PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Dayal Patterson - Black Metal: Předehra ke kultu


Pro tentokrát začnu lehce od konce. Jestli mi vadilo, že knížka BLACK METAL – EVOLUCE KULTU nespatřila temnotu světa ve vázané podobě, tak v případě BLACK METAL – PŘEDEHRA KE KULTU mi to zase až tak nevadí, i když by to bylo taky pěkný. Jedním z menších důvodů je, že po této knížce zase až tak často sahat pro inspiraci nebudu. Hlavním důvodem je však, že ty knížky nemohu brát jako rovnocenné partnery. Ono to tedy vlastně jaksi ani nejde. Nevím, jak tohle budou brát ostatní, ale já si myslím, že tuhle knížku nelze brát ani jako druhý díl, nebo dokonce, jak by mohl název napovídat, díl nultý. Svým způsobem je nemohu brát ani jako bratry a jelikož obě knížky vycházejí zároveň, tak dokonce dvojčata. Tady bych potom musel mluvit o Otesánkovi a Nedochůdčeti. Přeci jenom je menšího formátu a má zhruba o dvě třetiny méně stránek. Ovšem mohu toto dílko brát jako doplněk stravy a to nemyslím ve zlém. To právě naopak. Pokud jste pozřeli velmi vydatnou a šťavnatou „Evoluci kultu“ a jisté nejasnosti se vám příčí v trávicím traktu, či vám to bouří žaludeční šťávy, tak „Předehra ke kultu“ vám může dopomoci si v myšlenkových pochodech udělat jisté jasno. A nebo budete skutečně zvracet.



Někteří tuto záležitost budou možná brát jako zbytečnost a možná že svým způsobem budou mít decentní pravdu. Proto po této knížce v budoucnu nebudu sahat tak často, jestli vůbec někdy, přesto si myslím, že je dobře, že se „Předehra ke kultu“ zjevila na scéně, i kdyby měla být omylem. Ona vlastně svým způsobem i musela. Jak Dayal Patterson v úvodu říká, tak některé z rozhovorů měly být součástí již „Evoluce kultu“. Jenomže by Dayal jaksi přešvihl kapacitu obsahu stanovenou vydavatelem, takže se ty rozhovory staly součástí jiné knihy. Knihy, jejíž materiál nebyl sepsán, ale sebrán jako Leninovy spisy. Tato kniha je složena výhradně z rozhovorů a to s interprety jako Mayhem, Gorgoroth, Archgoat, Marduk, Impaled Nazarene, Beherit, Sigh, Take, Entronhed a dalšími. Celkem se jedná o čtrnáct kapitol, z nichž některé jsou podány jako článek s komentáři interpretů a jiné jsou servírovány jako klasické rozhovory. Ovšem nejedná se o rozhovory z jednoho časového období. Jak již bylo řečeno, tak ne všichni interpreti se dostali do „Evoluce“. Takže tady jsou i mimo těchto i jedny z prvních rozhovorů, které Dayal spáchal pro svůj fanzin Crypt, ale i rozhovory další, pozdější, určené pro Metal Hammer a tak dále. To, z jaké doby je který rozhovor, tak tím se musíte prokousat sami, ale Dayal, coby průvodce knížkou, vše vždy uvádí v úvodnících k rozhovorům, jakož i další spojitosti s nimi. Dokonce se hned v prvním úvodníku omlouvá, že v době, kdy byl veden onen rozhovor, neměl tolik publicistických zkušeností. Přesto i dnes hýří nadšením, že mohl hned ve svých počátcích dělat rozhovor s ikonou black metalu. Z toho je vyloženě cítit, že Dayal je skučně zapálený nadšenec. Jak jsem již napsal v „Evoluci“. On není z těch, co si řekne, teď večer něco splácám, ať to ráno otisknou a potom si půjdu pro prestižní cenu pro kreativního lháře. Rozhovory jsou vedeny v zajímavém duchu, i když jistým fádnostem se při rozhovorech prostě nikdo nevyhne. Takže se dozvíte třeba něco o nahrávání jednotlivých alb, inspiraci pro texty i muziku samotnou, dění na black metalové scéně (to samozřejmě v souvislostech s časovým období, kdy byl rozhovor pořízen), zrádcovství a zaprodání se, mezilidských vztazích, politice i třeba o norském vězeňském systému. Dayal se za svou publicistiku vůbec nemusí stydět. Navíc měl patrně štěstí na lidi, s nimiž rozhovor vedl. Dalo by se říci, že všichni zpovídaní byli v rozhovorech plus mínus otevření. Čiže rozhovory nejsou žádná nuda. Dayal určitě za své působení na black metalové scéně musel těch rozhovorů spáchat mnohem více a tak by mě zajímalo, podle jakého klíče vybíral ty nejzajímavější. Měl opravdu štěstí na muzikanty, se kterými vedl rozhovor, nebo se mu podařil pořídit i rozhovor se strohými odpověďmi mimo mísu, takzvaně rozhovor o ničem? Určitě musel narazit i na jistou aroganci některých umělců. Zveřejnění takového rozhovoru v takovéto knížce by byl dobrý kontrast oproti těm uvolněně vedenými rozhovorům. Nevím, jestli Dayal třeba nechtěl nikoho shodit, ale nebylo by od věci fanouškům žánru také ukázat, že ne všichni jsou otevřeni všem a všemu. Že po scéně chodí i nějaká ta black metalová star alias idiot. V každém případě jsem se z rozhovorů dozvěděl pár zajímavých informací i párkrát se solidně pobavil a jako muzikant se s některými názory ztotožnil. Plusem je, že rozhovory obsahují takzvané poznámky pod čarou. Ty obsahují třeba upřesnění informací, které se ve finále udály jinak, než bylo v rozhovoru řečeno (to se týkalo především plánů do budoucna), ale také třeba přesné znění části starého zákona, vysvětlení jistého živého erotického vystoupení, co je to židovská harfa a spousta doplňujících informací včetně toho, o jistém Wiccanském rituálu, o němž se zmiňuje jeden hudebník jako o inspiraci k textu. V rozhovorech se taktéž naráží na kontroverzní témata. Tady hned v úvodu Dayal i český vydavatel MetalGate upozorňují, že se jedná o názory interpretů, se kterými nemusí autor nutně souhlasit, a že ani jedna jeho kniha není nějaká agitační brožura. Prostě různý lidi jsou a různý koníčky maj. Někteří si potom vše vykládají až moc po svém a ve své moudré hlouposti zbrojí proti něčemu, kvůli kravině. Občas přemýšlím, jestli by nebylo lepší, kdyby otcové takových lidí spíš tenkrát nestříkli semeno na vrata a nešli radši na pivo. Přesto nemám strach, že se najde někdo ze státu Idiotstán, kdo obě díla z trapně kontroverzních důvodů odsoudí a vystaví tak světu svou povrchnost.

Jak tedy hodnotit toto dílko? Jedná se o zajímavou sbírku básní. Omlouvám se. Rozhovorů. Přesto po této knížce asi moc často sahat nebudu. Ale v hlavě se mi odvíjí jistá demagogie, že vše mohlo být trochu jinak. Že Dayal mohl některé z těchto rozhovorů zařadit do „Evoluce kultu“. Některé kapitoly z oné knihy prozatím uložit k ledu a jiným se možná věnovat i trochu více do hloubky. Ke zbylému materiálu přidat další a byla by na světě „Evoluce II“. Jenomže to je asi fakt demagogie, protože ne vše musí záviset přímo na autorovi. Může se jednat o malou bitvu autor versus vydavatel, kterou ve finále satanžel prohráli fanoušci black metalu. Přesto jisté výhrady mám. I přes to, že některé rozhovory jsou publikovaní jako články, tak by ty komentáře hudebníků přeci jenom mohly být trochu odlišeny třeba kurzívou. No a potom taky. Opakování je sice matkou moudrosti a „Poznámka vydavatele“ má své opodstatnění a je dobře sepsaná, ale nevím, do jaké míry je moudré, aby obě knihy tuto poznámku měly totožnou. Teda až na poslední odstavec v té druhé.

Poslední má poznámka se týká spíše mě než obou knih. Ale obě knihy byly vytištěny v jisté, radši nejmenované, tiskárně v Litomyšli. Ve městě, v jehož blízkosti bydlím a ve kterém vedeme pivní rozepře třeba i o tom black metalu. I když se teda v tomto městě zrovna moc black metalistů nenachází. Ale i tak jsme toto město přejmenovali na Lihomyšl, neboť i Bedřich Smetana věděl, kde se má narodit. Prý v zámeckém pivovaru. Třeba v budoucnu v litomyšlské tiskárně bude vytištěna zase nějaká zajímavá knížka s metalem související.

Přidáno: 7.9.2021

Rock´N´Roll Hell


» Dayal Patterson - Black Metal: Předehra ke kultu (7.9.2021)
» Dayal Patterson - Black Metal: Evoluce kultu (6.9.2021)
» Diagnóza 19932020: Syndrom zapomenutého ticha (5.1.2021)
» Václav Votruba - Dělníci kovu: Necrocock (3.9.2020)
» Peter Bebergal - Sezona čarodějnic aneb Jak okultismus spasil rokenrol (19.11.2017)
» Petr Junek - Hypnosis: Třetí velká destrukce (23.8.2017)
» Punk Not Dead ...dalších 25 let (11.7.2017)
» Václav Votruba - Kniha kovu (15.2.2017)
» Petr Junek - Stigma Diabolicum: Nový světový řád (16.9.2015)
» Petr Junek - Apokalypsa: Poslední revoluce (10.12.2012)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Dayal Patterson - Black Metal: Předehra ke kultu | Hard Music Base

O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT


© 2008-2021. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist