Článek přečten 1861x (od 21.1.2016)

Winter Metal Attack 2016 (16.1.2016, Nová Chmelnice - Praha)

Tak nám začal rok 2016, který zatím, vzhledem k vyššímu počtu citelných ztrát na životech z řad muzikantů nebo herců, vypadá, jako by jeho scénář napsal sám velký George R. R. Martin. Koncertní aktivity se teprve pomalu rozjíždějí a z toho již deset let vyrazně těží pražský festival WINTER METAL ATTACK. Už nějakou dobu dopředu bylo jasné, že letošní jubilejní ročník bude v lecčems odlišný od těch předchozích a jednou z těch zásadních změn je fakt, že se organizátorské břímě přeneslo z Filipa Rytycha (ex-Unborn) na Karla Šafaříka alias „Šáfu“ ze Spreading Dread, takže se dal mj. očekávat i trochu jiný okruh kapel, ze kterých bude vybírán line-up. Další změna je spojena s místem konání akce, které sice zůstalo stejné (Nová Chmelnice), ale protože bylo avizováno, že klub hodně zainvestoval (krom jiného) do nové zvukové techniky, byl zde určitý příslib, že zvuk bude lepší než obvykle. Dopředu ještě nutno říct, že Šáfa udělal opravdu skvělou práci, co se proma týče, takže na startovní čáře bylo vše skvěle připraveno a line-up vypadal rovněž lákavě.

Start akce byl plánován na 17:00, ale protože účast musela náhle odříct pražská progresivní melo-deathová smečka NOXIST (z důvodu nemoci bubeníka), tak hudební program odstartoval až o hodinu později, kdy se představili MISFOLDED – vítězové fanouškovského hlasování na Facebooku, kteří tak či onak měli akci odstartovat. Rovněž se jednalo o melodic-death z Prahy, což bych si býval rád poslechl, ale bohužel jsem na místo konání dorazil trochu později, takže jsem jejich set nestihl, za což se omlouvám. Čirou náhodou jsem se aspoň hned u vstupu dal do řeči s jedním z členů Misfolded, a tak můžu aspoň zprostředkovat informaci, že kapela byla velmi spokojena s odezvou v publiku. Více k nim ale bohužel snad až někdy příště.

Vstupuju do sálu ve chvíli, kdy už se na pódiu chystají SOUL DECODER. Než se o nich rozepíšu, tak první dojmy: šatna situovaná v místnosti vedle zvukaře byla vyřešena dobře, v sálu zatím není zrovna moc lidí, ale akci prvních 100 piv zdarma jsem už očividně propásl. Takže: Soul Decoder uzavírají blok pražských melo-deathových kapel. V tomto případě se ale asi jedná o postupný přechod bandy z core-ových vod, což je na projevu některých členů ještě docela patrné. V úplynulém roce vydali svůj první počin EP „Turn off the Sun“ a zajímavostí je, že nastoupili poprvé v nové sestavě (změna proběhla na postu jedné z kytar). K písni „Rotten Roses“ navíc točili přímo na místě videozáznam, takže se brzy můžeme dočkat nového singlu a klipu. A teď přímo k hudební náplni: první, co mě zaujalo, byl výborný vokál, který byl bezchybný v hlubokých growlech i ve vysokých screamech, přechody mezi polohami taky bez problému. Frontman jenom ještě musí získat trochu více sebevědomí ohledně kontaktu s publikem, ale to přijde. Přéma si to za bicíma evidentně užívá a lidi vepředu prakticky od počátku jedou headbang. Problém je ale zvuk. Zatímco bicí a vokál jsou slyšet dobře, tak kytarová sekce je utlumená, nekonkrétní, nedá se pomalu rozlišit jedna kytara od druhé. Rozhodně to nepřispívalo dynamice těch songů. Nejhorší situace ale nastala ve vyhrávkách a sólech, protože když kytarista překlikl na potřebný efekt, tak ten byl slyšet natolik, že upozadil zbytek hráčské sekce a celá pasáž byla utopená. Navíc tím pádem bylo i slyšet kytaristovy buď občasné přehmaty a nebo mírně rozladěná kytara. Celkově mě ale kapela zaujala a budu jí nadále sledovat, i když jí dnes potopil zvuk, který měl možná na svědomí i fakt, že mi postupně skladby připadaly kompozičně velmi podobné. Uvidíme příště!

Další v pořadí jsou ostřílení pražští death-melatisti DIPHTERIA, u nichž někdo pařil už na zvukovku. Frontman Roman začal show nabalený v bundě, tak jsem jenom přemýšlel, jak dlouho mu tenhle módní výstřelek v záři reflektorů vydrží (cca 1,5 songu). Hoši to začali drtit nekompromisně a i díky tomu, že hrají hutné sekačky v hlubších polohách, tak ze všech kapel tohoto večera (řekněme si to už dopředu) na zvuk v klubu doplatili nejméně. Roman, krom tradičně skvělého vokálu, rozjel svými dredy pořádnýho medůzáka a kytarista Dan občas podpořil svůj výkon nějakou tou lehkou atletikou. Pod pódiem se rozjel místy masivní moshpit. Jediný, kdo asi neměl úplně svůj den, byl bubeník, který, ač se držel statečně, nezabránil většímu kiksu v jednom songu. Diphterka až na dvě staré věci hrála novinky z připravované desky, která má podle předběžných plánů vyjít zhruba v dubnu.

Potom nastal čas pro speciálního hosta, kterým bylo HNUTÍ MÁCOU. Přiznám se, že když jsem poprvé uslyšel název Hnutí Mácou (což bylo v souvislosti s WMA), tak jsem myslel, že se bude cosi nekalého provádět Mácovi z Beast Within the Sound, ale pravý význam této iniciativy je mnohem šlechetnější: na pódiu se krátce představil Marcel Dufek – fanoušek postižený mozkovou obrnou, kterému výlet na podobné UDG akce umožňuje doprovod osoby ze zmiňovaného hnutí. Šlechetné gesto udělali i Spreading Dread, kteří již dříve oznámili, že na Hnutí Mácou bude odeslána finanční částka, která se utrží za prodej jejich nového CD (akorát s tím CD se to nakonec trochu zkomplikovalo, čtěte dále).

Mostecké death-metalisty DEATHSTAR jsem už nějakou chvíli neviděl, takže jsem byl hodně zvědavý, co je u nich nového a zároveň trochu nervózní z toho, že na ně budu psát report a snažit se u toho o nějakou objektivitu. Vzhledem k tomu, že se navíc jedná o již poměrně tradiční účastníky WMA (naposledy zde byli před dvěma lety), tak se na ně těšila i slušná fanouškovská základna pod pódiem. Hned na první pohled vidím změnu image většiny členů kapely – frontman shodil afro a bratři Ševčíkové nám začínají trochu „hipsteřit“ [smích]. Bohužel zvuk byl ze začátku hodně špatný, jako z plechovky, přebasovaný a k tomu kopák hodně nahlas, takže přehlušoval kytary. Postupně se to ale trochu zlepšilo a do jisté míry jsem si možná i trochu přivykl. Dobře slyšet byly sóla, kde Pavel ukázal svojí vytříbenou techniku. Vůbec všichni členové této bandy jsou po technické stránce velice vyspělí hráči a když k tomu přidáme ještě zvládnutou pódiovou choreografii (prostřídávání pozic) a fakt, že na rozdíl od dřívějších vystoupení se nám frontman Honza Pilař dost výrazně rozpovídal a je vřelejší směrem k publiku, tak máme vystoupení, které ani špatný zvuk nesrazí úplně do kolen. Kompozičně je v muzice Deathstar skrytá síla, kterou by odhalil i mladý padavan [smích], takže sečteno, podtrženo: pod pódiem se házelo palicí a kapela si tu zpětnou vazbu užívala. Někdo by možná namítl, že vokál je pořád ve stejné rovině, ale mě to k téhle muzice sedí. Nejlépe vyzněl singl „O-R-I-G-I-N“ - možná z hlediska zvuku z toho důvodu, že tam bylo trochu méně kopáku než v jiných skladbách. Zmiňovaný singl spolu s následným songem „Infinity“ byly ochutnávkou z připravované desky. Líbily se mi i některé o něco starší kusy ke konci setu, pravděpodobně „Illusion of Hope“ a „Phoenix Rising“. Na závěr připojuji řečnickou otázku: kapela avizovala, že tento koncert bude posledním pro bubeníka Honzu Richtera, ale žádné oficiální rozloučení se v rámci setu nekonalo - má to tedy znamenat, že v této otázce zůstávají stále vrátka otevřená?

Řítíme se do finále, na pódiu už jsou SPREADING DREAD - svérázná progressive-thrashová banda šílenců z Prahy, mající ve svých řadách i nového pořadatele festu. Na akci měli pokřtít novou placku „Age of Aquarius“, jejíž vydání bylo ideálně načasované, leč nikdo netušil, že již hotová CDčka potká přímo pekelný osud – strávil je požár stejně jako celou lisovnu, ve které byla výroba zadána. Kapela a vydavatel (německý label Bret Hard Records) se ale k nepříjemné situaci postavili čelem a zástupce vydavatelství přivezl náhradní vypálené kusy, které po zakoupení na koncertě budou později vyměnitelné za originál. Jedno z náhradních CDček se i pokřtilo a výtěžek za prodej byl poslán na Hnutí Mácou. Takže ve výsledku ta smolná nehoda až zas tak zásadně sled událostí (alespoň v rámci WMA) neovlivnila. K samotnému vystoupení: bohužel zase ten zvuk – byla to koule, kdy ani sekačky nevyzněly tak úderně, jak by měly. Z toho důvodu tedy to, co šlo z pódia, nebylo až tak moc kvalitativně srovnatelné s tím, co jsem znal z jednoho z dřívějších CDček Spreading Dread (které se mi líbilo). Kluci ale i přes nepřízeň zvuku jeli na max - nebyli však jediní. Krom toho, že se pod pódiem slušně pařilo, tak se dostal v jednu chvíli nahoru ke kapele nějaký maník, který vyloženě ukořistil mikrofon na straně kytaristy a rozjel svůj vokál. Poté, co se zrovna moc nepředvedl, vydržel asi song a pak šel od válu. Zajímavou pěveckou vložku si pro sebe vyhradil i zmiňovaný kytarista, když velmi obstojně vystřihl cosi v heavy-metalové poloze. Tento kytarista dobře obstarával i doprovodné zpěvy, ale byla tuším jedna chvíle, kdy jsem si říkal, že by bylo lepší, aby si tu pasáž osvojil frontman, aby se kytarista mohl lépe věnovat tappingu. Jinak další postřehy: docela dobře v rámci daného zvuku vyznívala kytarová sóla a Žaki by si možná měl otočit popruh na base [smích]. Ale ne, jen ať tam to logo Unborn nechá… Křest CD „Age of Aquarius“ proběhl zhruba uprostřed setu, kmotrem byl zmiňovaný zástupce z Bret Hard Records a křtilo se Jackem, který byl posléze předán do první řady fans. Později byl napravo od pódia ke spatření na zemi ležící rozkošný pár a prázdná flaška Jacka stála vedle nich...

Jako poslední se představil jediný zahraniční host – kapela STEORRAH z německého Bonnu. Jak jsem byl na ten jejich ponurý jazz-death metal zvědavý, tak mě to teda bohužel moc neoslovilo a očividně jsem v tom nebyl sám. Steorrah sice nezapřou značný vliv Opeth, ale k dosažení jejich kvality jim ještě zbývá ujít kus cesty. Sympatické bylo zařazení coveru “Ace of Spades”, ale i tak: část lidí postává a poslouchá, část už se chystá k odchodu a zbytek tvoří diskuzní skupinky u baru a v uličkách.

WMA 2016 – jaký teda byl? No, já myslím, že hlavní na tom všem je, že jsme se všichni dobře bavili a že jsme si to užili. Z lidí sálala dobrá energie a kapely byly spokojené s jejich odezvou. Celkem nás platících bylo kolem 200, což je nakonec méně než jsem po masivní Šáfově propagaci očekával (myslel jsem, že bude atakovat rekord “Wintru” z roku 2010, kdy horda fans dosáhla počtu 350 kusů), ale obecně na současné poměry to byla dobrá návštěvnost. Slabinou akce byl nepochybně zvuk – co bylo příčinou? Můžeme si zde jen vyjmenovat možné faktory: 1) nová zvuková technika, 2) akustika prostoru (která se nezměnila) a 3) osoba samotného zvukaře, ale jak se procentuálně tyto faktory daný večer promítly do výsledném zvuku, o tom můžeme jen polemizovat. Složení line-upu mi přišlo atraktivní, akorát zde bylo vidět, že zahraniční host nemusí být vždy nutně výhrou. Myslím, že ale i přes některá změněná negativa ve mně stejně zůstanou trvale hlavně pozitivní dojmy, které jsem vyjádřil na začátku tohoto odstavce a budu se těšit zase za rok!


Saša-Unborn

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Reportáž | Winter Metal Attack 2016 (16.1.2016, Nová Chmelnice - Praha) | Hard Music Base - webzin/databáze h&h hudby | www.hardmusicbase.cz
HARD MUSIC BASE

Webzin / Databáze hard & heavy hudby.

KONTAKT

Email: hardmusicbase@email.cz
Reklama: ima.advertisement@gmail.com

NAHRÁVKY K RECENZI

Pepa Jůza
Morašice 32
569 51 Morašice
Czech Republic
juzapepa@seznam.cz

facebook twitter galerie Přehled návštěvnosti RSS


© 2008-2017. Všechna práva vyhrazena.
nahoru
nahoru
TOPlist