem lepší ty doby, kdy se na koncert sjelo někde do stodoly stovky lidí, nahrávky kolovaly z ruky do ruky než dnes, kdy je prakticky každý pátek a sobota koncert v poloprázdných klubech a CD se prakticky neprodávají?
Můj názor jako pamětníka je v tomhle asi neobjektivní. Já každopádně kvituju, že tu pořád vzniká tolik skupin, možná ještě víc než kdysi, ale zároveň mám pocit, že dobrá polovina z nich je svým způsobem vlastně úplně zbytečná, protože hrají nezajímavou muziku a pořizují nezajímavé nahrávky... Ty „staré časy“ byly v mnoha ohledech lepší, i když je nemíním nějak idealizovat. Ale myslím tím spíš situaci po listopadu 1989, prostě léta devadesátá, hlavně jejich začátek. Já zažil aktivně i konec komunistických časů a dělat metal v té době bylo něco vyloženě vzrušujícího, ale návratu bolševika už bych se v žádném případě nechtěl dočkat!!!


Díky za rozhovor a na závěr bych měl ještě těžkou otázku. Kdybys měl říct pouze jednu, podle tebe nejdůležitější, československou desku, CD nebo kazetu, o kterou nahrávku by šlo?
Nejdůležitější metalovou? Z hlediska důležitosti – což je něco malinko jiného než umělecká či jiná kvalita – bych asi zvolil „Thrash The Trash“ Arakainu. Ale v samém závěsu mám „Neuropatologa“ Debustrolu a „Ritual“ od Master’s Hammer.


"Ohlasy písní těžkých"

Zobrazeno: 2693x

Magua


» Jirka ´Hugo´ Hučko: Nikdy nevíš, co bude zítra a kdy ty sám budeš pomoc potřebovat (26.4.2019)
» René Kottek: Nejen o Barrocko festivalu (3.7.2017)
» Archivář Pavel: Chodím si, kam se mi zachce, a to si nahraju (19.4.2017)
» Juraj Sloboda (Unholy Pagan Fire): Som zástancom starej školy (27.2.2017)
» Jaromír ´Deather´ Bezruč: Šedá eminence mi plně vyhovuje (25.11.2014)
» Petr Korál: Metalové vzpomínání aneb nejen o knize Ohlasy písní těžkých (29.10.2012)
» Panda Music: (5.7.2010)


PŘIDAT KOMENTÁŘ

4.11.2012 (08:25)

Mimochodem...buďme rádi,že se k tomu rozhovoru uvolil...


4.11.2012 (08:23)

Zeptej se Radka,jaké jsou podmínky?... Já jsem s tím rozhovorem naprosto spokojen...


4.11.2012 (07:50)

Nevím, jestli někoho tento velmi povedený rozhovor přivedl k zamyšlení, proč se Pan (opravdu s velkým P) Petr Korál nestal tváří HMB. Je opravdu nutné, aby tvář HMB zároveň měla i aktuálně vydané CD. Na hudební scéně se nachází spousta šedých eminencí, kteří se hodně podílí na vývoji scény, aniž by přímo muziku provozovali a zůstávají neprávem opomíjeni.


30.10.2012 (00:46)

Tleskám Díky Magua a díky i Petrovi samozřejmě, za jeho pro nás fanoušky tolik přínosnou a inspirativní práci.


29.10.2012 (21:11)

Pro mě taky znamená ten rozhovor strašně moc, kéž by bylo víc takových lidí kolem metalové scény jako je Petr. Je to fajn vzpomínání.


29.10.2012 (19:23)

Paráda,paráda a ještě jednou paráda... moc zajímavé vzpomínání a povídání si...pěkně jsem si početl... Víťo,máš u mne deset pentagramů...


29.10.2012 (17:58)

Opravdu velmi pěkný rozhovor se zajímavým člověkem a v podstatě jedním z nestorů domácí metalové scény! "Ohlasy..." byly a stále jsou nepostradatelnou pomůckou každého správného metloše . Škoda, že Petr tak razantně odmítá jakékoliv pokračování knihy, myslím, že by to pro domácí scénu byla velice přínosná věc .


29.10.2012 (13:51)

Pěkný rozhovor. Rád jsem si připomněl knihu "Ohlasy písní těžkých", kterou mám samozřejmě ve své knihovničce! Koupil jsem ji mám dojem v Levných knihách v Ostravě, ale kdy to bylo si už nevzpomenu. Každopádně tato kniha společně s celosvětovou encyklopedií DIREKT, která u nás v devadesátých letech také vyšla, mě svého času solidně zásobovaly informacemi.


Rozhovor | Petr Korál: Metalové vzpomínání aneb nejen o knize Ohlasy písní těžkých | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist