PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Snůška mikrorecenzí XIII




BROTTHOGG - Echoes Of The Past (2019)
Hodnocení: 9/10

To mi to jsou věci na melodické noci smrti a než se přímo dostanu k debutovému albu „Echoes of the Past“, norských BROTTHOGG, tak by bylo záhodno vědět, že kapela se skládá ze tří členů a z toho jsou dva zpěváci. Craig Furunes a Jonas Moen jsou vokalisté, každý svým způsobem jiného druhu. Záleží na písničce. Chce-li písnička agresivní vokál, tak ho má mít a jestli atmosféra skladby potřebuje démonickou hnusotu, tak není problém. Vokalisté si sice zazpívají dost, ale důraz je kladen na třetího člena kapely Kristiana Larsena Moena, který nahrál na albu všechny nástroje a s největší patrností i vše složil. Nevím to teda s jistotou, ale jen málokdo dokáže složit vražednou death metalovou písničku, plnou neoklasicistických postupů. Tam, kde výborně kopírovala klasiky šílenkyně The Great Kat a ještě výborněji svou podobu neoklasicismu interpretovali Cacophony na svém geniálním albu „Speed Metal Symphony“, tak tam jsou zhruba death metaloví BROTTHOGG. Nedivím se, že se chce kapela oddělit od melodických smrtonošů, kteří své melodie beztak používají pouze ke zvolnění muziky slovíčkem progresivní. Již tady vše nějakým způsobem bylo, a tak muziku BROTTHOGG jako pokrokovou neberu a je mi jedno, jestli chtějí být ďábelsky provokativní nebo nadpozemsky zabíjející. Jejich album bych označil jako neoclassical death metal. A to jako album perfektní.






ANCESTRAL - Novo Ordus Seclorum (2019)
Hodnocení: 9/10

Jo, tak tohle je to, co spolknu jako hloupá ryba na nekomerční brutal death metalový háček. Již jsem někde vyjadřoval své nutkání ohledně brutálního death metalu. Masakr již není výsadou amerických kapel, které přestávaly využívat tendenčních zbraní k mrzačení, ale kolikrát radši chodím pro pořádnej nářez do Latinské Ameriky. Zatím jsem tedy v Chile neobjevil nějak zázračnou kapelu, ale to, co předvádějí ANCESTRAL na svém druhém albu, je naprosto bombastické. Samozřejmě mám naprosto rád gutturální vokál, který je v tomto případě naprosto famózní, neboť z pomalých pasáží dokáže udělat peklo a v těch rychlých naprostý ultra peklo. Navíc hudební podklad není bohapusté šmrdlání, ale brutální technická machinace s evropským mozkem. Americká brutalita na živelnější způsob. Do této chvíle jsem měl v oblibě spíše bolívijské kapely, ale tady je kapela z Chile, kterou by si nikdo z brutal death metalistů neměl nechat ujít.






ALDI DALLO SPAZIO - Quasar (2019)
Hodnocení: 9/10

Tak jsem vám fakt musel chvíli pátrat, jestli kapela QUASAR vydala album „Aldi Dallo Spazio“, ale přeci jenom věrohodněji mi fakt znělo, že ALDI DALLO SPAZIO vydal album „Quasar“. O quasarech toho moc nevím a poprvé jsem to slyšel v seriálu „Červený trpaslík“. Já myslel, že to je výmysl režisérů a že to mělo řešit nějakou červenou a další barvu v monotónní duze. Když to tak vezmu, tak pořád nevím, o co jde, ale již obal alba mě utvrzuje v tom, že i v bíločerném světě existují barvy. ALDI DALLO SPAZIO vymalovávají svět dle svého gusta a čím chtějí. Dalo by se mluvit o tom, že ten jejich svět je uhrančivě psychedelický. No a nemusíte být zrovna přítelem ničení gravitace psychedelickými látkami, aby vás tahle uhrančivá muzika chytla za piercing na genitáliích. Tahle muzika prostě čaruje a je jedno, jakého jste vyznání před popravou, než ji v rámci kacířství změníte. Kacířství je nevěřit. A já jsem ALDI DALLO SPAZIO uvěřil i jejich kosmický nádech nesmrtelnosti. No a moje hymny? „The Distance“ a vyloženě bravurní „Epiphany“. První jmenovaná by mohla oslovit fanoušky Deep Purple a ta druhá v jakési fanatičnosti atmosferické fatamorgany i Led Zeppelin. O týhle muzice si myslím, že když se povede, tak si nemusíte zapamatovat ani jméno interpreta, přesto v duševní sféře přežije jeho ozvěna.






ZOMBIE APOCALYPSE - Life Without Pain Is A Fucking Fantasy [EP] (2019)
Hodnocení: 8/10

Když si nějaká kapela dá jméno po mém oblíbeném albu jisté horor gore zombie mlátičce, tak očekávám hrůzu a řev. Čiže mě v jistých způsobech při prvním poslechu EP „Life Without Pain is a Fucking Fantasy“, Amíků ZOMBIE APOCALYPSE brala hrůza zklamání. Jasně, není to to, co jsem chtěl, ale muzika hrůzou mlátí. Jenomže z jiné strany. Odmyslete si mlaskání zombíků na mozcích a hrůzostrašnej řev z hladu po čerstvém mase. Odmyslete si, že jste hladová horor zombie, která lačně za svého řevu žádá svou krmi. Vy jste tou krmí a řvete o záchranu byť jen svých končetin. No a najednou se s touto kapelou, která si původně dala nedůstojný název absolutního masakru, ztotožňuji. Ano, tohle je crossover kapela, zmítající se ve zmatcích požíraní své vlastní populace. Brání se a řvou. Nenecháváme se snad požrat zombie politikou? Braňme se, řveme. Náš řev může být i poslední. Doufám, že tohle není poslední řev ZOMBIE APOCALYPSE, o kterých jsem myslel, že jsou někým jiným, než jsou.






ELEMENTARY - Diapsida (2019)
Hodnocení: 8/10

S tuzemskými ELEMENTARY jsem doposud neměl tu čest, ale asi si tu čest budu muset udělat, ale až vstřebám novinku „Diapsida“. Něco vstřebat na první posezení není problém, ale dejte si jídlo, o kterém nechcete vědět recepturu. Bez jakýchkoliv nápověd chcete vstřebávat nuance všemi pěti smysly. Tady je potřeba poslechnout si nepřetržitost tónů a vdechnout nuance líbivosti a vydechnout esence trpělivosti, aby bylo cítit i možné sblížení. Když to převorám na texty, tak tady najdete spojitosti na Insanii a Asmodeus. Po obou stranách naprostá genialita, která je vedena bláznivě morbidním středem. Z toho se odvíjí i muzika samotná. Nic totiž neexistuje samoúčelně. Ač je již Insania vstřícná a Asmodeus kapelou neurvalou, tak ELEMENTARY jsou někde uprostřed. Stejně neuchopitelní a stejně provokativní. Jenom ELEMENTARY vsázejí na větší avantgardnost crossoveru s větší atmosferičností. Pro mnohé metalisty bude tohle album tvrdým oříškem, ale kdo rozlouskne skořápku vesmíru, dočká se lahodné nebezpečnosti tvorby ELEMENTARY.






OLD FOREST - Black Forests Of Eternal Doom (2019)
Hodnocení: 8/10

OLD FOREST jsou dle mého soudu již jakýmsi anglickým pojmem na black metalové scéně. Svým způsobem mi vždy přišli jako vhodná odpověď na norské atmosferiky Limbonic Art. Snad jen s tím rozdílem, že OLD FOREST jsou místy o něco nevraživější a black metalově černější. Ale kdyby se OLD FOREST rozhodli být více avantgardní, tak by z nich klidně mohli být noví Arcturus. Myslel jsem si na jistý odklon, nebo jsem si jej i dokonce přál, po nebezpečně přesvědčivých mysteriózních albech k oné avantgardě. Ne, OLD FOREST zůstali svým způsobem sví. Nejsem si jist, jestli je to dobře nebo špatně, ale tohle album je hodně povedené. No a nejvíce mě z něj bere akustická romantika „Shroud of My Dreams“. Svým způsobem jsem takovouhle věc neslyšel od osmdesátých let, kdy rock metalové balady přestaly být baladami. Pozor! Pořád jsme v black metalu. Parádním, mysteriózně atmosférickém black metalu.






EWIGKEIT - DISClose (2019)
Hodnocení: 7/10

Tady někdo zajímavě otěhotněl, no a ten někdo je Angličan James ´Mr. Fog´ Fogarty, jakožto strůjce veškerenstva one man bandu EWIGKEIT. Jeho experimentální black metal, který jsem si vzhledem k front coveru alba „DISClose“ přejmenoval na ufo black, se nese v zajímavém pomalejším tempu a jistých momentech se nabízí paralela s anglickými mystiky Old Forest, kteří taktéž letos vydali album viz. výše. Aby taky ne, když James v této kapele taktéž působí, ale znát jej můžete i z působení v kapele In The Woods a spousty dalších. Fakt mi ta pomalá tempa nevadí, i když by se mohla jistá neměnnost jevit jako sázka, na rozdíl od jeho domovské kapely, na atmosferickou jistotu. Problém ovšem mám přeci jenom s čistými vokály, které mi přijdou jako méně záživná kopírka atmosferičtějších šleh Hypocrisy s decentním psychedelickým nádechem. Ale není to nic, co by opravdu hyzdilo album, i když těch čistých vokálů se na albu nachází hodně. Ovšem u experimentálně black metalového alba bych očekával přeci jenom experimentálnější přístup. Takhle je to pouze povedené atmosferické album.






PLAGUE 9 - Mr. Ass [EP] (2019)
Hodnocení: 7/10

Australskému seskupení PLAGUE 9 to na jejich debutovém pětiskladbovém EP „Mr. Ass“ vcelku dobře řeže a rozhodně bych k takovéhle muzice neměl nic naživo. Jejich heavy thrash není nic, co by mě vyloženě uráželo. Nevidím nic špatného na inspiraci Metallicou, kdyby kapele ta inspirace přeci jenom nešla až nad hlavu. PLAGUE 9 se možná nevědomky až moc stylizují do Metallicy a zejména zpívající kytarista Devon Smith jako by svým způsobem projevu byl ztělesněním Jamese. Možná bych v tom neviděl až takovej problém, kdyby PLAGUE 9 dokázali přijít se skutečně originálním materiálem. Chytrý refrén ve „Feed It“ ukazuje, že potenciál tahle kapela protinožců v sobě má a hudební zručností oplývá. Nevím, jak bych hodnotil plnohodnotné album, ale EP hodnotím jako dobré. Tady hodnotím především to nasazení a skutečné srdcařství.






EXUVIATED - Déliquescence [EP] (2019)
Hodnocení: 7/10

Belgická kapela EXUVIATED existuje již přes jednu dekádu a já se s ní potkávám díky EP „Déliquescence“. No a díky tomuto zářezu se patrně poohlédnu po starších dvou albech i debutovém ípku, neboť EXUVIATED mají šaramantně smrtící vkus. Dokáží nemilosrdně vraždit, stejně tak jako dávit a jelikož se v jejich případě nejedná o pouhou nekompromisnost, tak vás dokáží akusticky přikrýt hlínou k poslednímu odpočinku. EXUVIATED mají ve svém smrtícím poselství jistý druh ďábelskosti. A to mě délky většiny skladeb od poslechu spíše odrazovaly. Sedmiminutové songy v death metalu ještě chápu u rádoby progresivních kapel, které se beztak do své vlastní smrti zamotávají. U klasického death metalu to však smrdí nudou. Jenomže tady se ta nuda ne a ne dostavit. A to se nás EXUVIATED nepokouší ničím po hudební stránce překvapovat. Jenom si tak pohrávají s náladami od ničení přes mučení k exhumaci. Možná bych uvítal u kytar o něco hutnější zvuk, aby korespondoval s ďábelskými vokály, ale jinak tohle ípko hodnotím jako hodně dobré.

Zobrazeno: 151x

Rock´N´Roll Hell


» Snůška mikrorecenzí XIII (8.10.2019)
» Snůška mikrorecenzí XII (5.9.2019)
» Snůška mikrorecenzí XI (8.8.2019)
» Snůška mikrorecenzí X (28.6.2019)
» Snůška mikrorecenzí IX (19.6.2019)
» Snůška mikrorecenzí VIII (18.5.2019)
» Snůška mikrorecenzí VII (11.5.2019)
» Snůška mikrorecenzí VI (10.4.2019)
» Snůška mikrorecenzí V (16.3.2019)
» Snůška mikrorecenzí IV (13.1.2019)
» Snůška mikrorecenzí III (23.12.2018)
» Snůška mikrorecenzí II (28.11.2018)
» Snůška mikrorecenzí (3.11.2018)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Snůška mikrorecenzí XIII | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist