PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Hudební odkaz na starověké civilizace a jiné mytologie (díl IV.)




Další nejstarší civilizace, která vznikala v oblasti Egejského moře a navazovala na Mínojskou a Mykénskou kulturu, je Řecko. Dějiny této kultury jsou nejdéle zaznamenanými dějinami ze všech evropských zemí. Nemluvě pak o impozantní starověké mytologii spojené s nezapomenutelnými příběhy o božstvech, která sídlila na hoře Olymp. Než se zmíníme o nejdůležitějších z Olympu musíme se vrátit na začátek, kdy bylo stvoření a mezi tvořitelská božstva patřila: Chaos – počátek a pramen všeho na světě; Erós – zosobnění mocné a vše oživující síly, bůh lásky; Úranos – bůh nebe, též samo nebe; Gaia – bohyně země a sama Země; Aithér – bůh věčného světla; Erebos – bůh věčné tmy a věčná tma sama; Hémerá – bohyně jasného dne; Nyx – bohyně noci a zosobněná noc a Pontos – bůh hlubin vnitřního moře. Potomci matky země Gaie a boha Úrana byli tzv. Titáni. Mezi nejvýznamnější patřili Kronos a jeho manželka Rheia, Ókeanos, Téthys, Iapetos, Hyperion, Koios, Kríos, Foibé, Themis, Mnémosyné a Theia. Někteří jejich potomci byli považováni za Titány, např. bůh slunce Hélios, Prométheus, Epimétheus a Atlás. Šest dětí Krona a Rheie nebyli Titáni. Byli to bohyně a bohové Hestiá, Démétér, Héra, Hádés, Poseidón a Zeus. Mezi nejznámější z bohů patří: Zeus - vládce bohů; jeho manželka Héra - ochránkyně manželství a rodinného krbu; Afrodíta - bohyně lásky a krásy; Pallas Athéna - bohyně moudrosti; Poseidon - bůh moře; Démétér - bohyně úrody; Apollón - bůh Slunce; Artemis - bohyně lovu a zvěře; Dionýsos - bůh vína a divadla; Arés - bůh války; Hermés - bůh poutníků; Hefaistos - bůh ohně; Diké - bohyně spravedlnosti; Hypnos – bůh spánku a sám spánek, Iris – bohyně duhy; Morfeus – bůh snů, Nemesis – bohyně odplaty; Níké – bohyně vítězství; Persefona – manželka vládce podsvětí; Tartaros – bůh a zosobnění propasti; Thanatos – bůh smrti a sama smrt.

Jednoho dne Titáni uposlechli výzvy své matky Gaie, aby potrestali Úrana, který svrhl Gaiiny děti do Tartaru. Pomstu vykonal Kronos, který srpem zmrzačil Úrana; pak osvobodili Gaiiny potomky z Tartaru a vládcem učinili Krona. Krona pak svrhl jeho nejmladší syn Zeus, který deset let bojoval s Kronem a Titány.

Zeus zvítězil v Titánomachii v boji proti Titánům a svrhl je po jejich porážce do Tartaru. Co by nejhlubší propast sloužící jako žalář mučení a utrpení. Jejich strážci byli podle Diova rozhodnutí Hekatoncheirové, storucí obři. Můžete také narazit na Kyklopy, obry s jedním okem uprostřed čela, kteří se přidali k nejvyššímu bohu Diovi, když se postavil proti svému otci Kronovi a ukovali mu hromy a blesky, s jejichž pomocí zvítězil. Tato zbraň byla společným dílem všech tří kyklopů. Steropés zhotovil blesk, Brontés přidal hrom a Argés přidal jas. Zároveň poskytli, v boji proti Kronovým Titánům, Hádovi přilbu neviditelnosti a Poseidónovi trojzubec. Jejich dílem jsou prý i luk a šípy, které používala bohyně Artemis. Přilbu neviditelnosti pak Hádes zapůjčil Perseovi, při jeho zápase s Medúzou, jednou z Gorgon, dcerou mořského boha Forkýna a jeho manželky a sestry Kétó. Byla opravdu šeredná, rozšklebená tvář, šupinaté tělo a kolem hlavy se jí místo vlasů kroutili hadi. Při pohledu na ní člověk zkameněl. Podle pověsti byla Medúsa prý krásná a její vlasy byly nádherné, žádný muž ji nenechal bez povšimnutí. Kvůli jejímu pyšnému vychloubání, že předčí krásou samotnou bohyni Athénu, jí bohyně Athéna proměnila v ohyzdnou nestvůru s hady místo vlasů.

Podle pověsti ji zabil Perseus, ku pomoci měl štít a kouzelnou přilbu, která ho učinila neviditelným. Na Medúsu zaútočil z výšky, díval se na ni svým štítem, který nastavil jako zrcadlo a usekl jí hlavu. Hlava Medusy byla strašnou zbraní, všechny protivníky proměnila v kámen. Perseus ji použil prý třikrát: na obra Atlanta, na Krakena, syna boha Háda a proti králi Polydektovi za násilnosti vůči jeho matce. Potom Perseus odevzdal hlavu Medúsy bohyni Athéně která si ji připevnila na svůj nezdolný štít aigidu. Jiný příběh také líčí, že Perseus použil Medúsinu hlavu na titána Krakena, který měl zaútočit na řecké město, protože Andromedina matka urazila bohyni Thebis. Andromeda měla být obětována, ale Perseus přiletěl na Pegasovi a nechal Krakena zkamenět právě Medusinou hlavou.

O této postavě se svým příběhem také zmínila americká sympho progresivní kapela Symphony X v písni „The Eyes of Medusa“ na svém albu „Divine Wings of Tragedy“. Na svém dalším albu z roku 1998, nazvaného velmi příznačně „Twilight in Olympus“ pak vypráví v „Orion – The Hunter“ o Orionovi, synovi boha Poseidóna. Jako dítě oceánu procházejícím se po vlnách, pronásledován jitřenkou v stříbrné záři... Orion byl vynikající lovec, i když nakonec zemřel po uštknutí štírem.
Výborným albem z roku 2002 - „The Odyssey“ - jsme si mohli připomenout vyprávění o Odysseovi, který byl králem Ithaky, manželem Penelopy. Ta byla pokládána za vzor manželské věrnosti.

Odysseus byl jednou z hlavních achájských postav Trojské války, jejiž příčinou bylo, že trojský princ Paris unesl krásnou Helenu, manželku spartského krále Meneláa. Kromě Achillea, nejlepšího válečníka, syna bohyně Thetis a krále Pélea, Mykénského krále Agamemnóna a spartského krále Menelaa se války zůčastnili stotisíce vojáků. Odysseův stan byl postaven přímo na shromaždišti mužů, hned vedle vrchního velitele. Přivedl k Tróji sice jen dvanáct lodí, avšak patřil mezi nejváženější vůdce: převyšoval všechny ostatní moudrostí a důvtipem. Byl nejlepším rádcem vrchního velitele a jeho prozíravosti se rovnala jen jeho odvaha, která mu vynesla titul „bořitel měst“.

Po smrti Patrokla, Achillea si Odysseus získal obdiv návrhem na obrovského dřevěného koně, kterého příslušník fóckého oddílu Epeios, stavitel lodí a dovedný umělec postavil. Do temných útrob koně se pak skryl Achillův syn Neoptolemos, lučištník Filoktétés, spartský král Menelaos, velitel Kréťanů Ídomeneus, silný Diomédes, malý Aiás a kromě jiných reků Epeios a také Odysseus. Když Achajci pevně zavřeli otvor, kterým vstoupili do koně, vydal král Agamemnón rozkaz spustit lodě na moře a opustit Tróju. Když byl kůň přivlečen do Tróje, Odysseus a Meneláos se z něj spustili nejdříve a napadli dům prince Deífoba. Řekové pak naprosto zpustošili Tróju a zabili při tom celou rodinu krále Priama, včetně Hektorova syna Astyanakta. Za jeden z nejstrašnějších činů je považováno znásilnění trójské princezny, věštkyně Kassandry, na kterém se podílel malý Aiás, syn Oílea, krále v Lokridě. Tento nechutný akt pobouřil bohyni Athénu i proto, že Kassandra byla její vyznavačkou. Odysseus proto z ochranných důvodů nařídil, aby Řekové ukamenovali Aianta, ale k tomu již nedošlo. Athéna nakonec plná hněvu seslala na všechny silnou bouři, která válečné vítěze buď potopila, nebo je nechala několik let bloudit po světě.

Odysseus vyplul z Tróje šťastně, ale protože si znepřátelil boha Poseidona, byl zahnán i se svými dvanácti loděmi k zemi Kikonů. Zde je potkalo první neštěstí, které si ale způsobil sám. Na radu svého přítele napadl místní město Ismaros a vyloupil je. Zatímco jeho vojsko oslavovalo vítězství, přihnali se Kikónové z celé země, aby se pomstili. Když se po bitvě dostaly lodě opět na moře u mysu Maleje, na samém jihu achajské země, přepadla Odyssea a jeho posádku bouře a vítr je zahnal daleko na jihozápad, k pustému ostrovu. Na tomto místě žili Lótofágové, kteří se živili kořeny sladkého lotosu. Kdo jednou okusil tento pokrm, nechtěl už nic jiného jíst a ani opustit ostrov. Když Odysseus vyslal své tři muže na výzvědy, musel použít násilí, aby je dostal zpět na lodě, a svázal je v podpalubí, aby se nevrhli do moře a neplavali zpět na ostrov. Další ostrov, na který se podařilo Odysseovi a jeho mužům proniknout, byl ostrov Kyklopů, ukrutných obrů se strašnou silou a pouze s jedním okem uprostřed čela. Zvídavý Odysseus se vypravil prozkoumat tento ostrov. Dorazil až k jeskyni na vysoké hoře a když do ní vešel, přál si vyčkat příchodu jejích obyvatel. K jeho překvapení obýval jeskyni jednooký kyklop Polyfémos, syn boha moře Poseidóna, který po objevu nepozvaných hostů zavalil východ jeskyně obrovským balvanem. Nato se posilnil několika Odysseovými muži, a protože to všechny vyděsilo, začal Odysseus přemýšlet, jak z této nebezpečné situace vyváznout. Protože proti síle pomůže jedině lest, připravil Odysseus Polyfémovi silné víno, které obr naráz vypil. Hned jak obr usnul Odysseovi i s posádkou se podařilo uniknout ven přivázáni pod břichy silných beranů...

Po několika dnech přistál Odysseus i s posádkou v zemi Laistrygónů, strašných lidožroutů a obrů, které bohové svrhli pro vzpouru do hlubin země. Posla, kterého Odysseus poslal k jejich králi, král ho prostě nabodl na rožeň a připravil si ho k jídlu. Laistrygónové pak bez vyhlášení války přepadli lodě, rozbili je velkými kameny a muže nabodli na trojzubé harpuny. Takto zahynula posádka jedenácti lodí, zachránila se jen loď Odysseova, která kotvila v zátoce u strmé skály.

Šest set čtyřicet dva mužů z Odysseova království se vracelo s nadějí, že doplují ke břehům Ithaky a spatří břehy své vlasti. Moře je však doneslo nikoliv na Ithaku, ale k ostrovu Aiaia, kde sídlila kouzelnice Kirké, dcera boha slunce Hélia. Když přistáli na břehu, Kirké změnila vojáky, kteří se vydali prozkoumat ostrov, v špinavé vepře. Odysseus se vydal za Kirké, a protože jeho odhodlanost se líbila bohu Hermovi, daroval mu bylinu, která rušila její kouzla. Kirké pak slíbila Odysseovi, že mu neuškodí a že zůstane-li u ní po dobu jednoho roku, vrátí mu svobodu a jeho druhům lidskou podobu. Odysseus souhlasil a Kirké dostála slovu.

Předpověděla mu však, že nepůjde domů po rovných mořských drahách, ale že musí podniknout pouť do říše Hádovy. Pak seslala lodi příznivý vítr, který Odyssea přivezl na daleký sever, do země Kimmeriů, nad níž nikdy nesvítí slunce.

Když Odysseus doplul do země Kimmeriů, našel tam vysokou skálu, do které padají vody do řeky podsvětí Acherontu. U jejího vchodu pak vyryl mečem hlubokou jámu a nalil do ní krev obětních zvířat. K té se pak začaly slétat duše zemřelých; přiletěla i duše Teiresiova a předpověděla mu, že se na Ithaku vrátí i proti vůli boha Poseidóna, bude však muset překonat ještě mnoho překážek. Nejdřív musel proplout kolem ostrova plného létajících kostí rozsápaných plavců. Když viděli velký příboj a slyšeli obrovský rachot, věděli, že se přiblížili k mořské úžině, na jejíž jedné straně číhala nestvůra Skylla, na straně druhé pak strašný vítr Charybdis. Když pak pluli kolem Skylly, uchopil Odysseus kopí, aby ji bodl. Nespatřil ji však, ale zjevila se mu Charybdis, chrlící zpěněnou vodu. Při zápase ztratil šest svých mužů, kteří zmizeli v chřtánu obludy. Když už si Odysseus myslel, že unikl všem zlým nástrahám, spatřil Heliův ostrov Thrínakie, jemuž se Kirké doporučovala vyhnout. I když Odysseus posádce doporučil, aby cestovali dál, všichni se vzepřeli. Během jejich pobytu na ostrově stihl Poseidón připravit bouři, kvůli které nemohli hned odplout. Protože je tížil hlad, vyčkali, až Odysseus usne, a i přes jeho zákazy se vypravili zabít několik krav. Stažené kůže však začaly lézt a maso na rožních bučelo jako živý dobytek. Hélios to spatřil ze svého nebeského vozu, hrozně se rozhněval a požádal samého boha Dia o pomoc. Když potom Odysseus vyplul na širé moře, rozpoutal Zeus takovou bouři, že se loď převrhla a všichni provinilci zmizeli v moři. Jenom Odysseus, který boha neurazil, se zachránil na úlomku stěžně. Na něm pak znovu proplul mezi Skyllou a Charybdou a po devítidenní plavbě bez jídla a vody ho vlny zahnaly k břehům ostrova Ógygie, na němž bydlela nymfa Kalypsó.

Když Odysseus pobýval na ostrově Ógyie, na němž bydlela nymfa Kalypsó, stal se z nich milostný pár. Kalypsó odmítala Odyssea pustit zpět a slíbila mu nesmrtelnost, pokud by zůstal. Na přímluvu bohyné Athény u samotného Dia seslal vládce bohů posla Herma, aby Kalypsó nařídil Odyssea hned propustit. Odysseus si zbudoval vor a osmáct dní plul mořem, až spatřil zemi. Pak se však Poseidón znovu rozzuřil a ze starého hněvu mu vor svým trojzubcem rozbil. Následně Odysseus plul na kládě rozbouřeným mořem a třetího dne dosáhl břehu. Úplným vyčerpáním se svalil na břeh a usnul. Odysseus spal vyčerpán na břehu, když tu ho probudily výkřiky dívek z družiny princezny Nausiky, která sem přišla prát prádlo. Odysseus užasle pohlédl na její krásu. Nausikáa byla dcerou královny Áréty a krále Alkinoa, vládce země Fajáků. Uvedla ho do otcova paláce a král pak dal uspořádat na Odysseovu počest hostinu. Na důkaz přátelství ho nakonec obdaroval velkými dary a umožnil mu návrat zpět do Ithaky./p>

Některé mýty nám může osvětlit i řecká folk metalová formace Athlos, která se ve svém albu „In the Shroud of Legendy – Hellenic Myths of Gods and Heroes“ opírá převážně o příběhy z řeckým mýtů. Ve skladbě „The Wrath of the Hekatonkheives“ vypráví o hrozivých obrech, kteří po propuštění z Tartaru pomohli Diovi v boji s Titány. Po jejich porážce se poté stali v Tartaru jejich strážci. Skladba „Aegean Blue (Poseidon's Realm)“ je opravdovým Poseidonových žalmem. „Ulysses Before the Gates of Hades“ je naopak krátká vzpomínka na Odysseuvu cestu podsvětím, kde samotný Odysseus zoufá, jak dlouho se ještě bude toulat a pohybnosti o tom, jestli ještě čeká jeho žena na jeho návrat. Příběhem o měděném obru zvaném Talos nás skladba „Talos Unleashed“. Zavádí nás do míst ostrova Kréty, kde Zeus pověřil Tala hlídáním přístavu pro krále Mínóa, aby jej chránil před nepřátelskými nebo nežádoucími osobami. Když například chtěli Argonauti na své cestě z Kolchidy nabrat zásoby pitné vody, odmítl je Talós a neuznával ani stav nouze ani to, že Argonauti chtěli bez prodlení přístav zase opustit. Obr jim bránil ve vstupu násilím, vrhal po nich obrovské kameny, tak nebylo jiné pomoci než aby kouzelnice Médeia, Iásonova manželka, obra uspala. Když klesl k zemi, vyrazil si z boku měděný hřeb, uzavírající žílu, čímž obr vykrvácel a zemřel. Můžeme jenom litovat usmrcení obra Talóse, možná by později zabránil vpádu barbarským kmenů - Dórů na Krétu. Zničily Daidalovy stavby i jiné kulturní památky. Památky jednoho z největších řeckých stavitelů a vynálezců. Daidalos byl synem Athénského umělce Eupalama a otcem Íkara. Nejvíce byl proslulý tím, že jako první člověk vzlétl do vzduchu, a to na vlastnoručně vymyšlených a sestrojených křídlech z ptačích per, lepených voskem. S tím je spojena smrt jeho syna Íkara, který přes otcovo varování toužil vyletět výš, až se přiblížil ke Slunci, které vosk roztavilo, křídla se rozpadla a Íkaros se zřítil do moře, kde utonul.

Vypráví se, že Daidalos měl v Athénách velkou sochařskou a malířskou dílnu a díla, která v ní vytvořil byla dokonalá. Když však Daidalos zpozoroval, že jeho synovec Talós má ještě větší nadání než on, svrhl ho z athénské Akropole. Byl odsouzen k smrti, ale s pomocí bohů uprchl z vězení a spolu se svým synem se dostal na Krétu a získal azyl u krále Mínóa. Na jeho zakázku pak vystavěl rozlehlý složitý labyrint, v němž král ukryl Mínotaura, obludu s tělem muže a hlavou býka. Tu porodila králova manželka Pásifaé, nevěrná s posvátným bílým býkem. S touto zvláštní stavbou, která se stala divem světa, je spojen příběh Thésea, dalšího ze synů boha moře Poseidóna a Aithry, manželky athénského krále Aigea. Theseus byl označován za největšího hrdinu řeckých bájí a často srovnáván s Heráklem. Byl to však on, kdo v labyrintu zabil Minotaura.
Nicméně Herakles, syn Diův a Alkménin byl také obdařen nadlidskou silou i odvahou a byl vzorem pro hrdinu a muže. Už jako mladý se proslavil tím, že zabil kithairónského lva, který pustošil tamní stáda. Sám lva vystopoval a zabil ho kyjem, oblékl se do jeho kůže a místo přilby nosil jeho rozevřené čelisti.
Herákles pak zabil spoustu netvorů, příšer a rozzuřených zvířat. Udělal si obrovskou sbírku trofejí mezi které zařadil: nemejského lva, lernskou Saň, Hydru, erymanthského kance, stymfalské ptáky, divokého Krétského býka, bestii Kerbera či obra Antai.
Zúčastnil plavby s Argonauty do Kolchidy a pak při své cestě přes Arábii došel až ke Kavkazu, kde byl přikován Prométheus, kterému každý den trhal játra obrovský orel. Héraklés tohoto orla sestřelil a Prométhea osvobodil. A protože Zeus se rozčílil, bylo třeba, aby místo Prométhea šel do Tartaru dobrovolně někdo jiný, a tak Héraklés navrhl, aby svou nesmrtelnost dal Prométheovi Kentaur Cheirón, tak nešťastně nevyléčitelně zraněný Héraklovým šípem při lovu erymanthského kance. Navíc musel Prométheus navždy nosit kroužek s kouskem kamene z kavkazské skály na prstu, neboť Zeus přísahal, že bude ke skále navždy přikován.
Hrdinské činy dosáhly až na Olymp a sám nejvyšší bůh Zeus ho požádal o pomoc. Proti němu se vzbouřili Giganti, synové svrženého boha Úrana a bohyně Gaie. Proto Zeus poslal bohyni Athénu pro Hérakla. Přišel rád na výzvu svého otce a bez otálení se dal do boje. První zahynul nejsilnější Gigant Alkyoneus a po něm další a s pomocí bohů všichni do jednoho. Získal tím díky bohů i lidí. Ve zlatém voze ho pak jako velkého hrdinu odvezli na nebe. Vítali ho všichni, dokonce i Héra překonala svou věčnou nenávist, dala mu za manželku svou dceru Hébu. Zeus ho pozval ke stolu bohů, nabídl mu nektar a ambrózii, pokrmy bohů, a za jeho velké hrdinské činy a utrpení ho prohlásil nesmrtelným.

Švédská skupina kombinující melodický death s black metalem - Hydra na svém albu „Phaedra“ z roku 2003 ve skladbě „Sanctuary of Tantalus“ vypráví příběh o Tantalovi, jednoho ze synů nejvyššího boha Dia a králi města Sipylu.
Tantalos byl nejvyšším bohem Diem milován a stal se jeho oblíbencem. Tantalos zpyšněl, začal se nejprve přirovnávat k bohům a později i nad ně povyšovat. Kradl na hostinách nektar a ambrózii a o tyto pokrmy nesmrtelných se dělil se svými přáteli smrtelníky. Zeus mu to dlouho promíjel, ale jednou falešně přísahal, že nemá v paláci ukradeného zlatého psa, kterého si u něho schoval efeský král Pandareos. Posledním činem Tantalovým však byla hrozná věc. Pozval k sobě na hostinu několik bohů a aby otestoval jejich vševědoucnost, připravil pro ně hroznou zkoušku. Zabil svého syna Pelopa, rozsekal jeho tělo, upravil z něho vábný pokrm a ten předložil bohům. Bohové okamžitě poznali, co je jim podáváno a jídla se ani nedotkli. Strašně se rozhněvali a za tyto zločiny byl Tantalos potrestán ztrátou království, a byl vyřčen ortel: Tantalos bude svržen do temné podsvětní říše boha Háda a na věky bude trpět nejtěžší muka. A tato Tantalova muka trvají dodnes a jsou symbolem toho nejhoršího utrpení, které může člověka potkat... ("...bude stát v průzračné vodě, ale když se bude chtít napít, voda ustoupí...", "...nad ním se sklánějí větve stromu s ovocem, ale když se natáhne, aby si utrhl...")

V následném demo snímku „Head of Medusa“ skladba „Homage to the Horned God, Pan“ popisuje příběh řeckého boha lesů a pastvin, který žil ve společnosti horských nymf Oreád, Satyrů a boha vína Dionýsa. Na své cestě láskou pak potkává i jiné nymfy Najády, Dryády a kentaury-napůl člověk, napůl kůň. Zamiloval se však do krásné nymfy Syrinx, Jelikož Pan byl napůl člověk a napůl kozel, není divu, že mu jeho lásku neopětovala. Když se Panův zájem stal pro nymfu nesnesitelný, začala před ním prchat. Pan ji však stále pronásledoval, až se dostali k řece. Syrinx už neměla kam uprchnout, a tak se na vlastní žádost od vládce všech bohů, Dia, nechala proměnit v rákosí. Panova láska k Syrinx byla však natolik silná, že si z onoho rákosí udělal píšťalu a po večerech na ni vyhrával smutné písně.

Řecko je proslulé nejen svými mytologickými příběhy, ale i architektonickými skvosty. Na troskách Peršany zničené Akropole jsou sochy z mramoru, před kterými stojíme v úžasu dodnes. Stály u zrodu olympijských her. První se konaly 776 př.n l. Kromě těchto úžasných příběhů a dochovaných památek to bylo období spousty válek. Rozmach Persie. Vzestup Makedonské říše za doby krále Alexandra III. Makedonského zvaného Veliký. Pozdější expanze Starověkého Říma do značné části antického světa, jeho zánik a transformace v pozdější Byzantskou říši, kde i Řecko bylo součástí této říše, jenž v období pozdní antiky a středověku byla významnou křesťanskou mocností...

Zobrazeno: 2738x

powerhome


» Hudební odkaz na starověké civilizace a jiné mytologie (díl V.) (7.6.2011)
» Hudební odkaz na starověké civilizace a jiné mytologie (díl IV.) (3.6.2011)
» Hudební odkaz na starověké civilizace a jiné mytologie (díl III.) (1.6.2011)
» Hudební odkaz na starověké civilizace a jiné mytologie (díl II.) (25.5.2011)
» Hudební odkaz na starověké civilizace a jiné mytologie (díl I.) (23.5.2011)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Hudební odkaz na starověké civilizace a jiné mytologie (díl IV.) | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist