PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Snůška mikrorecenzí V




SCARABEUSDREAM - Crescendo (2019)
Hodnocení: 10/10

No tak kapela SCARABEUSDREAM mě svým albem „Crescendo“ doslova sestřelila a to by se dalo říci, že to album toho rocku moc nepobralo, protože na něm kytary prakticky neuslyšíte. Jenom bicí, baskytaru, piáno a naprosto famózní zpěv. Přístup k muzice je jakousi kombinací velikášství Queen a decentní úchylnosti Falca a to s takovou dynamičností, kterou by SCARABEUSDREAM mohly závidět i mnohem tvrdší soubory. Samotné písničky jsou tak do detailu propracované a nápadité, že vám ani nedojde, že kolikrát posloucháte až devítiminutové eposy. No a když poslouchám svoji nejoblíbenější písničku „But Me“, tak mě napadá ještě jedno přirovnání. Je to jako kdyby se Filip Topol a jeho Psí vojáci vrhnuli na gotiku. Tohle album je i přes svojí relativní avantgardnost hodně náladotvorné s jakousi filozofií zoufalosti.






DESECRAVITY - Anathema (2019)
Hodnocení: 9/10

Tak tomuhle já říkám parádní strojenost. Asiatská vychytralost zplodila výborné album technického death metalu, které nepostrádá melodie i větší než menší dávku brutality. Japonská přesnost je přesnější než švýcarské hodinky. Možná, že bych dal albu i plný počet bodů, ale na to mi přijde to album přeci jenom trochu strojené. Některé komplikovanosti jako by byly vloženy do písniček z nutnosti a překvapivost se tak stává chvílema předvídatelná. Ale jinak je to fakt parádní album pro brutal death metalové labužníky. Pro labužníky death metalového labutího jezera s baletkami se zlomenými kotníky.






ENNUI - End Of The Circle (2018)
Hodnocení: 9/10

Uroboros, ten těžký časy má, když musí hlídat, aby se při dlouhém třískladbovém pochodu pohřebním u gruzínských ENNUI nezvedl prach, i když to se mu zrovna tak úplně nepovedlo, když se kapela rozhodla vzývat místy i smutek death metalového slunce. Jinak si ovšem duo ENNUI libuje v odporně pomalých tempech a smrdutě táhlých tónech, které v rámci splínu uprostřed smuteční tryzny obohacuje o ambientní plochy. Hudebně samozřejmě nic nového, ale to taky nečekám. Očekávám atmosféru a ta je doslova zralá na provaz, kde náš krk stane se součástí zrůdné věčnosti, v jejíž nekonečnosti se kapky slz mění v řeku. Povedené to album, ovšem pouze pro funeral doom metalové fanatiky. Těm také lze doporučit i bohatou předchozí tvorbu.






NECHOCHWEN - The Ancient Pulse (2018)
Hodnocení: 8/10

S americkými NECHOCHWEN jsem doposud neměl co do činění a tak jsem jen tušil, co mohu čekat od alba s přírodně lazeným obalem. Po první tři písničky jsem nabýval dojmu, že se album nese v čistě folkově přírodním esoterismu a musím říci, že by mi to vůbec nevadilo. Čtvrtá „Winterstrife“ ale již obsahuje elektrickou kytaru a další písničky se nesou v duchu heavy folk black metalu. To trochu mé prvotní nadšení pošramotilo. Ale dobrý. Jenže ty příjemné melodie a přírodou provzdušněná atmosféra mě braly čím dál tím víc a když jsem začal ignorovat ultrarychlé black metalové pasáže, kterých na albu naštěstí není mnoho, tak jsem se v tom albu začal příjemně utápět a ve finále se mi toto album jeví jako výborný. Navíc se svým způsobem nejedná o folk jako takový, ale o nový folk z nového kontinentu a některé motivy mají jakousi jižanskou náturu.






KARG - Dornenvögel (2018)
Hodnocení: 8/10

Tak trochu jsem ignoroval to, že zpěvák rakouských Harakiri For The Sky V. Wahntraum má nějakej projekt, kterej nese název KARG. Zatímco jeho domovská kapela vydala v roce 2018 album „Arson“, tak on sám stihl vydat ještě album „Dornenvögel“ svého projektu. Obě kapely mají jakéhosi společného jmenovatele - post black metal s jistou dávkou atmosferické osobitosti. Jenom mi album KARG sedí emočně o něco víc. Hodně velký vliv na tom mají sžíravé ambientní plochy, což vyvolává mnohem silnější erupce duševní nepříčetnosti a zatracenosti v dlouhých skladbách. Vcelku se mi i líbí jednoduše pojatý přebal.






VIOLBLAST - Theater Of Despair (2019)
Hodnocení: 7/10

VIOLBLAST jsou thrash metaloví nádeníci ze Španělska a to svoje nádeničení berou smrtelně vážně. Jenomže možná až moc smrtelně vážně a možná až moc sázejí na thrash metalovou jistotu, v mnoha ohledech ne zrovna vzdálenou od Slayer a některých dalších. Ale jinak má tohle album všechno, co má mít. Vražednou agresivitu podpořenou pekelným nasazením kapely. Ovšem VIOLBLAST umí i překvapit a naprosto mě odzbrojili chytlavými, lehce zmelodičtěnými refrény v „New Orphans Elegy“, čímž se tahle věc stává mojí nekompromisní hitovkou. V každém případě patří VIOLBLAST za prašivou pozornost.






CEMMENT - Resurrection From Carnage [EP] (2019)
Hodnocení: 7/10

Kolik kapel z celého světa se pokouší marně navázat na legendární švédský smrtící kov. Kolik kapel vydává tuctová alba, jež se podobají jako vejce vejci s dalšími tuctovými alby. A je tady jakási další tuctovost od kapely CEMMENT a to v podobě čtyřskladbového EP „Resurrection from Carnage“. Jenomže CEMMENT pochází z Japonska a tam ta tuctovost dostává zcela odlišný rozměr, i když jisté zklamání nemohu skrývat, neboť jsem očekával přeci jenom i trochu té bizarnosti. Přesto ta relativní death metalová normálnost má v podání CEMMENT strhující rock´n´rollovou živelnost. Čiže tohle tuctový ípko rozhodně není špatný a dokážu si představit, jak tyhle čtyři songy fungují zabijácky naživo.






ALTHEA - The Art Of Trees (2019)
Hodnocení: 7/10

Tahle italská prog rock metalová kapela nás chce hodit do pohody. Jenomže je to pohoda relativní, protože i kdyby Šípková Růženka spala sebetvrději a někdo ji pustil album „The Art of Trees“, tak by její mozkový alfa vlny rozhodně nekopírovaly sinusoidu. Tohle album má jakousi uspávací tendenci, kde to vskutku metalově bouří minimálně, přesto to i při té art rozmáchlosti od obzoru k obzoru nutí přemýšlet, i když přemýšlet citlivě o citlivosti. ALTHEA prostě stvořila umělecky přemýšlivý relax, který ovšem nejspíš nebude pro každého.






DEFECAL OF GERBE - Mothershit (2019)
Hodnocení: 7/10

No tak gore grindoví Frantíci DEFECAL OF GERBE se konečně po loňské kompilaci z mininosičů a splitek doplácali k plnohodnotnému debutu. No a musím říct, že se nebezpečně zlepšují. Jo, ten jejich debut je dobrej, ale pořád je nemohu zařadit mezi elitu svých oblíbenců. Jako by sice přibylo tanečních sekvencí, ale ty jsou pořád ještě málo taneční. Tady chybí trošička jakési gore chytlavosti. No a ty náklepové serenády mi přijdou na goréčko přeci jenom málo bestiální. Tady jako by měli DEFECAL OF GERBE blíže ke grindové klasice a možná by se našlo něco i z mince core. Přesto si na tohle album ale nijak zvlášť stěžovat nemůžu. Á propós, jestli někdo žije v domnění, že grindu sluší krátká stopáž písniček, tak ať zkusí závěrečnou skoro šestiminutovku „La sono el claque“. Tohle já teda můžu, ale jinak DEFECAL OF GERBE svý kraváloidní songy zbytečně nenatahují.

Zobrazeno: 451x

Rock´N´Roll Hell


» Snůška mikrorecenzí VI (10.4.2019)
» Snůška mikrorecenzí V (16.3.2019)
» Snůška mikrorecenzí IV (13.1.2019)
» Snůška mikrorecenzí III (23.12.2018)
» ТИРАН (TIRAN) - Tři recenze v jednom thrash metalovém boršči (1.12.2018)
» Snůška mikrorecenzí II (28.11.2018)
» Snůška mikrorecenzí (3.11.2018)
» THE 69 EYES: multi-recenze (17.10.2009)
» DIARY OF DREAMS: multi-recenze (12.10.2009)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Snůška mikrorecenzí V | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist