PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

Snůška mikrorecenzí




THE COURETTES - We Are The Courettes (2018)
Hodnocení: 9/10

Špičkové retro. Sestersko-bratrské duo se toho jen tak nebojí a mlátí do toho pěkně jako zastara. Hodně mně to říká, jako kdyby Joan Jett ve svém nejdivočejším mládí udělala muziku k filmu Starci na chmelu. Možná taková „Voodoo Dolls“ zní sice jako fantom ne opery bez pomády, ale zní to skvěle. Ono to teda zní skvěle i díky tomu neučesanýmu retro zvuku, kterej prostě evokuje tu dobu. A když si vezmu, že jsem mohl být počat o nedělních čajích při takových písničkách jako jsou baladické „Times Is Ticking“ a „Strawberry Boy“, které mohou připomínat Travoltu při neexistujícím striptýzu, tak to prostě sprostě žeru a sám bych do nějakého toho neplánovaného oplodnění šel.






MNICH - Again In The War (2018)
Hodnocení: 9/10

No, tak po dlouhých deseti letech vzal Kamil Hlavinka do ruky kytaru a řekl bych, že je to krutě znát. Nevím, co stálo za uložením k ledu kapelu MNICH, ale jejich poslední tvorba mě nějak trochu míjela. Fakt moc propracovaný a až moc perfekcionistický věci nemusím. První demáče MNICH mě vcelku nadchnuly, ale následující záliba v Death a Dream Theater již moc ne. První písnička po deseti letech mě nechala vcelku ještě chladným, ale hned druhá instrumentální „Dance Of Madness“ mě teda vystydnout nenechá a její neoklasicistický nádech mě bere dech. No a takovejch věcí tady není pomálu. Dá se říci, co písnička to skvost. Nic zbytečně jednoduchého, ale ani nic zbytečně přeplácaného. Prostě parádní propracovaná muzika. Škoda, že tohle album nemá fyzickou podobu. Tohle by se vyplatilo si pořídit i na vinylu.






DENY – Parasite Paradise [EP] (2018)
Hodnocení: 7/10

Na švédský hardcore punk já vcelku slyším a i v tomto případě je to vcelku povedená záležitost. Sice mě na tomto ípku více berou ty moshing thrash metalový songy, ale i tak je to hardcore paráda. Asi jako jedinou vadu, i když u mě podstatnou, vidím ve zvuku. Osobně mám radši trochu špinavější nahrávky, ať člověk ví, že tyhle kapely pochází od popelnic. To však i přes jistou načančanost neznamená, že si tohle ípko neužívám.






POWERSTROKE – Omissa (2018)
Hodnocení: 7/10

Belgičtí POWERSTROKE jsou jakousi moderní thrash metalovou stokou. Na svém pátém albu předvádějí něco, čemu se v moderní metalové terminologii říká groove, i když ani fanoušci metalcoru by se těchhle písniček nemuseli bát. Ovšem POWERSTROKE mi trochu připomínají poněkud opatrnický ansámbl, který si nechává otevřený zadní vrátka a ne zrovna jenom jedny. Většinou je tedy sázeno na klasický thrash metalový nátěr s brutálním, skoro death metalovým vokálem, který je kombinován se zajímavým hysterickým sípáním. Zařazování čistých vokálů melodických v hodně častých frekvencích už to nasměrovává trochu někam jinam, než jen k třešničce na dortu. Jo, moderní doba žádá i v thrash metalu moderní postupy, ale taková „Can't Change the Time“ je spíše punk vtěrností do popu. Ale jinak si myslím, že pro trendaře je tohle album vcelku vydatnou pochoutkou.






HELEL - A Sigil Burnt Deep Into The Flesh [EP] (2009/2018)
Hodnocení: 9/10

Francie byla vždycky tak nějak na výši. Zatímco španělská inkvizice upalovala posedlé lidičky jako o život a angličtí humanisté je pouze věšeli, tak ve Francii vymysleli gilotinu. No a nedivil bych se, kdyby zrovna Frantíci byli vynálezci psychiatrických ústavů, kam mohli zavřít kdejakého avantgardního vola. Tam odsud patrně vzešli black metaloví HELEL, kterým není absolutně nic svatý. Jejich čtyřskladbové EP „A Sigil Burnt Deep Into The Flesh“ je neskutečnou masturbační misantropií moderního světa, kde ten black metal velmi agresivní je przněn psychosomatickými symfoniemi i destabilizačním industriálem. V těch čtyřech písničkách se pořád něco děje, takže vám nepřijde, že jsou vcelku dlouhé a celých těch dvacet sedm minut uteče jako voda.






PRAG 83 – Fragments Of Silence (2018)
Hodnocení: 8/10

Název kapely se mi zdá trochu prazvláštní, i s obalem alba a svým způsobem je prazvláštní i muzika. Ve svý podstatě jako by něměla muzika PRAG 83 s tou rockovou nic společnýho, přesto jako by k ní lnula. Jedná se o jakési akustické písničkaření. Temné písničkaření, plné zasmušilých nálad se splínovitým vokálem mužským, jemuž sekunduje občas i ženský doplněk. Tohle album není rozhodně na každodenní poslech, ale pro jeho náladotvornou atmosféru musíte mít skutečně náladu. Třeba náladu pod psa.






SOOMA – Sooma (2018)
Hodnocení: 7/10

Takže když vynecháme oněch sedm smrtelných hříchů, tak jako první smrtelný hřích mě napadá „odevzdanost“. Odevzdanost je jako byste svou duši i tělo prodali velmi lacino někomu, kdo ani neexistuje a nebo možná existuje a vy se dali zadarmo. SOOMA je kapela, která ve svý rockový podstatě má hodně blízko ke grunge. Jenom se tak trochu drží při zdi a jejich písničky jako by právě odevzdaně plakaly. Tak ono se stačí podívat na obal se skokanskou věží, která mohla být i základem budoucího olympijského šampiona, ale oprejskanost bazénu spíše vzpomíná na zašlou slávu. I když SOOMA umí rockově bouřit, tak pořád jako by plakala. Je to takové smutné album pro lidi, kteří si umějí smutek vychutnat, i když trocha té zdravé nasranosti se na albu taky najde.






NECROEXOPHILIA – Intergalactic Armageddon (2018)
Hodnocení: 7/10

Predátoři všech zemí, polibte mi prdel. Je tady totiž intergalaktický gore konec světa. A tohle album se poslouchá vcelku dobře, ale mohlo by se poslouchat i líp. Kapela NECROEXOPHILIA se pokouší vymanit ze zažitých klišé, že kombinuje hned tři klišé dohromady. A tady vidím trochu menší kámen úrazu. Všechno je jakoby rozděleno rovným dílem a to ve všech písničkách. Brutal death metal, slam i gore grind. Ono to teda dohromady ladí, jen by nebylo sviňsky od věci tu a tam něčeho přidat více. Zejména potom toho houpavého gore grindu, pro který má duo NECROEXOPHILIA vyloženě cit asi nejsilnější. Ale jinak teda, vetřelci, sežerte nás.






LEVANIA - The Day I Left Apart [EP] (2018)
Hodnocení: 7/10

Italská kapela LEVANIA vydala ípko, o kterém se dá tvrdit, že je tuctovým průměrem na gothic metalové scéně. Takovýchto alb vychází fakt přehršel. Jenomže bych nad touhle kapelou rozhodně hůl nelámal. Mají co nabídnout a není to jen zpěvačka, která se dělí o svý party s hardcore křiklounem. Jejich elekto industriální metal není k zahození a svým způsobem mají ke gotice blíže než spousta jiných gothic metalových partiček. Ovšem veškerou atmosféru temného tajemna narušuje jakási troufalá preciznost a snaha o nápaditou pestrost skladeb. Tudy teda cesta jaksi k mému gotickému srdci nevede, ale i tak nad tímto ípíčkem neohrnuji zhýčkaný nos.

Zobrazeno: 346x

Rock´N´Roll Hell


» Snůška mikrorecenzí (3.11.2018)
» THE 69 EYES: multi-recenze (17.10.2009)
» DIARY OF DREAMS: multi-recenze (12.10.2009)

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Článek | Snůška mikrorecenzí | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2018. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist