PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Snůška mikrorecenzí XIV




DIRTY RATS - End In Tears (2019)
Hodnocení: 9/10

V poslední době se ke mně dostává vcelku dost kvalitních kapel z Austrálie z různých žánrů. Začíná to snad být taková malá Amerika? Tak rock´n´roll samozřejmě zde ovládly legendy AC/DC, ale věřte tomu, že tam mají i své vlastní Mötorhead. Samozřejmě, že DIRTY RATS nejsou Mötorhead ani jeho revival, ale své písničky házej do placu obdobně jako oni a vůbec se toho nebojí. Dá se říci, že DIRTY RATS mají hodně blízko k hair metalu alá Mötley Crüe, ale ty Mötorhead tam cítím podstatě nejvíce. A vždyť je to vlastně jedno. Grilovací sezóna sice skončila, ale na podzimní garážovou pijatiku je tohle album jako vyšitý.






BATHYUM - The Church Of Euthanasia (2018)
Hodnocení: 8/10

Je libo k snídani mršinu? Šefkuchař Wyvern z Velké Británie vám ji naservíruje ve svém chrámu eutanázie a pustí vám k tomu svoji black metalovou hnilobu BATHYUM. To vám potom i ten nejuleželejší přejetej pes bude šmakovat jedna báseň a vůně olomouckých sirečků rozhodně tak nesmrdí, jak by se mohlo zdát. Jeho inspirace jako by pocházela od samotných Bathory, ale k jeho black metalu jako by přidávali notnou dávku sodomystického hnusu a pomalé pasáže na hranici doom metalu. Tím se stávají skladby i delšími, ale v únosné formě. No a když teda z těch nádherných, pomalejších pasáží Wyvern spustí palbu, tak je to strhující masáž, po které by začala opět chodit i z kůže stažená koza. Tohle eutanázické album je fakt hodně dobře těhotný a moje nej skladba se nazývá „Summoning the Army of Spectral Stars“.






FIRE AT WILL - Today Is Mine [EP] (2007/2019)
Hodnocení: 8/10

Tak tuhle kapelu z Francie jsem neznal, ale hned po prvních taktech své produkce si mě získali a donutil mě jejich album omílat několikrát dokola. Je to prostě chytře podaný punk hardcore v přímočaré podobě. Lehce zapamatovatelné cokoliv, bez toho, aby to znělo infantilně. Ono to teda možná i tak trochu infantilně zní, protože kapela nevyužila moderních možností a jejich album zní jako z vygumovaných devadesátek. To tehdá veškerý metal válcovala vlna grunge a snad jedině punk hardcore kapely byly konkurenceschopné. I když ono by se dalo jít v historii i dál, kdy nějací imbecilové D.R.I. vymysleli crossover. V každým případě kapela FIRE AT WILL čerpá z toho nejlepšího punk hardcore vkusu a přesně se trefili do mého nevkusu.






NEXT DOOR TO HEAVEN - V Ways To Accept (2019)
Hodnocení: 7/10

Když se dívám na fotku zpěvačky Darii, tak bych přes její něžné vzezření těžko tipoval metalcore. Ono teda i veškeré fotky ruské kapely NEXT DOOR TO HEAVEN jsou jako z maturitního tabla ze slušňákova, ale zdání prostě klame. Slušňácká kapela prostě hraje slušnej moderní metal. Ona i ta škatulka metalcore, i když je asi nejtrefnější, tak je možná trochu scestná. Dává možnost alternativním postupům, kde vynikne i jakási Dariina něžnost, ale brodí se i nu metalovým bahnem. Daria se prosekává tvrdými kytarami čistě čistým zpěvem, ale dává tomu všemu hodně zabrat. Tohle album je na všechny ty moderní žvásty vcelku atypické a přináší svěží vzduch do zatuchliny současné doby. Nejvíce mě asi baví zvuková barevnost, kdy kytary znějí chvíli romanticky a potom hned na to jako by přišly z elektronického hnojiště. Je to možná jeden hot a druhý čehý, ale tady mi to dost sedí a vytváří to zajímavé emotivní koláže.






CHARLES IN THE KITCHEN - The Fifth Mechanism [EP] (2019)
Hodnocení: 7/10

Jen jsem se podíval na obal alba a tušil jsem nějaké to sluníčkaření v moderní podobě. No a moc jsem se nespletl. Švýcarští CHARLES IN THE KITCHEN se pohybují někde mezi Rolling Stones a Beatles. Ovšem nutno podotknout, že na ípku „The Fifth Mechanism“ funguje kapela jako měňavka všeobecně neobecná. Chvíli kytarový pop a potom dravý rock´n´roll. Asi mi nejvíce vyhovuje vypalovačka „The Boy & The Girl“, ale rozhodně mě neuráží ani poklidnější „I Wanna Know“, natož aby mi ubližovala baladická „You Never Talk“, která má díky zvuku kytar asi k rockové muzice nejblíže. Tuhle kapelu bych si mohl nastudovat blíže do svého soukromého slabikáře rock´n´rollu.






ANDRALLS - Bleeding For Thrash (2019)
Hodnocení: 7/10

Brazilští ANDRALLS nejsou na thrash metalové scéně žádnými nováčky, ale mám dojem, že u nás nejsou zrovna známou kapelou a asi ani mnoho současných thrash metalových mániček, které nemají ani šajn o tom, kterak byl thrash metal nádhernou agresivní formou vyjádření, nezaujmou. ANDRALLS na novém albu produkují velice násilnou platformu žánru. S porovnáním s jinými jakoby thrash metalovými kapelami současnosti by se dalo hovořit o thrash metalovém extrému, který nemá zrovna daleko k rané tvorbě Kreator. Takže kupředu levá a brzdu to nemá. ANDRALLS navíc vsadili na špinavý zvuk s notnou dávkou vražedné anarchie. No a jelikož je ten zvuk trochu více hadovitější než u běžných thrash metalových alb, tak by se při té relativní jednoduchosti a hodně hrubém vokálu dalo mluvit o jakési formě punk death metalu. Nebudu vymýšlet nějaké nesmyslné škatulky. Na to jsou tady jiní mistři světa. ANDRALLS prostě produkují thrash v jeho nejvražednější podobě a mně to naprosto vyhovuje.






OUT OF ORDER - Facing The Ruin (2019)
Hodnocení: 7/10

Když se poslední dobou dostanu k nějaké kapele, která produkuje power thrash metal, tak nabývám dojmu, že tento žánr vymysleli Megadeth a Metallica ve svých méně agresivních obdobích. To se týká i nového alba německých OUT OF ORDER. Ano, jsou méně agresivní než současná tvář Metallicy, jejíž vliv je z písniček cítit, stejně tak jako vlivy Megadeth, ale jsou dynamičtěji dravější než současní Primal Fear, ke kterým má tvorba OUT OF RIDER taky vcelku blízko a není to tím, že si některé doprovodné vokály na albu střihnul právě Ralf Scheepers. Řekněme, že hosté na albu nejsou až tak podstatní, teda až na Liv Kristine, která coby host dostala v písničce „On The Rise“ o dost více prostoru než ostatní. Důležité je, co předvádí OUT OF ORDER samotní. Ti nepředvádějí teda sice nic extra světoborného, přesto mě přitahuje sympatická struhadlovitost bez zbytečného vymýšlení převratností. Takhle mají ty písničky správnej heavy tah na branku a i pomalejší pasáže maj správný metalový koule. Podobných alb jsem slyšel spoustu a tohle se mezi nimi časem ztratí, ale nyní jeho poslech rozhodně baví.






MITHRIDATIC - Tetanos Mystique (2019)
Hodnocení: 7/10

Francouzská black metalová scéna je jako stát ve státě a svým poněkud atypickým pohledem na zrůdnost temnoty mě uchvátila. MITHRIDATIC jsou spíše více death metalovou kapelou, ale ten přístup ke zdravě nemocnému mysticizmu je naprosto podobný s black metalovými spolky s jistou příchutí obrazotvornosti Gorefest. MITHRIDATIC výborně staví na svojskosti francouzské scény, přesto si jejich muziky neužívám tak jako u spousty jiných. Jejich album přeci jenom nepřináší tolik originálních překvapení zvrácenosti a jejich nápaditost jako by se skrývala za mlhou předem odhalených tajemství. Přesto se jedná o hodně povedenou kolekci lehce zvláštního blackened death metalu.






A PART OF US - Different Stories On The Same Road (2019)
Hodnocení: 7/10

Italská partička A PART OF US se nebojí metalcore konkurence a vtírají se všemožným způsobem. U mě ovšem trochu jejich plamen snažení skomírá. Jejich snaha nebýt jako spousta jiných chcípá na úbytě díky častým přechodům od nikud nikam a nadměrná melodičnost na estetice taky nepřidává. Chtěl jsem tedy toto album hodit někam do průměrného šuplíku. Jenomže nemohu upřít tomuto debutovému albu správnou dávku energie, která u mě hraje dost důležitou roli. Navíc i přes nadměrné technické a melodické vychytávky cítím z kapely jakousi upřímnost, čehož si taktéž cením. Tahle kapela patrně potřebuje více poslechů a trošičku osobnější přístup k poslechu.






CRAWLING MANIFEST - Lords Of War [EP] (2019)
Hodnocení: 6/10

Kronikáři všech věků chraňte mě. Tohle ípko se nahrávalo snad někde v obýváku. No a já myslel, že Amerika je země neomezených možností. Tady však svoje možnosti obýváku trochu přecenili a hlavně vokály jsou rozhozený jako prase. Jo prostě dneska přes počítač v obýváku pořídíte cokoliv. Když si odečtu ten demáčovej zvuk, tak ovšem zjišťuji, že muzika není až tak marná. Tenhle heavy thrash death metal má šťávu, ale chtělo by ho trochu lépe podat a prodat.






BLACK THUNDER - All My Scars (2019)
Hodnocení: 5/10

Italská kapela BLACK THUNDER má se na svém debutovém albu „All My Scars“ podle promo listu věnovat hard ‘n’ heavy muzice, ale podle mě přináší jakousi jeho moderní groove variantu, inklinující k pomalé formě thrash metalu; a vokály, které se pohybují mezi rapem a čistotnější formou hardcoru. BLACK THUNDER prostě provozují jakýsi moderní crossover v moderním zvukovém kabátě, proti kterému bych vcelku nic neměl, kdybych nepostrádal jakousi energii. Písničky jsou jaksi vlažně podané a to včetně vokálů, kterým by fakt slušela notná dávka dravosti. Moderní doba si asi vybírá daň unylosti. S nápaditostí na tom BLACK THUNDER nejsou zase tak špatně, kdyby se ovšem nesnažili místy až o přílišnou originalitu. Tady by se dalo upozornit na zajímavě podanou akustickou baladu „Anyway Have To Be Better“. Ovšem pouze písničky „Stop The Abuse“ a „Disorder And Pain“ mě oslovily trochu více. Italští BLACK THUNDER mě prostě svým debutovým albem „All My Scars“ nijak zvláště neuchvátili a vzhledem k pojetí metalu, jakému se upsali, si nemyslím, že to bude u mě lepší. Snad jedině, že by krutě přitlačili na pilu.






BONUS: STORTREGN - Evocation Of Light (2013/2019)
Hodnocení: 8/10

Švýcarská black death metalová kapela STORTREGN loni vydala svůj čtvrtý povedený albový zářez pod názvem „Emptiness Fills The Void“. Pro letošek se rozhodla kapela udělat radost sběratelům vinylů a naservírovala jim za pomocí Non Serviam Records reedici jejich druhého alba „Evocation Of Light“ z roku 2013 a rozhodně tato reedice není k zahození. Pro ty, jenž doposud neměli tu čest se STORTREGN, se díky obalu nabízí jistá nápověda. Paralela v modré barvě jistého profláklého alba ze severu. Pokud tipujete Dissection, tak věřte, že právě k této legendě má tahle kapela nejblíže, i když by tvorba STORTREGN na tomto šest let starém albu mohla vyhovovat i fanouškům Necrophobic či Sacramentum. Prostě milovníci ničivých rifů a jedovatě chladných melodií by měli být plně naplněni tou správnou děsivostí. Nedůvěřivci ať si nejdřív dají můj nejoblíbenější zabijácký song „Epitaph - An Evocation of Light“ a zjistí, že by jim celé album nemuselo být proti srsti. Sběratelé vinylů nebudou zbytečně šetřit na album nějaké zaběhlé kapely, která jim neposkytne ani polovinu vražedných zážitků jako album toto.

Zobrazeno: 203x

Rock´N´Roll Hell


» Snůška mikrorecenzí XIV (1.11.2019)
» Snůška mikrorecenzí XIII (8.10.2019)
» Snůška mikrorecenzí XII (5.9.2019)
» Snůška mikrorecenzí XI (8.8.2019)
» Snůška mikrorecenzí X (28.6.2019)
» Snůška mikrorecenzí IX (19.6.2019)
» Snůška mikrorecenzí VIII (18.5.2019)
» Snůška mikrorecenzí VII (11.5.2019)
» Snůška mikrorecenzí VI (10.4.2019)
» Snůška mikrorecenzí V (16.3.2019)
» Snůška mikrorecenzí IV (13.1.2019)
» Snůška mikrorecenzí III (23.12.2018)
» Snůška mikrorecenzí II (28.11.2018)
» Snůška mikrorecenzí (3.11.2018)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Snůška mikrorecenzí XIV | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist