PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Snůška mikrorecenzí VIII




SCHANDPFAHL - Nosferatum [single] (2019)
Hodnocení: 9/10

Patrně mám víc zubů než mozkových buněk, ale já jsem se zamiloval a to do písničky „Nosferatum“, gothic rockové kapely SCHANDPFAHL z Německa. Je naprosto jedno, jestli se jedná o plnohodnotnou kapelu, nebo spíše projekt jistého Thorstena Eligehausense. Je potom taky jedno, jestli EP „Nosferatum“ je skutečně EP nebo pouze singl, když je na něm pouze jedna písnička, i když ve třech verzích. Pro mě je naprosto jednoznačně nejsměrodatnější první šest a půl minutová verze, která je naprosto impozantní. Rádiová verze je kratší o dvě a půl minuty a vyloženě mi v ní chybí ten mysteriózní úvod. Skáče do éteru rovnýma nohama zastřenou ostrostí kytar. Třetí verze je tak nějak uprostřed mezi těmi prvními dvěma verzemi, ale to už bych se do toho zamotal. U gothic rocku očekávám impozantní podání hudební jednoduchosti, přetavené do patřičné atmosféry a po nějakých novotách vůbec netoužím. Přesně to, co chci, mi SCHANDPFAHL servíruje měrou vrchovatou. Jako kdyby byl Thorsten v té nejlepší škole na temné tajemno, kde se probírala pouze ta nejluxusnější periodická soustava gotického rocku minulého milénia. Žádná faleš, žádná imitace. Tohle EP o jedné písničce ve třech verzích trvá nějakých patnáct minut a jen těžko bych asi sežral něco podobného od nějaké jiné kapely. Tomuhle já fakt říkám kouzelnictví. Hele ty německej budižkničemu, nechtělo by to po těch ípkách taky pořádný album? Já jsem natěšenej.






MICHAEL KRATZ - Live Your Life (2018)
Hodnocení: 8/10

MICHAEL KRATZ z Dánska tvoří muziku, kterou si já osobně vychutnám nejradši doma v klidu a pohodě. Jenže on teda ne. On prostě musí koncertovat a potom eventuelní záznam pustit mezi lidi. Třeba jako dvoudiskový ekvivalent „Live Your Live“. Možná by mě v tomhle případě zajímalo spíše DVD, i když by to pro někoho mohla být nehorázná nuda s prudou. Ale bylo by zajímavý vidět kolik tam bylo lidí a jak se vlastně chovali. Mezi písničkami je sice slyšet nějaké ovace, ale písničky zní skoro jako ze studia. Nebudu lhát, ale muziku tohohle autora slyším poprvé. To ovšem nemění nic na tom, že se jedná o příjemně procítěný rock, který mě vcelku vzal. Naleji si sklenku vína, zapálím svíčku a je jedno, jestli budu mít dneska společnost, nebo budu sám. Tahle odpočinková až ležérní muzika je pro každou příležitostnou bolest.






DUNKELNACHT - Empires Of Mediocracy (2019)
Hodnocení: 8/10

Již staří okultisti věděli, že všechno souvisí se vším. Pokud by poslouchali současnou metalovou hudbu, tak album „Empires of Mediocracy“ by vyjádřili nejspíše modrou barvou. Francouzská kapela DUNKELNACHT má totiž přístup k black metalu jako Gorefest k death metalu. Neviděl bych v tom až tak nic světoborného a už vůbec ne progresivního. Jenom je ten black metal hodně zajímavě podanej. Čemu se já vůl vlastně divím. Francouzská black metalová scéna byla vždy takovej špinavej stát v podělaně černým státě s vlastním přístupem k vládní temnotě. Tohle album je fakt hodně dobrý. Hodně dobře uhrančivý.






VALE OF PNATH - Accursed [EP] (2019)
Hodnocení: 8/10

Být temný a k tomu vtipný, tak to si žádá hodně odvahy. Tu vtipnost berte hodně s rezervou, já jen že existuje málo kapel, které sázejí na nápaditou nabušenost ruku v ruce jdoucí s technickou zručností muzikantů, která se nehorázným způsobem promítá do stavby písniček a přitom dokáží vyvolat atmosferické koláže. V tomto případě hodně temné, do hororu tažené kolaborace, bez ztráty patřičné ošklivosti death metalové, i když svým způsobem má toto album hodně blízko jak k black metalu, tak k neoklasicizmu. Kapela rozhodně nic a nikoho nešetří. Bicí většinou připomínají kulometnou palbu, ve které hbitě tancují kytarové poryvy, připomínající smrště a to hodně nevyzpytatelné s kyselým deštěm. Spíše uječený řevoskřek je možná jedinou monotónní částí alba, ale zdravá sebejistá dravost naprosto koresponduje s hudebním nášupem. Tak šup a nášup. Dvacet sedm minut je pro mě málo.






CEREMONY OF SILENCE - Oútis (2019)
Hodnocení: 8/10

Takže slovenští debutanti zakotvili u Willowtip Records. To by se dalo vcelku mluvit o husarském kousku, ale nedivím se, že CEREMONY OF SILENCE zaujali svou debutovou nahrávkou. Mě ten jejich death black taky bere. O hudební stránce by se dalo sice mluvit jako o nezodpovědné nudě, a zejména vokál je monotónnost sama, ale to podání skladeb je parádní. Tomuhle já říkám brutální atmosferika, která zasluhuje čarokrásně černé komplimenty. Zvláště potom u moji oblíbené „Into The Obscure Light“, která sedmiskladbovou kolekci temné brutality uzavírá. Kdo unese kombinační vraždu Gorguts a Incantation, tak ten by se u tohoto povedeného debutu spálit neměl.






DEATH AGONY - Desiderata: A Devastating Revelation (2019)
Hodnocení: 7/10

Francouzská kapela DEATH AGONY má správně zdravej přístup k death metalu. Prostě žádný velký hraní si na nějaký umění a prostě to tam nařezat. Jakási anarchie punkovosti vládne tomuto death metalovému albu, jehož písničky jsou schopné přímočaré nářezy. Ano, ty skladby jsou relativně přímočaré, ale kapela se chytře vyhnula jak stupidním trapnostem jednoduchosti, tak prázdné monotónnosti a sestavila kolekci dobrého death metalového rachotu se zdravým kořenem. Jedinou takovou trochu propracovanější písničkou je závěrečná, trochu delší „Heading the Symphony of Death“, ale že by nějak kazila dojem z jinak povedeného alba, tak to se tedy rozhodně říci nedá.






CORROSIVE - Nourished By Blood (2019)
Hodnocení: 7/10

Od tradičního death metalu toho prostě moc neočekávám. Nápaditost studánky smrti byla již takříkajíc vyčerpána. Jenže pořád vznikají nová death metalová alba, která pořád mohou oslovit. Takže co od death metalu nechci. Tak především nudu, která by i živou vodu v mrtvou proměnila. A přitom stačí, aby se starým postupům chytrým způsobem vdechl nový, smrtící život. No a když se k tomu přidá ta správná devastační intenzita, tak to prostě nemusí mít chybu. Třeba album „Nourished by Blood“, německých CORROSIVE, je toho zářným příkladem. Naprostá smrtelná hrubost dře kůži ze zad, až to bolí na hrudníku. Kompoziční death metalová chytrost vládne tomuto old school rámusení a parádní zvukové inženýrství dělá z písniček nátlakové šílenství smrti. CORROSIVE byli pro mě velkou neznámou a to mají už něco za sebou. Tedy se jedná o velmi milé krvácející překvapení.






DREAM BOOGIE - Sorry To Disappoint All Music Lovers (2019)
Hodnocení: 7/10

Píše se rok jakej se píše, ale kapela DREAM BOOGIE je svojí muzikou časově naprosto někde jinde. Ti jsou někde, kdy naši rodiče a někoho nejspíše i prarodiče, chodili po nedělních čajích, kde mohli hodit sandálem a seznamovat se. Kde jim hrála jakási rámusící rocková kapela, jejíž kytaristé ještě neměli šajn o budoucí existenci nějakého zkreslovacího bustru. Jako bych se ocitl někde mezi starci na chmelu, kteří již věděli, zač jsou toho šakalí léta a po slamníku jim lezli brouci z Liverpoolu. Jenom na tomto albu není nějakej záchytnej moment, kterého by se člověk mohl chytit. Není zde naprosto žádná skladba s nějakýma hitovýma ambicema. Možná bych čekal o něco víc. Přesto mě tyhle dynamický písničky baví poslouchat pro jakousi retro anarchistickou neučesanost.






CROWN OF AUTUMN - Byzantine Horizons (2019)
Hodnocení: 6/10

Asi jsem málo rozpolcená osobnost. Když dám něčemu sedmičku, co mě nadchlo, ale z mého úhlu pohledu si to prozatím vyšší hodnocení nezaslouží, tak nemohu dát sedmičku tomu, co se mi vcelku líbí, ale nevěřím tomu ani za mák. A to jsem byl na album „Byzantine Horizont“, italské kapely CROWN OF AUTUMN, se kterou jsem ještě neměl tu čest, docela zvědavej, ne-li natěšenej. No a jak se na něco těšíte, tak kolikrát přichází zklamání. Odkládám album stranou a jdu se zatím zklamávat jinam. Při návratu k tomuto albu jisté zklamání opadlo, ale když promo mluví o dark metalu, tak chci, aby to bylo dark. Tady se ten dark metal skládá z melodického death metalu a ghotic rocku. Jenomže ten gothic rock mi nějak uniká a možná mají spíše některé pasáže blíže k folk rocku, což je nejcitelnější u hodně příjemné záležitosti „Lo sposo dell’orizzonte“. Jenomže ty tvrdé pasáže vůči těm atmosférickým působí až moc kontroverzně a obě položky si vzájemně rozbíjejí atmosféru. Možná by to lépe fungovalo se změkčilejším zvukem kytar, aby ta hrubost zbytečně nepodrývala autoritu atmosferičnosti. Vždyť ten sympatický death metalový vokál není až tak drsnej, aby se to nedalo urejdovat. I zpěvačka má velmi sympatický projev. Ovšem čistý mužský vokál je místy téměř nepříjemný a písničky posouvá ne ke smutečním kytkám, ale pod ně. Zatím budu tuhle kapelu brát jako zajímavost s jistým potenciálem.






VESPERINE - Espérer Sombrer (2019)
Hodnocení: 6/10

Občas sice přemýšlím, jakej je vlastně rozdíl mezi post black metalem a post hardcorem a dejme tomu ještě s doom metalem. V podstatě se mi v hlavě jenom vyvíjí žabomyší válka nepochopitelnosti a přitom je všechno jen o tom samým. O atmosféře hnusného před i potom. V podstatě jde o to, jestli ta muzika vyvolá nějaké emoce. VESPERINE vytvářejí pěkně hnusnou atmosféru k líhni zahumuseného světa. Tohle album je hnusný od začátku do konce a v podstatě by mělo hnusáky přitahovat. Konkrétně snad vymýšlejí oprátku s otázkou, být chtěný nebo nechtěný. Já si myslím, že oprátku si upletete sami bez nápovědy k životu a na tohle album asi zapomenete, neboť v tomto oboru již byla nahrána alba mnohem lepší.






THE LUMBERJACK FEEDBACK - Mere Mortals (2019)
Hodnocení: 6/10

Na francouzské kapele THE LUMBERJACK FEEDBACK je zajímavé to, že svůj sludge metal podávají instrumentálně. Ne že by se jednalo o nějakou výjimečnost, ale dá se probírat, do jaké míry je tím zajímavá i jejich tvorba. A tady přeci jenom trochu narážím. Slyšel jsem již mnohem horší sludge kapely i se zpěvem, ale tady mi ty zpěvy poněkud chybí. Jako kdyby ty písničky byly skládány i pro zpěv a to zejména v pomalejších pasážích, ale na poslední chvíli si to někdo z vyšší vůle rozmyslel. Ty delší písničky, jakožto vlastně celé album, mohou budit dojem, že se v nich nic neděje a člověk jako by se musel nechat budit před každou další písničkou. Jenomže tohle je tak trochu úděl posluchačů sludge doom metalu. Poslouchat alba, ve kterých se relativně nic neděje. On ten děj si u některých žánrů musíte zasloužit, než si jej nechat naservírovat na stříbrném podnose. THE LUMBERJACK FEEDBACK nevydali špatné album, ale ten děj je přeci jenom i u mě vydřenější, než u jiných alb.






BERGRAVEN - Det Framlidna Minnet (2019)
Hodnocení: 5/10

Tenhle švédský experimentální black metal je nějakej pomatenej. Svým způsobem je zmatek vezdejší vítanou formou zla, ale tady tenhle zmatek mi tak nějak mnoho nedává a má spíše blíže k post black doom metalu. Skladby jsou neúměrně dlouhé a plné samoúčelných pasáží, které bych si dokázal odpustit, stejně tak jako třeba i to využití saxofonu. Album při tom experimentování nemá skoro žádnou atmosféru a akustické pasáže ty písničky nezachrání, zvláště když jsou nápadově většinou o ničem a kolikrát připomínají první setkání nenadaného samouka s kytarou. Ten minimalismus je překombinovanej a téměř nic neříkající.

Zobrazeno: 468x

Rock´N´Roll Hell


» Snůška mikrorecenzí XIII (8.10.2019)
» Snůška mikrorecenzí XII (5.9.2019)
» Snůška mikrorecenzí XI (8.8.2019)
» Snůška mikrorecenzí X (28.6.2019)
» Snůška mikrorecenzí IX (19.6.2019)
» Snůška mikrorecenzí VIII (18.5.2019)
» Snůška mikrorecenzí VII (11.5.2019)
» Snůška mikrorecenzí VI (10.4.2019)
» Snůška mikrorecenzí V (16.3.2019)
» Snůška mikrorecenzí IV (13.1.2019)
» Snůška mikrorecenzí III (23.12.2018)
» Snůška mikrorecenzí II (28.11.2018)
» Snůška mikrorecenzí (3.11.2018)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Snůška mikrorecenzí VIII | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist