PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Snůška mikrorecenzí VI




DEEVER - You Need This (2019)
Hodnocení: 8/10

Debutanti DEEVER z Velké Británie jsou veskrze současnou hard rockovou kapelou. A nebudu tvrdit, že přímo moderní, i když ze starého osvědčeného hard rocku rozhodně nečerpají. Ale jakousi nenásilnou formou transformují alternativy současnosti. Ono by se potom vcelku i nabízelo říci, že DEEVER hrají alternativní rock se sázkou na dynamičnost jemné temnoty. Třeba skladby „All Come Running“ a „Parachute“ ve mně vyvolávají vzpomínky na H.I.M., i když ony podobnosti legendy love metalu se nabízejí i v jiných skladbách. O DEEVER by se taky dalo částečně mluvit jako o méně sladších a ještě méně hitových Rasmus. Přesto nenásilnost téhle kapely je naprosto kouzelná a taková „Only Enemy“ je opatřena i chytrou punkovostí. Tenhle debut je hodně povedený.






STILLA - Synviljor (2018)
Hodnocení: 8/10

Tak o tuhle švédskou kapelu jsem při svých toulkách černotami zakopl až nyní a to je album „Synviljor“ již jejich čtvrtým zásekem. Kdo by si podle obalu tipoval na nějakej ten přírodní black metal, tak nebude daleko od pravdy. V písničkách se nachází epické rozlehlosti doprovázené minimalistickými klávesami, ale ty jsou často doprovázeny takovým tím klasickým retro čertovským burácením. Sice jsou STILLA úplně někde jinde, přesto se přistihuji při vzpomínkách na rané Bathory. I zvuk kytar je takové to retro rozkřáplého hrnce. Jelikož jsem teď delší dobu něco takového neposlouchal, tak mi tohle album sedlo hned na první dobrou. Jenomže délka skladeb je možná trochu neúměrně dlouhá a vzniká tak bludišťovitý efekt. Sice hodnotím toto album hodně vysoko, ale přeci jenom níže než byl původní záměr.






MAMA JEFFERSON - Jizzmag (2019)
Hodnocení: 8/10

Když švýcarská kapela kolem baskytaristky a zpěvačky Vanji Vukelic vypustila loni povedený videosingl „Media“, tak jsem si říkal, že tady je zaděláno na parádně ztřeštěnou záležitost. Zvláště když MAMA JEFFERSON označuje svoji tvorbu jako trash rock. Potom s albem přišlo decentní zklamání, protože většina písniček se tváří na ztřeštěnost až přespříliš vážně. Přesto se jedná o povedené album, neboť mi naprosto vyhovuje jeho dramatická slizkost v cestování mezi žánrovými proudy. Třeba taková „Vanguard“ je povedená odpověď na starou hard rockovou klasiku s grunge náturou. Oproti tomu nejdivočejší záležitost na albu „Banana White House“ může připomínat i Avril Lavigne. MAMA JEFFERSON jsou jakýmsi povedeným moderním ekvivalentem zkostnatělosti rocku.






RELICS OF HUMANITY - Obscuration [EP] (2019)
Hodnocení: 8/10

Takže nejdřív si dáme zápory, protože potom již budou jenom klady a pozitiva. Rytmičák zní občas trochu kyblíkovitě a vokál by mohl být trochu více gutturalní. Jinak ovšem tohle je to, čemu já říkám správně ohyzdnej brutal death metal. Neskutečnej kytarovej hobling, nechutně podlazenej. Skutečně neskutečnej hnus každým coulem. Běloruská kapela RELICS OF HUMANITY opravdu roste. Oni teda nikdy nevydali špatnou záležitost, ale tohle je to nejlepší, co kdy udělali. Možná, že k plusu mluví i to, že se jedná pouze o EP, takže než se začnete nudit, tak je konec. I když pro umělečtěji zaměřené posluchače by tohle mohla být pouze zívající mlátička do prázdna.






ATRIA - New World Nightmare [EP] (2018)
Hodnocení: 7/10

No a máme tady kanadskou odpověď na noční můry moderního metalu. ATRIA se ovšem na rozdíl od spousty nu metalových kapel a především metalcore hvězdiček netváří sladkobolně natož potom přihřátě. V dynamice a dravosti si nezadají s thrash nebo death metalovými soubory. Možná by se dalo i říci, ze jejich debutové EP „New World Nightmare“ nabízí moderní fúzi melodického death metalu. Řekněme, že takhle by mě to vcelku i vyhovovalo, ale těžko říci, jestli bych unesl přímo plnohodnotné album. ATRIA jako by chtěli být maximálně nadupaný, ale čeho je moc, toho může být příliš a chvílemi mě připadá, že kapela tak trochu zakopává o své vlastní melodie a v přílišné komplikovanosti některých pasáží padá zajímavost některých nápadů bezděčně pod stůl.






MASTER´S CALL - Morbid Black Trinity [EP] (2019)
Hodnocení: 7/10

Další novou kapelou, která se rozhodla debutovat mini nosičem, je mezinárodní rouhačské komando MASTER´S CALL. Na své ípko „Morbid Black Trinity“ zařadili tři písničky v black death metalovém duchu. Dalo by se říci, že se rozhodně nebojí jakési melodicko atmosferické oduševnělosti okultismu, kde své místo nalezly i decentní klávesy, přesto se MASTER´S CALL rozhodli svou nevraživostí zfackovat vše, co ke zfackování je. Jejich nastavování dvou tváří death metalové černoty funguje dobře a ani nepostřehnete, že ty tři písničky jsou na tento žánr relativně dlouhé.






FIEND - Seeress (2018)
Hodnocení: 7/10

Francouzští FIEND prý spadají do žánrové škatulky stoner doom metalové. Proto mě hned v úvodu překvapila ne zrovna pomalá „Morning Star“, která dá spíše vzpomenout na staré dobré hard rockové časy. A podobných je tady povícero, jako například „Vessels“. No a to taková „5thCircuits“ je až nechutně propracovaná na hranici progresivity. Ale i to doomaření se na albu nachází. „Ancestral Moon“, „Pillars“ i „aCrownOfBirds“ nejsou sice takovými tradičními žalozpěvy, ale jejich pochmurnou atmosféru posiluje jakási psychedelická aura, čímž se mi ty songy zdají být o to zajímavější. V jádru by se dalo říci, že se jedná o povedené album. Snad jen ta závěrečná třináctiminutovka „The Gate“, která z větší části není zase až tak moc o muzice, mi poněkud nesedla.






UNDANTAGSFOLK - Den Ondes Fingrar [EP] (2019)
Hodnocení: 7/10

EP „Den Ondes Fingrar“ není zrovna klasickou rockovou záležitostí. V podstatě se jedná o projekt, za kterým stojí dva lidé. Jimi jsou Ealea (NOÊTA) a Erik (GRIFT), kteří se pokusili stvořit něco naprosto odlišného od svých domovských kapel. Muzika je založena na akustické kytaře, harmoniu a tajemných ženských vokálech. Celkově jde o atmosférickou záležitost ze světa mezi světy. Jde opravdu o povedené pocitové písničky, ale těžko říci, jestli bych vydržel poslouchat takovéto album celé. EP obsahuje pouze dvě písničky, mezi nimiž není většího rozdílu a tak trochu splývají v jednu. Potom takových písniček dát třeba osm, tak z toho by mohl člověk otěhotnět.






INFINITA SYMPHONIA - Liberation (2018)
Hodnocení: 6/10

Je sice chvályhodné, když chce kapela nabídnout víc než jen tuctovou písničku. Teda pokud si interpret nehoní pouze své umělecké libido. INFINITA SYMPHONIA je italská power metalová kapela, která se hlásí k progresivnímu přístupu k onomu žánru. A nejdou na to zrovna špatně, i když ve snaze o maximální nápaditost působí trochu zmateně a v hlavě vám zůstanou pouze některé refrény, z nich většina má epický charakter. Nejvíce mě asi zaujala písnička „Coma“, ale jinak se v tom albu ztrácím. Některé písničky jsou vcelku dost dlouhé, což se hodně promítlo do délky celého alba. Navíc i u hodně povedených věcí narážím na problém. Tím je jakýsi moderní zvuk kytar, který mi v ostřejších pasážích zní poněkud dutě. Celkový dojem nezachraňují ani hvězdní hosté u mikrofonu jako Blaze Bayley, Ralf Sheepers, Julia Elenoir, Daniela Guayano a Alessandro Conti.






GREAT GRIEF - Love, Lust And Greed (2018)
Hodnocení: 6/10

GREAT GRIEF je hardcore sebranka z Islandu. Ovšem s tou škatulkou hardcore se musí zacházet opatrně, protože kapela je spíše jeho post moderní mutací. Nějaké náklepy jako třeba „Escaping Reykjavik“ zacházejí až za hranici black metalu. Jinak klasický, ne moc nasraný hardcore je kombinován s uvolněnějšími pasážemi jako z post hardcoru. A třeba „Pathetic“ by se dala označit za metalcore. Kapela jako kdyby chtěla být v co největší míře pestrá, jenomže občas některé písničky působí jako kdyby nevěděly odkud kam. GREAT GRIEF nejsou na scéně novou kapelou, přesto ve mě některé písničky budí dojem začátečnických amatérů. Jedinou písničkou, která mi fakt sedla, je „Inhale the Smoke“ s chytře využitým piánem.






GUNFIRE - Gunfire [EP] (1984/2018)
Hodnocení: 6/10

Tohle stařičké ípko, italské power heavy kapely GUNFIRE, hodnotím vcelku kladně. Sice ve své době žádnou revoluci na metalové scéně neztropilo, přesto si tu šestku rozhodně zaslouží. Jenom ale nechápu důvod reedice tohoto materiálu, zvláště když se ty čtyři písničky objevily coby bonus na albu „Thunder of War“ z roku 2004. Sice má i tato reedice bonusy, ale tady si nejsem jist, jestli se poněkud nemíjejí účinkem. Samotné EP není zrovna zvukový skvost, ale poslouchat demo verze těch čtyřech písniček s ještě horším zvukem se mi jeví jako pruda. A to písnička „Thunder of War“ se na této reedici dokonce objevuje potřetí a to s ještě horším zvukem ze živáku. Jo, jsou tady ještě další tři demopísničky navíc, což by mohlo být pro někoho i zajímavý. Tahle reedice je asi pro skutečné fanoušky kapely GUNFIRE a pro totální maniaky, což já patrně nejsem. Jenom z nostalgie k onomu původnímu EP dávám této reedici šest bodů, ale jinak se mi jeví toto znovuvydání vcelku jako zbytečné.






ASMODEE - Aequilanx [demo] (1997/2018)
Hodnocení: 6/10

Takže taky jedna reedice a je to fakt pro undergroundové fanatiky, kteří ve starých dobách o něco přišli, nebo pro pamětníky, kterým dosloužil magnetofonový pásek. Navíc tohle bude možná hodně velká vykopávka i pro francouzské fanoušky black death metalu, protože pochybuju, že by si někdo v Čechách vzpomněl na nějaké jediné demo „Aequilanx“, kapely ASMODEE s jepičím životem. Navíc by se dalo uvažovat o tom, do jaké míry má takováto reedice význam. Tuhle kapelu by i v oněch dobách kvalitou zvuku i muziky umlátila kdejaká tuzemská demáčová kapela. Ovšem nemohu říct, že by tato nahrávka s garážovým zvukem neměla svý vzpomínkový kouzlo na starý kazetový časy. Muzika vlastně i díky tomu neučesanýmu zvuku zní vcelku zle a má atmosféru. Přesto to k poslechu současným fanouškům black death metalu spíše nedoporučuju.

Zobrazeno: 181x

Rock´N´Roll Hell


» Snůška mikrorecenzí VI (10.4.2019)
» Snůška mikrorecenzí V (16.3.2019)
» Snůška mikrorecenzí IV (13.1.2019)
» Snůška mikrorecenzí III (23.12.2018)
» ТИРАН (TIRAN) - Tři recenze v jednom thrash metalovém boršči (1.12.2018)
» Snůška mikrorecenzí II (28.11.2018)
» Snůška mikrorecenzí (3.11.2018)
» THE 69 EYES: multi-recenze (17.10.2009)
» DIARY OF DREAMS: multi-recenze (12.10.2009)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Snůška mikrorecenzí VI | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist