PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Gore – Šokující extrém nebo seriózní umění?




Je–li nebo není gore opravdové umění, záleží na osobním vkusu každého jednotlivce a úhlu pohledu. Jenže spousta lidí se omezuje pouze na jeden pohled bez užších souvislostí jiných vlivů. Když se dnes řekne gore, tak se většině lidí vybaví gore grind, jednoduchý to bordel se šokujícími sklony, bez šance zaujmout intelektuální vrstvu metalistů. Jenže intelektuálnější metalisti mohou být omezenější než mantinely stylového žánru gore grindu. Gore grind je ovšem pouze menšinový okrajový žánr, jež odstartovaly počátkem devadesátých let kapely jako IMPETIGO a CARCASS. Ovšem gore témata se používala už mnohem dříve a u relativně normálních kapel, i když ve svých dobách taky trnem v oku neposkvrněné kultury. Snad nejznámější negrindová kapela, hrdě se hlásící ke gore kultuře, je CANNIBAL CORPSE. Vlastně skoro každá death metalová kapela měla nějakej ten méně či více gore textík a to včetně ikon žánru OBITUARY, DEATH, DEICIDE a spousty dalších. Vlastně i black metalových kapel, věšících křesťany za jejich vlastní střeva na ohořelých stromech, se gore téma dotýká v hojné míře, a je jedno jestli se jedná o ortodoxní kapely jako MAYHEM, MARDUK, GORGOROTH, nebo o jeho symfoničtější verzi seskupení DIMMU BORGIR, CRADLE OF FILTH. Doom metal ve své ryzí podobě je kapitola sama pro sebe. Zapomeňte na to, že by osmdesátá léta neznala něco jako gore. Většina thrashovejch spolků se doslova brodilo mrtvolama a ani heavy kapely nestavěly svou image na kvetoucích kytičkách. Teď nemám na mysli celá gore alba, ale jen určité skladby, které se více či méně o podobná témata pootřely. Jen se projděte diskografiemi AC/DC, MOTÖRHEAD nebo LED ZEPPELIN jestli tam nenarazíte třeba už jen náznakem na podobné téma. A co takový punkový RAMONES či MISFIST. A asi byste se divili kolik blues rockových umělců nejednou využilo tohoto tématu. Vždyť gore není jen fantazie smyšlených příběhů, hororových děl, ale i přírodních katastrof, válek či dopravních havárií, rodinného násilí i týrání dětí. A dalo by se jít i dál třeba ke Dvořákovy nebo navštívit Mozarta, ale zůstaneme u rocku a metalu. Samozřejmě se musí vzít na vědomí, že není gore jako gore, nelze srovnávat včera a dnes a i podání jednotlivých žánrů se různí. Samozřejmě čím větší extrém, tím větší prasečina. Tedy každý, kdo považuje rockovou a metalovou muziku za umění, měl by též gore, s tím spjatý, považovat za umění. Jenže se tomu tak neděje. Vcelku omluvitelný důvod je, že se už prostě určité témata berou jako standard, jako samozřejmost a něco, na co už je člověk tak nějak zvyklej a neřeší, je-li to, či není, gore. Dalším omluvitelným důvodem je nevědomost a neznalost nově příchozích fans. Jenže rocková a metalová scéna je i znehodnocena myšlenkami arogantních idiotů a pozérů, jejichž názory jsou víc než zákon a vést s nimi smysluplnou diskusi na podobná témata nelze.

Ovšem je-li nebo není gore grind šokující extrém, či opravdové umění, je slovo do pranice. Osobně beru tento druh extrémní zábavy jako umění, i když jen okrajový a nebráním se i názorům, že je jednoduchým až primitivním, avšak ne bezduchým. Jedním ze zajímavých názorů přispěl věčný podporovatel undergroundové scény, kreslíř a vydavatel kultovního In Deed Hell Jaromír „Deather“ Bezruč: „Dobrá otázka. Tohle umění beru jako zábavný bordel. Myslím, že tady nejde o nějaké technické exhibice a podobně, ale o jistou ventilaci muzikantů, kteří baví fanoušky. Například CD bych si nekoupil, ale na koncert si zajdu“. Ono se to dá trochu přirovnat k filmovému hororovému žánru, jehož díla asi patrně nikdy nezískají nějakou prestižní cenu, neboť tvůrci oduševnělých velkofilmů tento žánr neberou jako umění. Přesto má tento žánr nespočet fanoušků, kteří si chodí do kin zvednout hladinu adrenalinu. K tomu ještě Deather dodává: „Pravdou je, že fanoušci tohoto uměleckého bordelu jsou více věrnější a podporují kapely“. Další z názorů je od Marka „Gorga“ Frelicha z grindové kapely Macerace: „Brutální metal je pro mě srdeční záležitostí už od čtrnácti let a je mi jedno, jestli jde o death nebo grind. Takže jako bordel to rozhodně nevnímám. Vždy jde o to, jak to člověk vnímá“. A jak to tedy vnímá Dan z death metalových Torthary? „Jako opravdové umění to asi neberu. Já potřebuji slyšet, co kapela hraje a jak mě to baví. Pokud se jedná o monotónní riffy půl tónu nahoru a dva půl tóny dolů, tak mě to nebaví. Jsou ale kapely, které se i v tomto žánru dokáží odlišit a ty mě baví“. Obdobně to vidí i Mýval redaktor internetových stránek Hard Music Base: „Tak, jako v ostatních hudebních žánrech, i v gore hudbě existují dobrá alba a pro mne to jsou první dvě desky CARCASS. Tam bylo řečeno vše podstatné, to bylo umění, a až na pár vyjímek (GENERAL SURGERY, HAEMORRHAGE) se jedná jen o kopie (někdy vcelku dobré) a nebo bordel“. Zajímavým názorem taky přispěl Herdron, šéfredaktor a vydavatel magazínu Pařát - jednoho z mála tištěných periodik, které na metalové scéně za něco stojí: „Uměním bych to nenazýval. Ono ani těch žánrově výborných kapel nikdy moc nebylo a není. Možná i pro to, že ta muzika není tak úplně na prvním místě. Je to spíš sranda, nadhled, trochu provokace a exhibicionismu“. Samozřejmě, že svérázný pohled na věc se dal očekávat od Petra „Polyho“ Pálenského z dobře známé Insanie: „Je to pro mě jedna z forem hudební rebélie. Uslintaných písniček o lásce je spousta, tak pojďme udělat opak. Zpívejme o něčem fakt hnusným. Jako takový je mi to sympatický“. Jak vidno, co jedinec, to svojský názor. Škoda, že nedorazili i další, mohlo to bejt zajímavější a veselejší. Ovšem názor rockové zpěvačky Terezy „Temnice“ Bílé je hodně výmluvný a hovoří za vše: „Nikdy jsem se o tento směr nezajímala a spíše se mu vyhejbám. Žití je o svobodě – ať si všichni hrají co chtěj, ale ať mě to nenutěj poslouchat“.

Gore grind některý lidi přitahuje, jak noční můry rozsvícená lampa. Je vcelku jednoduché dovtípit se proč a v některých názorech to již zaznělo. Ze stejných důvodů to zase další skupinu lidí odpuzuje, jak právě ulevící si tchoř. Samozřejmě nemluvě o těch, co gore grind přímo pobuřuje a nejsou schopni jej přijmou co by součást kultury, natož aby ten bordel nazývali uměním a přijde jim zbytečný. A co na to naši přátelé? Herdron: „Neodpuzuje mě nic, ale přitahuje mě, že je ten žánr jiný než ostatní. Hlavně musí mít z mého pohledu všechno nějakou kvalitu, nebo něco, co tě upoutá“. V tomto směru mě i zajímal pohled Herdrona co by vydavatele. „V tomto žánru pořád platí, že obal hodně prodává. Někdy se až divím, za co všechno jsou lidi ochotni vyhodit peníze. My vydáváme a v dohledné době budem vydávat jen český kapely, ale žádná taková kvalitní mě momentálně pro vydání nenapadá“. Gorgo: „Pokud poslouchám jakoukoliv kapelu a mám mrazení v zádech, zvedá se adrenalin, tak je to to pravé. Je těžké vyjádřit vnitřní pocity. Jak už jsem řekl, je to pro mě srdeční záležitost“. Tady se nabídla otázka o tvorbě gore grindových Macerace. „Dělám v rámci možností jen to, co mě baví a ve vlastní režii to nabízím dál. Pak záleží už jen na lidech, jak to přijmou“. Mýval: „Určitě se o tento žánr nijak výrazně nezajímám, ale respektuji jej. Určitě je mi blíž než power metal. Na této hudbě se mi hlavně líbí, že se jedná o extrémní žánr, který má své oddané fanoušky, možná i komunitu, kterou ostatní nechápou. Co se mi nelíbí, ale neřekl bych, že odpuzuje, je, že gore kapely mývají na svých albech většinou podprůměrný zvuk a jejich produkce je vcelku monotónní“. A zároveň dodává: „Problém hrát v gore kapele nevidím, pokud by se více méně jednalo o legraci“. Že pro Temnici není gore grind to pravý ořechový vysvětluje její komentář: „Agresivní, nenávistný... Myslím si, že toho špatného je kolem nás dost i tak. Raději vesele“. Dá se říci, že ne nepodobný názor sdílí i Deather: „Popravdě o gore grind se zajímám jen okrajově. Nemám rád, když je to jako bublající flašinet. To potom doma nevyzní. Na koncertě však ano! Kapela má někdy pozoruhodnou image a fans, co jí jdou podpořit, taky. Pak se to semele a je to jako masomlýnek“. A Dan?: „Že by mě vyloženě něco odpuzovalo neb přitahovalo? Ani jedno ani druhé. Mám to tak nějak napůl. Některé kapely mě prostě baví a některé mi přijdou zcela zbytečné“. A jestli by byl schopen hrát v nějaké podobné kapele dodává: „Hrát v nějaké takové kapele by mi určitě nevadilo, ale jen jako vedlejší projekt“. Co na to Poly, jako hudebník? „Mám spostu kamarádů, co hraje v podobných projektech, ale sám bych se v tomto žánru nenašel“. A že gore není zrovna Polyho šálek čaje dokazuje tvrzením: „Připadá mi příliš monotónní – myšlenkově i hudebně“.

Kapitolou sama pro sebe jsou obaly alb i všemožných dalších nosičů. Pro mnohé, i přes více než dvacetiletou existenci gore grindu, jsou obaly těchto kapel šokující, někdy i za každou cenu šokující, nevkusné a zbytečně provokující. Tohle všechno lze slýchávat od netolerantních metalistů, jejichž obalová představa je fantasy obrázek s čarokrásnou krajinou se starobylým sídlem v pozadí, popřípadě válečníka s nezakrváceným mečem. Možná jsem to teď trochu zlehčil, ale volání po cenzuře některých z nich si prostě říká o trochu toho sarkasmu. Přeci jenom, podíváme-li se zpátky staletími ve výtvarném umění, zjistíme že i barokní malíři si uměli vychutnat obraz se zátiším zdechlé srny, výjevy z poprav, nemluvě o církevních obrazech nejen o umučení Krista, ale i dalších svatých. A to se pohybuji pouze v Evropě, neboť asijští umělci dokázali jít mnohem věrněji do reality. Pouze falešná morálka stejně jako dnes, tak i v minulých stoletích, vyvrhovala podobné umělce i s jejich díly na okraj společnosti. V gore komunitě jsou však podobné obaly naprosto běžnou praxí a o nějakém šokování nemůže být ani řeč. Přesto se však vedou diskuse o podobách obalu. Někomu vadí tvrdá realita autentických fotografií, někomu zas až přílišný nadhled a komiksovost kreslených obálek a jinému přehnanost humusně nerealistických fotomontáží. Pro mě osobně má své kouzlo i odpudivost každá ze zmíněných variant, ale asi nejvíc dávám přednost nadhledu kreslené obálky, jež může i nadále rozvíjet posluchačovu obrazotvornou fantazii. A jaký maj obaly? „To je jedno, jde o dobrej nápad a zaujmout tu správnou cílovou skupinu“. Toť opravdu výmluvný komentář na daný téma od Temnice. Poly: „Dnes už nedokáže šokovat vůbec nic, takže mi to někdy přijde vtipný, jindy v horším případě nudný“. A Mýval k tomuto tématu dodává: „Možná první setkání s gore obaly bylo šokující, ale to bylo v době dospívání, kdy každý extrém byl dobrý, takže to byly šoky spíše pozitivní. Kapely, co používají kreslené náměty, jsou podle mě víc nad věcí, berou to s humorem a jsou mi bližší. Použitím opravdové fotografie se snaží kapela asi jen těžko pobavit, ale je pravda, že se jedná o realitu, i když ne pěknou“. A jaké jsou gore obaly pro Gorga?: „Šokující určitě ne. Já si všímám spíše detailů a v tomto směru je to čím dál lepší. Některé obaly jsou dobře propracované“. Skoro s naprosto stejným názorem přišel i Dan: „Beru je jako typické pro daný žánr a spíše by mě překvapilo, kdyby nějaká kapela přišla s něčím jiným – každá technika tvorby obalu má své kouzlo a když ji dělá šikovný tým lidí, kteří vědí, co chtějí, tak je mi jedno jak je obal tvořený. Důležitý je výsledek a jak na mě obal působí“. Deather ve svém názoru nijak nevybočuje z řady ostatních: „Nikdy jsem to tak vážně nežral. Bral jsem to jako každý jiný obal a neřešil jeho nevkus. Jasně, je to běžný standard daného žánru. Co mě ovšem štve, je, že názvy kapel nejsou skoro vždy čitelné, ale i to je stylové“. A nabízí se otázka, zda by jeden z nejlepších kreslířů u nás mohl stvořit nějakej ten gore obal: „Nemám problém udělat něco nechutného, a taky už jsem to udělal“. Herdron otázku obalů řeší po svém: „Šokující ani ne – prostě sranda. Já mám rád černý humor, leckdy hodně brutální a to k tomu nějak pasuje“. Ale co Herdron jako vydavatel: „Nikdy bych nevydal CD s obalem, který bych považoval za pitomý, z mého pohledu eticky nevkusný, infantilní, nebo který by nějak byl na hraně se zákonem“.

Kde se nachází hranice nevkusu, by se daly vést sáhodlouhé polemiky. Každý tuto hranici máme někde jinde a vyloženě záleží na cítění každého jednotlivce zvlášť. Ale všichni nějakou tu hranici máme. Ti, co tvrdí, že ne, jen ještě ke své hranici nedorazili, i když Poly tvrdí: „Všechny hranice jsou už dávno smazány“. A na otázku jestli taková hranice existuje, opravdu trefně reagovala Temnice: „Určitě existuje a s věkem se posunuje“. Ženy jsou v určitých věcech přeci jenom citlivější než my, poněkud cyničtější, muži. Přeci jenom s přibývajícím věkem a přicházejícími dětmi si mnohem lépe uvědomují, že co bylo zábavné, se může stát noční můrou nebo tvrdou realitou. Ostatní reagovali zhruba podobně jako Herdron: „Otázka je, co to je, nebo kde leží ta hranice nevkusu“. K čemuž dodává Deather: „Možná spíše hranice hlouposti“.

Zobrazeno: 3915x

Rock´N´Roll Hell

PŘIDAT KOMENTÁŘ

16.6.2012 (08:29)

Zrovna jsem dočetl knihu o době temna a stavovském povstání. Prostě nejde nezmínit jednoho z dvaceti jednich popravených na staroměstském náměstí a to doktora Jesenia, který provedl první veřejnou pitvu a nechyběli tam ani dobové dřevoriytiny. Na svoji dobu dost schopný gore.


25.5.2012 (10:42)

Pro mne zajímavý a pro někoho i poučný článek. Výborně napsané, super! Takových článků více!
Co se týká GORE, tak obaly desek mi v žádném případě nevadí, ba naopak, někdy se u nich člověk pobaví a zasměje. Pro tento styl hudby jsou opravdu typické. Z hudbou je to už poněkud horší. Zmiňované gore kapely jako CARCASS, IMPETIGO nebo negore CANNIBAL CORPSE, OBITUARY, DEICIDE, MARDUK atd. samozřejmě poslouchám a s radostí, ale už mi nejde moc do uší brutal death metal, grind core, gore grind, pornogrind a podobné "úchylárny". Pokud je ještě zpěvákovi částečně rozumnět co vlastně "zpívá", tak to snesu, ale jestliže se jedná jen o nějaké to blití, krákání ani nevím jak to vlastně mám nazvat, v žádném případě se už nejedná o growling, tak takovéto spolky už opravdu nevyhledávám.


Článek | Gore – Šokující extrém nebo seriózní umění? | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist