PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Z dějin totálního undergroundu IX




Samovydávání v Československu – Pravěk

Pokud se budeme bavit o vydávání nahrávek na tuzemské scéně, tak by nebylo od věci začít v jakémsi pravěku. V době rudého moru, kdy vydávání alb jako takových nehrozilo. Jednak se metalová a rocková muzika nějak neztotožňovala s morálkou socialistického stáda, na což tehdy různými zákazy a omezeními dojelo nemálo kapel. A jako příklad se dají uvést TÖRR, kteří měli zákaz koncertování a INSANIA, která se z bezpečnostních důvodů přejmenovala na SKIMMED. A taky tady nebyla žádná specializovaná studia ani zvukový inženýři pro rockovou a metalovou muziku a hudební producenti vystudovali pouze vysokou Ladislava Štaidla a Františka Janečka, takže pořídit nějaký alespoň solidní záznam bylo dosti problematické. Ale v období před takzvanou revolucí se morální nahlížení na nepřijatelné hudebné směry poněkud unavilo a s výjimkou existujících přehrávek, by se ta doba dala srovnat i s tou porevoluční, kdy se pro underground svým způsobem vůbec nic nezměnilo. Nahlíželo se na něj stejně přes prsty a metalová mánička byla brána pořád za exota. Ovšem v období z konce osmdesátých a počátku devadesátých let přeci jenom vznikaly nahrávky, neboť každá kapela se chtěla něčím prezentovat mezi fanoušky. Bylo pak naprosto jedno, jestli zvuková stránka byla špatná, nebo tragická. Všechny spojovalo jakési kouzlo sounáležitosti k něčemu, co běžný konzumní člověk, ať už před nebo po revoluci, prostě nikdy nemohl pochopit. Před revolucí se to dokonce nazývalo chutí zakázaného ovoce.

Je též vcelku důležité se v rámci samovydávání demosnímků zmínit o jakémsi unikum československé scény tehdejší doby, jež by nám mohli závidět po celém světě a jež už v dnešních dobách nefunguje. Kapely si sice vydávaly své kazety samy, ale měly jistou podporu dalších nadšenců. Samozřejmě v té době neexistovali klasičtí distributoři undergroundu, jímž jsme si zvykli říkat distraři, ani vydavatelé tiskovin, takzvaní zineři. Ale byla tu síť fungujících fanklubů jednotlivých kapel, starajících se o propagaci a distribuci demosnímků. Dá se říci, že co kapela to fanklub, jež vedl někdo, kdo se dal nazvat nehrajícím členem kapely. Ne že by zahraniční kapely neměly fankluby, ale ty na rozdíl od těch českých fungovaly poněkud jinak. Zahraniční kapely měly k dispozici to, co v Čechách neexistovalo. Vydavatelské firmy, distribuční firmy a o propagaci se staraly časopisy a ziny. Dalo by se říci, že pouze sdružovaly fanoušky kapely pod jednu střechu, neměly tu touhu spolupracovat s jinými fankluby a dalo by se mluvit o jakémsi hraní na vlastním písečku. Vlastně takto fungovaly i fankluby už známých českých kapel. Jenže ty opravdu undergroundové fankluby jednotlivých kapel mezi sebou musely v rámci propagace i distribuce nahrávek spolupracovat a tím se vytvořila síť, v níž bylo možné naprosto vše. Většina fanklubů tedy mimo nahrávek, podomácku vyráběných triček a nášivek, nažehlovaček, samolepek, fotografií a plakátů nabízela i nahrávky a další materiály spřátelených kapel. Některé dokonce nabízely i nahrávání kazet zahraničních souborů, jež byli z důvodů železné opony a později i nezájmu komerčních distribučních firem pro běžného fanouška naprosto nedostupné. Navíc fankluby vydávaly různé fámyzdaty, bulletiny a jiné tiskoviny, které samozřejmě převážně informovaly o dění ve vlastních řadách, ale objevovaly se v nich anonce a infa o spřátelených fanklubech a třeba i recenze na další nahrávky. Veškeré tiskoviny vycházely v rámci možností, a ty tehdy nebyly kdo ví jaké, každého nadšence, v různých provedeních, ale objevovaly se s jakousi pravidelností a dočasně suplovaly pozdější zinovou scénu. Každý vydavatel se snažil nabídnout vždy něco navíc. Třeba fanklub grindových J.I.P. ve své osmistránkové xerox tiskovině nabízel i reporty z koncertů, na kterých ani sami nehráli a jedním z přispěvatelů mimo kapelu byl i Vláďa Prokoš, dnes známý to zpěvák kapely FLESHLESS. Mnohastránkovou tiskovinu tištěnou na jakémsi jezeďáckém cyklostylu, nebo jak se ten tiskařský pastroj jmenoval, vydával fanklub heavy metalových IRAS, jež nabízel mnohé zajímavé čtení včetně reportu na koncert IRON MAIDEN konaného v Budapešti. Fanklub KERN dokonce měl ve své tiskovině komiks. Chod fanklubů ovšem závisel především na nadšení onoho, nebo oněch lidiček, jejich schopnosti komunikace s fanoušky, kapelou samotnou i dalšími fankluby. Většina fanklubů v rámci omezených možností fungovala naprosto výborně. A že vedení takového fanklubu bylo z opravdového fanouškovského nadšení a zapálení pro věc a ne jen pro leštění ega, připravovali oni nadšenci i různá překvapení pro fanoušky. Naprosto luxusní byla třeba každoroční blahopřání k Novému roku od fanklubu J.I.P., či rozesílání různých dárků zároveň s tiskovinami jako samolepek a tak dále. Od fanklubu TITANIC jsem dokonce ke svým osmnáctým narozeninám dostal dárek v podobě trička. Každý fanklub měl pro své členy průkazky, které opravňovaly ke vstupu zdarma na akce, kterých se kapela účastnila, v čemž většinou pořadatelé koncertu vycházeli vstříc. V podobných fanklubech pak kapely nacházely neskutečnou oporu. Ovšem některé kapely neměly to štěstí na lidi, jež se angažovali ve fanklubech. Kapela TORTHARRY se dokonce svým fanouškům osobně na koncertech omlouvala za neschopnost člověka, jež vedl jejich fanklub.

A pokud se tedy začneme bavit konečně o nahrávkách samotných, tak upozorňuji, že záměrně vynechávám nahrávky kapel, jež se staly nějakým způsobem význačné, či dokonce kultovní, jako třeba KRYPTOR, V.A.R., DEBUSTROL, MASTER´S HAMMER, TÖRR, ROOT, ARAKAIN, VITACIT, KRABATHOR a dalších. Podíváme se spíše po nahrávkách kapel, jež zůstaly svým způsobem pozapomenuty.

SAX v roce 1989 vydali svůj debutový demosnímek živelného thrash metalu „With Satan In The Body“ s nepřeslechnutelným vokálem Pavla Pijáka, u nějž se projevilo i kvalitní textařské střevo. Skladby „Death Steel“, „Čarodějnice“ a „Killer Hamer“ byly naprosto úžasné, stejně tak jako „Zóna strachu“, „Rudý mor“ a „DG 303“ z následujícího dema „Zone Of Fear“ z roku 1990. Většina skladeb z obou demosnímků se pak stala stavebními kameny pro LP „Zóna strachu“ (1991), vydaného u Monitoru. LP má sice kvalitní zvuk, leč oproti demosnímkům postrádá onu typickou živelnost SAX, nemluvě o prapodivně znuděném zpěvu. Rozdělení Saxu na dva tábory je potom téma do jiné kapitoly. Je jen dobře, že se našel nadšenec jako Luboš Kolařík se svým Underground Records, jež tyto skvosty spolu s dalšími nahrávkami SAX „Thrash Of Moravia“ (1992), „Moravské nářez“ (1993) a projektu CHETAU vydal na luxusním dvoj albu. Snad jen škoda, že zde pro úplnost chybí odštěpek SAX PIJÁK s jejich MC albem.
Demo „Nukleární svět“ (1990) kapely ATOMIC nebylo zdaleka první, ale od předešlých spíše heavy nahrávek bylo toto už thrash nářezem. Jejich tvorba sice nijak zvlášť neoplývala originalitou a bylo z ní na hony cítit ovlivnění spoustou zahraničních souborů, zejména pak Metallicou. Co se ale v žádném případě nedalo ATOMIC upřít, bylo ono nasazení a zapálení pro věc. Stačilo si tedy více pohrát s jednotlivými nápady a strukturou skladeb a mohlo být zaděláno na českou Metallicu. Proto se může jevit možná zbytečně uspěchané vydání debutového LP „Nuclearthrash“, na němž se nachází drtivá většina songů z onoho dema, jako decentní zklamání, protože následné album „Breakpoint“ z roku 1993 i přes svoji jistou nepůvodnost přineslo nesporné kvality thrash metalu.

Poté, co byla brněnská INSANIA nucena přijmout z bezpečnostních důvodů název SKIMMED, vydala svůj dnes už kultovní snímek „New Insanity“. Naprostá zběsilost zařadila některé skladby na kompilaci dvanácti nejrychlejších kapel světa. A o tom, že byla muzika SKIMMED především o zábavě a humorném nadhledu mluví podařené crazy texty i zajímavé poznámky v obalu a zle smějící se srdíčko místo tečky nad „i“. Bylo jen záslužné ono vydání na vinylu tohoto skvostu u Šot Records i pozdější CD verze pod Střílek Productions s bonusovým materiálem Petr Pálečský „Revolta per chytarra“. O zpětném přejmenování se na původní název INSANIA ještě narazíte v některé z dalších kapitol této série článků.
Demo „Zombie“ z roku 1990 plzeňských black metalistů TUDOR bylo v pořadí druhé. Předcházela mu nulté „Eskadrona mrtvých“ a první „Poselství smrti“. Ovšem toto demo se jeví být z celé diskografie TUDOR nejzajímavější, neboť obsahovalo onu zlověstnou masakrální atmosféru se stylovými texty, které se nedaly nevyřvávat. Jenže TUDOR následně patřili mezi kapely, jejichž muzikanti si začali být vědomi svých hudebních zdokonalení a tak už demo „Skeletor“ začalo být lehce propracovanější na úkor atmosféry samotné, což se dále promítlo na stylovém odklonu u MC alba „Bloody Mary“.
DENET byli nebezpečnou nadějí tuzemského death metalu a zdravou konkurencí Krabathoru. O tom prostě už ve své době vypovídal demosnímek z roku 1990 „Oslavy zla“. Vše pak potvrdila následná luxusní porce death metalu na demu „Krev“. Jenže hlavní mozek DENETu Jarek Opiela se nechával až příliš ovlivňovat trendy jako grunge, nebo Sepulturovským neo thrashem, stejně tak jako hodně dobře rozjetý thrash metalový Ferat. To se projevilo na prapodivném albu „Terrestrial Dying“ z roku 1993. U těchto kapel následovala nucená smrt z prodlení.

Jednou z kapel, jejichž odchodu na věčnost, z důvodu zahraniční pracovní anabáze, byla opravdu škoda, je těleso J.I.P. Pro neznalé dodávám, že zkratka názvu kapely neznamená jednotku intenzivní péče, ale jednotku intenzivních prasátek. Sdružení dvou dívek a chlapce čerpala inspiraci z celé tehdejší extrémně metalové scény, ale jako hlavní vzor uváděla kapelu Napalm Death, čemuž napovídala i grindová masakrálnost jejich tvorby. Demo „To By Or Not To Be“ (1990) bylo jejich oficiálním demo debutem. Kapela využívala ve svých textech cynicky humorného nadhledu. Takovou vcelku originální perlou byl text z dema následujícího, jež obsahoval sedmdesát dva slov Arnolda Schwarzeneggera z role filmu Terminátor.
Kapelu OCELOT jistě mnozí znají i ze současné metalové scény. Ovšem jejich demo „The Perverse“ z roku 1991 nemá s jejich současnou rock´n´rollovou podobou zrovna moc společného. Tehdy se jednalo o jakýsi přechod z heavy speed metalu s historickou textovou složkou (zejména z období Husitství) na hrubý thrash metal s poněkud zvrácenými texty tvrdé reality. Prostě, když ve světě přestával být thrash metal zajímavý, tak u nás se k němu přiklánělo stále dost kapel, rekrutujících se z řad kapel heavy metalových.
Hodně velkej luxus na svoji dobu si dopřáli v podobě barevného xerox obalu dema „Open Hell“ v roce 1991 black thrashový HECTOR. A i muzika byla svým způsobem luxusní. Ne zbytečně do rychlosti honěnej black thrash s nápaditými motivy, relativně zpěvným vokálem a s navýsost chytlavými texty. Ze skladeb „Prokletá kniha“, „Cerber“, „Jeptiška“, „Tak neboj“ i odlehčenější srandičky „Hymnus Hectorus“ se pak mohly stát šlágry své doby, kdyby se kapely někdo kompetentní ujal. Jenže kapela posléze přešla k anglickým textům, čímž se vytratila ona zpěvnost i jakási zajímavost.

V roce 1991 vydala hodně povedený demosnímek „Fire And Ice“ black metalová slovenská squadra NECROTOS, jež měla vcelku dost blízko k tvorbě Master´s Hamer. Členové kapely, mimo to že si během živých vystoupení vyměňovali hudební nástroje, byli zajímavý i svými trochu dětinskými, leč na svou dobu vcelku originálními přezdívkami jako Valihnev, Drvidus, Miesizlo a Lomipliaga. Ovšem této nahrávce předcházela ještě „Zatmenie mesiaca v splne“, jež sice byla trochu primitivnější, nebo spíše naivnější než toto demo, leč neméně povedené. Škoda, že se po této kapele následně slehla zem.
„Jdou, po mně jdou“ bylo debutové demo thrash metalového komba ČLAKA, plné úderných skladeb kombinujících razantní přímočarost s propracovanější strukturou, jež je dostalo i do Big Bossova pořadu na Rádiu Hády. Následně byl natočen materiál „Já nebo já“, který ovšem z důvodů rozpadu kapely nebyl oficiálně vydán. Což bylo vcelku škoda, neboť jejich thrash metalová agrese byla obohacena o death metalovou brutalitu i doom metalovou těžkotonážnost se zajímavým experimentem. Zatímco mnohé kapely do své tvorby angažovaly klávesy, případně smyčcové a jiné nástroje, tak ČLAKA experimentovala se sborovými zpěvy, které se za pomocí hostujících zpěváků a zpěvaček snažila převést i na koncertní pódia. Na svou dobu vcelku unikum.
No, a na závěr dnešní kapitoly se pozastavíme u hodně povedené nahrávky „The Awakening“ kapely s jepičím životem ETERNITY. Ti se se svým pojetím death metalu mohli řadit k průkopníkům brutální smrti u nás, kdyby se kapela jenom trochu snažila zviditelnit a tenhle super demáč natlačit mezi lidi. Ten si alespoň dodatečně mohli fanoušci pořídit u tehdy začínajících dister.

A tady naše povídání o pravěku ukončíme, neboť se undergroundová scéna počala vyvíjet. Práci fanklubů při distribuci demo snímků začali nahrazovat nadšenci s prvními vzniknuvšími distry, z nichž některé v trochu jiné formě známe i dnes jako Obscene Productions, Shindy Productions, či Epidemie Records a dalšími, jež postupně na svá bedra vzaly i vydavatelskou činnost. Propagační část fanklubáckých tiskovin počaly přebírat první fanziny jako Metaliště, Darkness Actual, Metal Breath, Skeleton a další. Ne, že by se tím skončila éra fanklubů, ale s celou proměnou undergroundové scény jako by se poněkud změnil jejich tehdejší význam. Jinak v té době samozřejmě těch nahrávek vyšla nehorázná spousta jako „Waterllo“ od smečky MAMUT, předchůdce SHAARK, „Dagness“ speed thrashových DAGNESS, „Army Of Death“ od blackoušů STYRAX, „Metoda Otvírání Rakví“ thrashových M.O.R.. Své nahrávky vydávali i doom metalový R.N.D., heavy thrash band MRAMOR, heavy metalový KRABAT nebo IRAS, thrash metalový ANTRACIT, XIBALBA, FAKULTURA, EXTREM, POOLS či KRAKEN i death metalový SPIRIT nebo hard core band S.R.K.

Další povídání o samovydaných nahrávkách u nás pak bude tvořeno v jisté časové posloupnosti, navazující na tento pravěk, rozděleno do několika kapitol. A i když nás politici rozdělili s našimi bratry ze Slovenska, tak tehdejší undergroundové scény jako by se to netýkalo a podobné dělení se nebude konat ani zde. V rámci pestrosti budu jednotlivé kapitoly o tuzemských demosnímcích prokládat i dalšími články jako o zinové scéně, vydávání tuzemských nahrávek nejen pod tuzemskými labely, fenoménu demo splitek a tak dále.

Zobrazeno: 2573x

Rock´N´Roll Hell


» Z dějin totálního undergroundu XV (26.8.2013)
» Z dějin totálního undergroundu XIV (7.8.2013)
» Z dějin totálního undergroundu XIII (24.7.2013)
» Z dějin totálního undergroundu XII (8.7.2013)
» Z dějin totálního undergroundu XI (3.6.2013)
» Z dějin totálního undergroundu X (koncerty) (21.5.2013)
» Z dějin totálního undergroundu IX (8.5.2013)
» Z dějin totálního undergroundu VIII (samovydávání) (19.4.2013)
» Z dějin totálního undergroundu VII (18.3.2013)
» Z dějin totálního undergroundu VI (Attack Of Fire) (15.1.2013)
» Z dějin totálního undergroundu V (Heavy Metal) (29.8.2012)
» Z dějin totálního undergroundu IV (D.I.Y. perly a paskvily) (9.7.2012)
» Z dějin totálního undergroundu III (kompilace) (28.6.2012)
» Z dějin totálního undergroundu II (13.6.2012)
» Z dějin totálního undergroundu (29.5.2012)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

14.5.2013 (05:38)

Cermi: Tak to se pak můžeš těšit ještě na další díl, kde se objeví Šílený řezník ještě jednou.


13.5.2013 (19:49)

Tak to je fajn, na další díly se opravdu těším A black metal Maniac Butcher mám dost rád, další řekl bych trochu opomíjená ale významná česká kapela... LUčan-Antikrist a Barbarians jsou parádní záseky


13.5.2013 (19:30)

Tak te Datakov taky znám, jen jej neberu jako fanzin jako spíše reklamně propagační brožuru. Vždyť jsem psal na spoustu adres v něm.
Jinak těch dílů bude ještě mrak. Můj archív sice není nevyčerpatelnej, ale ještě toho hodně zbývá. Už se bude přecházet hlavně na československou scénu, kterou budu občas prokládat něčím ze zahraničí. Jinak ty fotky jsou naskenované obali kazet, podle toho některé vypadají trochu ušmudlaně. Ale na fotky taky dojde a to v díle o koncertech o křtu alba Maniac Butcher.


13.5.2013 (17:34)

Taky se připojuji, skvěle jsem si početl, až na poslední tři kapely Necrotos, Člaka a Eternity jsem měl vše, i ty průkazky mimo J.I.P. a Kern, škoda, že si toho člověk dřív nevážil a všechno se to nějak ztratilo. Dnes bych za to platil zlatem
Vzpomněl bych mimo zmíněných zinů ještě Datakov, což byla tiskovina, kde nebylo nic jiného než kontakty na kapely, poštovní adresy a telefonní čísla. V dobách absence internetu důležitá věc, aby člověk měl ty kontakty hezky pohromadě.


13.5.2013 (15:42)

Opět super počtení tenhle seriál mám opravdu rád, a je fajn, že neustále přibývají další epizody... navíc spoustu nových kapel, které vůbec neznám, zajímavé fotografie ...doufám, že těch dílů bude ještě co nejvíce


Článek | Z dějin totálního undergroundu IX | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist