Existuje jistá analogie, že voda jsou naše hříchy a led je tím, co nám dává nad našimi hříchy kontrolu. Nebo lépe řečeno, že voda je jako naše svědomí a led nám umožňuje netrpět výčitkami. To se ovšem stává lichým ve chvíli, kdy v ledu vznikne prasklina. Jenomže to může být i důvod, proč sebevědomí lidé s velkými cíli, jenž ochotni jsou jít třeba i přes mrtvoly, jsou tak chladní.
Je možné věřit vrahům jejich nepříčetnost? Je skutečně možné věřit jejich zkratovitému jednání, během kterého si nic nepamatují? Možná záleží na okolnostech a jejich spojitostech. Jenže co když opravdu nejednají za sebe a jsou pouze vykonavateli skutečné vyšší vůle? Co když jsou pouhou loutkou, pouhou figurkou na šachovnici, pouhým nástrojem v něčích rukou? Jsou to skutečně vrazi, nebo jsou to oběti, stejně jako jejich oběti.
Bůh je prý jenom jeden. A prý je jich tolik, že tolik jmen ani není. Bohové jsou prý nesmrtelní, ale kam se někteří z nich poděli, že o sobě nedají vědět? Jsou-li ti nesmrtelní skutečně mrtví, tak kam se poděla jejich božská energie? Nebo že by pro bohy neplatil fyzikální zákon o zachování energie? Třeba ty energie odcházejí do jiné dimenze, odkud náš svět nemůže pociťovat jejich božský vliv.
Věděti málo je nebezpečné. Věděti příliš také. Jsou lidé, kteří vědí málo a stávají se z nich politikové, kteří si myslí, že budou ovládat ty, o kterých si myslí, že nevědí vůbec nic a tím pádem nemyslí. A jsou lidé, kteří vědí hodně. Ti se stávají hybnou silou politiky a ovládají politické figurky, které vlastně, když vědí málo a nejsou schopni rozumného logického myšlení, mění se pouze v obličeje na billboardech. Jenže potom jsou tady lidé, kteří vědí více než ti, kteří toho vědí hodně a ještě jako by dostali od osudu zvláštní schopnosti. Někteří se naučili své schopnosti ovládat a znalosti skrývat. Vždyť jak nebezpeční mohou být ve vysokých hrách o moc psychotronici, lidoví léčitelé či pouťové věštkyně nebo scénáristi fantasy a scifi filmů? Jenže některé dohání jejich znalosti až na pokraj zdravého rozumu a nedokážou nic skrývat. Pod záminkou, že jsou nebezpeční sami sobě, jsou izolováni v ústavech, neboť jsou nebezpeční těm, kteří toho vědí hodně a jejich znalosti by mohly ovlivnit sny o svobodě a demokracii a schopnosti by mohly být zneužity ve prospěch těch, co vědí málo, nebo dokonce těch, co nevědí nic.
Již staří mágové věděli, že všechno souvisí se vším a nepsaným zákonem bylo, že to, co je nahoře, je i dole. Vnímavější lidé jsou schopni dávat do spojitostí zdánlivě neslučitelné. Vznikají různé spekulace, které ovšem mohou být pravdě blíž, než by se mohlo zdát a nebo by bylo zdrávo. Vzniká spousta spekulačních teorií o jejichž vážnosti by se dalo sáhodlouze diskutovat. Některé spekulace jsou na odborné až vědecké bázi, ale některé konspirační teorie jsou zabaleny do vyprávěných příběhů. A Petr Junek dokončil svou trilogii o všem a o ničem kolem nás knihou „HYPNOSIS - Třetí velká destrukce“. Ta, na rozdíl od předešlých dvou dílů, dějovou linku nebere jako globální osvícení, ale dá se říci, že tentokrát se celé to zlo a dobro odehrává v hlavě jedince, který ví až příliš mnoho, i když utrpěl celkovou ztrátu paměti. Vlastně budete na miskách vah moci zvážit, do jaké míry je hypnóza nejen v lékařství prospěšná či nebezpečná. Více prozrazovat z děje nemíním. I takhle si vnímavější z předchozích řádků a odstavců mohou udělat vcelku jasnou představu, o co že asi možná v téhle knize půjde. Pouze řeknu, že děj je přeci jenom trochu přímočařejší než u předchozí knížky „Stigma Diabolikum: Nový světový řád“. Nepůsobí na mě tak komplikovaně až zmatečně, čiže se mi trochu knížka lépe četla. Ale když se vrátím ke zmiňované knížce a první z téhle série „Apokalypsa: Poslední revoluce“, kterou považuji za nejpovedenější, tak právě díky tomu, že třetí díl není brán v tak globálním měřítku jako ty předchozí, tak se mi v hlavě honí spekulace, jestli tohle je právě ten kýžený třetí díl, jenž by měl opravdu uzavřít onu trilogii konspiračních vizí. Ovšem pro ty, jímž se zalíbili první dvě vydané knížky, by neměl být problém vzít za své i toto ukončení.

„Jsem zrůda. Zabíjel jsem, znásilňoval a měl jsem z toho radost. Vychovali mě tak.“