PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Dayal Patterson - Black Metal: Evoluce kultu


„Heavy metal jako takový vznikl i coby určitá revolta proti zavedeným pořádkům.“ Tak toto je výňatek z úvodníku vydavatele knihy BLACK METAL - EVOLUCE KULTU. Sice jsem to vytrhl z kontextu dlouhého souvětí, ale tímto je i za mě řečeno vše. Heavy metal nebyl stvořen pro umění jako takové, ale pro rebelii. Jenomže stvořit správnou rebelii je taky svým způsobem dokonalé umění a to neumí jen tak kdovíkdo. A co na to autor knihy Dayal Patterson? Ten se tak trochu v úvodníku zdržuje přílišných komentářů. Ovšem je nutno říci, že tohle není kniha autora, který si večer sedne k psacímu stroji, naleje si absint, zapálí si viržínko a prohlásí: „Tak dnes večer napíši něco o black metalu a ať to ráno jde do tisku“. Autor této knížky black metalem žil. V úvodu přiznává, že nebyl hned od začátku black metalistou a že ho jisté věci kolem black metalu pomalu posléze začaly fascinovat. Přesto se dá říci, že byl v centru dění. Vydával fanzin a poté přispíval do tehdejších věhlasných magazínů. Spáchal tunu rozhovorů s tehdejšími představiteli z druhého vrhu black metalu. Dayal Patterson byl uprostřed dění alespoň něčeho. Já skoro nikoliv. Já jsem se díval pouze z povzdálí. A to nemluvím o současné scéně, kdy si mladíci neporadí s borůvkovou barvou na ksichtě a cpou tam oranžovo,u cezenou přes umělohmotný cedník, namísto zrezivělé nehygienické klasiky.



Nejen v případě této knížky si musíte uvědomit, co vlastně od jistých věcí chcete. No a co tedy v případě četby této knížky? Pokud si myslíte, že se vám do rukou dostane black metalová encyklopedie, tak jste vedle. Ona se tahle kniha tak tváří, ale není jí. Byla by to totiž hrozně omezená encyklopedie, zaměřená pouze na nejzákladnější kapely žánru. I mě zde chybí nějaké zásadní kapely. Jenomže tady je otázkou, kdo, nebo co je to ono zásadní. Možná by se dalo říci, že jde o jakousi omezenost, ale Dayal v rámci spektrálního pohledu vzal za zásadní to, co se mu jako zásadní jevilo a já s tím problém nemám. Každej to zásadní máme nastavený jinak a je potřeba tolerovat názory druhých. Zvláště je-li autor knihy limitován kapacitou obsahu knihy nastavenou vydavatelem. Jinak bych si také mohl stěžovat na to, že některým kapelám, případně tématům, nebylo věnováno tolik prostoru, jaký by si zasloužily. Ale v rámci uceleného pohledu na black metalovou evoluci je vše v naprosto dostačující. Takže, co od této knihy chcete? Pokud chcete bulvární škvár, tak tahle knížka není pro vás. To si radši sežeňte výstřižky z novin, které jisté události kolem black metalu fantastkně v rámci zajímavosti nafukovaly jako bublinu mýdlové vody, i když jistým tématům se tahle kniha věnovat prostě musela, protože to bylo součástí doby a z historického hlediska se jim nelze vyhnout. Ovšem pokud chcete pravdu pravdoucí o skutečných událostech, tak je potřeba si položit otázku, co je to vlastně pravda ve světě iluzí. A že veškerá umělecká činnost je vlastně o iluzích, metalovou muziku nevyjímaje. Jako ilustrační obraz nastíním to, že v knize se několikrát mluví o prodejně hudebních nahrávek HELVETE, kterou vlastnil Euronymous z Mayhem a kde měl vlastně sídlo i jeho label. Myslím si, že každý z nás měl nějaké to HELVETE. Pro nás to byl starý dům ke zbourání, kde mělo zkušebnu hned několik kapel. Byl jasně daný řád, kdy kdo bude zkoušet. Jenomže na ty zkoušky chodili i další muzikanti i jejich přívrženci z řad nejbližších fanoušků. Kolikrát se potom zkouška zvrtla v odvázanou párty, která by obohatila naše životy. Moc jsme si po takové párty nepamatovali, ale byli jsme šťastní. Kolikrát nám nepomohlo ani kolektivní vzpomínání, ale svým rádoby normálně žijícím vrstevníkům jsme při vyprávění pravdy nepravdy své vyprávění přikreslovali tak, aby nám záviděli náš bohémský život. Takže lži se stávaly pravdou. Potom se sami rozhodněte, čemu chcete věřit. Tuhle knihu je potřeba číst s rezervou. No a jak jsem tedy přistupoval ke knížce já? Jako sám k sobě. Přemítal jsem, jaký vztah mám k black metalu. Takže já a black metal. Já versus black metal. A tady hned v úvodu musím smeknout autorovi poklonu. Vraceli se mi vzpomínky. Teda alespoň v první polovině knížky. Taktéž jsem patřil ke kolaborantům. Když heavy metal jako takový počal ztrácet svou rebelskou náturu a vydával se umělečtějším směrem a případně směrem ke svlíkání kalhotek, tak jsem hledal útěchu v extrémnějších žánrech. Tedy i v black metalu. No a i když mi tento žánr není cizí, já jsem šel přeci jenom dál. Obrácené kříže vyměnil za skalpely a hořící kostely za demolici parlamentů. Stejně tak, jak jsem nikdy nezanevřel na heavy metal, jsem i nadále poslouchal black metal, jenom jsem se tý scéně nevěnoval do hloubky. Takže druhá polovina knihy je pro mě plná zajímavých informací, o kterých jsem tedy neměl ani potuchy.

Kniha BLACK METAL – EVOLUCE KULTU je jeden ohromný příběh o kulminaci žánru, který za pomocí drobných příběhů jednotlivých kapel dává ucelenou představu o historickém dění na black metalové scéně. Jednotlivé příběhy jako by se v časových smyčkách vracely stále na začátek, což může místy budit dojem chaosu. Jenomže i o tomhle je tento hudební žánr. Přesto je Dayalovo vyprávění ucelené a především poutavé. Ovšem i když autor knihy hraje ve vyprávění prim, tak velký prostor dostávají vzpomínky muzikantů jednotlivých kapel, případně lidí s danou kapelou nějak propojených. Některé příběhy dokonce celé odvyprávějí do knihy přizvaní hosté z řad black metalové scény a kolikrát se jedná o emocionálně zabarvený popis dané doby. Každou kapitolu potom otevírají komentáře muzikantů, kteří se nějakým způsobem vyjadřují, jaký vztah měli k dané kapele, případně albu či události a některé příspěvky jsou vskutku zajímavé a to především z pocitového pohledu. Ovšem řekněme, že jistý problém jsem měl při čtení úvodní, poněkud stručné kapitoly „Kořeny zla“. Tato kapitola se dala pojmout obšírněji a skutečně mi tam jisté věci chybí. Jenomže to, co mi chybělo zde, tak již nechybí v kapitolách následujících o Venom, Mercyful Fate, Bathory, Hellhammer a Celtic Frost. To, že black metal nespadl z ničeho nic z nebe, i když v tomto případě by se mělo mluvit o vyvržení z pekla. To, že black metal má své historické kořeny v rocku, hard rocku, punku, heavy metalu, hardcoru i blues. Jak praví jedna okultní zákonitost, všechno prostě souvisí se vším. Vlastně jsem se v hned té úvodní kapitole dozvěděl, že jsem black metalista od té doby, co jsem propadl heavy metalu. Black metal není pouze o ďábelské muzice, ale i o rouhačských satanistických textech a provokativním vzezření. Metal jsem začal poslouchat koncem základní školy, ale na učilišti při praktickém vyučování jsem si jako první mimo školní osnovy vyřezal obrácený kříž z hliníkového plechu a bylo mi naprosto ukradený, že s tímto symbolem třeba takoví Iron Maiden nebo Accept nemají nic společného. Takže jsem asi tím black metalistou skutečně byl. Samozřejmě, že v knize nemohlo chybět i něco, co je zde nazváno první vlnou thrash black metalu. O kapelách jako Sodom, Kreator, Destruction, Slayer a dalších jsou zde jen telegrafické zmínky. Ono to je tedy i logické, protože na takzvanou druhou vlnu black metalu měly vliv pouze divoké začátky těchto kapel, neboť ty se v pozdějších časech své historie přeci jenom věnovaly trochu sofistikovanějšímu metalovému vyjádření. No, ale než se dostaneme pro mnohé k tomu nejzajímavějšímu v této evoluční knize a to k oné druhé vlně black metalové a především k norské scéně, tak čtenáře čeká ještě několik kapitol, které onomu dění předcházely. A to kapitoly věnované kapelám Blasphemy, Samael, Rotting Christ, Tormentor, VON, Beherit i našim Master´s Hammer, jejichž biografii komentuje samotný Franta Štorm. No a potom již je tady to Norsko. Tuhle část nemůže otevřít nikdo jiný než Mayhem. Těm byly v této knize ve finále věnovány hned čtyři kapitoly. Ale ke slovu se dostaly i Thorns, Darkthrone, Burzum, Emperor a další. Tady samozřejmě mohou někteří fanoušci black metalu namítat, že jim mnoho zásadního v této knize chybí. Ovšem od této chvíle se v knize pro mě nachází spousta informací, o kterých jsem neměl ani ponětí. Black metal jsem sice nepřestal poslouchat, ale o dění na její scéně jsem se zajímat jaksi přestal. Jednak jsem se více věnoval jiné extrémní scéně, ale především mi vadil ten humbuk kolem black metalu a kriminální činnost s ní spojené. Tomuto tématu se věnuje hned několik kapitol v této knížce. Za sebe můžu říci, že mi především vadilo znesvěcení hrobů a vypalování. To jsem bral jako vandalismus a ničení kulturních památek, i když sloužily k něčemu, čemu jsem nevěřil ani já. V knize zazní i podobný názor jako mám já, i když ve finále chápu, že by nemělo ten správný efekt vypálit bezcennou budovu, sloužící ke stejnému účelu jako tisíc let stará památka. Ta scéna byla dost rozporuplná a v kapitolách o norském black metalu mě bavily útržky z dobových fanzinů. V jednom rozhovoru se něco tvrdilo a ve druhé z téže doby si to protiřečilo a z nějakého mnohem pozdějšího rozhovoru bylo oboje vyvraceno. Tady si můžete udělat úsudek, kdo jaký na scéně byl, i když daná vyjádření mohla být vytržena z kontextu. Takže kdo byl šikovný manipulátor a kdo byl skutečně magor, který bere všechno vážně. Tohle já tak trochu nechávám koňovi. Mě opět vrátily do minulosti vzpomínky zúčastněných, jak za raných dob distribuovali své nahrávky různými výměnami. To neustálé balení balíčků, psaní dopisů a okupování poštovních úřadů a následné vyhlížení pošťáka s odpověďmi. Tohle už prostě nikdo nezažije. Z tohoto pohledu se mi jeví současné metalové dění tak trochu nudné. Sednout k počítači a klinknout myší už prostě nemá takové kouzlo. Ovšem v knize je i pár zajímavých úvah až konspiračních teorií a jedna z nich mě hodně pobavila a přitom je hodně pravděpodobná. Víte, proč metaloví muzikanti v Norsku začali hrát na nástroje a zakládat kapely již v útlém věku? To neprozradím, to si musíte přečíst. Jenom napovím, že za to mohou bonbóny. Dále je v knize dost probíráno pronikání black metalu do mainstreamu, jakési zrádcovství vůči žánru a prznění žánru kapelami využívajících klávesy jako Cradle Of Filth nebo Dimmu Borgir. Dost dobře mě pobavila kapitola „Undergroundová etika“. Nad nějakými komentáři fakt zůstává rozum stát. Takže já, i když mám radši neznámé undergroundové kapely více než ty profláknuté hvězdy, jsem vlastně nikdy nebyl undergrounďák. Dále se nám tedy přesouvá vyprávění z Norska do Švédska a to jmenovitě především ke kapelám Marduk, Dissection a Shining, které si zde vysloužily své vlastní kapitoly. Jenže následně se kniha věnuje něčemu, co zrovna v lásce nemám a tím je politika. Dříve se black metalové kapely politice nevěnovaly. Možná měli muzikanti extrémistické názory, ale kolikrát bych řekl, že někdo ve své mladické nerozvážnosti něco plácnul, či v rámci propagace pronesl nějaké kontraverzní prohlášení a nějakej idiot to vzal za své. No a najednou tu byly NSBM. Paradoxem je, že nejvíce se jich vyrojilo u národností, kterým už Hitler dělal přednášky v plynových komorách o nadřazenosti jisté rasy. Nejčastěji je zmiňováno Polsko s Ukrajinou. Možná se tyto kapitoly budou někomu zdát odporné, leč pro kompletní dokreslení obrazu evoluce black metalu nezbytné. Je to jako kdybyste chtěli popsat historii lidstva bez válek, hladomorů a nemocí. Ano, jsou kapely, které inklinují k fašismu, přesto si myslím, že je to kolikrát až moc nafouknutá bublina senzacechtivým tiskem a především díky takzvaným lovcům fašistů, kteří vidí fašismus na každém rohu a čtou ho v každém řádku metalového textu. I když nemalou hrůzou k tomu přispívají filmoví tvůrci. Od trochu nepříjemného čtení se dostáváme k relativně příjemnější záležitosti. Tím jsou tři kapitoly věnované folku a folklóru v black metalu. Tady se musím přiznat, že mi ten folk black metal až tak k srdci nepřirostl, ale vynechat tuto část, tak bych byl idiot. Pořád je to zajímavé čtení a kupodivu pro mě i dost inspirativní. Jenomže ještě inspirativnější pro mě byly následující dvě kapitoly „Změna kurzu k podivnostem“. No a já si ujíždím na všelijakých divnostech, extravagantních a avantgardních záležitostech. Zvlášť potom jsou věnovány kapitoly kapelám Dodheimsgard a především japonským šílenců Sigh. A následují další pro mě zajímavé kapitoly, i když s radostí tvrdím, že se metalové kapely toho industriálu moc bojí a že jejich produkce je málo rachotářská. Své zvěčnění v evoluci kultu si zde zasloužili Mysticum, Aborym a Blacklodge. Poslední dvě kapitoly knížky jsou věnovány post black metalu, protože ono emocionální atmosferično mi rozhodně není cizí. Jenomže mi nikdo tak trochu v jistých souvislostech nevysvětlil, co to to post cokoliv vlastně je. Dokonce i autor knihy v doslovu přiznává, že vlastně nic takového neexistuje a jde pouze o jistým směrem vyvíjející se black metalové kapely s nihilistickou atmnosférou ne nepodobnou původním záměrům v počátcích black metalové éry. Stejně tak jako americký black metal, kterého se Dayal v knize nedotkl skoro vůbec. V doslovu se svým způsobem omlouvá, že se nevěnoval opravdu všemu a že přednost dal především pro žánr nejvlivnějším interpretům.

Hodnocení knížky? Rozhodně jsem si dobře početl a určitě získal ucelenější obraz o evoluci jednoho z nejextrémnějšího žánru. Samozřejmě extrémně zažraní blackers, zběhlí v historii black metalu mi mohou oponovat a o spoustě věcí by se dalo diskutovat, ale pro mě jako lajka je to kniha hodně zajímavá a z dobré poloviny i objevná. Asi jsem tedy neobjevil Ameriku, ale tu možná zpětně objevovali i samotní interpreti, když se kolikrát v jejich komentářích objevovalo, „jestli si dobře pamatuji“, nebo „nemýlím-li se“. Je tedy potřeba brát tuto knihu opravdu trochu s nadhledem. Já si tedy myslím, že je toto dílo nejen zajímavé, ale i záslužné. Ale pojďme se podívat na závěr na knihu jako celek. Jak že se to zpívalo v druhém českém black metalovém filmu (ten první byl samozřejmě Kladivo na čarodějnice)? „Saxana – Knihy vázané v kůži.“ Ano, mám raději knihy vázané než lepené. Asi určitě by se možná to vydání prodražilo, ale tahle knížka by si to zasloužila a nemusela by být vázaná zrovna v lidské kůži. Třeba již proto, že ta knížka není fantastmagorický blábol a určitě se dá po této knížce sáhnout i v budoucnosti, i kdyby jenom pro inspiraci, co že máte pustit na uvítanou Jehovistské návštěvě. Je mi jasný, že vydavatelství potřebuje tu knihu i prodat. Jenomže kdo si koupí knihu o black metalu? Jenom black metalisti a ti by v tomto ohledu nemuseli litovat investice nějakého šušně navíc. Pokud ano, tak to nejsou black metalisti, ale pozéři, o kterých se v této knize také nemálo mluví. Co se týká celkového zpracování, tak se v knize nachází i obrazová část. Fotografie jsou sice tištěné na jiném papíře, jenom mi přijde, jestli by nebylo rozumnější, aby ty fotografie byly součástí daných kapitol. Ty kapitoly sice nejsou bez dalšího obrazového zpestření, jako jsou fotografie, obaly alb a demáčů či propagačních letáků, ale být všechno pohromadě vypadalo by to o něco komplexněji. To ovšem nemůžeme přičítat na vrub vydavatelství MetalGate, kterému můžeme za tuto vydavatelskou aktivitu poděkovat. I když jistá grafická věc mi trochu vadí. Několikrát totiž stránka končí první slabikou další věty. To již by mohla být součástí nové stránky. Ničemu by to snad nevadilo, zvláště když každá nová kapitola začíná na sudé stránce a na konci kapitol tak vzniká bílé hluché místo. Ale tohle možná opravdu asi vadí jenom mě a vlastně je to jenom taková prkotina, která vůbec nemá vliv na to, že jsem si tu knížku do sytosti užil.

Přidáno: 6.9.2021

Rock´N´Roll Hell


» Dayal Patterson - Black Metal: Předehra ke kultu (7.9.2021)
» Dayal Patterson - Black Metal: Evoluce kultu (6.9.2021)
» Diagnóza 19932020: Syndrom zapomenutého ticha (5.1.2021)
» Václav Votruba - Dělníci kovu: Necrocock (3.9.2020)
» Peter Bebergal - Sezona čarodějnic aneb Jak okultismus spasil rokenrol (19.11.2017)
» Petr Junek - Hypnosis: Třetí velká destrukce (23.8.2017)
» Punk Not Dead ...dalších 25 let (11.7.2017)
» Václav Votruba - Kniha kovu (15.2.2017)
» Petr Junek - Stigma Diabolicum: Nový světový řád (16.9.2015)
» Petr Junek - Apokalypsa: Poslední revoluce (10.12.2012)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Dayal Patterson - Black Metal: Evoluce kultu | Hard Music Base

O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT


© 2008-2021. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist