PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Hudební odkaz na starověké civilizace a jiné mytologie (díl II.)




Před pádem bájné Atlantidy se dostáváme k osobě, která se jmenuje Thovt Atlantský, také známý jenom jako Thovt nebo Thoth, vyobrazován jako muž s hlavou ibise, jehož Řekové později nazývali Hermem Trismegistem. Thovt byl v egyptském náboženství bohem moudrosti, který objevil písmo. Starověcí Egypťané pociťovali hlubokou úctu k psanému textu. Zejména hieroglyfické písmo, nejstarší a původní z egyptských písemných systémů, pro ně bylo "písmem božích slov" a díky tomu jím zaznamenaná slova přesahovala z běžné lidské zkušenosti do světa bohů – k horizontu věčnosti. Badatelé a historikové tvrdí, že Thovt byl tím, kdo stál za přemístěním Atlanťanů do Egypta. Sepsal o tom 42 knih. Znovu tedy vyvstává otázka, kdo vlastně postavil pyramidy. Byly to Atlanťané, kteří věděli, že se blíží potopení Atlantidy, protože hledali útočiště na jiných místech planety? Vzpomeňme na podobné impozantní stavby, kde vznikaly jiné civilizace, např. Mayové. Že by další pozůstatek Atlantské říše? Někteří archeologové se neustále rozcházejí, i když na určitých stavbách se nacházejí znaky a symboly, které nepocházejí od egyptských kněží. A dodnes se přesně neví, kdo je opravdu postavil...

Znovu se vracím ke skupině Therion, která se ve svých textech dotýká různých egyptských božstev a bytosti z dávnověků, znovu ožívají v jejich příbězích. Výborným počinem této symfonické hydry bylo album „Deggial“, kde přicházejí s písněmi odhalující další legendy a záhady např. „Eternal Return“ pojem známý také jako Věčné opakování. Koncept, který předpokládá, že vesmír se opakuje a bude i nadále opakovat, v té samé formě nekonečného množství času přes nekonečný prostor. Pojem tkvící v indiánské filozofii jenž byl později nalezen i ve starověkém Egyptě a následně pozvednut pythagorejci. S úpadkem starověku a šířením křesťanství koncept vyšel z užívání, až filozof Friedrich Nietzsche ho opět pozvedl jako myšlenkový experiment „amor fati“ (latinský výraz volně přeložený "láska k osudu". Co by postoj, v němž člověk vidí vše, co se děje v životě člověka, včetně utrpení a ztráty, jak je dobrý. Kromě toho je charakterizován přijetím událostmi nebo situacemi, které se vyskytují v životě člověka.)

Ve skladbě „Seven Secrets of the Sphinx“ je zmínka o dalším tajemství zvaném Sfinga. Velká sfinga v Gíze, socha v podobě lva s lidskou hlavou. Největší socha na světě, jejíž stáří se odhaduje na 5000 let. Několik archeologů i vědců však tvrdí, že její stáří sahá daleko dál, než se učíme ve školách, než nám tvrdí jiní archeologové. Už první fakt, že její opotřebení po několika expertízách ukázalo, že bylo způsobeno vodou, a ne jen větrem a pískem jako u jiných staveb, což posouvá staří skoro o dalších 5 000 let. Jednotnost názorů a fakt, že většina archeologů jsou muslimové a ti mají svou svatou knihu Korán, který ve svém výkladu totiž tvrdí, že stvoření proběhlo před 6 000 lety. Takže přiznání, že je to starší než 6000 let je v rozporu s jejich svatou knihou. To udělat nemohou. Takže se o tom nediskutuje a nebudou souhlasit. Ať už je tedy její staří odhadováno na 5 či 10 tisíc let, nezmění to fakt, že je to unikátní a úchvatná stavba.

Když se Egypt začal vyvíjet, vznikly dvě země - Dolní Egypt a Horní Egypt. Horní byl na jihu a Dolní na severu. Pojmenování bylo údajně kvůli předešlému životu na Atlantidě, kde Země rotovala opačným směrem a magnetické póly byly naopak. A Nil, který je druhou nejdelší řekou světa, dnes teče z jihu na sever. Území Dolního a Horního Egypta sjednotil až král Meni, který po sjednocení nosil sjednocenou korunu Horního a Dolního Egypta zvanou Pšent. Starověcí Egypťané, jenž byli existenčně na Nilu závislí a neměli ani pro Nil žádný určitý název, proto mu říkali prostě „Iteru“ což v překladu znamená řeka. Některé archeologické výzkumy však naznačují, že vyvinutá egyptská společnost sahala daleko do pravěku. Stopy této civilizace se právě objevují ve formě artefaktů a skalních maleb podél Nilu a zavádějí nás až k období neolitu nebo také mladší době kamenné do desátého tisíciletí př.n.l., až k oblasti tzv. úrodného půlměsíce (tj. dnešní Palestina, Sýrie, Irák a Irán). Zde došlo ke změnám ve způsobu získávání obživy. Lidé postupně začali sami účelově pěstovat obilí a chovat dobytek. Lidé už žili v době 10 000 př.n.l., takže ke stvoření nedošlo 6 000 př.n.l., jak tvrdí Korán. Nebo jsou to jenom spekulace, archeologické nepravdy či smyšlené příběhy různých badatelů? Ať už je pravda jakákoliv, stále zůstává spoustu věcí nevysvětlitelných, i když jisté poznatky už teď vyvracejí některé události v posvátných knihách, které se ve většině případech staly nástrojem k udržení pořádku a moci.

Ale když už jsem připomněl důležitost Nilu, musím se zmínit o skupině, která se přímo Nile jmenuje. Tato americká skupina hrající „Ithyphallic Death Metal, (řecké slovo Ithyphallic - název pro velké sochy bohů plodnosti, které kdysi stavěli staří Egypťané) se už podle svého hudebního pojetí také řadí do kategorie skupin opěvující starověký Egypt. Celá tematika textů ovšem nezahrnuje jen starověký Egypt a jeho mytologii, ale i kultury ostatních starověkých civilizací. Co se týče Egyptu samotného, nevykreslují ho převážně v jeho okouzlujících a fascinujících barvách. Nile se opírají více o tu temnou stránku Egypta a tím je podsvětí, různé rituály a vyzdvihování boha Osirise. Několik písní je inspirováno i tvorbou H.P.Lovecrafta, amerického spisovatele v oblasti fantasy, science fiction a především hororu. Proslavil se také svými povídkami, pojednávajícími o mýtu Cthulhu, popisující podivné, temné a abstraktní síly, které obývaly Zemi milióny let před vznikem lidstva.

První albem „Amongst the Catacombs Of Nephren-Ka“ z roku 1998 odstartovala svou cestu napříč starověkým Egyptem a různými temnými příběhy. Kombinace mytologie a dnešních prvků, které se táhnout z minulosti - zlo, blasfémie, nemoci, nenávist - si vytvořily osobitý styl death metalu. Tajemné příběhy o Chrámu Anhur, Ishtar (asyrské a babylonské bohyni plodnosti, lásky, války a sexu), Ramsesovi, Nekromancerech v Gíze, nebo o samotném Nephren-Ka, co by egyptským faraónem pohřebeným v katakombách, Kafírech (což v islámském světě znamená nevěřící), či příběh inspirovaný H.P.Lovecraftem, kde vystupuje Polyphemus jednooký syn boha Poseidona. Nebo poutavý příběh o Sekhet Aaru – rákosových polích. Legendy hovoří o tom, že jen duše, které váží stejně jako pírko bohyně Maat, jenž byla egyptským pojetím pravdy, rovnováhy, morálky a spravedlnosti, bude umožněno začít dlouhou a nebezpečnou cestu to Aaru, kde údajně existovala potěšení pro celou věčnost. Staří Egypťané věřili, že duše bydleli v srdci a srdce, která neodpovídala hmotnosti peří Maat kvůli hříchům, byla vyloučena. Duše, které mají nárok podstoupit tuto dlouhou cestu, budou na své cestě do Aaru čelit mnoha nebezpečím. Budou muset projít řadou bran. Přesný počet bran se liší, někteří říkají patnáct, někteří dvacet jedna. Jsou však jednotně popisovány, jak jsou střežené zlými démony s noži. Obvykle byla umístěna na východě, kde slunce vychází a jsou popisována jako řada ostrovů, na jednom z nich se právě nachází Sekhet Aaru.

Velmi zajímavým počinem je album „In The Darkened Shrines“. V death metalovém hávu vytvořili působivý koncept s příběhy, které berou dech. Požehnaný stav v posmrtném životě, zmínky o pohřbech, mumifikacích, magických amuletech a textech na papyru, kde se objevovala nezbytná kouzla pro úspěšnou navigaci zrádným Egyptským podsvětím a slibují, že dotyčného ochrání proti zlobě démonů a duchů. Některé pozůstatky těchto rituálů se našli na královském pohřebišti v Gíze a Sakkáře.
Pokud půjdete zpátky v čase do starověkého Egypta zjistíte, že Egypťané při mumifikaci krále či faraóna nejprve vyndali všechny orgány z těla, udělali čtyři hliněné džbány a do nich pak dali všechny orgány až na dva – mozek a srdce. Srdce potom zpátky uložili do těla, protože bylo nezbytné k postoupení do jiných úrovní. Co udělali s mozkem, bylo to, že ho vyhodili jako odpad, protože jim byl k ničemu. V moderním světě se upínáme především na mozek a myslíme si, že je to ten nejúžasnější nástroj, kterým jsme obdařeni. Jenomže srdce je mnohem starší a mnohem více silnější. Srdce má více intelektu než mozek. Skladbou „Unas Slayer of the Gods“ se otvírá zajímavá debata o faraonovi Unasovi, co by vrahem bohů. Podle „Textů pyramid" se Unas stal velký tím, že jedl maso jeho úhlavních nepřátel a pak zabitím a pojídáním bohů samotných. Ti bohové, kteří byli staří egyptského věku a zemřeli, použil jako palivo pro svůj oheň. Po zhltnutí bohů a pohlcení jejich duše a síly cestoval ve dne v noci oblohou, aby se stal hvězdou Orion, aby se stal nesmrtelným.

Ve skladbě „Kheftin Asar Butchiu“, se pak vypráví znovu o egyptském podsvětí, kde v osmém rozdělení noci je brána Set-Hra. Zde se popisují některá z mučení, která byla prováděna na nepřátelích Osirise - boha posmrtného života, podsvětí a mrtvých, jehož zelená kůže symbolizuje znovuzrození. Jedno z těchto forem mučení je právě popsáno v „Kheftin Asar Butchiu“, tj. nepřátelům Osirise, kteří mají být upáleni. Jejich ruce jsou svázané za zády v pozicích, které způsobují intenzivní bolest, musí stát a přijímat oheň ve svých tvářích. Had Khetti pak na příkaz boha Hora, jednoho z nejstarších a nejvýznamnějších božstev ve starověké egyptské náboženství, boha nebes, slunce a světla, boha se sokolí hlavou, vykoná tento rozsudek. Poté jsou těla rozsekána a spálena. Takovýto hrůzný osud čekal každého z Osirisových nepřátel.

Dalším temným příběhem je „Whisper in the Ear of the Dead“, ve kterém je hlavním hrdinou Nectanabus, poslední rodilý faraon Egypta. Vypráví se, že byl velký mág a nekromancer. Svými kouzly a magickým uměním, prý držel své nepřítele v šachu. Také se říká, že se naučil moudrosti nejstarších Egypťanů. Uměl číst ve hvězdách, předvídal budoucnost nenarozených a komunikoval s mrtvými. A také šeptával příkazy do uších mrtvých, aby vykonávali jeho plány ve světě duchů. Jednoho dne mu však bohové vzali veškerou moc a on byl nucen uprchnout pryč ze země...

Albem „Annihilation of the Wicked“ se opírají o několik zajímavých příběhů, kde se objevují postavy jako Amun, Set či Sebek zvaný i Sobek - bůh Nilu a úrodnosti, bůh s krokodýlí hlavou. Považován za symbol Slunce a byl spojován s bohem Slunce Ra, tvořící pak ztotožnění Sebek-Ra. Nebo umění jednoty s Thovthem, který uměl vložit slova do knih. Slova síly, slova moudrosti. Zmíněn je tu pak i Ptah, bůh stvoření s nímž byl později ztotožněn pro změnu Seker, bůh s hlavou jestřába, bůh memphiské nekropole jako Ptah-Seker. Byl také zobrazován jako mumifikovaný jestřáb. V knize nového království podsvětí je vidět stojící na zádech hada s roztaženými křídly, jako výraz svobody, což naznačuje spojení vzkříšení či úspěšný přechod do podsvětí... Do egyptského podsvětí neboli Duat, kterému vládnul Osiris známý také jako Usír...

Zobrazeno: 2058x

powerhome


» Hudební odkaz na starověké civilizace a jiné mytologie (díl V.) (7.6.2011)
» Hudební odkaz na starověké civilizace a jiné mytologie (díl IV.) (3.6.2011)
» Hudební odkaz na starověké civilizace a jiné mytologie (díl III.) (1.6.2011)
» Hudební odkaz na starověké civilizace a jiné mytologie (díl II.) (25.5.2011)
» Hudební odkaz na starověké civilizace a jiné mytologie (díl I.) (23.5.2011)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Hudební odkaz na starověké civilizace a jiné mytologie (díl II.) | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist