PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Z dějin totálního undergroundu VIII (samovydávání)




Nejpočetnější skupinou kapel, jak už jsem částečně naznačil v díle o DIY paskvilech, jsou ty, co z různých důvodů vydávaly své demosnímky sami a posléze své výtvory nabízely nejen fanouškům, ale i aktivistům, zabývajících se distribucí undergroundových materiálů. Nebudu se tady zabývat malou, leč opravdu existující, skupinou těch kapel, které o vydání nestály a své nahrávky, třeba i bez obalů, prodávaly, nebo dokonce darovávaly, zájemcům pouze na svých koncertech. Samozřejmě, že za ten nejjednodušší a mnohdy i nejpravděpodobnější důvod samovydání se dá považovat, že svojí tvorbou nikoho z těch aktivních lidí, zabývajících se touto činností nezaujaly. Ovšem zdaleka to není důvod jediný. Třeba začínající kapely neměly dostatek kontaktů. Kolikrát se i prostě stalo, že kapely neměly štěstí na ty správné lidi a již vydaného demosnímku se teprve dodatečně někdo ujal. Svou roli též hrála nedočkavost kapel, když se nevešly do edičního plánu. Ono přímo mluvit o nějakých edičních plánech v undergroundu je poněkud zavádějící, protože vše bylo založeno na nadšení. Přesto i na vydání nějaké té demo kazety bylo potřeba vynaložení peněz a třeba i chvíli trvalo než se nějaká ta potřebná částka dala dohromady, zvlášť potom měl-li vydavatel čerstvě po vydání nějakých titulů. Tady je nutné upozornit na fakt, že spousta těch aktivních lidiček tuto svoji vydavatelskou zálibu táhla ze své kapsy a investice se pak většinou vracela velmi pomalu, protože nejčastější a zároveň nejoblíbenější obchodní praktika, jež přetrvala dodnes, byl obchod výměnný. Dalším z důvodů samovydání byla též ambicióznost kapely a to mnohdy nesoudně přemrštěná. Prostě, i když ten zájem o vydání byl, tak nebylo v možnostech, ať už finančních či technických, splnit nároky luxusního vydání požadovaných kapelou. Tady se potom kolikrát řešilo, jestli dotyčná kapela má něco společného s undergroundem, neboť kolikrát se jednalo o egoistické frajírky s hvězdným chováním.
Jelikož se kapitoly o samovydávání v tomto seriálu budou vyskytovat velmi často, rozhodl jsem se je nijak chronologicky nesrovnávat a to ani podle roků vydání, hudebního žánru, nebo podle států. Výjimky budou pouze česká a slovenská scéna, jímž mám v úmyslu vyčlenit kapitoly zvlášť. A zařazovány budou i mimo opravdových skvostů i méně povedené záležitosti, to aby si někdo nemyslel, že v dobách dávno minulých, na rozdíl od těch současných, nevycházely žádné sračky.

A začneme z trochu netradičního soudku ambientního. Demo „Corpse Crater“ holandské kapely BHOABHAM SIDHE z roku 1994 je hodně netradiční záležitostí. Pokud má někdo ambient spojen s romantickou atmosférou, hodící se jako soundtrack fantasy četby, tak tady by byl asi poněkud zklamán. Zde se onen ambient lehce opírá o industriální podzemí a snadno by posloužil coby soundtrack k nějakému psycho hororu. Ovšem z konfrontujeme–li nahrávku s poměrně jednoduchým obalem, tak prostě člověku musí dojít, že ten soundtrack může být jedině k dokumentu o utrpení dětí v koncentračních táborech. Jinak kapela sama si s nějakým luxusním vydáním zrovna hlavu nelámala a sázela především na svoji tvorbu.
Tak ono na svoji tvorbu sázely všechny kapely, ale ne všechny se snažily na ni upozornit i kvalitním vydáním. Totéž platí i pro irskou doom metalovou sebranku GRAVEYARD DIRT a jejich fascinující třískladbový demosnímek „Of Romance And Fire“ vydaný v roce 1995. Pro milovníky temné romantiky naprosto nádherné dílo plné vzrušivých emocí. Ovšem některým fandům ponurostí by jméno GRAVEYARD DIRTY nemuselo být z poslední doby zrovna neznámé. Kapela se totiž po nějakých patnácti letech opět dala dohromady a tento demosnímek byl v remasterované podobě vcelku nedávno znovu vydán v podobě EP CD, což vidím jako velmi záslužný počin. A přestože je tento materiál starý osmnáct let, tak naprosto nezestárl.
Dříve než se stihli TALES OF DARK NORD upsat pro vydávání demokazet a následně i CD aktivnímu ruskému labelu na poli undergroundu Rest In Peace Productions, vydali v roce 1995 ve své režii pětiskladbový demosnímek „Absorbing Destinies“. Nedá se říci, že je jejich prvotina kdovíjak převratným zásekem v dějinách, ovšem již tehdy se v jejich tvorbě dala vystopovat naděje brutálního death metalu s trochu technickými sklony. Samotné vydání vypadá spíše jako klasické DIY vydání, a i když je pod kazetou podepsána firma Anomali Music, tak jde čistě o kapelní záležitost.

S vydáním svého demosnímku „Landscapes“ si vcelku pohrála v roce 1997 polská death metalová formace MORTIS DEY. I když se kazeta zrovna extra profesionálně netváří, tak její obal naprosto splňuje ty nejpřísnější měřítka. A ty nejpřísnější měřítka splňuje i zvuková stránka, jež se už z demo ranku vcelku dost vymyká směrem k profi albům. Docela by se člověk mohl divit, že tento materiál nevyšel přímo jako album, neboť podání death metalu MORTIS DEY je naprosto vražedné a nenudící. Snad jen podobnost k některým dalším souborům a tehdejší přesycenost scény death metalovými kapelami tomu zabránily. V každým případě se tohle demo dá omílat v přehrávači celkem často i po těch letech.
Na nějak zvlášť luxusním vydání svého demo snímku „Three Adorations“ z roku 1997 nijak zvlášť nebazírovala anglická kapela VALLE CRUCIS, i když teda trochu jednodušší obal je vcelku vkusně stvořený. Demo samotné obsahuje tři, zrovna ne nijak extra krátké, songy melancholického funeral doom metalu s lehce jiskřivou gothickou atmosférou. Všechny tři songy jsou naprosto exklusivní záležitostí pro milovníky temných emocí. Někdo by možná mohl namítat něco proti zbytečně tvrdému zvuku, který se může jevit i nepatřičně špinavý, jenže právě ta záhrobní zvuková špína dělá z poslechu parádní procházku mezi náhrobními kameny.
A dostáváme se prozměnu k luxusnějšímu samovydání v roce 1997. O to se postarala americká atmo death metalová GARDEN OF SHADOWS. Jejich čtyřskladbový demáč „Tears Of The Corona“ je luxus ve všech směrech. Od muziky, přes zvuk, až po samotný vzhled profi kazety. Jedinými šmouhami na kráse jsou ne stoprocentní grafikova práce na obalu a možná až zbytečná informační skromnost v bookletu. Tento demosnímek zaujal natolik, že kapelu podporoval i tuzemský label Shindy Productions, díky němuž se GARDEN OF SHADOWS mohli představit i českým fanouškům na jednom z Brutal Assaultů, tehdy konaném ještě na zimním stadionu v Blansku. Rok po vydání materiálu „Tears Of The Corona“ na kazetě se ujímá jeho vydání v CD formátu jedna mexická firma.

A abychom měli v tomto díle i něco málo chlívu, tak si představíme finskou porno gore grind MORBID SAVOURING a jejich poloprofesionálně vydaný demo materiál „Autopsy Lust“ z roku 1999. A popravdě řečeno tohle demo není extra zajímavé. Nezajímavá intra a ze skladeb zaujmou opravdu snad jen ty nejkratší, které už jsou na hranici noise coru. Tam je ta zběsilost vcelku uvěřitelná, ale jinak je to mlácení prázdné slámy. Vcelku nezaujme ani profi obal svým více než amatérským zpracováním.
V roce 1999 si vcelku s obalem k demu „Unforgettable In Paradise“ pohrávají polští BRAQUEMARD. Kazeta je však nahrávaná klasika. Jinak ale jejich death metalová tvorba není ničím zvláště vyjímečná a spíše jako by měla tendenci nudit, i když se BRAQUEMARD snaží o co nejbrutálnější vyznění. Možná tomu je na vině neurovnaný mix jinak ne zrovna špatného zvuku, ve kterém jako by se ztrácely pokusy o nápady. Ten zpěv je vážně až moc vytaženej. Tak trochu se divím, že o tuto nahrávku dodatečně projevil zájem polský Hush Distribution.
Oproti tomu tatáž firma se taktéž až dodatečně ujala naprostého skvostu opět z roku 1999 a to demosnímku „Lost Children“ polské kapely INDICIUM. Kapela se obešla bez kláves, přesto produkovala naprosto famózní melancholickou muziku na bázi doom metalu. Sice se jejich tempo hraní občas, ale pouze opravdu jen občas, trochu zrychlilo, ale většinou INDICIUM hráli tak pomalu, že pomaleji už to snad nejde. No, a ty tklivé melodie jsou prostě fantastické. Tohle mít kvalitnější zvuk, ne že by ten zvuk byl špatnej, tak by bylo záhodno podobné skvosty uvést, třeba i dodatečně, na oficiálnější vydavatelský formát, než je jen nahrávaná kazeta, i když s profi povedeným obalem.

Za vcelku velkou pozoruhodnost lze brát i třískladbové demo „Never Turns Back…“ (1999) death doom metalové squary VASSAGO. Ultra pomalé pasáže, střídající se se zběsilostí a utápěním se v akustických pasážích, je to, co dokáže vtáhnout do jakéhosi krátkého děje. Zvuk je sice na demáč docela pohodový, ale podobný záležitosti si má člověk chuť poslechnou v nejvyšší možné kvalitě. A věřte tomu, že tenhle, i když trochu krátký, materiál by si tu nejvyšší kvalitu zasloužil. Je až s podivem, že těm doom metalovým kapelám se ta atmosféra v devadesátých letech dala věřit víc, než těm současným.
VINTRRIKET jsou známí i dnešním fanouškům a to především z black metalové scény. Ovšem demosnímek „Sturme der letzten Stille“ z roku 2001 má s black metalem společnou pouze tu temnou atmosféru a spíše bloudí v hájemství gothic rockovém až ambientním. Skladby sami o sobě nejsou tím nejlepším, co na podobných scénách vzniklo, přesto jsou pěkné a v žádném případě neuráží. Perličkou tohoto dema je, že je nazýváno promem. Jenže kdo by investoval do takhle luxusního proma. Pěkná profi kazeta a opravdu hodně po grafický stránce povedenej obal, vytištěný na atypicky vroubkovaný lesklý papír. Po vizuální stránce naprostý skvost.
Dnešní díl o na vlastní pěst vydaných demosnímků uzavřeme bezejmennou nahrávkou francouzské atmo black metalové kapely YOUR SHAPELES BEAUTY. Ti se naprosto na nějakej vydavatelskej luxus vybodli. Demo opatřili jednoduchým profi obalem se základními informacemi tak, jak by mělo vypadat spíše správné promo a šířili jej mezi fanoušky. Ušetřené peníze, které by utratili za výrobu profi kazet, investovali radši do propagace kapely, což se jim vyplatilo a o tento demáč se zpětně postarali francouzští Filthy Core Productions. Jinak se jedná o hodně uchu lahodící black metalovou záležitost s heavy postupy, melodickými sóly a spoustou atmosférických kláves.

Podoba a způsob samovydání se samozřejmě lišily v závislosti na různých aspektech. Jako samotná povedenost nahrávky jak po zvukové, tak po technické stránce. Třeba taky účel vydání, jež mohl být čistě informativní, propagační, či oficiální. Vydání dost též závisela na technických, a s tím přímo uměrně spjatých finančních, možnostech. Dost se odvíjelo i od ega muzikantů samotných.

Zobrazeno: 1584x

Rock´N´Roll Hell


» Z dějin totálního undergroundu XV (26.8.2013)
» Z dějin totálního undergroundu XIV (7.8.2013)
» Z dějin totálního undergroundu XIII (24.7.2013)
» Z dějin totálního undergroundu XII (8.7.2013)
» Z dějin totálního undergroundu XI (3.6.2013)
» Z dějin totálního undergroundu X (koncerty) (21.5.2013)
» Z dějin totálního undergroundu IX (8.5.2013)
» Z dějin totálního undergroundu VIII (samovydávání) (19.4.2013)
» Z dějin totálního undergroundu VII (18.3.2013)
» Z dějin totálního undergroundu VI (Attack Of Fire) (15.1.2013)
» Z dějin totálního undergroundu V (Heavy Metal) (29.8.2012)
» Z dějin totálního undergroundu IV (D.I.Y. perly a paskvily) (9.7.2012)
» Z dějin totálního undergroundu III (kompilace) (28.6.2012)
» Z dějin totálního undergroundu II (13.6.2012)
» Z dějin totálního undergroundu (29.5.2012)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Z dějin totálního undergroundu VIII (samovydávání) | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist