Novou osinou v boží řiti jsou francouzští, u Les Acteurs de l'Ombre Productions debutující,
melodic black metaloví HOULE. Ovšem nežijte v domnění, že když se jedná o melodický black
metal, že se vám budou melodie líbezně vystavovat jako temnotou znavená háďata, laškovně
svíjející se ve sluncem vyhřátém písku pláže. To byste si mohli v kruté bouři vln rozmlátit
palici o nejbližší útes, neb oni jsou vládci moře a oni rozhodují, komu koluje moře v krvi
a kdo bude mít krev v moři. To by mohlo být snad poznatelné z front coverové dřevorytiny.
I když se může jevit onen front cover jakoby jednoduchý a v podobném duchu je zpracován i
celý digipack, tak by mohlo být vcelku naivní si myslet totéž o samotné kapele. S ní to tak
jednoduché není. No, když již tedy dojde na nějaké ty pěknější melodie, tak věřte, že je to
klam a šalba při akcentu tělových pohybů, aby vám HOULE ukázali skutečně neskutečný konfort
nevkusu black metalového, od orgií sabatu, praktik černých mší, přes narkomanii a psychedelické
zkušenosti, po racionální vědomí stereotypu a syfilitidy ducha. Suma sumárum jde o humanistickou
psychologii na úrovni dravého zvířete. Zdravého dravého francouzského zvířete, neboť tamnější
black metalová scéna je přeci jenom jiný druh církevních záškodníků. I když dá se zároveň říci,
že se nejedná zase až o takovou klasickou francouzskou nonšalantní aroganci black metalovou,
protože některé z oněch melodií mají své kořeny ve švédském death metalu a HOULE v pouští do
svého černého kovotepectví, zkrápěného mořskou vodou, i jiné hudební vlivy, takže to čtvero
skladeb, jež obsahuje toto bezejmenné EP, rozhodně po hudební stránce nenudí, i když se jejich
stopáže blíží téměř k deseti minutám. Naopak, jsou jako síla plamenů z říše stínů, jsou mocná síla
nemocného klamu. Ovšem ksichtem kapely a dominantou alba je zpěvačka Adsagsona s nebezpečným
řevem, o kterém však nikdo ani na vteřinu nemůže pochybovat, že pochází ze ženského hrdla. Navíc
její vokál není vyumělkovaný, ale zní hnusně surově ve vší nádherné krutosti tak, jak zní i samotná
muzika HOULE. Ona je skutečnou dcerou a ne pouhou adoptovanou, samozvanou náhražkou nočního démona
Lility, bohyně ničivého ženství a jejího ďábelského manžela Samaela, jenž má nejblíže k samotnému
vládci pekla, před kterým se neschováte ani únikem na moře. A tento hlasivkový netvor se neomezuje
pouze na jeden způsob řvaní. Spustí-li nástroje jejich souputníků trošku punklejší rytmickou
anabázi, tak se v jejím hrdle projeví něco málo hardcore chrčení. A dostane-li chuť kapela na trochu
psychedelického výraziva, tak ona spustí příšerný hysterický jekot. I jeho civilního projevu se
posluchač dočká a to v jakési nasrané modlitbě. Jestli jsem poslední dobou musel při poslechu black
metalových alb brány pekelné sám otevírat a to kolikrát násilně, tak tady mě to peklo bezejmenné prvotiny,
francouzských HOULE, vcuclo, ani jsem nevěděl jak a bylo mi naprosto jedno, že páchne slanou
rybinou.
Přidáno: 12.1.2023
