PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Snůška mikrorecenzí III




BITTER HEART - Rotten (2018)
Hodnocení: 8/10

Pan Melik, jinak kytarista a zpěvák kapely BITTER HEART nám napsal něco ve smyslu, že u nich v Tunisku nejsou žádné lisovny na CD. Rád by poslal CD na recenzi, ale prostě je jejich album „Rotten“ k dispozici pouze na internetu. Nebudu se vrtat v tom, jestli je to pravda a do jaké míry může fungovat mezinárodní kooperace. Sám totiž vím, že již jenom při pořizování nahrávky, když budete chtít nějakou kvalitu, můžete docela solidně finančně vykrvácet. Samozřejmě je tu možnost sponzorů. Jenomže, kde nic není, ani smrt nebere. Nebo spíše nedává a začínající kapely to mají fakt těžké. Na stránkách HMB jsme si zvykli dělat recenze na fyzické nosiče. Jenomže má nějaký význam ignorovat kapely, které si ten fyzický nosič, ať již z jakéhokoliv důvodu, nemohou dovolit? Určitě ne, a tak vlastně vznikla série článků „Snůška mikrorecenzí“. Tady budeme dávat prostor právě takovým kapelám, pro něž je internet jedinou možností, jak si získat fanoušky a potencionální sponzory, či vydavatelské firmy pro onen pocit z dobře odvedené práce, když v ruce držíte něco hmotného a nemusíte na to klinkat. Ovšem budeme se věnovat i vydavatelským firmám, které taktéž v období internetového pirátství nemají zrovna na růžích ustláno.
Ale zpět k BITTER HEART. Tohle je hodně zajímavá kapela z Tunisu. S jejich jménem přijdete do styku se slovíčkem stoner. Jenomže tady to není tak jednoduchý. Drtivá většina kapel tohoto žánru pouze kopíruje Black Sabbath s jakýmsi současným dřevním zvukem. No a BITTER HEART se tomu dřevu vyhnuli, i když mohou být považováni za polena. Jenže oni ti BITTER HEART znějí naprosto přirozeně. Navíc se nedrží nějakého osvědčeného mustru a z jejich muziky je cítit odlehčenost punku i tíživost duše grunge. Fakt povedená záležitost. No, já bejt miliardář, tak sponzoruji polovinu rockového světa a BITTER HEART z Tunisu by do tý půlky rozhodně patřili.






MR. 96 - Fake [EP] (2018)
Hodnocení: 6/10

Další sebrankou na sponzorství jsou MR. 96, kteří vypustili do internetového éteru album „Fake“. No a teď čerte služ. V instrumentální „Intro“ to šlape jako hodinky a člověk by očekával melodický death metal. Název kapely mě však varuje před něčím moderním. Tak si tak myslím, že jestli ten melodický deathcore bude šlapat jako ten úvod, tak s tím nebudu mít absolutní problém. Problémem u mě bohužel je, že dynamičnost nahrávky klesá, ovšem ne vinou zvukového inženýra. Kapela ráda a hlavně často sahá po alternativních vodách. Na alternativním rocku nevidím nic špatného, kdyby to nebyl nejslabší článek tvorby MR. 96. Přesto se kapela rozhodně nemá za co stydět.






EMBRYONIC CELLS - Horizon (2018)
Hodnocení: 7/10

S kapelou EMBRYONIC CELLS, i když album „Horizon“ je jejich čtvrté v pořadí, se setkávám poprvé a musím říci, že mě jejich název trochu zmátl. Není žádnou novinkou, že se kapely pojmenovávají třeba po názvech písniček svých idolů. Ten název věhlasné klipovky jedné brazilské legendy není sice celý, ale i tak jsem prostě očekával něco jiného. A ani podle obalu alba bych neočekával od této francouzské kapely starou verzi black metalu. Black metalu, který se na můj vkus díky epičnosti tváří trochu moc rozvážně. Kapela zachází občas v minimalismu až moc daleko bez kýženého efektu atmosféričnosti, ale jinak se to neposlouchá špatně. Zejména svižnější „Never Let You Fall“ s minimalistickou klávesovou plochou, která působí nad tím zlem jako klenba, je hodně povedená a s ní bych mohl ještě vytáhnout trochu megalomanštější epičnost závěrečné záležitosti „No Boundaries“, kterou provází povedené čisté vokály.






AGONY FACE - CXVI Evolving Discharges (2018)
Hodnocení: 6/10

Surrealistický, schizofrenně postižený death metal z Itálie se tváří progresivně až hypnoticky. Jenže ten schizofrenní chaos jako kdyby měl řád. Ony patrně i bláznovy myšlenky mají řád, který ovšem normální člověk nechápe a to jsem zde očekával. Jenomže i chaotické řvaní novorozeněte má svůj řád, který po čase nemůže rodiče již v ničem překvapit a vlastně už dopředu víte, kdy přijde krmení. Překvapit tedy hned po prvním poslechu alba „CXVI Evolving Discharges“ nemůže ani kapela AGONY FACE. Hypnotikum se tedy následně rozplývá v předvídatelnost a zůstává pouze jakási pošramocená krása pokřivených myšlenek. Tohle album rozhodně není špatný, ale jaksi zůstalo za mým schizofrenním očekáváním.






SOULLINE - The Deep (2018)
Hodnocení: 7/10

Švýcarská thrash death metalová kapela SOULLINE toho nemá za sebou zrovna málo a dalo by se říci, že zrají jako víno. Jenomže něco zraje pomaleji a když to dozraje, tak něco jiného je již shnilé. Kapela ví, co chce a dává to na svém novinkovém albu „The Deep“ rozhodně najevo. Máme tady chutnou porci moderně znějícího melodického death thrash metalu s výlety do heavy metalu a alternativního rocku. Kapela preferuje propracovanost skladeb i jejich volné, nenáročné vyznění. Jenomže při té vší detailní propracovanosti jsou písničky možná trochu natažené za únosnou časovou mez. Ono by to možná ani tak nevadilo, protože ty písničky jsou povedené. Jenomže jsou sestaveny do poněkud nudného albového útvaru, kterému vládne téměř neměnné střední tempo, kde chytré melodie doprovází možná až příliš rozvážné riffování. Jakási monotónnost je alespoň rozbíjena využitím čistých vokálů v některých skladbách, jako v rock´n´rollovém tahu „Filthy Reality“, a povedené zařazení splínovitě znějících smyčců v akustické mezihře „Into Life“.






DIRGE - Lost Empyrean (2018)
Hodnocení: 5/10

Jo, doom metal je doom metal a když někdo na něm vyrostl, tak není co řešit. Jenomže francouzští DIRGE se vzhlédli v něčem pro mě nepochopitelném a to ve sludge. Asi bych měl zapomenout na dávné předsudky, ale stejně mě tenhle spleen rock moc nebere. Jediná zajímavá z těch sedmi dlouhých skladeb je pro mě pouze závěrečná „Sarracenia“.






DEADBORN - Dogma Anti God (2018)
Hodnocení: 8/10

Tak trochu nebývám nadšen takovými těmi kapelami –ex. Mě to prostě kolikrát i odradí, zvláště když máte v hlavě zakódováno pod jménem kapely nic moc firemní tlačenku, a ono ve finále nová záležitost je parádní práce. Potom mě ovšem mnohem více jímá hrůza v opačném gardu. U DEADBORN nezapomíná přidávat vydavatelská firma Apostasy Records za jejich jméno –ex Necrophagist. Jenže ono se dá říci, že DEADBORN jsou naprosto jinou kapelou, s naprosto jiným přístupem k technickému death metalu. Navíc album „Dogma Anti God“ není jejich prvním albem a díky jeho kvalitě si myslím, že nějaké –ex nemá kapela zapotřebí. A fakt se tedy jedná o kvalitní death metal, kde je kladen důraz na vyznění brutality více než na nějaké technické serepetičky. O zajímavé nápady zde samozřejmě taky není nouze, i když hned úvodní záležitost „Veneration“ teda nepatří mezi death metalové skvosty. Jenže potom už se to smrtelně sype jedna smrtící báseň.






OBSCENITY - Summoning The Circle (2018)
Hodnocení: 7/10

Němečtí OBSCENITY by se dali řadit mezi legendy death metalu. A asi taky jimi jsou, neboť vydali pěknou řádku alb a ani jedno z nich nemohlo zklamat death maniaky. No a nové album „Summoning The Circle“ taky nemá nárok kohokoliv ze smrtonošů zklamat. Tady se dá mluvit o klasice OBSCENITY, kterou nás kapela oblažuje již nějakej ten pátek. Jenom se mi do hlavy vkrádá zákeřná myšlenka, jestli některé písničky nejsou až moc velkou sázkou na death metalovou jistotu.






COMATOSE VIGIL A.K. - Evangelium Nihil (2018)
Hodnocení: 9/10

No, tak snad v Rusku nemohlo být nikdy tak zle, aby nemohlo být ještě hůř. Ovšem čtyřskladbové album „Evangelium Nihil“, mužiků COMATOSE VIGIL A.K., které nabízí téměř hodinu a čtvrt tradičního umírání, mluví jasnou řečí o něčem jiném. Tohle je skutečně neskutečné evangelium nihilismu funeral doom metalového. Tempo je tak pomalé, že ani pozůstalí pohřbívané humanity nemůžou již pomaleji jít a atmosféra tak tíživá, že i z dřevěné rakve musí vypadávat suky. Navíc hrubost tohoto alba je tak ošklivá, že bych ji nepřál ani rubáši pro svého nepřítele. Stíny nicotnosti jsou i občas podkresleny zastřenými ženskými vokály. Tohle je skutečně neskutečně silné atmosferické album.






IN THE WOODS... - Cease The Day (2018)
Hodnocení: 6/10

No a máme tady introvertně avantgardní album pro paroháče. Jenže norští IN THE WOODS… nejsou tím, čím by mohli být. Trochu mi uniká pointa, v čem že jsou vlastně avantgardní. V tomto ohledu mi to přijde jako naprosto tuctová záležitost. Trocha té divnosti v jejich epic metalovém podání mě nenaplňuje fragmenty avantgardy. To ovšem neznamená, že by tohle album nestálo za pozornost. Příznivci epického metalu by mohli chrochtat blahem. Jenomže na mě je to album docela dost dlouhý a vlastně ty divnosti kazí výsledný efekt.






SKINNED - Shadow Syndicate (2018)
Hodnocení: 7/10

Americká brutal death metalová sebranka SKINNED mě vždycky tak nějak míjela. Mně ten jejich brutal death metal přišel tak nějak málo brutální, čímž jaksi nezajímavý. Snad až s albem „Shadow Syndicate“ jsem si všiml něčeho, co jsem dříve neregistroval. On ten jejich brutal death metal nefunguje na bázi brutality, ale jako mentální dávidlo. To si fakt pusťte instrumentální „Black Rain“ a možná budete v obraze. Ovšem za nejlepší majstrštyk beru hned úvodní „Wings Of Virulence, do které je velmi působivě zapojeno i neoklasicistické piáno.

Zobrazeno: 532x

Rock´N´Roll Hell


» Snůška mikrorecenzí IV (13.1.2019)
» Snůška mikrorecenzí III (23.12.2018)
» ТИРАН (TIRAN) - Tři recenze v jednom thrash metalovém boršči (1.12.2018)
» Snůška mikrorecenzí II (28.11.2018)
» Snůška mikrorecenzí (3.11.2018)
» THE 69 EYES: multi-recenze (17.10.2009)
» DIARY OF DREAMS: multi-recenze (12.10.2009)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Snůška mikrorecenzí III | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist