Kořeny punkové kapely IQ:60 sahají kdesi do počátku osmdesátých let. Někdy v roce 1987 skupina ukončuje činnost. Až v roce 2015 se vynořují zprávy o návratu. Za mikrofonem se objevuje dávná postava Zrzek a na kytaru hraje zakládající člen kapely Semiš. Ti dva jsou v IQ:60 doplněni bubeníkem - synem Pavla Hrnčíře, který hrál v kapele na bicí do roku 1984. Baskytaru v této obnovené sestavě bere do rukou Klement, známý z kapel Brachyblast nebo Klec.
V sobotu 12. října, kdy se kapela objevuje na pódiu klubu Sokolík ve Frýdku-Místku, si chlapi střihli dokonce dvoják. Odpoledne vystupují v Havířově na oslavě padesáti let gymnázia Komenského.
Po hudební stránce se toho v kapele od doby jejího comebacku moc nezměnilo. Skupina si do frýdeckého Sokolíku přivezla tři hezká děvčata a obří plachtu s názvem kapely. Stále jde v písničkách IQ:60 o čtyřakordový punk staré školy, což je jedině dobře. Na komerční pop punk jsou zde jiní.
To už ale duní sálem "Kaťuša", kterou koncert začíná a dál už to jede podle klasického kapelního setlistu. "Demagogie", "Město a vesnice", "Čert v autobuse" a tak dále. Na nějaké dlouhé proslovy není čas a kapela odehraje zhruba dvacítku skladeb samozřejmě i z dob, kdy ještě řada dnešních punkerů nebyla na světě. Některé nově nahrané starší kusy jsou k poslechu na Bandzone a i po stránce textové jsou stále aktuální. Zazní oba songy, ke kterým kapela natočila klipy, "Zemřel mi byt" a "Křepelička".
I na tomto koncertě dojde na skladbu "Vlajka", kterou stejně jako téměř všechny písně IQ:60 složil kytarista Semiš. Tuhle skladbu poté propůjčil dávno zaniklé hardcore legendě Radegast. Před písní "Vánoce" skupina nezapomene pozvat fanoušky na akci "Předvánoční klystýr" do restaurace "U Šimaly" v Havířově, kde 23. listopadu zahrají na již tradiční akci mimo IQ:60 také The Neunikneš a Mletý Standard. Kapela se rozloučí trojicí songů "Pivo není voda", "Jak to je" a "Dívka", a co jsem chtěl slyšet, jsem slyšel.
Když koncert skončil a publikum si vyžádalo přídavek, zachytil jsem při balení nástrojů z útrob zpěváka směrem ke kapele větu: "Vidíte to, kdybyste plodili více děcek, mohly teď na nás chodit". Na to se zpoza bicích ozvalo: "Mě do děcek netahej, mě je devatenáct".
Jedno je ale jisté. Odkaz starých dobrých punkových časů žije dál. A to i díky kapele IQ:60.