Z deníku agentury pro zesměšňování populárních interpretů.
Pro letošek tedy asi máme jasno o albu roku a patrně se nějaké překvapení konat
nebude. S naprostým přehledem titul album roku získávají jistí hard rockoví
veteráni. Bylo by to teda o fous, kdybych živáky jedné death metalové legendy, jež
jsou věnovýny dvěma zásadním albům nejen jejich diskografie, bral jako řadová alba.
Ono teda o olbum roku se pokoušeli zabojovat i jistí thrash metaloví mohykáni. Jo,
staří pardálové vědí, jak dělat a hrát správnou muziku, ale kde jsou ty super hvězdy
z titulních stran prestižních magazínů, jež se pyšní tituly jako králové tohoto,
královny onoho, či princové a princezny všeho. Snad ještě ten starej požírač netopýrů
letos vcelku překvapil. Ovšem o album roku též zabojovala naprosto neznámá kapela
NECESSARY EVIL, která mnohé z těch slavných kapel zostudila. Album roku je tedy jinde,
ale budiž útěchou této kapele, že získala jiná ohodnocení. Určitě jsou objevem roku a
především vydali debutové album roku. A kdo že ti NECESSARY EVIL jsou zač? Vznikli před
třemi lety jako projekt amerického dua s pseudonymy Cain Grey (hudba\nahrávání\mixování\textu)
a Violet de Vitte (vokály\texty), dříve vystupující pod názvem Violet Sky. A čím že
jsou schopni chytnout za srdíčko metalového posluchače? Tak je to alternativní metal s
dávkou elektroniky. Celkem vlastně nic nového pod sluncem. Jenomže NECESSARY EVIL s tou
elektronikou nezacházejí jako jiné tuctové kapely, jenom aby něčím lehce podmázli
kytary bez nápadu. Ta elektronika je tady hodně silná, hlasitá a s kytarou, která možná
taktéž není až tak nápaditá, jako kdyby sváděla souboje a přitom synchronizovaně fungovala
jako tvrdá houževnatá hradba. Jako kdyby interpreti zároveň věděli, kdy s tou elektronikou
ještě více přitvrdit a že kolikrát dostane i svůj vlastní soukromý prostor někdy až na
hranici electronic dance music a kdy naopak nechat vyblbnout kytaru a nechat více prostoru
tradičnímu rockovému podsvětí. Kdybych měl NECESSARY EVIL k někomu připodobnit, tak po
kytarové a kompoziční stránce mají relativně blízko k našim Matahari či případně k Vladivojsku.
Ovšem NECESSARY EVIL jsou metalově intenzivnější a v jistých ohledech se nebojí alternativní
brutality, která s příměsí nekonvenční elektroniky dokáže z člověka udělat kotrmelcového panáčka.
A to má kapela v ruce trumf nejzásadnější. Pro letošní rok na nejlepší zpěvačku roku pasuji
právě Violet de Vitte, která svou konkurenci naprosto deklasovala. Ba dokonce zesměšnila všechny
ty, co si myslí, že bravurně zvládají growl i čistý vokál. Tahle ženská ma v hrdle neskutečný
potenciál a tak mimo čistých zpěvů, kterým je kolikrát dáván infantilní podtext, šepotů a
deklamací uslyšíte nepřeberné množstvý druhů chrapláků, hardcore řvaní, metalcore screamingy
i pěkně hustej rap. A není to tak, že sloka takhle a refrén takhle, ale vokalistčina
volnomyšlenkářská hlasová akrobacie se točí ve velmi rychlém tempu, že vlastně ztrácíte přehled,
co a o čem je sloka a kdy vám hlavu rozbíjí refrén. No a když se několikrát z hrdla Violet de
Vitte ozve frázování (nikoliv barva řevu) na způsob Johna Tardyho z Obituary, tak z toho kolikrát
zamrazí. Pestrost vokálů je opravdu velká, a tak možná není divu, že kytarový podklad je možná
trochu jednodušší, ale i ta kytara nedodržuje pravidla slušnosti a kytarová sóla či jen
vyhrávky nejsou pouze na místech určených, ale zasahují i pod vokální gymnastiku. Ale je prostě
cítit, že Cain Grey nemá bravurně podchycenou pouze elektroniku, ale i melodiku šestistrunného
nástroje a to nemluvím o dravém stylu rytmiky. Tohle je skutečně jednoznačně debutové
album roku.
Přidáno: 27.12.2022
