DOMÉNA NA PRODEJ   //   DOMAIN FOR SALE
PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

STREETLORE - StreetLore (2022)


Nevím teda, jak kdo to má nastavený, ale pro mě je rocková muzika prostě kytarovou záležitostí. Ne že bych měl něco proti klávesám, protože oni dokáží dát písničkám správný šmrnc, ale prostě není nad to, když zařinčí elektrická kytara. Ale stojí-li za nějakým projektem hráč na klávesové nástroje, tak mě přepadá tak trochu skepse. Rocková historie již prokázala, že když klávesáka posedne egoistický démon jeho skladatelské dokonalosti i jeho hráčské dovednosti, umocněné možnostmi zvukového rejstříku jeho nástroje, tak z toho kolikrát vzešel pompézní patos, který již s rockovou muzikou měl pramálo společného. To se naštěstí netýká bezejmenného debutového alba italského projektu STREETLORE. Za tímto projektem stojí jistý Lorenzo Nava a ten svému egu nepovolil žádný rockový kolaps. Na každé jeho písničce se vždy autorsky podílel i někdo další a jedna z těch písniček na albu dokonce není z jeho pera a přitom se nejedná o předělávku. Na výsledné podobě alba se potom podíleli hned tři producenti. Toť známka toho, že si Lorenzo nehraje na hudebního boha a jde mu především o písničky. I když na druhou stranu jsem zase až tak daleko od pravdy nebyl, neboť toto album může zatvrzelým rockerům znít jako pop. Toto označení se ovšem nezabývá albem z pozice posměchu, nýbrž jako faktem takovým. Již při prvním poslechu první písničky "Brothers" a potom i u některých další písniček, jsem se totiž vrátil do dětství, kdy přes železnou oponu toho k nám z kapitalistické kultury mnoho neproniklo. Přesto byl v televizi vysílán pořad "Písničky s obrázky" věnovaný zahraničním, patrně méně závadným, umělcům, kde se vcelku často objevovali právě italští interpreti. Jména se mi za tu dobu jaksi vykouřily z hlavy, ale na dvě si v trochu jiných souvislostech přeci jenom vzpomínám. Jednou byla pop rocková zpěvačka Gianna Nanniny, jejíž bratr byl pilotem formule jedna. Tou druho potom byla zpěvačka Bonnie Bianco, která se mi do paměti zapsala rockovou pohádkou "Cindy", což byla tehdy taková moderní podoba Popelky, pro kterou složila nějaké písničky a sama si v ní střihla hlavní roli. Podobnými šlágry z osmdesátých let musela malýho Lorenza školit jeho babička, protože já to tak nějak v těch písničkách STREETLORE slyším. Třeba jsem mohl zmínit i u nás profláknutého Drupiho, jenomže tenkrát chlapi i v tom popu byli za tvrďáky, což se v případě vokalistů na tomto albu říci nedá. Ano, na tomto albu nazpíval každou písničku pokaždé jiný zpěvák. Teda až na jednu, které se zhostila zpěvačka. Ovšem všechny písničky mají společného jmenovatele a tím je jakási líbivá písničková pohoda. Žádné divoké bouření. Prostě taková uvolněnost, se kterou uměli přijít i Kiss, Magnum, Rod Stewart, Bryan Adams či Metat Loaf a taková "Aeglos"vyznívá, díky zpěvákovi, jako nějaká zapomenutá balada Bon Jovi. Ono by se balo říci, že díky oné všudypřítomné pohodě jsou ty písničky na jedno brdo, ale každý z vokalistů dal tomu svému songu punc jedinečnosti. Ovšem, je mi blbý to takhle říci, ale nejvíc se mi líbí "Shadows And Lies", kterou právě nazpívala zpěvačka Sue Willetts, neboť se do svých partů, narozdíl od svých mužských protějšků, trošku dynamičtěji opřela. Kdyby někdy v budoucnu chtěl Lorenzo stabilizovat sestavu kapely, tak bych mu doporučil právě tuto zpěvačku, která mě nejvíce zaujala. Jenomže nemohu říci, že by mě nějaká z písniček na albu nezaujala. Ty písničky jsou prostě povedené a dokážu si každou jednu z nich představit v rádiovém vysílání. Kdyby ovšem v rádiu takové písničky hrály. Na to těm písničkám schází stoprocentní rádiová hitovost a kdyby ji měly, tak si nejsem jistý, jestli bych je neodsoudil ze vtěrnosti. Písničky též vkusně doplňují povedená kytarová sóla a ani Lorenzo se svými černými a bílými klapkami nic nezkazil. Ukočíroval své skladatelské ego, takže se na albu nenachází žádná nepatřičná instrumentální záležitost a ani ho snad nenapadlo zneužít možností zvukového rejstříku svého nástroje a drží se obdobných zvuků, jakých využívali, pominu-li ten pop, i takové rockové celebrity jako Alice Cooper, Ozzy nebo Lita Ford. STREETLORE vydali album pohodových písniček, které v žádném případě neurážejí. Na divokou párty ale tohle album netahejte. Ovšem nic nezkazíte, když si jej třeba pustíte pro romantickou pohodu ve dvou.
Přidáno: 21.1.2023



Rock´N´Roll Hell 7/10




PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | STREETLORE - StreetLore (2022) | Hard Music Base

Label


Art Of Melody Music

Seznam skladeb


1. Brothers
2. Friends In Time
3. Crossroad
4. The Storm
5. Aeglos
6. Only Wounds Remain
7. Say Farewell
8. Shelter From The Rain
9. Weaker Than Before
10. Shadows And Lies
11. Gone (CD Version Exclusive Track - Dion Bayman Cover)

Hodnocení uživatelů



ø7/10

Počet hlasujících: 1

O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT


© 2008-2023. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist