Když se mi dostane do rukou něco s popisem melodic metal, což je velice oblíbený žánr
u vydavatelství Fastball Music, tak většinou očekávám spíše takovou tu kytarovou popinu,
zvláště když v čele kapely stojí ženská. To ovšem neplatí v případě švýcarského tělesa
DEVILSBRIDGE, které mi již před dvěma lety v podobě debutového EP "Endless Restless"
naservírovalo pořádnou intenzivní porci metalu, s přidanou hodnotou moderní alternativní
drzosti a se zpěvačkou, která by svým dynamicky čistým vokálem mohla stromy vyvracet.
No a jupí, teď tady máme jejich debutové album "Sense Of". No a jelikož všechno souvisí
se vším, tak se nejprve pozastavím u front coveru, který se může zdáti být nudným. Mám za
to, že mnozí vědí, co znamená had v kruhu, držící se za svůj ocas. Jestli to samé myslela
kapela znázorněním dvou kosterních pozůstatků bůhvíjakých potvor, držících se za ocasy,
to čerti vědí, zvláště když od páteřních kostiček odskakují více či méně identifikovatelné
symboly. A ty tam nejsou náhodně. Každý z těch symbolů patří k nějaké písničce a dostanete-li
se v bookletu třeba k textu ke skladbě "Death", tak poznáte, že i ten obrácený kříž není na
obalu nějakým grafickým omylem a že mimo něj jsou tam i přesýpací hodiny, ležatá osmička i
tři šestky, náležící k písničce "Instinct". A to maj DEVILSBRIDGE k satanismu tak blízko
jako třeba AC/DC. Jenom je to prostě metalová kapela a metalová muzika má vyzařovat jakousi
pekelnou energii, když budete brát peklo jako synonymum revolty. No a vyzařuje debutové
album "Sense Of" DEVILSBRIDGE onu energii? No, tak určitě zase ano. Kapela jenom při hledání
vlastního zvuku opustila takovou tu dřevorubeckou neotesanost, kterou zdobilo jejich předchozí
EP. Nové skladby jako by tím trochu ztratily na drsnosti, ale že by se DEVILSBRIDGE pustili
cestou intelektuálštiny, tak o tom nemůže být vůbec řeč. Pořád je tam ta drzá metalová
alternativa, ve které se potkávají heavy metal, power metal, metalcore i s dalšími prvky
tvrdě rockové muziky. No a opět jsem tedy z tvorby DEVILSBRIDGE nadšen, i když se musím přiznat,
že ne až tolik jako z předchozí nahrávky. Kapela jako by přestala využívat intuitivní
impulznosti a začala nad těmi písničkami možná moc přemýšlet. Možná se i trochu více začala
zaměřovat na detaily v písničkách, než na písničky samotné. Možná se na ty detaily soustředila
až tak moc, až přehlédla, že některé melodické kytarové linky se v téměř stejných podobách
opakují v různých skladbách. Naštěstí to není nic tak do uší bijícího, aby to ty uši bolelo
při poslechu celého alba. A ani zpěvačka Dani, kterou jsem díky jejímu dynamitóznímu projevu
začal přirovnávat k rockové veteránce Lee Aaron, rozhodně nezklamala. Pořád svým mocným hlasem
čaruje v melodických linkách i emocích. Ale přeci jenom, když už skladba "Seventh Sense" koketuje
s hardcore výrazivem a ona sama svým projevem nemá daleko k rapu, tak by mohla na ten svůj hlas
ještě více přitlačit, nebo dokonce vypustit na svět nějakou pilu. Nebo v takové již zmiňované šest
set šedesát šestce "Instinct", která je velmi povedenou temnou záležitostí, by mohla jít s hlasem
do hlubších poloh, aby se umocnila atmosféra skladby. Ale to, jak jde se svým hlasem nahoru, tak
to nemá mezi metalovými zpěvačkami příliš velkou konkurenci. Ovšem Dani se teda dost luxusně
vyřádila v baladické "Pain". Jenom si nejsem jist, zda-li na baladu v podání DEVILSBRIDGE je
rockový svět dostatečně připraven, neboť se nejedná o žádný sladkobolní blábol. V každém případě
by z kapely DEVILSBRIDGE neměli být zklamáni fanoušci současného rock metalového rebelantství.
Přidáno: 17.1.2023
