PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Heavy Metal Breakdown aneb průzkum mezi (ne)metalovými fans




Když začneme hezky od začátku a zabrousíme do historie tohoto hudebního stylu, tak se HEAVY METAL údajně objevil už na přelomu 60. a 70.let ve Velké Británii a Spojených státech. Jisté kořeny má v hard rockových skupinách a mezi průkopníky heavy metalu bychom určitě mohli zařadit skupiny jako Led Zeppelin nebo Black Sabbath. V polovině 70.let se objevují další významné skupiny rockového světa a později se na scéně objevuje i Nová vlna britského heavy metalu (NWOBHM). Heavy metal dobývá Evropu a tento starý kontinent je tímto hudebním stylem totálně uchvácen. Vznikají další a další skupiny hlásící se k tomuto stylu. Některé se postupem času stávají velmi úspěšnými a dosahují obrovských úspěchů; na druhé straně některé však zanikají. Hlučná a energická hudba opírající se o zkreslený zvuk kytar a kytarové motivy, zvané rify. K tomu mírně kovově znějící baskytara a úderné tempo bicích. To všechno slaví úspěch.

Proto dalším logickým krokem vývoje tohoto stylu byla změna temp, rychlosti, nálad a celého konceptu skladby. Objevuje se nový styl zvaný SPEED METAL, neboli rychlejší verze klasického heavy metalu. Většina prvků, která se objevila u heavy metalu, zůstala zachována, ale skladby obsahují rychlejší tempa a rytmus. Proto se u těchto skupin objevují také dvojkopákové bicí.
Jeho mladší bratr THRASH METAL je ještě tvrdší, důraznější a agresivnější. Je převážně založen na rychlém tempu, rychlých či komplikovaných rytmicky sekaných kytarových rifech, občas na pozadí kytarových sól.
Jednou z dalších odnoží tohoto žánru se stává BLACK METAL. Navzdory tomu, že tematika satanismu má v black metalu největší zastoupení, mnohé kapely se nechaly inspirovat starověkým pohanstvím, čímž podporovaly návrat k předkřesťanským a skutečným hodnotám, které byly potlačovány nucenými dogmaty katolické církve. Většina skupin má několik společných rysů: vřeštivé a vrčivé vokály, velice zkreslené kytary využívající temnou atmosféru a někdy záměrně nekvalitní zvuk s okolními zvuky.
O několik let později se na scéně objevuje DEATH METAL. Ten je známý svým prudkým tempem, nepředvídatelnými změnami ve struktuře, extrémně rychlými a někdy komplikovanými kytarami i bicími. Kapely tohoto stylu mnohdy využívají hluboce podladěných kytar a baskytar. Zpěv se většinou skládá z bručení a vrčení. Už v označení stylu je jasné, že tento styl se zaměřuje převážně na hrubé nebo temné texty o smrti. Nicméně témata jako brutalita, satanismus, politika nebo pocity beznaděje zde mají také své místo. Tento styl se postupem času rozvinul do několika zajímavých subžánrů. Melodický death metal, Technický death metal, Brutální death metal i Doom metal, který se oproti svým bratrancům liší pomalým tempem, aby tak vytvořil depresivnější a temnější atmosféru.
Vývoj Heavy metalu se nezastavil a vzniklo mnoho dalších odnoží. Některé z nich pak byly jen dalším pokračováním nastavených vzorců, ke kterým přibyl nový prvek, a tím vznikl nový směr. Možná to byl ten moment, kdy svět se rozdělil na několik táborů, rozdělování a na pozdější tzv. škatulkování.
Na druhé straně vznikaly kapely, které začaly kombinovat klasický metal se speed metalem. Jedinečnost textů spočívala v tom, že se kromě osobních zkušeností, historických událostí a společenských problémů nezaměřují na skutečný svět. Jejich texty se věnují náboženství, sci-fi nebo fantazii a většinou se spojují s optimizmem.
Velmi důležitou úlohu také hraje čistý zpěv. V dnešní době jsme si tento druh metalové mutace pojmenovali POWER METAL. Často se v tomto stylu objevují klávesy a později pak i symfonický kontext. Byla to nová éra Heavy metalu a tento žánr se stal v následujících letech velmi populární.

Ale zpátky do současnosti. Všechny tyto styly dál tvoří určitou základnu celého Heavy metalu. Takže při jednom sloganu „Heavy Metal Never Dies“ jsem zkonstatoval fakt, že tomu tak je. A jsem za to rád a myslím, že i přes různé zákazy, omezení, rozdělování, kastování a pronásledování se pořád držel v srdcích všech metalových fans.
Proto jsem si možná neodpustil udělat takový malý průzkum mezi metalovými i ne-metalovými fans. V hlavě si připravil několik otázek a vyrazil do víru velkoměsta. Prostě se ptal. Ve městě, v práci, v nemocnici, ve které jsem nedávno ležel. Prostě kde mě to napadlo. Není to vždycky tak úplně snadné někoho oslovit, ale některé lidi jsem znal a někteří u toho byli, takže jsem využil situace...

U náměstí jsem potkal dva mladé týpky ve stylu Fear Factory a Korn. Jeden z nich měl dokonce triko Korn na sobě, toho jsem znal. Pozdravili jsme se a já mu řekl, co právě chystám. Usmál se a pokrčil rameny, druhý na to: „Proč ne!“. První otázka byla tedy směřována hned na něj.
Co si myslíš o Heavy Metalu?
„Heavy Metal je můj svět. Bez něho nedokážu žít.“
Takže je to pořad hudební styl no.1?
„To asi ne, ale je tam pořád spousta super kapel, i když některý jsou teda vo ho...“

Další mojí obětí byla kamarádka prodávají v jednom malém obchůdku.
Vím, že posloucháš dost tvrdou muziku, co si myslíš o Heavy metalu jako takovém?
Usmála se a v první chvíli nechtěla vůbec nic říct. Trochu jsem jí popostrčil, i tak to z ní lezlo jako z chlupatý deky.
„Já nevím, já poslouchám co se mi líbí a je jedno, jestli to je tenhle styl nebo tamto. Možná bych uvítala méně klišé.“
To mě zaujalo a hned jsem zaútočil novou otázkou.
Jaké klišé máš na mysli?
„No, myslím tím třeba texty, nebo hlavně názvy skladeb. Pořád se to točí kolem temných postav a jiných triviálních spojení, která tu už byla.“
A například?
„Např. legie zla, smrti. Lordi, krev, ocel, temnota, křídla světla, války, nebo naopak rozmach křesťanské tématiky Boha atd. No, je toho tam více, ale je to někdy tak strohé a prázdné, avšak hudba se mi třeba líbí...“

O další půlhodinku jsem pak potkal jednoho zajímavého týpka u výlohy s knihami. Měl na sobě triko Dimmu Borgir. Neodolal jsem a podotkl, že DB jsou zajímavá kapela. Otočil se, usmál. „Ta nejlepší!“
Takže posloucháš hodně Black metal?, zeptal jsem se.
„Jo, nejvíc.“
Co Heavy metal?
„Ne, ten vůbec, to je skoro mrtvej styl.“
Proč myslíš?
„Ty kapely hrajou pořád to stejný, my s klukama je moc neposloucháme, black a death je cool.“
Pokynul jsem hlavou a pomyslel si, že s tímto mladíkem nemá cenu vést další hovor na téma Heavy metal, když řekl, že tento styl je skoro mrtvej a odešel jsem.

Dalším hostem mého průzkumu byl kamarád, který má velký rozsah, ale spíše dává přednost alternativní rockové muzice. Jeho odpověď byla také zajímavá, ale výstižná.
„Heavy metal je ukázka rockové muziky, kudy se vydat dál. Bylo to jako čerstvý závan v bažině tisíckrát omletých hardrockových klišé. Metalové balady, to byly ty nejlepší "voplodňováky", holky při nich vlhly... Tím se nemůže pochlubit žádná jiná muzika. A vůbec ne to dnešní tuc-tuc... Dá se to poslouchat, když je ti fajn a slavíš, nebo když je ti do breku. Je to jako se všim, dobrej potěší, mizernej nasere.“

Jeho manželku jsem potkal o den později ve městě, jen jsme se pozdravili a já pokračoval dál. Můj hledáček však našel svůj cíl a byla to opět bytost něžného pohlaví. Mladá holka s černobílým tričkem. Řekl jsem si, zkus to a zeptej se. Proč ne. Tak jsem jí oslovil a zeptal se na muziku. Nejdříve koukala, jako když neumí do pěti počítat, pak se usmála:
„Jo, něco poslouchám.“
Říká ti něco Heavy metal?
„Jo, to jsem někde slyšela.“, odpověděla a culila se jako měsíček na hnoji. Evidentně se styděla a raději se zdráhala k pořádné odpovědi. Také jsem se usmál a chtěl se ještě zeptat, když v tom mě přerušil skřípavý hlas starší paní:
„To je ta muzika dnešních mladejch, nerozumíte tomu ani slovo a hlavně že je to randál, a ty bubny...“
Zasmál jsem se a raději se natočil za sloup. Chvíli jsem se držel, ale pak jsem to stejně nevydržel a vybouchl smíchy. Tak ta mě dostala štafeta jedna vyběhaná...

No, a na závěr mého průzkumu jsem si nechal jednoho svérázného pána z prodejny počítačů. Věk tak kolem padesáti, ale docela znalej v oblasti hard rocku. Uriah Heep, Deep Purple, Slade, Sweet i Yes, to byly kapely, které hodně poslouchá. Při mém dotazu - co si myslí o Heavy Metalu, odpověděl:
„Jako každou hudbu ho ovlivnili lidi s negativním přístupem, tolerancí i netolerancí. Hudební styl i vkus se rozvíjí do mnoha stran našich chutí a představ. Je to všechno, co nás obklopuje, co se nám honí hlavou. Tyto své představy a někdy i zážitky přenášíme prostřednictvím hudby mezi nás, do tohoto světa. Jestli pak skupina tvrdí, že to je sranda, když zpívá o zvrhlostech nebo o brutalitě a násilí, libuje si v potocích krve, a tím údajně upozorňuje na to, co se děje, není to vždy pravda. Všechny tyto aspekty se autorovi honí hlavou. Velmi podobný případ jsou i filmy; brutální horory, tedy jestli to má dělat co z hororovým žánrem, protože některé vymyšlené příběhy se někdy stávají skutečností. Lidé jsou tím ovlivněni a inspirováni mnohdy takovým způsobem, že jejich mysl podlehne tlaku a něco podobného udělají. V tomto případě se může někdo pozastavit nad tím, že nejsem tolerantní, ale otázka spíše zní - Měl bych? Když půjdu do extrémní poznámky, která po důkladném rozboru vlastně není až tak extrémní. Vykřikujeme, že nejsme vůči těmto skupinám i názorům tolerantní a přitom oni nám s přehledem podsouvají to brutální a mnohdy nevkusné pod nos. Někteří jsou unešení, někdo tím opovrhuje a někdo se pro změnu ohání tolerancí. Ale kde jsou hranice té „údajné tolerance“. Kde při všech těch nevkusných aktivitách byli oni tolerantní k nám? Ano, tolerance a svoboda v tomto světě je hodně pomíjivým pojmem a mnohdy se pravý význam ztrácí v nevidomosti ostatních. Prostě děláme, že to nevidíme a když to vidíme, necháváme to být. Jinak Heavy metal je fajn, je zde spousta kvalitních kapel a super písniček, které si člověk i rád zazpívá.“

Posouzení a případné komentáře už nechám na každém z vás. Tohle byl jen malý fragment toho, co si lidé myslí o heavy metalu. Myslím, že slogan „Heavy Metal Never Dies“ hovoří za vše a jak řekl jeden starší rocker: "Všechno je to rock´n´roll. Proto si pustím Motörhead a zaházím si trochu hlavou..."
A jestli se ptáte proč HEAVY METAL BREAKDOWN, tak protože první opravdovou Heavy metalovou nálož, kterou jsem dostal do svých uší, bylo právě album "Heavy Metal Breakdown" od GRAVE DIGGER – a to byl randál a ty bubny... [smích]

„Metal invasion that´s all what we need!“Zobrazeno: 1046x

powerhome

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Heavy Metal Breakdown aneb průzkum mezi (ne)metalovými fans | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist