PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Snůška mikrorecenzí XI




SAD PLANETS - Akron, Ohio (2019)
Hodnocení: 10/10

Jenom jsem slyšel první písničku „Just Landed“ a už jsem vlhnul jak nebojácná školačka před deflorací. Stará ošklivá mihule rock potoční mě přišla navštívit v blýskavém kabátě. Kapela SAD PLANETS by mohla zaujmou především posluchače, kteří skousnou kombinaci Led Zeppelin a Beatles v jakési moderní psychedelické náladě. A o náladách jde v tomto případě především, i když o zajímavou hudební nápaditost zde rozhodně taktéž není nouze a nešetří se ani skluzavkovitými efekty z elektronického světa. Dalo by se v tomto ohledu mluvit jako o moderním nápaditém retru, které nešetří rockovou zhýralou vášní a udržuje délku písniček v rozumném rozpětí.






DAMN CITY - Gold Kids (2019)
Hodnocení: 10/10

Nejsem rváč z ulice. Jsem jenom sráč z vesnice, kde grafity není kam dát. Kdyby kapela DAMN CITY nahrála takhle výborné albu v době mého mládí, tak sousedoj posprejuju rajčata a okurky mu přejedu na ďábelským prkýnku s kolečkama. Tohle je prostě naprosto skvělá rebelie pro raubíře. Thrash metal, hardcore, punk a rap jdou ruku v ruce vstříc globálnímu čištění ulic bez pokroku. To dřív budu mít v rozkroku hip hop v kytarovém podání kokainových draků od popelnic, než aby se povedlo mi zatrhnout poslech tohohle alba. Tady vybrat jednu reprezentativní písničku nelze. Každá druhá je výborná a každá první skvělá. Přeci jenom si zkuste alespoň na zkoušku dát závěrečnou těžkotonážní „Fresh Prince“, kde se to v tom rapu hemží hosty tak kvalitními, že vám to převálcuje koule u samotných pat.






CENTRILIA - In The Name Of Nothing (2019)
Hodnocení: 9/10

No, tak tohle je velmi dobrá metalcore oplachovačka ze Spojeného království. Ono teda má tahle kapele přídomek melodic death metal a vyloženě si představte At The Gates v moderním provedení. Řvavě uječenej vokál a jedna sekerážnická vypalovačka za druhou. Jedovatě řízné melodie, tradiční omotávací zasekávačky a zase nářez. CENTRILIA prostě neumí nebo nechce brzdit. Tohle je dravá jízda spojená s houževnatostí. Tohle je zdravý metalcore. Doporučuje devět z deseti ušních core doktorů.






SICK SAD WORLD - Imago Clipeata (2019)
Hodnocení: 8/10

S post hardcore kapelou SICK SAD WORLD jsem se setkal díky jejich škarohlídskému debutu „Murmuration“ již v roce 2014. Tehdy mě jejich nenávistná atmosféra zmaru soukromých apokalyps pohltila a po pěti letech jsem u jejich druhého alba „Imago Clipeata“ v naprosto stejném beznadějném rozpoložení. Dalo by se říci, že kapela nenabízí po těch letech zcela nic nového, což je pravda pravdoucí, avšak to nic SICK SAD WORLD dotáhli k maximální dokonalosti. Po zvukové stránce je to mnohem preciznější a tím pádem emoce budižkničemů mnohem neodolatelnější. Kdo s touhle post hardcore kapelou, která se nebojí pro nápady sahat do klína doom metalu, ohně black metalu i pořezat si prsty o death metalovou kosu, neměl ještě nic do činění, tak nevřele doporučuji, neboť není mnoho fakt hnusných mozkových apokalyps, které stojí za to.






HOLY TIDE - Aquila (2019)
Hodnocení: 8/10

Když si někdo na své debutové album pozve nemálo hvězdných hostů, jako třeba italská heavy metalová kapela HOLY TIDE, tak mě jímá podezření vezdejší z maskování nudy. Jenomže, když se někde napíše jméno gotického mohykána Tilo Wolfa z Lacrimosy, tak to ve mně vzbudí zvědavost největší. Takže dávám písničku „Lamentation“ jako první a je to fakt luxusní heavy záležitost. Takže se již nebojím dát to album celé. A je to vskutku povedené heavy metalové album, nebojící se předsudků vyčpělosti. Tady by si svým způsobem mohli přijít na své milovníci epičtějších záležitostí s hymnickou aurou. Osobně tedy preferuji spíše dravost, ale tohle album mě chytlo na první dobrou.






ISGALDER - The Red Wanderer (2019)
Hodnocení: 8/10

No a máme tady něco, čemu já říkám přírodní black metal. Ono se stačí podívat na front cover a bude vám vše jasné. Miluji procházky přírodou a tahle nahrávka je k tomu přímo určená. Kocháte se kořeny letitých stromů. Potom mezi ty kořeny uleháte a sledujete mraky v korunách stromů. Je potom jedno, jestli v listí stromu kopulují ptáci, či do holých větví padá sníh. Epická, black metalová báseň, jako je tato, se nezapomíná. Jsme lovci beze zbraně a bez trofejí. Našemi trofejemi jsou emoční zážitky. Z viděného a slyšeného. Německá black metalová družina ISGALDER mě svým debutovým emotivním albem hodně oslovila.






NEXT TIME MR. FOX - Sunken City (2019)
Hodnocení: 8/10

No tak tohle je dobrá moderní masáž. A navíc se italská partička NEXT TIME MR. FOX snaží i překvapovat, což se ji vcelku daří. V „Humboldt“ vyjedou nečekaně čisté kvalitní vokály, kterých si na albu užijete povícero, i když se většinou vokál nese v sympaticky dynamické death metalové poloze a občas se nebojí jít hodně hluboko. V „The All Or Nothing Days“ mě naprosto sestřelil razantní melodický úvod. Tomuhle albu celkově vládne razantnost a dynamika. Trefit správnej zvuk ke svému vyjádření je fakt umění a téhle italské metalcore partičce se to fakt povedlo. Tohle album je vskutku nekompromisně ultra zabijácké.






MERIDION - Rise From The South (2018)
Hodnocení: 8/10

MERIDION z Chile krutě překvapili. Nějak se o nich píše jako o death metalové kapele. Jenomže je tohle vůbec death metal? Ono se teda nabízí, jestli je tohle kolirát vůbec muzika. Jo, ale je. Jen je to mysteriózní hus, putující od ničeho k ničemu, hrající možná i na hudební nástroje. Seru na veškeré předsudky o death metalu, když někdo dokáže vzbouzet takovouhle atmosféru. Totální nekompromisnost a oddalování nepohodlnosti. Sveřepé nesdílení je hromadnou popravou všech death metalistů, kteří očekávají klasickou zabíjačku.






SINNRS - Profound (2018)
Hodnocení: 7/10

Dánské kapele SINNRS se jejich debutové album „Profound“ vskutku vyvedlo. Jejich melodický black metal je ostrý jako břitva a taková „To Derive Eden's Flame“ je přímo skvost. Jenomže by tohle album mohlo být i lepší. Ne že bych měl něco proti klávesám, které kolikrát umocňují dramatické atmosféry skladeb, jenomže SINNRS jsou bezkonkurenčně nejsilnější především v kytarových partech, které žene vpřed speed metalová rytmika. Ještě štěstí, že SINNRS vkládají klávesy a především ty pokusy o symfoniku do skladeb jen místy. Takže to zase až tak moc nekazí dojem melodické nákazy peklem.






RETERNITY - Facing The Demon (2019)
Hodnocení: 7/10

Ententýky dva špalíky a máme tady heavy debut od RETERNITY. No je vidět, že tihle němečtí ogaři mají ten heavy metal naštudovaný z těch nejlepších heavy univerzit a především nesvatá dvojice Judas Priest a Manowar je jim svatá. RETERNITY se nebojí ani rock´n´rollu jako v písničce „Down. Not. Broken“ nebo neoklasiky jako v „Facing the Demon“ a odsejpá jim ten jejich hevík velmi dobře. Přesto mi v jejich písničkách chybí trocha té chytře zákeřné líbivosti a zpěvák by se taky mohl trochu odvázat. Někomu by se mohl tento človíček zdát nejistý s nepříjemnou barvou hlasu, ale v některých pasážích ukazuje, že v něm ten skutečnej heavy potenciál je. Jediné, co mi na tomto albu vadí, je tak trochu tupej zvuk kytar, kterej brání dravému heavy rozletu písniček. Ovšem když si dáte takovou malou hitovku „Stone to Mouth“, tak vám to možná ani vadit nebude.






PRETTY WILD - Interstate 13 (2019)
Hodnocení: 7/10

Tak jen se podívám na obal alba a už vím, vo co gou. Ve Švédsku, odkud kapela PRETTY WILD pochází, asi takovéto horizonty nejsou a Amerika je pořád pro některé zemí neomezených možností. Alespoň co do rozlohy, ale jinak se PRETTY WILD uzavřeli do škatulky omezených možností hair metalu. Jenomže Švédsko není Amerika a tak ten švédský hair metal zní přeci jenom trochu jinak. A tak mě především na tomto albu, i přes změkčilejší (člověku by se chtělo říci zženštilejší) sound, naprosto baví melodická hravost. Asi jen těžko bych měl vytáhnout jeden reprezentativní song, neboť všechny písničky jsou pouhým stínem věhlasných songů z dob dávno minulých. Ale tahle přirozená nestrojená hair metalová krása se fakt pěkně poslouchá. Zkuste třeba alespoň baladickou „Wild and Free“ a zjistíte, že ani ten stín nemusí mít chybu. Ovšem žít ve stínu bych PRETTY WILD nedoporučoval. Jejich melodická hravost je perfektní, čiže mají rozhodně na víc.






DELFINIA - Deep Elevation (2019)
Hodnocení: 5/10

U extrémních kapel jsem si již zvykl na one man bandy. Ono je to kolikrát ku prospěchu věci, když jednomu do muziky nekecá někdo jiný. U power metalu se začínají množit duo bandy, mezi jejichž protagonisty funguje jistá chemie. Nedávno mě vcelku překvapili svou metalovou operou američtí Mortanius, takže jsem byl zvědav na duo kapelu DELFINIA z Ukrajiny. Jenomže ono ejhle zklamání, které nezachrání ani spousta věhlasných hostů. A možná s těma hostama je problém. Do písniček jsou jako by uměle vlepené pasáže, jenom aby si tam mohl někdo zahrát třeba kytarové sólo. Hudebně je to takové to power šmrdlání bez nápadu, které alespoň zachraňuje chytrá melodika ve vokálních partech. Možná by se dalo říci, že ten zpěvák je hodně dobrej a díky němu se může tohle album spoustě lidí líbit, ale jinak je to jenom průměrná záležitost.






BONUS: IMPURE VIOLATION - Lust In A Vulgar Display Of Violence (2015)
Hodnocení: 8/10

Kdo by to byl řekl, že zrovna v Austrálii vzniklo v roce 2015 něco tak odporně vulgárního jako je album „Lust in a Vulgar Display of Violence“, brutal death metalových IMPURE VIOLATION. V každým případě je to výborná gore drtička na lidský odpad. Zvláště, když kapela umě střídá vytříbenou brutal death metalovou mlátičku s trochou vymazleně zvrácené melodiky a grindcore výpady, se spíše pomalejšími slamming mačkavými pasážemi. Takovýchhle kapel je sice spousta a podobají se jako vejce vejci, ale pokavad je ta brutalita tak intenzivní, jako v případě tohoto alba, tak se to prostě neomrzí. Kdo si dá radši půl hodiny řádné brutality, namísto hodinové melodické nudy, tak by se tomuto albu nemusel vyhýbat.

Zobrazeno: 377x

Rock´N´Roll Hell


» Snůška mikrorecenzí XIII (8.10.2019)
» Snůška mikrorecenzí XII (5.9.2019)
» Snůška mikrorecenzí XI (8.8.2019)
» Snůška mikrorecenzí X (28.6.2019)
» Snůška mikrorecenzí IX (19.6.2019)
» Snůška mikrorecenzí VIII (18.5.2019)
» Snůška mikrorecenzí VII (11.5.2019)
» Snůška mikrorecenzí VI (10.4.2019)
» Snůška mikrorecenzí V (16.3.2019)
» Snůška mikrorecenzí IV (13.1.2019)
» Snůška mikrorecenzí III (23.12.2018)
» Snůška mikrorecenzí II (28.11.2018)
» Snůška mikrorecenzí (3.11.2018)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Snůška mikrorecenzí XI | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist