PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Extrémní splitkománie




Vítejte ve světě umění neumění. Vítejte ve světě vulgární zkaženosti a monstrosit. Vítejte ve světě násilí, vnitřností, červů, exkrementů, obrácených křížů, spermatu, pentagramů, krve i netradičních sexuálních praktik. Vítejte ve světě, kde si kapely nekonkurují, nýbrž se podporují. Vítejte ve světě, kde je spíše běžnější praktikou vydávat společné nahrávky než ty samostatné, neb kratší delší než kratší stopáže by se mohly vymknout v nudu více, než ve skutečnou zábavu. Vítejte ve světě, kde společenství více kapel pohromadě na jednom nosiči nabízí fanouškům i více zábavy. Podíváme se do světa split nosičů těch nejextrémnějších žánrů i žánrů méně extrémních. Podíváme se do světa, ve kterém nebudeme řešit na jakém druhu nosiče se nahrávky nachází. Zda-li se jedná o kazetu, CD, CD-r, 5“EP, 7“EP, 10“EP či LP nám bude naprosto jedno, protože prvořadé bude, že se jedná o splitko. Podíváme se do světa, ve kterém nebudeme extra řešit, kdy který nosič byl vydán, neb mnohdy scéna plná splitek je se scénou D.I.Y. provázaná, kde mnoho věcí vzniká na koleně nadšencově, který v rámci horlivosti může některé údaje opomenou uvést v bookletu. Tedy nebude nás zajímat nudný svět statistiky a to ani v případě, že ono lidové rčení „opakování je matka moudrosti“ se změnilo na „googlování je fotr machrování“. Vítejte tedy ve světě nepřesností, zapomenutých údajů a chyb. Vítejte ve světě, kde zvuková kvalita či nekvalita je ničím. Ale hlavně a především vítejte ve světě bezprizorní bizarní zábavy, kterou nabízí svět společných nahrávek.

Jedním z mnoha CD splitů roku 2013 je porno gore splitko, které má počet zúčastněných kapel přímo ve svém sáhodlouhém názvu. Front cover „3 Way Split For Violent, Brutal, Bloudy, Depraved, Horny, Exciting And Forbidden Sexual Act“ je hodně sado maso povedený, nikoliv však vulgární, tak že by se mohl objevit i ve výlohách sexshopů. Ovšem zadní strana s latexovými oblečky služtiček v latexových maskách prasátek je naprosto luxusní a rozhodně by se něco podobného uživilo doma. První z trojice sexuálních zhovadilostí je mexická sešlost INSANE ANAL RAPIST, která vrhla do splitka šest fláků. Ty se pak dělí na jedna ku jedný na intra a samotný grind guláš. A patrně vědí proč. Intra jsou hodně zajímavá a s nějakým hekáním zrovna nemají moc společného, jak by se dalo očekávat, a velmi vhodně doplňují muziku samotnou, která už tak zajímavá poněkud není. I když se kapela snaží začleňovat neotřelé postupy, hlavně v arytmickém naprogramování bicího automatu, tak to prostě tak nějak nechytne. Zvuk je samozřejmě amatérská undergroundová prasárna. A tou samou prasárnou, jenom méně zahuhlanou, se honosí šesti skladbová kolekce one man brazilské grupy PxPxGx, kterou má na starosti obsluhovač všeho, včetně elektroniky, Vinny. No a tohle je mi teda hodně blízké, neboť to sviští jak sviňa na saních a má to hodně blízko jak k harsh, tak fast i improvizačnímu noise coru. Tohle prostě baví. Ovšem nejzajímavější z mého pohledu je duo mexických zvrhlíků s pseudonymy Pigy Pussy a Clit Eater, jež tvoří kapelu UROFILIA. Jejich forma kraválu je už vlastně klasická forma grindcoru, jenom trošičku tlačená do extrémních vod zábavného gore grindu s trochou porno taneční euforií. Ze všech zúčastněných mají nejméně amatérský zvuk, i když pořád stále řádně undergroundový marast. A i když se toto splitko tváří díky obalu poněkud intelektuálněji než spousta jiných extrémů, tak je to snůška zvířecích poryvů, kterou ovšem neřadím mezi ty povedenější.

Veškerá serióznost ovšem bere za své při pohledu na obal splitka „2 Ways To Penetrate In Boobs“. Pokud se někdo domnívá, že se nejspíše jedná o latinsko americkou, nebo asijskou nechutnost, tak se z jedné poloviny plete a druhá je nejistá, neboť chuťovkovej obal je na informace poněkud strohej a jen stěží z něj vytlačíte údaj o jeho vydání, což by měl být rok 2012. První osmi skladbovou masáž povedou porno gore TOAD TURD MASSACRE, i když ta první je spíše mluvené intro, které není zrovna nejzajímavější. No a TOAD TURD MASSACRE je vlastně one man band, který má na starosti finský frndolog Ari Infected Toiledmaggots Vomit Noise. O druhé kapele můžeme říci pouze, že se možná jmenuje PENLE DEMENTIA nebo možná taky PENILE DEMENTIA a ta se účastní sedmi masážními songy, z nich poslední je spíše outro, leč hodně povedené elektro industriální outro. Jinak teda obě kapely produkují na vlas stejnou grindovou klasiku spíše v hulvátštější formě než v tý taneční a jen stěží poznáte, kdy produkce jedný kapely skončila a kdy druhá kapela svůj set začala, neboť mimo podobnost hudební mají i podobnost zvukovou, těžce undergroundovou, i kvalitativní, neb obě kapely svou rádoby oplzlost podávají s naprostou uvěřitelností. Tohle splitko teda po hudební stránce jenom chválím.

Tak a podíváme se na dvě splitka jedním vrzem, neb mají hodně společného a to jak v pozitivním, tak i v negativním slova smyslu. Vítejte tedy ve světě parazitů, kteří pod mikroskopem vypadají naprosto impozantně, jako by z jiného světa a přesto o tomto světě nechtějí zrovna moc vědět, natož s ním mít něco společného. Obě splitka mají tedy opravdu nádherný front cover, ovšem obě mají zároveň informační embargo v bookletu. Takže co tedy víme. V obou případech se jako první účastní projekt DxTxSx, jehož strůjcem je Benjamin Kosanke. První splitko se jmenuje „Parasitic Foodbourne Illness“ a v roce 2013 jej vydalo Necrotic Jejunostomy Productions. Druhá kapela zůstává decentním tajemstvím, i když při poslechu tohoto luxusního splitka z oblasti noise se nabízí otázka nejedná-li se o tentýž projekt pod jiným názvem. Tytéž nehudební postupy a naprosto stejný, brilantní zvuk. A ono je brilantní to splitko i svou náplní. Pokud někdo tvrdí, že noise je nezajímavé, neumětelské tvoření bordelu, měl by si poslechnout právě tohle splitko a patrně by v jeho inteligentním prohlášení zůstalo pouze slovo nezajímavé. Pro milovníky noise je tohle ovšem velmi zajímavý luxus. A právě i tentýž luxus nabízí i splitko druhé a to jak po stránce zvukové, tak po stránce hudebně nehudební. A opět se vnucuje za stejných podmínek totéž podezření, že se jedná o totéž pod dvojím názvem, i když se druhý projekt jmenuje HELL BOVINE. Prozměnu zase člověk neví kdy a pod kým, ale nabízí se teorie, že ve stejnou dobu pod stejným labelem, neb obě splitka jsou si nehorázně podobná a to jak po zvukové stránce, jejím obsahu i zpracováním obalu.

Pokud se podíváme spíše na relativně normální muziku, tak roku 2012 Fred Westlife Inc. vydalo EP splitko tří kapel, hlásících se ke grindové klasice, pod názvem „Aids Infected Shit“, které má správňácky staroškolsky udělaný obal i booklet, který ačkoliv obsahuje vše potřebné, tak na jedno, nebo spíše někoho, se zapomnělo. K tomu se dostaneme při probírání zúčastněných kapel. Jako první přicházejí na grind holení Angláni z Liverpoolu DR. AIDS s deseti skladbovou porcí klasického grindu, která má blízko i k veteránům Agathocles, od nichž se zde nachází i předělávka. Tahle killer mašinérie nemůže zklamat žádného grindera a jedinou výtku bych měl ke zvuku, kde je možná trochu zbytečně vytažená basa. A zklamat by rozhodně neměli svou jedenácti skladbovou kolekcí ani Italové SHITFUCKINGSHIT, kteří to drhnou obdobně, i když jsou trochu punklejší. Ti zde mají dokonce tři předělávky a jedna z nich je od legendy Gut. Ovšem zde přichází decentní výtka. Zvuk o je něco tišší. Stejně tak je i tišší zvuk u dalšího účastníka na splitku a to THOUGHT REFORM. A právě zde je decentní zajímavost, že ačkoliv je v bookletu o předchozích dvou kapelách cokoliv včetně děkovaček, tak o této kapele zde není nic a v děkovačce se děkuje pouze dvou předchozím kapelám a tvůrci artworku Robovi. Přitom tahle kolekce sedmi skladeb je možná tím nejzajímavějším na splitku, což možná je hodně zapříčiněno tím, že se pro změnu nejedná o klasický grind, ale o kombinaci grindu a noise coru za využití elektronických samplů.

Ukázkou kvalitní ignorace o čemkoliv informovat je booklet splitka PROCTOPHOBIC a THE SLOW AND THE COURTEOUS. Patrně nikdo neočekával, že se tohle CD-r dostane až do Čech a tak se milostivě, s výjimkou názvů skladeb, dát do bookletu cokoliv dalšího neobtěžoval. Teda ona se tam nachází jedna fotka kapely, ale které, to bůh suď, zvláště když chlapci vypadají jako populární chlapecká kapela z osmdesátých let. Ale k muzice. Prvně jmenovaní jsou extrém naruby. Mají zde jednu desetiminutovou skladbu, rozdělenou do osmi kapitol. Je to takový mišmaš black metalu, grindu a ambientu. Místy to zní zajímavě, ale jako celek je to vcelku opruz, nad kterým se dá přemýšlet, jestli tak trochu nejde o improvizaci. O tom, že tohle splitko sběratelé splitek ve sbírce mít nemusí, přesvědčuje druhá kapela, která jako by tak trochu nevěděla, kterému žánru se věnovat. Patrně převažuje grinding death, ale součástí skladeb je i black metal a další. Jediná skladba, která mě opravdu zaujala, je čistě crust punková „Smokin Hearts And Breakin Darts“.

Tak a máme tady jeden žlutozelenej sedmipalec. Stranu A obhospodařuje projekt ANGRY NORWEGIAN, složený z Lana (kytara, zpěv) a Rosse (programming, samply), čert ví odkud pěticí songů, které jsou na hranici iprovizačního noise coru. Ovšem neočekávajte nějakej kanalizační sekundový výplachy, spíše jako půlminutové hádanky, ze kterého progresivního alba pochází tato ukázka. Je to vcelku hodně zajímavé, ale to, co předvádí španěl Wilhelm (programming) z Valencie se svými třemi skladbami, je naprostej noise luxus. Jeho elektronický projekt TAXOMANIACX rytmicky kopíruje za pomocí plastických zvuků rukodělnou práci kytarových umělců. Podobné parádní záležitosti se dají poslouchat ve větším než menším množství.

Pokud na chvíli opustíme svět divoké nekulturní zvěře a podíváme se pro změnu do světa temnoty, tak rozhodně ne nezajímavou záležitostí je splitko čtyř mexických black metalových kapel, které vyšlo pod názvem „Four Winds Plague´s Meeting“. Osobně jsem si vcelku oblíbil black metalové kapely z exotických zemí i přes to, že je mnozí považují za nekvalitní a zaostalé. Jenže v čem tkví jejich kouzlo zaostalosti? Přeci v tom, že pokračují v temnotě tam, kde mnohé black metalové kapely opustili underground, nemluvě o tom, že mnohdy do své tvorby pouštějí přirozené vlivy jejich domovin, čímž se mi jeví od evropské, už poněkud nudné scény mnohem poutavější. Jako první přináší své čtyři kůže na trh černoty EVIL POETRY a jsou pro mne tím nejlepším, co splitko nabízí. Zvukově naprostej démonickej luxus a jen málokdo by tipoval, že byla nahrávka pořízena live. Navíc, jako by jejich black metal s příchutí deathu neměl kořeny v black metalové scéně, ale čerpal z nejtemnější stránky klasického hard rocku. Oproti tomu REVOLVER čerpají svoji černotu ze severského black pravěku. Jejich čtyř skladbová tvorba je na hranici primitivizmu a hráčské schopnosti jako by se potýkaly s neumětelstvím, přesto je nasazení kapely vražedné, atmosféra skladeb impozantní a mnohdy v tomto ohledu předčí rádoby black stars. THE NAMELESS ONE na mne zapůsobili již na black metal netradičním logem a oni ani vlastně nejsou tradiční black metalovou kapelou. Jejich čtyři skladby se sice nesou na křídlech démonů, ale blíže mají ke stařičké podstatě thrash metalu s trochou toho death metalu. Škoda tiššího a poněkud nevýraznějšího zvuku. Takhle totiž jejich zajímavé staroškolské snažení přichází vniveč, protože taková „Pulgalhollocaust / Blasphemer“ opravdu potěší milovníky speed thrash metalu. SATANIC BUTCHER jako jediní na splitku nejsou právoplatnou kapelou, ale one man projektem Lorda Butchera. No a jeho čtvero skladeb je opravdová black metalová vřava pekelná, stojící na rychlých black thrash metalových rifech a na dominantním, hodně hlubokém démonickém vokálu. Black paráda, kterou v Evropě asi jen těžko pohledáte. A ono celkově by mohlo toto splitko být zajímavým pro milovníky black metalového undergroundu.

I další black metalové splitko, které po názvem „Opus Ab Malum“ vydalo roku 2013 vydavatelství Stillborn Twins Records, má čtyři koledníky s různým pojetím černého kovu. Ovšem tentokrát každý z nich přispěl pouze jednou koledou. První na řadě jsou patrně z této čtveřice nejznámější WINTERCORPSE, kterou vede Australan Zeke Sporn. Jejich song „Acid Tongue“ je spíše střednětempou severskou omílačkou lehce primitivního charakteru, kde se pár základních motivů točí do relativního omrzení, ovšem se solidní mrazivou atmosférou, která se od podobných záležitostí prostě čeká. O Wotanově smečce CROWFATHER z Nové Anglie v Massachusetts a jejich songu „Under Satans Authority“ se dá říci totéž, jen jejich podoba black metalu vychází spíše z klasické formy heavy thrash metalu a není tak zajímavá jako u prvně jmenovaných. To potom nadměrná délka skladby, i když rozdělená do tří částí, je spíše na škodu věci než k užitku. Ovšem poté přichází atypická „Orgasmicon“ od CRYPTORSATAN, jejichž identita je obestřena rouškou tajemství, při jejímž poslechu se budou někteří třást odporem, co že za paskvil se nazývá black metalem a jiní budou blahořečit, že se nad temnotou nezatahuje až takové temno, když jsou s něčím podobným někteří ochotni vylézt na světlo boží. Většinu skladby tvoří rytmické bicí a démonický vysoký skřeko vokál. Pouze občas celek doplní kytarové rifování, připomínající psycho rock´n´rollový teror. Osobně beru tuhle věc jako hodně zajímavou, s divotvornou atmosférou, i když jsem na druhou stranu rád, že ten song není příliš dlouhý. SYCAMORE 3 ze San Franciska a jejich „Cash And Burn“ by se dalo spíše zaškatulkovat jako melodický death metal a v rychlých pasážích to zní hodně dobře. Ta střední, pomalá pasáž je taková nijaká, ale do jisté míry má na to vliv ne zrovna povedený zvuk.

A do třetice všeho zlého tady máme splitko black metalové „Tribus Spirituum Obscurorum“ s nesvatou trojicí o třech nesvatých chorálech. Prví je „Disciples Of Bestial Hatred“ od MURDEROUS IDEOLOGY a to je fakt parádní bestiální masáž Ježíškových zádíček. Hodně povedené jsou i dvě pasáže, kdy utichne black metalová řež a na scénu vstoupí děsuplné varhany. „The Flames Of Damnation“ od HAUNT je sáhodlouhý hymnus, který se nikam nežene a jako by inklinoval ke gothic rocku i s čistými vokály, které prostřídávají takové ty temné black deathové a korunu trnovou tomu všemu nasazuje dlouhé kytarové sólo i natahovaný, skoro ambientní závěr. Člověku se až vnucuje myšlenka, že se tahle skladba dostala na splitko nějakým omylem, i když omylem pěkným. Pokud jsem u předchozího splitka mluvil o CROWFATHER jako o ne zrovna zajímavé záležitosti, tak zde je to hodně jinak. Jejich song „And The Abyss Gazes Also Into You“ je dost povedený kousek, kombinující black metalovou zášť s heavy melodickými pasážemi v epických částech skladby. Tohle splitko se opravdu povedlo a pokud nejste nakaženi přílišnou líbivostí současných moderních black metalových produkcí, tak tohle splitko teda vážně doporučuji.

Pro milovníky one man gore chlíváren tady máme dost povedené splitko pod názvem „Cybergore Massacre“, který na svět vyvrhlo patrně Vaca Productions, ale člověk by za to ruku do ohně nedal. I když menší výjimkou na tomto splitku jsou MAXETE z Miami, kterou tvoří dva šílenci a to D-Canabeez (vokál) a Gore Boy (vokál a beaty) a zároveň jako jediná kapela jsou opravdu cyber gore. A jejich devatenácti skladbová produkce je vážně extrémní luxus. Elektronika místy napodobuje klasické nástroje, jindy je supluje, ale dost často se muzika zvrhává do brutálního techna s chorými quik vokály tak, že by to diskofilní jedinci nerozchodili ani u Ivetiných čucíků. Pokud by někoho zajímalo, jak může znít cyber gore cover od Mötley Crüe, tak nutno poslechnout skladbu „Aventuras No Cabaré“, což je naprostá bomba. Brazilská CONDILOMA už je tedy one man band, který vede jistý Marcelo Franca. Zde se jedná o typickou gore grind nakládačku a všech šest válů je po hudební stránce dost zajímavých, kdy si Marcelo vcelku dobře pohrává s kytarovými motivy na pomezí grindu a klasického death metalu. I programing bicích zvládl na jedničku. Co ovšem nezvládl a sráží to poněkud radost z poslechu, jsou vokály, které jako by se pouze monotónně valily napříč skladbami a i zabarvení Marcelova vokálu není kdo ví jaké. Jelikož je po hudební stránce opravdu namakanej dříč, tak by mohl i popřemýšlet nad kvalitním vokalistovi, kterej by to celý dorazil. Poslední one man band na holení je PxPxGx jistýho Vinnyho z Brazílie. Jeho šestice skladeb je možná na tomto splitku nejméně zajímavá, ale rozhodně není nezajímavá. Vinny se už spíše pohybuje svojí tvorbou v psycho gore noise vodách. Dobrou polovinu z každé skladby tvoří intro, která jsou vcelku zábavná, ale i tak asi tuhle záležitost skousne málokdo. Pokud ovšem někoho zradila láska a má chuť jí poslat originální hudební blahopřání ke svatebnímu dni, tak může zvolit právě skladbu od Vinnyho, která se pod sáhodlouhým názvem na tomto splitku skrývá pod číslem 28. Takovýhle svatební gore marš určitě svatebčané ještě neslyšeli.

No a z márnice tu máme splitko čtyř patologických zvěrstev pod názvem „Necrobodies Examiners“, na jehož vydání v podobě CD-r se podílely kapely samotné. Ručně číslované kopie nejsou na D.I.Y scéně nic neobvyklého a limitovaná vydání už vůbec ne. Tady ovšem nevím, jestli vlastním pouze čtyřicátou sedmou kopii, nebo dokonce čtyřicátou sedmou kopii ze čtyřiceti sedmi. V každém případě celé splitko otevírá sdružení s předlouhým názvem FIBROGANGRENOSA PUSTULOGRANULOMATOSA EXTERNA, která zde má nejvíce, celkem devět, skladeb s ne zrovna nejkratšími názvy. Tenhle ansámbl tvoří Shitter (kytara, programing) a Pussylicker (vokály). Oba dva jsou dost známí na gore scéně, neboť každý z nich působí ve více jak deseti dalších kapelách a projektech. V tomto případě od nich nelze očekávat nic jiného než tradiční pathological gore s odkazem na klasickou formu grind core. Dá se mluvit o tradiční nudě žánru, která ovšem undergroundové fanatiky neurazí. To samé se dá tvrdit i o one man bandu INGESTED LOBOTOMIZED REMAINS z Cambridge maníka známého i z jiných projektů, který vystupuje pod pseudonymem Colton Satan. Snad jen s tím rozdílem, že jeho gore grind mocně koketuje s guttural slamming brutal death metalem. A jeho čtyři skladby podpořené intry a outry jsou možná tím lepším, co se na tomto jinak povedeném splitku nachází, i když tomu hodně napomáhá i nejpovedenější zvuková kulisa z celé čtveřice zúčastněných. ABHORENT ABORTION pro změnu vede človíček Mike Shefter a jeho čtveřice skladeb je jakýmsi průřezem skladatelského období 2009-2012. I on funguje na bázi gore slamu, ale vcelku se mi u něho líbí jeho experimentování s vokály, takže se neomezuje pouze na ten guttural projev, i když samozřejmě tento projev převládá. Navíc se neomezuje jenom na intra a outra a různé efekty a samply začleňuje přímo do skladeb, což ve spoustě podobných až stejných kapel zní alespoň trochu odlišně. Čtveřici patologů uzavírá pěti skladbovou kolekcí gore slam duo Mike (kytara, vokál) a Jason (programing) z Kanady pod názvem VOLUPTUOUS ANAL PROLAPSE. Jejich produkce, vzhledem k minimálnímu využití inter a žádnému experimentování, se může jevit na tomto splitku jako nejnudnější. Ovšem jedná se o kvalitní hukot. Teda až na trochu dlouhý elvisovský masakr uzavírající nejen jejich marast. A na závěr k tomuto splitku mohu jen říci, že ta strávená půlhodinka u něj, nebyl rozhodně promarněný čas.

Ale aby si někdo nemyslel, že v těch odpornostech vycházejí pouze hezké věci, tak poukážu na vcelku průměrné až podpůrměrné splitko „When A Pig Has To Die“, které nejvíce zaujme hodně povedeným front coverem. Je to trochu jako malé upozornění, že pokud někdo někde na tohle splitko narazí a zaujme ho právě obal, tak by si měl rozmyslet, jestli opravdu stojí za investici, i když vcelku pakatelní. Na splitku se účastní dvěmi skladbami GOD OF GORE, o kterých vím, že pocházejí z Mexika, protože jsem s nimi už měl tu čest. Obě skladby pocházejí z nahrávky „Demo 2013“ a i když Mexikáni opravdu vybrali to nejlepší, co se na demu nacházelo, tak se prostě nemohu zbavit dojmu, že poměrně slušnou muziku zde prostě mrší vokál. Zajímavé je však i řazení skladeb, neboť druzí RxTx, o kterých se člověk z bookletu zrovna moc nedozví a ani po tom moc nezatouží, celé splitko otvírají něčím, co by se dalo nazvat vcelku nudným elektronickým intrem. Potom mají své dvě skladby GOD OF GORE a RxTx splitko uzívají cyber gore nakládačkou, která se jeví býti zajímavou, leč i přes relativní pestrost, neúměrně dlouhou.

No a na závěr se opět podíváme na noise scénu, nebo lépe řečeno na její trochu nechutnější odnož vomit noise, která se od těch gore noise vyznačuje opravdu nechutnými obaly. CARNIVOROUS NAUSEA Argentince Roberta Miasise mají takový svůj tradiční zvracecí obal a i jejich niose, který řadím mezi ty nejlepší, se taky drží těch nejlepších tradic nástrojového ultra bordelu i s jeho originálním mlaskavým, nikoliv kanálním, vokálem, nebo co to tedy je. Robertovy kratičké songy jsou založeny doopravdy na hudebních základech tvořených hudebními nástroji v duchu grind coru, akorát v mnohem zběsilejším podání. A i při té rychlosti, s jakou vám celý materiál „Infinite Disgorgement And Engorgement“ profrčí hlavou, se dá mluvit o nápaditosti. A o té nápaditosti se dá mluvit i v případě materiálu „The Final Scat Sessions… vol.02“ kapely PUNGENT SYPHILIS. O této kapele se toho příliš nedozvíme, ale budeme muset se sní blíže seznámit, neboť tohle je noise pár exceláns, taktéž vystavěný na klasických hudebních nástrojích s cítěním v grind coru. Obě kapely jako by stavěly na stejných základech, ovšem každá po svém, čímž je tohle splitko po antihudební stránce nezvykle vyvážený. Obě kapely jako by si zároveň zakládaly i na noise scénu vcelku nezvykle kvalitním zvuku. Tady mám pouze jednu výtku, a to že CARNIVOROUS NAUSEA znějí o trochu tišeji než PUNGENT SYPHILIS. Jinak teda luxusní splitko.

Zobrazeno: 4063x

Rock´N´Roll Hell

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Extrémní splitkománie | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist