PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Snůška mikrorecenzí IX




NITRO ZEUS - i.anomaly [EP] (2019)
Hodnocení: 10/10

Pozor, rockové nebezpečí, vzbuzující závislost. Překvapení se ukrývá pod ne zrovna zdařilým obalem. Ona teda se jakási neumětelská nezručnost front coveru promítá záměrně i do muziky samotné a fakt jsem krutě narazil, když jsem si tuhle australskou kapelu odmítal poslechnout. Alternativních rockových kapel je jako máku v makovici a selekce kvůli kvalitnímu makovinovému odvaru je těžká. Jenomže kapela zručně kombinuje tradiční alternativní postupy s jakýmisi nepředvídatelnostmi a muzikantskou zručností. Již tohle by stačilo na hodně vysoké ohodnocení, ale vrcholem všeho je absolutně nepředvídatelná zpěvačka Zichxyna. Ta kolikrát končí tam, kde jiné zpěvačky začínají. Její sytý hlas, jejíž basy by jí mohl závidět kdejaký chlap, přechází naprosto přirozeně do vyšších poloh a přitom se nikam netlačí násilím. Hraje si s barvou hlasu a doslovně impozantně zabíjí. Když k tomu přidáme, že se nebojí ani pseudo operního zpěvu a jiných hrdelních výlevů, včetně mazlivého growlu, tak mám zaděláno na průšvih. Naprosto nebezpečnou je hned úvodní písnička „All Fail“, která obsahuje všechny decentnosti pro alternativní metal potřebné. Naprosto luxusní je i akustická vehementnost „Sweet Sanity“. Ovšem pokud začínající zpěvačky hledají inspiraci, jak emotivně a přitom dravě odzpívat baladickou píseň, tak doporučuji absolutně neodolatelnou bonusovou skladbu „Augment“, kde se nádherně přechází od nechutných basových hloubek k impozantní mazlivosti. Jsou věci, kterým neodolám a tady jsem se fakt vážně zamiloval. Jen je fakt škoda, že tohle je pouze EP.






DAYSLIVED - Flectar (2019)
Hodnocení: 10/10

Dalším hodně milým překvapením jsou i italští debutanti DAYSLIVED. Tady se dá říci, že nám předkládají zvláštní poklid starého kabátu v moderní době. Oni opravdu čerpají z jakéhosi prastarého podkladu heavy rockové zručnosti, o které se tak nádherně tvrdí, jak je progresivní a předkládají ji v současné náruživé vášnivosti. Muzika je to prvotřídní. Je plná elegantní vzrušivosti a dokáže překvapovat. Kapela se nebojí emotivních výpadů ani hutné tvrdosti. Tvrdé a přitom citlivé atmosférično písniček lze jen těžko popsat. Nádherným květem ve snech polucí je zpěvačka Monik Fennelles. Její sytý dynamický projev má blízko k blues spontánnosti, který se nezavírá před rockovou dynamikou ani emotivním souzněním. No a to jsem poslech této věci taktéž trestuhodně odkládal, jelikož se mi zdál název kapely, nevím proč, nesympatický. Vlastně vím proč, jenže ani obal alba mě zrovna nijak zvlášť nepřitahoval. Prostě se opět potvrdilo, že člověk nesmí dát na první zdání. To by mi potom utekla naprosto nádherná „My Angel Said“.






TPO - Hope, Moon And Small Forest [EP] (2018)
Hodnocení: 9/10

Fakt jsou na světě věci, kterým neodolám a v případě muziky se jedná i o tvrdou, chytrou melodiku. V poslední době jsem si v tomto ohledu oblíbil kapely z Japonska. Japonsko, to je prostě svět ve světě a to se týká i metalu. Vezměme takovej melodickej death metal. Dá se říci, že jej vymysleli ve Švédsku a v Americe jej zase poněkud zprofanovali. No a Japonci kombinaci obojího dotáhli k jakési zvrácené dokonalosti. V případě kapely TPO se dá mluvit o dynamické dokonalosti šílených smrští melodií v totální nářezové nakládačce. Ani tucet rádoby progresivních kapel dohromady nemá tolik drzých výpadů jako TPO na tomto EP. Tohle EP je tak nápaditě chytlavé, že by každý jiný udělal z každé písničky rovnou celé album. Živočišná živelnost stříká z každé melodie i úderu. Jenom takovou zajímavostí je, že TPO mají tři vokalisty. Ty vokály se zase až tak nepřekrývají ani neprolínají, takže by to celé mohl nazpívat v pohodě i pouze jeden zpěvák. Ovšem i vokály jsou vcelku hysterická divočina poplatná Japonsku. Tohle ípko je nechutně dobrý.






STRAMONIA - The WelcKomed (2019)
Hodnocení: 8/10

Když se řekne hororový heavy metal, tak se mi především vybaví King Diamond a Stormwitch. No a italská kapela STRAMONIA má od obojího něco a přitom si jde jakousi vlastní cestou. Od těch Stormwitch mají kytarově odrhovačskou ostrost a od Kinga zpěvovou variabilnost. Král diamantu je pouze jeden a zpěvák STRAMONIA se ho nesnaží napodobovat. Jenom si tak pohrává s hlasem od basů k výškám a děsuplné atmosféry hrůzy dotváří všelijakými screamingy a growly. To potom můžete hádat, jaké měla zlatovláska vlasy, zvláště když ten mužský zpěv občas doprovází ženský zpěv operní. Prostě příběhy magické hrůzy potřebují jakousi výpravnou pestrost a STRAMONIA s onou výpravností pracuje na výbornou. Oni staví na pružnosti ostrého nářezu, ale rozhodně nic nepřeplácavají. No a hitovky? Hned vražedná úvodní „Trump“ a potom téměř death metalová „Tell Me Priest“. Rozhodně špatnou není baladická „Love Like You Live“. „For What Is Right“ je luxusně nazpívaná hostující zpěvačkou, která má v sobě démona žravé zákeřnosti.






ABRAHMA - In Time For The Last Rays Of Light (2019)
Hodnocení: 8/10

Stoner doom je pro mne jedna špinavá ves, kde za každým jiným číslem popisným štěká stejnej pes. Většina kapel je totiž jakýsi současný klon Black Sabbath bez jakékoliv invence. Ovšem ABRAHMA mě vcelku překvapila. Ne že by u ní nebyly cítit sabbathovské vlivy, jako třeba hned v úvodní „Lost Forever“, ale zároveň disponují jakousi ironovskou epičností s příchutí neoromantické psychedelie, což je nejvíce citelné u „Eclypse Of The Sane Pt.1: Isolation Ghosts“ a to je zároveň moje nej skladba, a navíc je se skoro devíti minutami nejdelší skladbou na albu. ABRAHMA délkami písniček nešetří, ale to je vlastně u tohoto žánru naprosto normální. Tahle stoner kapela se vás však nesnaží svou dřevnatostí sedřít z kůže, ale spíše vás pohoupe na skutečně tajuplných atmosférách. Výbornej je i zpěvák, kterýmu tu tajuplnost věříte tak, až vás začne mrazit v zádech, a když přejde do plačtivých poloh, tak jsou slzy na krajíčku.






EMBRACE OF DISHARMONY - De Rervm Natvra (2019)
Hodnocení: 7/10

Je libo něco avantgardní mystiky? Tak zkuste nové album „De Rervm Natvra“, italské dark metalové kapely EMBRACE OF DISHARMONY. Na své by si třeba mohli přijít fanoušci Arcturus a podobných extravagantností. Jenomže třeba Arcturus byli bohy avantgardy, čerpající inspiraci čert ví odkud. EMBRACE OF DISHARMONY již patří mezi kapely, které čerpají inspiraci již od použité inspirace. V jistých ohledech na tom nevidím nic špatného a ani album „De Rervm Natvra“ není rozhodně z mého pohledu špatné. Dočkáte se přehršle všelijakých vokálů, hudebních excesů, zvráceného exhibicionismu i bizarní teatrálnosti. Vlastně je to skoro všechno, co byste měli chtít. Jenomže já potřebuji k avantgardnímu delíriu hodně bezuzdného šílenství. Zatímco legendy avantgardy dělaly v jakémsi tradičním řádu neřádstvo, tak zrovna EMBRACE OF DISHARMONY se žádného řádu nedrží a nemají tedy z čeho vytasit mysteriózní škleb. Notná dávka zákeřného šílenství mi na albu „De Rervm Natvra“ skutečně chybí a tím nedosáhla kapela u mne mohutných výšin avantgardy, přesto můžu i z pozice šílence ohodnotit toto album jako dobré a fakt mi učarovala skladba „De Pavore Mortis“.






DELIRIUM - Urkraft (2019)
Hodnocení: 7/10

Pagan metaloví DELIRIUM nejsou zrovna akční kapelou, co se týká vydávání nahrávek. Za třináct let jejich existence je album „Urkraft“ teprve albem druhým. Ovšem dá se říci, že jsou kapelou vyzrálou, která ví, co chce a dokáže navodit v písničkách tu správnou pohanskou atmosféru a cit pro pohanské melodie, kterými nešetří ani neplýtvají, mají snad přirozeně vrozený. Radost z poslechu písniček umocňuje hustý, dynamický sound. Ovšem album jako celek má decentní vadu v podobě jakési monotónnosti. Osmero písniček má jaksi obdobnou stavbu z obdobných motivů i podobné rytmiky a k pestrosti nepřispívá ani black metalový vokál, který je jinak hodně dobrý. I tak se dá hodnotit toto pagan metalové album hodně vysoko.






EVA CAN´T - Febbraio [EP] (2019)
Hodnocení: 7/10

Copak nám to z Itálie zase vypadlo? Oni teda EVA CAN´T nejsou žádnou novou kapelou a mají ledacos za sebou, ale já se s nimi teprve seznamuji a první, co mě dostalo, je označení jejich tvorby jako progressive dramatic metal. Na to progresivní já moc nehraju, protože se takhle označuje kdejaká nepovedená ušmudlanost, tvářící se jako nepochopená. Ovšem to dramatic mi ke tvorbě této kapely vcelku sedí. Sice EVA CAN´T nejsou až tak dramatičtí, jak bych si nejspíš přímo představoval, ale oni nejsou ani až tak metaloví, jak se píše. Ovšem emocionálně se kapela vybarvuje dokonale. Jejich rozmáchlost mi připomíná staré art rockové kapely. Prostě tohle je nahrávka pro rozjímání o samotě a hledání svých vlastních obzorů. Je to hodně zajímavá nahrávka, nebojící se širokého rozhledu. Sice mi zpěv místy nepřijde moc sebejistý, ale co byste kolikrát řekli o zpěvu u Pink Floid? A EVA CAN´T třeba s touto legendou mají z mého pohledu společný přístup k neohraničitelnosti hudebního ducha a to se mi líbí.






LYSITHEA - Star-Crossed (2019)
Hodnocení: 7/10

Dvojčlenná plačící chiméra LYSITHEA z Nového Zélandu si rochní v melodickém doom death metalu. A vskutku je to plačtivé vzhlížení se v souhvězdích, odrážejících se na vodní hladině, která vám nabízí své utonutí. I přes jakousi death metalovou náturu působí díky melodiím a klávesovým plochám album hodně romanticky. Ty písničky jsou prostě dramatický romantismus bez zbytečného zadoomaného hnusu i bez povrchního gotického sebezapření. Třeba pamětníkům by se to mohlo líbit, neboť mě tohle album svým způsobem vrací k úžasnému demosnímku domácích Love History. Snad jen s tím rozdílem, že Novozélanďané nevyužívají flétnu a veškeré citlivé melodie zuboženosti přenechávají především kytarám. Sice mám jakési výhrady k nemastně neslanému growlu, přesto je tohle albu hodně povedené.






BUY JUPITER - Eclipse [EP] (2019)
Hodnocení: 6/10

Nevím, jak komu se stává to, že přímo něco není jeho šálek kávy, ale věří tomu, že pro jiné by to mohl být skutečně hodně dobrý šálek kávy. No a v případě třetího EP „Eclipse“, francouzské kapely BUY JUPITER, tomu fakt věřím, i když osobně mě to moc nebere. Přesto dokážu uznale ohodnotit snažení kapely. Oni totiž předvádí dobře drastickou moderní verzi extrémního metalu, kterou tu a tam kombinují s art rockovými prvky. Fanoušci Opeth, After The Burial, Textures a především Meshuggah by měli být nadšeni. No a i když mě tvorba BUY JUPITER zrovna nebere, tak si myslím, že třetí EP už je zbytečnost a kapela měla přijít rozhodně už s plnohodnotným albem, neboť jejich písničky by to album utáhly bez ztráty soudnosti a to na rozdíl od těch, co si myslí, že na album mají i s mnohem nudnějším potencionálem. Pokud máte chuť na skutečnou moderní masáž, tak se tomuto ípku nevyhýbejte a na mé bodování rozhodně nehleďte.






EREBOS - Heretic (2019)
Hodnocení: 6/10

Na albu „Heretic“, rakouské death metalové kapely EREBOS, mi nejvíce vadí zvuk kytar. Ty znějí řídce a tlumeně nevýrazně a přehlušují je oba příliš vytažené vokály a bicí. Potom naprosto zanikají blasfémické melodie. I když ty melodie nejsou zrovna kdovíjak objevné, tak se z písniček ztrácí i jakási středověká démonická atmosféra, která je cítit v některých pasážích, kde neřičí vokály. No a když má kapela dva zpěváky, tak bych očekával taky nějakou zajímavou invenci, ale koná se pouze tuctové střídání growlingu a screamingu, z čehož ten growl dominuje. Ani jeden z těch vokálů není nic zázračného, tak mi je záhadou, proč jsou tak vytažené do popředí. Je mi jasné, že u old school death metalu již nelze přijít s něčím převratným a vlastně to ani neočekávám, ale na tomhle albu mi chybí smrtící intenzita. S jiným zvukem a především mixem by ty písničky určitě zněly jinak a myslím, že rozhodně zajímavěji. Takhle mě to prostě nějak moc nebere.






GRENOUER - Ambition 999 (2019)
Hodnocení: 5/10

GRENOUER jsou na ruské scéně již veteráni. Setkal jsem se s nimi v minulém tisíciletí, když vydali album „The Odour O´Folly“. Dále jsem se potom o tuto kapelu již jaksi nezajímal. Ne že by jejich death metal byl vyloženě špatnej, ale nejzajímavější písničkou na albu byla pouze předělávka „Take On Me“, od věhlasně populárních disko andílků A-HA. Mně se teď dostalo k poslechu jejich novinkové album, které již nemá s death metalem vůbec nic společnýho. V tomto ohledu mě napadá konspirační teorie, jako že jestli ta tehdejší předělávka nebyl start GRENOUER do budoucnosti. To ovšem nechám plavat bez zájmu o to, jak to kapele hrálo v mezidobí, neboť mě nepřesvědčují svou kvalitou ani nyní. Spíše bych řekl, že jsou na tom ještě hůře. Jejich současná produkce je kytarový alternativní rock, který se ovšem, díky až moc vnucujícímu se melodickému zpěvu, otírá někde o popovou chytlavost. To bych jim ani tak nevyčítal, kdyby ovšem ta chytlavost byla skutečně chytlavá a jednotlivé písničky měly nějakej nosnej nápad, kterej by udělal z nějaký písničky skutečný hit. Tady prostě žádnej hit není.






BONUS: REALMS OF ODORIC - Third Age (2018)

Německý metalový label MDD Records představuje něco nemetalového. Ovšem zvídaví by mohli třeba omrknout, jestli s tímto projektem nemají něco společného třeba lidičkové z metalové scény. Ovšem ať googlují pouze ti, jenž mají rádi soundtracky, protože pro ostatní by to mohla být ztráta času. Ovšem někdo mohl na jméno REALMS OF ODORIC narazit již dříve, neboť „Third Age“ je již čtvrtým počinem tohoto projektu. O co se tedy vlastně jedná? Jde o fantasy soundtrack především založený na symfonickém minimalismu. Jakási košatost by byla ke škodě věci a kolikrát je ke škodě věci i u filmů. Jakési velikášství kolikrát narušuje míněnou atmosféru, nebo ji vůbec nevystihuje, jak se skladatel chce ukázat jako dobrý skladatel. Tady se ovšem tvůrci vcelku trefili do mého gusta, i když přeci jenom musím říct, že jim jde spíše vystihnout dramatickou atmosféru, než tu tajemnou, temnou nebo romantickou. Jenže tady to opravdu záleží na vkusu jednotlivce.

Zobrazeno: 336x

Rock´N´Roll Hell


» Snůška mikrorecenzí X (28.6.2019)
» Snůška mikrorecenzí IX (19.6.2019)
» Snůška mikrorecenzí VIII (18.5.2019)
» Snůška mikrorecenzí VII (11.5.2019)
» Snůška mikrorecenzí VI (10.4.2019)
» Snůška mikrorecenzí V (16.3.2019)
» Snůška mikrorecenzí IV (13.1.2019)
» Snůška mikrorecenzí III (23.12.2018)
» Snůška mikrorecenzí II (28.11.2018)
» Snůška mikrorecenzí (3.11.2018)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Snůška mikrorecenzí IX | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist