PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Snůška mikrorecenzí XII




WITCHWOOD - Handful Of Stars [EP] (2016)
Hodnocení: 9/10

Tak tohle je výborná současná odpověď na nádheru hard rockových sedmdesátek s příchutí šedesátek. Takováhle hravost s tóny i rytmikou mě vždycky dostane. U týhle muziky prostě musíte mít srdce na svém místě a WITCHWOOD jsou skutečnými hard rockovými srdcaři. Mají cit pro melodičnost i dynamiku. U téhle muziky mi prostě nevadí ani dvanáctiminutové písničky, natož potom jenom sedmiminutové. WITCHWOOD prostě hýří nápady, i když svým způsobem vůbec ty nápady nejsou originální. Ale i z neoriginality se dá stvořit rockově pocitová famóznost a to je případ alba „Handful Of Stars“. Tyhle písničky určitě nepřekonají již zlidovělé hymny od Led Zeppelin, Deep Purple či Jethro Tull, ale zadnice by se z nich žádnýmu hard rockerovi oprudit neměla. Stačí si dát hodně povedenou, zpěvnou „Flaming Telepaths“, nebo čistě akustickou baladičnost „Mother“. Pokud si některé kapely myslí, že hrají progresivní muziku, tak by se po poslechu tohoto nápaditě hravého hard rockového alba měly jít vyfotit k nápisu „stupído omylo“.






CHERNAA - Empyrean Fire (2019)
Hodnocení: 8/10

Hledáte východisko z krizové situace, kdy peklo přestalo být peklem a zlo roznáší dárky o Vánocích? Jenomže už ani Vánoce nebudou to co byly, neboť lidstvo dospělo k bodu, kdy nebudou k dispozici přírodní vánoční stromky ani z nejhnusnějších kosodřevin a budete tak moci vyzkoušet pouze hudební košatost debutové produkce tuzemské post black metalové kapely CHERNAA. Ovšem na její košatost si vánoční ozdoby nepověsíte. Z téhle košatosti pověsíte o Vánocích sebe. Tohle album je totiž charismatickou deprimovaností, která slučuje intenzivní nátlakovost black metalu s emotivní epochálností post rocku. Tohle album je neskutečně atmosferické, že i samotný hnus se rozplývá blahem nad zubožeností dekadence. Ty atmosféry plamenně hoří i nechutně mrazí. Tohle je velké debutové překvapení na tuzemské black metalové scéně. Mimochodem, kytarová sóla ve vražedné „Pink Powder“ jsou kvalitní vypichování očí.






VIOLENT LIFE VIOLENT DEATH - Sadness Rains [EP] (2019)
Hodnocení: 8/10

Některé kapely chtějí mít neoprávněně debutové album teď hned a někteří si dávají možná až moc zbytečně na čas. Třeba jako americká deathcore kapela VIOLENT LIFE VIOLENT DEATH. Ti nás za svou čtyřletou existenci atakují teprve třetím EP a je to škoda. Proč tak výborně násilná muzika má jenom něco málo přes čtvrt hodiny? Takovýchle dravých rubanic by se dalo snést i krutě víc. V každém případě tihle Amíci nesázejí na přílišnou brutalitu, ale na chytrou, nápaditou agresivitu s tendencemi vymetání zaprášených koutů lebečních. Zvláště zpěvák má správně uječeně řvavý vokál, vyrývající ornamenty zla do slz a kolikrát by se v případě VIOLENT LIFE VIOLENT DEATH dalo mluvit o blackcoru. Vždyť jen si vezměte parádní neurvalost „Hissing Tongue“. Tohle je povedené EP, ale pro příště bych již chtěl plnohodnotné album. Mimochodem, dost se mi líbí i minimalistický front cover.






LYKEN21 - Cyclical Insight (2019)
Hodnocení: 8/10

Jestli někomu konečně došlo, že většina novodobých heavy metalových hvězd poslední dobou vydává průměrná až slabá alba, tak tady je adekvátní heavy náhrada v podobě neznámé kapely LYKEN21. Jejich album „Cyclical Insight“ je navýsost povedenou současnou záležitostí, která ctí tradice heavy metalu bez nějaké pompy a hloupých žvástů. V každém případě tedy nejde o album o dvou hitech a načančané vatě, ale o šikovné heavy album s pestrou nápaditostí, různorodými songy a zpěvákem, který té pestrosti také hodně přidává. Jeho rebelantsky drsný vokál mnohokrát přechází do ještě drsnějších poloh. Tak třeba tady máme téměř speed metalovou vypalovačku „Shadows“, na heavy metal hodně děsivé „Good Can Be Good“, „Hell´s 4 Children“, „Starlight“ i některé další, ale i epickou devítiminutovku „Revelation Reality“. Snad jenom balady se nedočkáte, což by nikomu ani nemuselo vadit. Pokud si někdo o sobě myslí, že je skutečný heavy maniak a ještě k tomu se sklony k tmářství, tak by tohle album rozhodně neměl míjet, protože tohle album je heavy, jak má být a ani jedna z jedenácti skladeb není do počtu.






DEKADENT - The Nemean Ordeal (2019)
Hodnocení: 8/10

Slovinští black metaloví náladotvůrci DEKADENT mají na svém kontě již páté album, ale mně se prozatím zákeřně vyhýbali, i když podle všeho prý koncertovali i u nás. No, koncert bych asi nedal, protože já naživo radši chlív, ale projít zpětně jejich diskografii budu muset, neboť tohle je skoro super album a podle písemností, co mám k dispozici od vydávajícího labelu Dusktone, tak ani stará alba nebyla přijímána vůbec špatně. No a teď si proberem ovlivnění tvorby kapely, tak jak mi bylo naservírováno. Největším zdrojem inspirace jsou kreativní black metalové kapely jako Bathory, Emperor a Samael. To není nic podivuhodného pro atmosférickou black metalovou kapelu a řekněme, že je to pravda a já tam nejvíc slyším ty rané, démonicky posmutnělé Samael. Potom tady jsou interpreti jako Strauss, Wagner nebo Dvořák a už neznalí kapely, třeba jako já, musí tušit, že tohle nebude album jednoho jednoduchého poslechu. I když jak pro koho. Škrtat v seznamech nesoudnosti umí každý. Já si na klasice vcelku ujíždím a ve skrytých souvislostech to tam je, ale bez nápovědy bych toho moc nepoznal, i když některé melodie neoklasicismem přímo hýří. V každém případě je tohle atmosferické album nádhernou záležitostí. Snad jen by si mohli DEKADENT odpustit ultra rychlé pasáže, které jejich tvorbě nesvědčí ani jako opatrnické zpestření.






WRETCHED OF THE EARTH - Collapse // Rebirth (2018)
Hodnocení: 7/10

No fakt mi šrotoval mozek, co mohu očekávat od něčeho jako že dramatického dark hardcoru s emocionálním komplexem neocrustu. A fakticky to není normální hardcore, i když ono hardcore je prazákladem veškerenstva tvorby kapely WRETCHED OF THE EARTH z Oregonu na jejich albu „Collapse // Rebirth“. Kdybych viděl jenom obal alba, tak bych jen stěží očekával nějaký hardcore. Ani snad post hardcore, kterého také není v tvorbě týhle kapely málo, ale WRETCHED OF THE EARTH jsou prostě někde jinde. Atmosféra jejich skladeb je někde u bolesti kostní dřeně v pohybu. Většinou se totiž jedná o svižný, temný nářez jako by vyvržený ze zhoubného nádoru, který chce mít svůj názor. Vezměte si jako kdyby Iron Maiden hráli depresivní punk, který se potkává s crust hardcore emocemi black metalových Emperor a drtivě melodickou bolest lámali přes koleno Testament. Takhle nějak to slyší mentalista metalista. Ovšem fanoušek punku, či přímo hardcoru to může slyšet jinak, jakož i přívrženci jiných extrémů. V každém případě je tohle hodně zajímavé album, které není na jeden hardcore poslech jako obvykle. Je to povedené emotivní album.






PHOBIA - Generation Coward [EP] (2019)
Hodnocení: 7/10

A zase ta zlobivá Lucie. Vlastně ne, zase ta sociálně zlobivá PHOBIA. Američtí grindcore veteráni vypouští letos třináctiskladbové EP „Generation Coward“, plné kratičkých zamindrákovaných fláků. Ona teda i ta čtvrt hodina může být pro někoho neskutečně dlouhý hlukový teror. Ovšem ne pro fanoušky kvalitního grindu, i když kvalita je slovo irelevantní. PHOBIA hází do placu svoje vlastní tradice zabalené do svých zkušeností. Vlastně jsem ani jinou než tradiční hulvátskost nečekal, jen si nejsem jist, jestli třeba ty těžce nabyté zkušenosti nejsou přeci jenom trochu na obtíž. Již jsem od PHOBIE nemálokrát do držky dostal a že to kolikrát bolelo i víc. Tahle legenda mě nikdy nezklamala a nezklamala ani nyní. Jenom mám dojem, že aktuální „Generation Coward“ je v jejich diskografii možná nejslabším zářezem.






BLACK FLAME - Necrogenesis: Chants From The Grave (2019)
Hodnocení: 7/10

Na okultní záležitost má italská black death metalová BLACK FLAME teda dost krutou náturu a to jsem svým způsobem očekával atmosférickou nažehlenost. K tomu tak trochu sváděl jinak hodně povedený front cover. Jo, tenhle okultismus je fakt vyvražďující a sympaticky to vrací k extrémním devadesátkám. Jediné takové to okultní atmosferické okultování se, až na pár pasáží v jinak zabijáckých skladbách, týká snad jen úvodní „Necrogenesis“, která by se dala brát spíše jako intro, hodně melodické „The Breath Of The Mud“ a lehce zadoomané „Mater Larvarum“. Ono se teda dá říci, že celé album je hodně atmosferické, ale není atmosféra jako atmosféra. Tady spíše vládne atmosféra krutého zla a bolesti od drsného nasazování trnových korun s pěkně ostrými hřeby. Vždyť si dejte krutost pod názvem „Reverse Chants And Rusty Nails“.






WARRIOR WITHIN - In Darkness Act I [EP] (2018)
Hodnocení: 7/10

No a máme tady thrash metal z Austrálie. Jenomže, jak již název ípka napovídá, tak neočekávejte nějakou přehnanou agresivitu, natož potom nějakej bujarej moshing. Když to tak vezmu kolem a dokola, tak mě tvorba WARRIOR WITHIN vrací k debutovému albu pozapomenuté kapely Carnivore. Obdobné postupy, o něco čitelnější, přesto stále nahuhlaný zvuk a nemlich stejná post apokalyptická atmosféra. Carnivore jsem žral hlavně díky jejich image post apokalyptických bojovníků a dá se říci, že WARRIOR WITHIN jsou na tom po hudební stránce na svém debutovém EP o něco lépe než debut Carnivore. Ale řekněme, že v obou případech jde o unikátní atmosféru písniček a tady mají pro změnu WARRIOR WITHIN ještě něco málo dohánět. V každým případě tady máme povedenou nahrávku, která by taktéž mohla být stínovým soundtrackem k filmu Šílený Max. Nemají členové kapely náhodou něco společného s Melem Gibsonem, který svého času pobýval v Austrálii?






THE CHASING MONSTER - Errant (2019)
Hodnocení: 5/10

V jistou dobu jsem neměl rád instrumentální kapely. Měl jsem rád písničky, které něco vyjadřovaly a i stupidní text umocnil s ještě stupidnějším nápěvem jejich hitovost. Potom se mi to omrzelo a začal jsem poslouchat jiné žánry, které mi dávaly mnohem víc. Jenomže v těch žánrech jsem našel něco, co hledal jsem již dávno. Atmosféru a pochopení pro vyjadřovatele; a byl jsem zpět u instrumentálních alb. Jestli bych se chtěl kdy oženit, tak by oddávajícího rušila slova zpěváka a to nemluvím o mým pohřbu, kde by mohl mít někdo srdceryvný projev. Jsou prostě chvíle, které nevyžadují ticho, ale slovní projev by mohl být problém. Kapela THE CHASING MONSTER je si toho nejspíše vědoma, ale žádný emotivní projev k žádné události jako třeba křtiny netrvá padesát minut. No a i kdyby trval, tak onen projevující se bude rozhodně měnit ve svém hrdle vzklíčení, radost či cokoliv jiného. Kapela THE CHASING MONSTER nabízí pouze jakousi oduševnělost ze stratosféry, kde nevíte, jestli máte býti rádi nebo býti radši hluchoněmými. Ty písničky svým způsobem nejsou špatný, ale nedám jich víc jak dvě po sobě. No a těch písniček je sedm. Ještě že nejsou nijak extra dlouhé. V tomto ohledu se jedná o průměrnou záležitost.




BONUS: BIBI AHMED – Adghah (2019)
Hodnocení: 8/10

Občas rockové i metalové labely i promotéři zalaškují s posluchačstvem tvrdé muziky a naservírují mu něco poněkud jiného. Takže pod rukou mám najednou album „Adghah“ seskupení BIBI AHMED, které vede nějaký Agadez z Nigérie, ale jeho příslušenstvost je patrně složitější než u nás za dob husitství. Většinou píšu o tom, co slyším a jen málokdy se nechávám ovlivnit promo materiály. Jenomže tentokrát fakt musím a navíc jsem se při čtení dobře bavil. Takže tady máme jako Tuareg Blues, elektrický Tamachek Folk a psychedelic Sahara-Rock. To je snad všeříkající. Ovšem jak pro koho. Agadez hraje sice na elektrickou kytaru, ale v její akustické podobě a je doprovázen nějakými domorodými bubínky nebo vůbec ničím. Takhle jen tak od boku jako naprostý neználek bych tomuto albu nastřelil nálepku africký folk. Řekněme, že ta třičtvrtě hodina je pro středoevropana nehorázná, dokola omílající se nuda. Málo co se mění a zpěv teprve připomíná omílané chvalozpěvy známé z filmů o legionářích. Přesto má tohle album hodně do sebe. Já si chodím odpočívat od elektrických kytar k vážné muzice. Ale když mi někdo naservíruje takovouhle odpočinkovku, tak jí rozhodně nepohrdnu. Chcete si odpočinout od rockové tvrdosti? Tady máte dobrej nástřel, ale věřte tomu, že pro nemohoucí fakt to bude dlouhé.

Zobrazeno: 178x

Rock´N´Roll Hell


» Snůška mikrorecenzí XII (5.9.2019)
» Snůška mikrorecenzí XI (8.8.2019)
» Snůška mikrorecenzí X (28.6.2019)
» Snůška mikrorecenzí IX (19.6.2019)
» Snůška mikrorecenzí VIII (18.5.2019)
» Snůška mikrorecenzí VII (11.5.2019)
» Snůška mikrorecenzí VI (10.4.2019)
» Snůška mikrorecenzí V (16.3.2019)
» Snůška mikrorecenzí IV (13.1.2019)
» Snůška mikrorecenzí III (23.12.2018)
» Snůška mikrorecenzí II (28.11.2018)
» Snůška mikrorecenzí (3.11.2018)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Snůška mikrorecenzí XII | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist