První sloup elektrického vedení zdaleka nebyl prvním dnem lidské rasy. Ano, vztyčení
prvního elektrického sloupu bylo důležitým mezníkem pro lidstvo a především pro kluky s
elektrickou kytarou. Bez elektrického proudu by asi jen stěží Black Sabbath zažehli plamen
prvotní metalové temnoty a děsu, skrze nevědomou projekci určitých archetypů civilizačních
krizí truchlivého dialektu, vymykajícího se vědeckým prognózám. Je ovšem potřeba se vydat
za stín onoho prvního sloupu elektrického vedení. Do časů, kdy onen elektrický sloup ještě
snad nebyl ani stromem, vrhající stín. Do časů, kdy noc byla nocí, neobtěžována světelným
smogem. Kdy noci byly tak temné, až budily hrůzu. Musíme do časů, kdy noc byla přítelem
tajných milenců, jejichž kolikrát nenaplněné touhy, živené měsíční rosou, stékaly po kamenech
do věštíren zemřelých, jenž psaly kroniky příběhů temných vášní. Ano, tehdy vznikaly příběhy
pravdivé i smyšlené, jímž vítr ve větvích stromů spolu s nočními tvory propůjčili své melodie,
které přežily staletí a budoucí elektrifikace hudebních nástrojů jim dala nový rozměr. Budeme-li
se na Black Sabbath dívat jako na ztepilý dub, jeden z prvních z mocného lesa, co vzešel
ze zákeřných semen NWOBHM, tak tento strom zasel své temné plody do srdcí mnoha fanoušků,
jejichž krev se rozlila po neutěšeném kraji a dala vzniknout mnoha podžánrům heavy metalu,
jenž ctily kořeny svého otce. Asi ne náhodou vzrostl poblíž stínu svého otce háj zasmušilých
stromů, mezi nimiž jeden nesl název Cathedral. No a poblíž něho se začal, k ne zrovna veselému
nebi, tyčit český výrostek TRAHIR. Jestli se o Cathedral mluvilo jako o doom metalových následovnících
Black Sabbath, tak v obdobném duchu se dá mluvit i o TRAHIR. Třeba skladba "Knight’s Prayer", z
jejich debutového alba "Whose Hearts Petrified", tomuto zdání nezdání hodně napomáhá. A ne jen
ona, ale i "Rapture", kde i zpěvák se přibližuje Ozzyho podobenství. Skladba "Amra" jde možná trochu
jiným směrem, ale i zde vokalista připomíná trochu Ozzyho, ale zároveň jde mnohem dál za jeho
impozantnost a z celé skladby i voda ze strachu dostala svůj tvar. Jestliže jsem TRAHIR přirovnal
ke Cathedral, tak je toto potřeba brát trochu s odstupem. Ono dost záleží na tom, kde jejich strom
zapouští kořeny. Ano, vzrůstá poblíž Cathedral s výhledem na Black Sabbath, ale čerstvý vítr
přináší k jejich větvím i něco málo méně temnější romantiky, zejména ze strany hájemství Led
Zeppelin. Určitě kytarista především má v prstou něco od Jimmyho Page, což je nejvíce cítit v
kytarových sólech v " Mother Nibiru I". A mám takové neblahé tušení, že jeho dalším kytarovým
hrdinou je Ritchie Blackmore, a příznivci jeho prvotních Rainbow by se zrovna nemuseli neznabožsky
ošívat při poslechu tohoto alba. No a je-li v doom metalovém háji zrovna bezvětří, tak jako by
se k TRAMIR doneslo i něco ze vzdálených bitevních polí, neboť v úvodní "Lichking X Witchqueen"
je slyšet i něco Manowarského. A strom TRAHIR má výhled i na staré ruiny, jejichž smutné kameny
za úplňku vzpomínají na někdejší slávu a obohacují skladby tohoto tělesa i o středověké melodie,
a snad nejvíce v již zmiňované sabaťárně "Knight’s Prayer". Jenomže na albu se taktéž nacházejí tři
skladbičky, které se nesou čistě na vlnách dávnověku. "Falconer" a "Breaking The Spell" jsou akustické
instrumentálky, doplněné i flétničkami, a "Two Sisters" je jakýsi zpívaný středověký tradicionál.
TRAHIR mají blízko k melodice i příběhům dávných věků, ale jejich strom vyrůstá z půdy, která, než
se stala vlastnictvím mocného heavy metalového lesa, sloužila jako zem k pěstování myšlenkám
nebezpečného býlí, které bylo využíváno k transcendentní magii, jež rozšiřovalo vědomí do psychedelických
zkušeností, což se kolikrát promítlo i v rockové muzice, a ani tvorba TRAHIR se nevyhýbá transempirickému
cestování mysli, budující moderní mýtus truchlivého dialektu. Jako velké plus působivých skladeb
vidím ve velmi povedeném zvuku studia The Barn. Rytmická sekce tím byla povýšena na něco více než
jen na pouhý doprovod kytary a vokálů. Zejména baskytara v podání šefa zmiňovaného nahrávacího studia
si dokáže pohrát s drobnými nuancemi temnoty, které šikovně doplňují kolikrát až traumatické kytarové
postupy. Strom TRAHIR ještě není pevně zakořeněn a snad jej v budoucnu nevyvrátí zlomyslné větry s
rodokmenem lži, předvádějící loutkový mejdan. V tuto chvíli však tento strom stojí pevně v půdě,
živené ambrózií - potravou bohů.
Přidáno: 5.1.2023
