PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

MEZI BLOKY (10.5.2011 - areál kolejí ČVUT, Praha-Podolí)




Festivaly MEZI BLOKY patří k vrcholu studentského kulturního života, a jelikož se mezi studentskou komunitu počítám i já, nemohl jsem na festivalu, který se konal pod okny mé cimry, chybět, ačkoliv jeho úvod jsem obětoval ve prospěch jedné zápočtové písemky.

Tím promeškaným úvodem byl bohužel akustický blázen ALEŠ BRIXI, hádám, že jeho vystoupení bylo skvělé, ale co se dá dělat, kredity jsou kredity a já bych rád na škole ještě chvilku vydržel. Doufám, že si tohohle umělce poslechnu jinde.

Když jsem se konečně doplahočil z Dejvic na Podolskou kolej, své vystoupení akorát zahajovala kapela TŘÍČTVRTEČNÍ NUTRIE. No, přišel jsem, dal jsem si pivo, poslechl úvodní kusy a raději se odebral na pokoj odložit batoh se zásobou pití na zítřejší rektorský (volný) den. Nebudu ale lhát, kapela a její projev se mi nelíbila a její podání "sabbaťácké" klasiky "Paranoid" považuji za osobní urážku, ačkoliv jsem je vnímal jen přes okno pokoje.

Potom jsem ale uslyšel něco, co mě vytáhlo z postele, do níž jsem se tak nějak zatím svalil, rovnou na terasu, odkud se naskýtal přímý výhled na pódium. Tam jsem spatřil a hlavně lépe slyšel kapelu ALŽBĚTINY SOSNY. Stačilo pár tónů a okamžitě jsem si skočil pro peněženku (aby bylo na zlatavý mok) a vyrazil dolů pod pódium. Kapela, v jejímž čele stojí výborná mladá zpěvačka Alžběta Sosnovcová, válela od začátku do konce moderní rock disponující hutnou, až metalovou, kytarou, melodickými klávesovými linkami, špičkovým dívčím vokálem a bubeníkem, který je opravdu rozený showman - vzpomeňme jen třeba jeho lítání a blbnutí na pódiu v pomalém, vážném, až melancholickém závěru jejich vystoupení. O osmnácté hodině dopolední (podle studentského měření - pozn. aut.) však jejich o jeden kus prodloužené vystoupení muselo skončit a kapela uvolnila pódium technice dalšího interpreta.

Po soutěži v přetahování se na řadu dostal ještě jeden ženský vokál, tentokráte ve skupině CULTIVAR. Těžko říct, který styl tahle kapela reprezentuje, občas bych ji řadil do hard rocku, často do punkrocku, a stejně často bych jí připíchl cedulku "dirty rock´n´roll". Co však bylo hlavní: kapela bavila, parkoviště před menzou se začalo plnit lidmi a nálada stoupala. Ženský vokál v případě téhle kapely nebyl vždy dominantním - často doplňoval svou troškou do mlýna i kytarista - a o jeho kvalitách v porovnání s frontwoman předchozích účinkující raději nebudu polemizovat. Během výpravného kusu o bitvě u Kresčaku došlo poprvé i na flétnu, takové malé folklórní okénko, a tento nástroj se během vystoupení ještě párkrát na pódiu vyskytl. Má drahá sestřička, odbornice přes tu protivnou píšťalu, stejně jako odbornice přes hraní na akustickou kytaru, by nejspíš jistě namítala, že výkony s flétnou nebyly zrovna dvakrát nejlepší a zněly občas dost falešně, ale to mně nevadí, vždyť je to naživo a navíc v punkově laděné muzice.

Progresivní, česko-anglický punk předvedlo duo 100% - ONE HUNDRED PERCENT. Poslední festivalový předskokan hlavní hvězdy večera, ačkoliv pro mě byli vyvrcholením akce oni; a bohužel i poslední tvrdší kytarová, respektive baskytarová muzika, kterou jsem dnes mohl slyšet. Kluci si holt řekli, že pořádnému punku stačí rytmika, a tak se spokojili s obsazením pouze bicích nástrojů a čtyř tlustých strun na otlučené kytaře. A předváděli divočinu, hotovou divočinu. Anglický basový mág Marco Frangos, který v česku působí už pět let, sem kdysi přenesl svůj pětičlenný covers band a nyní se stejnojmennou kapelou produkuje naprosto nezávislý undergroundový punk, dokáže rozproudit kvanta energie v davech pod pódiem. Za bicími exceloval momentálně Vojta Bořek (hrají akce na střídačku s Petrem Morim) Opravdu nerad jsem byl, když vypršel kapele přidělený čas a dvojice musela opustit pódium.

Jako hlavní hvězda festivalu a hlavní tahoun večera byli ohlášeni představitelé tuzemského popíku, READY KIRKEN. Povedlo se jim zanést mezi studenty a ostatní návštěvníky festivalu skvělou letní pohodu, zazněly známé radiové odrhovačky, takže jim není co vyčítat, snad jen, že jsem z jejich produkce dostal chuť na pořádné množství tekutého zlata. Zkrátka šlo to a ten několikátý půllitr piva tomu ještě dopomoh.

Překvapení na závěr v podobě skoku přes auto bylo docela působivé, ačkoliv by bylo ještě lepší, kdyby byl skokan dostal do ruky funkční mikrofon. Afterparty v sousedním disko klubu jsem sem raději nezúčastnil, už ten pop od RK na mě byl až příliš silný kafe a bylo mi jasné, že druhý den budu už tak potřebovat hodně toho kofeinu, abych se probral.

Bohužel, svůj fotoaparát jsem v pondělním spěchu nechal doma na stole, což mě neskutečně mrzí, takže nemohu sloužit s fotodokumentací, jen svými postřehy. Tahle akce pro mě představovala skutečné otevření festivalové sezóny a nehorázně jsem si ji užil, a to především proto, že se konala v podstatně mně pod okny. Pokut jde o pivo, v hlavních stáncích se sice točila limonáda Gambrinus, ale stačilo popojít kousek vedle k výčepům v areálu kolejí a člověk si hned mohl vybrat z lepších značek. Takže vzhůru do zkouškového období!

Zobrazeno: 1180x

Rocker-Tialk

PŘIDAT KOMENTÁŘ

Reportáž | MEZI BLOKY (10.5.2011 - areál kolejí ČVUT, Praha-Podolí) | Hard Music Base


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2019. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist