PŘIHLÁŠENÍ

Včera a možná i zítra s DEFEATED




V čertově zahrádce nám nová odrůda rulíku zlomocného své kořeny zapustila. No a tenhle plod černé půdy, hnojené zatuchlostí klasiky, rozhodně není jednoletý stydlín, ale tváří se jako nepřesaditelná trvalka, která umí pěkně nahlas páchnout. Naposledy se projevilo tohle kvítko v roce 2013 albem „Eleonora: Odhalení jinotaje“ brněnské legendy ASGARD jako autor veškerých not závadných i příběhu historického, jehož většinu i sám textově zpracoval. To ovšem nebyla první jeho práce pod touto oblíbenou alko značkou, neboť na albu „Zlověstné časy“ z roku 2010 společně s Parambou zhudebnil libreto mistra příběhů Jiřího „Big Bosse“ Valtra. Pokud někomu nezapálilo o koho jde, tak zde se vám představuje sekerník Pačess, který v civilním životě vládne jménem Zdeněk Vlček. Mimochodem, vcelku dost originální přezdívka, kterou patrně vládlo nemalé množství lidí, jejichž skalpy by se na opasku vyjímaly daleko více než lidí bezvlasých. Patrně je jednoduché se domyslet, jak jeden k podobné přezdívce přišel. Nebo tomu bylo v tomto případě jinak? Pačess: „To vzniklo asi někde v sokolovně, kam jsme chodili pod záminkou sportu, abychom mohli kouřit a pít lahváče. Možná i někde v hospodě, jelikož mezi těma slušnejma klukama s pleškama jsem měl nejdelší vlasy.“

Jenže Pačess nespadl do ASGARD na přelomu roků 2008/2009 z nebe a ani se k nim neprohrabal z nějakého kompostu, natož aby se stal dvorním skladatelem brněnské legendy zbůhdarma. V té době vedl již poměrně zavedenou kapelu DEFEATED, která ovšem na své debutové album teprve čekala a o který je hlavně a především tento článek. Ale vezměme to popořádku. Ono i to nadšení pro uchopení hudebního nástroje musí od někudy přijít. Pačess: „Přesně nevím, jak jsem se k rockové hudbě dostal, ale vím, že mé první CD jsem dostal v deseti letech a bylo to album "The Ozzman Cometh", jak jinak než Ozzyho výběrovka. Předtím jsem měl doma nějaké kazety Lucie, Kabát, XIII. Století a když nastoupila CD éra, šel jsem po všem, co bylo k dostání. Tehdy Monitor vyprodával za 99,- korun většinu alb Alkeholu, Dogy, Arakainu, XIII. Století, Debustrolu, tak jsem si nekupoval svačinu a obědy ve škole a v Adexu ve Vyškově utrácel za CD. Ve škole se mi všichni posmívali za dlouhý vlasy a tričko Black Sabbath až na jednoho kluka, kterej už bohužel umřel a ten mi půjčoval death, black metalové alba skupin jako Root, Törr, Bathory, Moral Insanity, Death a okamžitě mě to sežralo. Mezi mé vzory a oblíbence patřil vždy Ozzy a jeho banda, poté jsem se zamiloval do Sabbath či Motörhead. Prošel jsem díky Arakainu i érou heavy metalu a poslouchal Maiden i Manowar.“ No a z podobného nadšení bývá kolikrát už velmi malý krůček ke snům i realizaci stát se muzikantem. „V těch deseti járech jsem pořád čučel na ty CD a chtěl jsem se stát rockovou hvězdou a mít fotky na CD jako Ozzy. Pak jeden debil od nás z vesnice tvrdil, že má doma kytaru a uděláme kapelu. Jel jsem do Brna a koupil si baskytaru, na kterou jsem vůbec neuměl hrát a nikdy jsem ji předtím nedržel v ruce. Potom jsem založil kapelu, ale nikoho jsem v ní neměl. Postupem času se našli další členové a vznikl Necronomicon.“ No a máme tady tedy první Pačessovu oficiální kapelu NECRONOMICON. Ale jak vlastně vzpomíná na ty časy? Na časy prvních pokusů založit kapelu i pokusech ji pojmenovat. Znalí už přeci jenom vědí, že jeden NECRONOMICON existuje, i že se kapel podobných názvů po světě pohybuje povícero. „První pokusy založit a pojmenovat kapelu byly super. Krásný období mého života. Základem všeho bylo ZLO a všechny názvy končily na ...torr. Pamatuju si, jak jsem si nakreslil logo REACTORR, pak mi to kluci pochcali a vznikl NECRONOMICON. Ve zkušebnách na platech od vajec musely být plakáty našich oblíbenců z Venom, Krabathor, Root, Törr či Bathory. V té době už sice internet byl, ale jediná možnost byla ve škole a ta mě urážela (jak jinak taky, že?), takže jsem absolutně netušil o Němčourech Necronomicon. Vzpomínám na to s úsměvem a to se psal rok 2000 a víc... co to muselo bejt v dobách Hošků, Henychů a Brichtů. Chtěl bych to zažít. Ty lidi prahnoucí po metalu, nášivky, narvaný koncerty atd.“ Snad každej začínající muzikant touží po tom, udělat nějaký ten song, ze kterého samozřejmě bude hitovka a spolu s dalšími hity je pak dát na odiv na nějaký tý nahrávce. A samozřejmě není nad to, vylézt na prkna, co znamenají svět, a pořádně to roztočit. Jenže asi málokdo, včetně mě, ví asi prdlačky o čem tyhle NECRONOMICON byly. „První koncerty byly určitě hrozné, kdo na nich byl, ať mi napíše, já si je ani nepamatuju... A myslím, že to bylo v roce 2004 nebo tak nějak, kdy jsem natočil v 16 letech své první "album". Samozřejmě to bylo hrozný, ale doslechl jsem se, že dodnes to pořád pár lidí na Vyškovsku poslouchá. Mezi mé první skladatelské pokusy patří několik nudnejch válů úplně o hovnu. Prostě rychlej punk, kde se řvalo něco o tom, že satanismus zvítězí a že mám zabít vlastní rodinu a mrtvé je pak milovat. Čiší z toho mladí, že?“ Tak tímhle kouzelným naivismem si snad opravdu prošel každej začínající nadšenec. Ovšem spousta muzikantů vzala hudební nástroj do ruky i z dalšího, poněkud zjištného důvodu. Přeci jenom kluk s kytarou měl u dívek větší šanci než s kalkulačkou v ruce. Tak jak Pačess? „Asi jo, čoveče, ono k té hudbě prostě patří chlastání a to všechno.“

A dostáváme se k tomu, k čemu jsme se dostat chtěli, a to k samotným DEFEATED. „Defeated vznikli samovolně a protože Jara, basák z Amon byl vykopnutej od Larvy, tak jsem se musel naučit na kytaru a spolu jsme založili tuhle kapelu. Po dalších trapnejch pokusech hrát metal, přišel Štepán, dotáhl bubeníka Berda a začalo to fungovat. Stala se z nás docela preferovaná kapela, kterou lidi rádi a často podporovali jak na koncertech, tak i mimo ně. Několik návštěv v rádiích, články v regionálních denících a ostatní věci, co k tomu patří.“ A tady se do povídání s Pačessem přidává i zpěvák Štěpán: „Nikdy jsem od jednoho ke druhému nepřecházel. Mým vstupem do Defeated se pro moji původní kapelu Sanguis prakticky nic nezměnilo, obě fungovaly souběžně. Defeated byla tenkrát už hrající a řekl bych hledající se kapela. Tu výslednou podobu dostala až po natočení desky "V bahnech". Jak došlo k názvu? Já jsem došel k hotovému. Ale vím, že to tenkrát v úplných počátcích kapely pojmenovali Pačess s Jarkem.“ Což Pačess ještě upřesňuje: „Název vymyslel kytarista Heros, kterýho jsem vykopnul – soráč Peťo. Nějak my tam neseděl, chtěl hrát melodickej death a to mě sralo. Jinak proti němu samozřejmě nic nemám.“

Prvním studiovým zásekem bylo demo „Confession Of Murderer“ z roku 2007, které obsahovalo devět skladeb. Pačess: „To demo je docela na hovno. Neuměli jsme hrát s klidem, vlastně nikdo vůbec neuměl hrát a některý věci byly nesmyslně složitý. Půlka válů je v angličtině a jsou víc deathový. To byl pozůstatek právě po kytaristovi Herosovi. Ta druhá půlka naznačila směr, kam jsme chtěli jít. CD vydala kapela za svý prachy a po pár korunách rozprodala.“ a Štěpán přidává: „Na "Confession" je nejvíce vidět, jak se kapela hledá, už jenom to, že je polovina anglicky a druhá česky. Do této doby jsem neměl s českými texty žádnou zkušenost, no zkusili jsme to.“ a ke Štěpánovým textům Pačess dodává: „Štěpánovy texty jsem vždy miloval a těšil jsem se, s čím zase přijde. Byly tak chorobné a pravdivé, nasáklé našim okouzlením k Šakalovi, Pijákovi a co já vím ke komu ještě. Dříve psal Štěpán texty o vrazích (viz Jeffrey), potom už se to naštěstí vytratilo.“ Demo bylo pořízeno v Davosu, protože dle Pačese „to bylo kousek a hlavně Otyn byl kámoš a nemělo smysl vymýšlet něco jinýho.“, k čemuž Štěpán dodává: „Davos byla naše jediná volba, to studio má taky vývoj. Hlavně s příchodem Mr. Jindry Tománka začalo narůstat na kvalitě. Dneska je to studio špičkové úrovně.“ a k dobru přidává perličku z natáčení zpěvů ke skladbě „Zdechlina“: „To jsme se vrátili z celovečerního flámu (já a jedna nejmenovaná osoba vlastnící to studio), bylo 9h ráno a Jarek měl nahrávat basu. Ale Jarek nepřišel a tak jsem to normálně v tom stavu odzpíval.“ I když Pačess bere toto demo jako rozpačité, tak jsem se obou zeptal na světlé momenty nahrávky. Kteréže ze skladeb se jim zdají být povedené i s odstupem času. „Z desky bych vyzdvihl určitě koncertní šlágr Jeffrey nebo akustickou "Zdechlinu".“ A Štěpánův názor se od toho Pačessova zrovna moc neliší. „Nejpovedenější skladba je dle mého názoru "Zdechlina". Má nejlepší text a atmosféru.“

Za mnohem vyzrálejší považuje Pačess druhé, deseti skladbové demo „Znovu živý“ z roku 2008: „Demo "Znovu živí" bylo o poznání lepší. Dodnes mi píšou lidi ohledně tohoto demáče. Docela v pohodě old schoolový skladby a hlavně velehit „Lože vyvrhelovo“. K čemuž Štěpán přidává: „"Znovu živí" už je celé v češtině a ukazuje, jakým směrem se kapela hodlá ubírat. „Svědkové smrti“ je z mého pohledu nejpovedenější věc tohoto dema. Jinak toto demo stojí za to vlastnit už jenom kvůli obalu. Černobílé kresby Karla Kotizy jsou opravdu uměleckým dílem.“ Demo mimo vlastních skladeb obsahuje i dvě předělávky: „Zařadit „Smlouvu s peklem“ i „13 Candles“ jako covery byly asi Pačessovým nápadem, nebo já už vlastně nevím. Naživo to znělo dobře, tak jsme to nahráli.“ Což Pačess doplňuje: „Měli jsme rádi šakalovskej Törr a tohle byl vál jak kráva. Bathory cover se moc nepovedl, ale měl jsem tu skladbu hodně rád a myslím, že i kluci.“ Jinak na tohle období vzpomíná Pačess velmi rád: „V té době jsem zažíval něco, co už pak v žádné kapele. Matroš se skládal na zkušebně, každej přidal něco do aranží atd. Fungovala jakási chemie a bylo to dobrý. Sice vše bylo hodně v plenkách, ale od srdce. Chcali jsme do kanálu vedle zkušebny a vytírali si prdele playlistem. Takový hodně jako rodina. Hlavně já a Štěpán jsme v té době šli stejnou cestou.“ Navíc k velehitu „Lože vyvrhelovo“ si DEFEATED pořídili povedený video, což komentuje Štěpán: „Nahrávání klipu bylo skvělé, všichni jsme si to užívali. Točilo se na několika místech v blízkém okolí a hlavně je pro mě z dnešního pohledu významné, že nám své prostory poskytl bývalý člen kapely Jarek, na kterého už nám dnes bohužel zbyly jenom vzpomínky.“ a Pačess k tomu dodává: „Klip udělal Radek Jadomek s Liborem Veselým, byla to jejich práce. Vůbec jsem do ničeho nekecal. Nějaký nápady určitě přihazoval Štěpán a bubeník Berd, kterej i vymyslel ten slogan a je mozkovnou s tím zařazením Peška do válu. Ten klip dodnes hrají v několika klubech v celý Republice. Skladba mě sice už nijak nebaví, ale díky ní nás poznala spousta nových fanoušků a dokonce i na koncertech Asgard se dožadovalo pár lidí o zahrání Lože.“ Ano, ve videoklipu se objevuje úryvek v podání Ladislava Peška z pohádky „Hrátky s čertem“ a vzhledem ke stále zvyšující se nenasytnosti organizací, které prý chrání autorská práva, mi prostě nedalo se nezeptat, jestli to DEFEATED ve svý době nějak řešili. Štěpán: „Použití úryvku z pohádky, co do práva, by snad nikdo u kapely tohoto typu neřešil, ale nějaké obavy tam tenkrát zazněly.“

No a dostáváme se do roku 2010, kdy se DEFEATED dočkali vydání debutového alba „V bahnech“. Pačess: „"V Bahnech" je pro mě už dospělé album. Skladby jsou rozmanité a občas se mihne slušnej nápad. Zvuk od Otyna je našláplej a Štěpán plival jedovatý texty, který mě baví a často i srdce zaplesá. Zkrátka a jednoduše je to pro mě album, který si čas od času pustím a mám jej rád.“ A jak Pačess nadnesl, tak se opět točilo v Otynově Davidu, k čemuž Štěpán dodává: „Stejné studio? Když jsi někde spokojenej, tak se tam rád vracíš.“ Ovšem v případě alba se mluvilo před jeho vydání o poněkud jiným názvu. „Že se mělo jmenovat jinak, nevím a docela by mě to zajímalo jak“, diví se poněkud Pačess. Ale já mám dojem, že se tehdy spekulovalo o názvu „Lože vyvrhelovo“ podle mega klipového hitu z dema „Znovu živí“, který se na albu též nachází, což potvrzuje Štěpán: „No, vlastně Pačess nebo Panda ho chtěli pojmenovat podle skladby z dema "Znovu živí", kterou jsme nahráli znovu a natočili k ní klip.“ Když už tady padlo jméno Panda, což je vlastník vydavatelství Panda Music, pod kterým album „V Bahnech“ vyšlo, tak něco o něm. No a jelikož se v mnoha ohledech názory na toto vydavatelství liší, tak není od věci se podívat na spolupráci DEFEATED s tímto vydavatelstvím a jejich spokojenost s ním. Asi nejspíš kolikrát přemrštěné ambice vydávaných kapel vedou spíše k negativním zkušenostem s tímto labelem. Tady asi opravdu hodně záleží, co kdo očekává od vydání alba, přesto se dá mluvit, že Panda byla poněkud svérázná postavička undergroundu s trochu velkýma očima. Pačess: „Vydavatel byl jakej byl. Snažil se desku prodat, ale nebylo to kdoví co. Celá scéna z něj měla spíš legraci právě pro ten jeho svéráz. Dnes je televizní hvězda v reality šou. Ale Panda je starej poctivák a neprožíval tehdy super období. Věřím tomu a dodnes mu děkuju, protože udělal, co bylo v jeho silách. Vydával věci dnes docela profláklejm lidem, např. Barťasovi z Törru, Ctiborovi, Viharovi z Dysangelium a jinejm. Velký oči určitě měl, stejně jako já.“ K věcem kolem vydavatele se vyjádřil i Štěpán: „Spolupráce s Panda Music? Panda jednal pouze s Pačessem, ale upřímě: tenkrát jsem byl rád, že si nás někdo všiml. Určitě to bylo lepší, než kdybysme si to vydali sami. Na těch řečech možná něco bude, ale já to nedokážu objektivně posoudit... na každém šprochu...“

Jenže album „V bahnech“ bylo pro DEFEATED zároveň písní labutí. Co bylo přímo začátkem konce se asi od Pačesse nedozvíme, ale už naznačuje, že ne vše bylo úplně v pořádku při nahrávání alba: „Problém byl jen v tom, že jsme hnili zevnitř. Ve studiu jsme se prakticky nepotkali, skoro jak metla, že? Choval jsem se jak debil a kluci podle mě taky. Dnes už je to jedno.“ Pačess již v tu dobu figuroval v sestavě brněnské legendy ASGARD, čiže se nabízí otázka, jestli i toto mohlo být důvodem definitivního zániku DEFEATED: „Určitě to bylo mým působením v Asgard. Taky možná nejen moje pracovní vytíženost atd.“ Ale ještě než imaginárně DEFEATED pohřbíme, tak se podíváme, jak prožívala kapela svá živá vystoupení. Štěpán: „Hráli jsme tak často, jak to šlo a pokaždé to šlo jinak. Bylo to většinou v okolí blízkém a občas i vzdáleném, ale nepřesahujícím hranice této republiky.“ Pačess: „Koncerty byly, ale většinou špatný. Basák musel jít pryč, protože nebyl schopnej odehrát koncert. Už tehdy mě ale koncerty moc nebavily a to platí dodnes. Beru to jen jako (špatně) zaplacenej výlet s následným opitím se.“ A jelikož jsou pro Pačesse koncerty spíše nutné zlo, tak s nějakou veselou příhodou musel přijít Štěpán: „Veselých vzpomínek je hodně, ale nevím, jestli nějaká stojí za zveřejnění. Tak jo. Jednou jsme měli zkoušku před vystoupením. Začal jsem zpívat jednu starou reklamu na ovocný nápoj Kubík, Pačess do toho začal hrát a tak nás to okouzlilo, že jsme to večer zahráli publiku. Sehnali jsme igelitku toho Kubíka, rozdávali to a byla to prdel jak kráva. Na pódiu byl novej koberec, ten byl celej zalepenej od toho moku a majitel byl nasranej, ale bylo to super!“

DEFEATED se pomalu stávají minulostí a Pačess se spíše soustředí na své působení v ASGARD. Přesto roku 2011 vydává sólové album „Monte Liliorum“ pod svojí přezdívkou PAČESS, které je úplně jiné, než na čem se do té doby podílel: „Chtěl jsem prostě udělat si něco po svým. Vymyslel to možná dokonce i Panda, kterej to chtěl vydat.“ A taky si to Pačess po svým udělal. Texty, hudba, produkce. Vše bylo v jeho režii a to se týká i zpěvů, se kterými mu vypomohli mimo Štěpána i Blackie, Lord Morbivod a Styrbjorn. Jenže vydavatelem se stal někdo úplně jiný: „Nakonec to vyšlo u Werewolf Production a tam jsem poznal, jak se má chovat vydavatel. Skvělej a profesionální přístup ze strany Jirky Strnada mě uchvátil. Tehdy vydával věci Morbivodovi, Kult ofenzívy a mnoho dalších.“ A jak se na toto album nahlíží Pačess s odstupem času? „Nic bych neměnil. Deska měla výborné recenze z celé Evropy, psalo si pár šílenců o vinyl a jeden blázen mi nabízel slušný prachy za koncert. LP a koncert jsem nikdy neuskutečnil. Stále a často přemýšlím o pokračování. Uvidíme no.“ No tak to by rozhodně dost šílenců uvítalo, ale tady se přímo nabízí otázka, nad čím vším Pačess do budoucna přemýšlí: „Chtěl bych teď udělat sypačkovou desku Asgard a snad teda i něco pod hlavičkou Pačess. Taky máme něco rozdělaný s Kuželem (Drzý čert). Jen ten čas není. Mám rodinu a vyčerpávající pracovní nasazení, který mi umožní chytnout kytaru maximálně jednou za týden. Navíc mám takovej pocit, že českej underground už tu nikoho nezajímá a bojím se ztráty času a energie.“

Zombíci jsou vcelku oblíbenou filmovou postavou, ale i hudební scéna v posledních letech dost často zažívá vstávání z hrobů dávno mrtvých seskupení, aby se opět pokoušely o mozky svých fanoušků. Určitě by se našli i takoví fanoušci, kteří by uvítali i reunion DEFEATED. Zvláště po tom, co je mezi sběratele vypuštěna roku 2012 reedice obou demosnímků na jednom CD pod názvem „Re-Released“. Jenže něco jiného je přání fanoušků a jak se k tomu postaví členové kapely samotné. Je tedy z mrtvých vstání DEFEATED pouhou fikcí, nebo nic není nemožné. K tomu Pačess: „Ano, spekulovat se o tom dá a dost možná i díky tomuto rozhovoru. Momentálně u mě zavládla nostalgie. Jsem lehce opilej po včerejším večírku, v televizi pobíhá Martin Kabát a Pešek chce víc dušiček. Napíšu asi Štěpánovi, jestli by nechtěl udělat nějakou skladbu. Ale nevím, jak to dopadne. Bez něho Defeated nemá smysl a vím, že má obrovskej barák s hospodářstvím. Taky má rodinu a čas si na mě asi neudělá.“ Jenže slovo do pranice přihodil Štěpán: „Defeated fungoval tak, že Pačess dělal hudbu a já vokály. Takže pokud se Pačess někdy rozhodne a zkontaktuje mě, je tu základ, na kterém se dá stavět.“

Zobrazeno: 3565x

Rock´N´Roll Hell

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Včera a možná i zítra s DEFEATED | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2017. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist