Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejný řeky. No a tohle tak nějak platí o francouzské kapele
DUSK OF DELUSION při vybírání tématického zaměření jednotlivých alb. Ne teda, že by si v jedný
řece alespoň tahle kapela nesmočila ani prst, tak to se říci nedá, ale to se nejednalo o
plnohodnotné album, ale o EP "World At War" (2021), a ne všechny skladby pocházely z autorské
dílny tohoto ansámblu. Ale na debutovém albu "(F)unfair" (2018) představili DUSK OF DELUSION jakousi
barevnost lunaparku, aby na druhém "Watch Your 6" přešli do odporné šedi první světové války.
No a novinka "COrollarian RObotic SYStem" nás uvrhává do studené, ocelově modré budoucnosti.
Téma je tedy díky názvu jasné, i když jisté nejasnosti budoucnosti jsou přímo součástí alba.
Tak třeba si můžete přebírat, proč se název alba píše tak, jak se píše, a co přesně má vyjadřovat
vzniknuvší zkratka "CO.RO.SYS". Že by věštba? Ještě než jsem si album pustil, tak jsem si sám
zahrál na ustrašenou vědmu, která spíše klade otázky, než aby něco moudrého předpověděla. Jaký
vliv bude asi mít další přesun v čase na hudební tvorbu samotnou. Přeci jenom kapela začínala
v současnosti, aby se druhým albem přenesli do hluboké minulosti a najednou zde máme skok do
zase ne až tak vzdálené budoucnosti. Přesněji do 9. dubna 2077. Tak trochu se bojím, co můžeme
očekávat. Přeci jenom u debutu byla citelná ona lunaparková hravost a u druhého alba bylo cítit
líné bláto na bagančatech, i provětrání zakrvácené kaluže dávkou z kulometu. Ačkoliv se obě
alba hudebně od sebe lišila, tak si kapela vcelku zakládala na tom, že jejich muzika není na jeden
jednoduchý poslech a stylově je vlastně absolutně nezařaditelná, a třeba v případě debutového alba
bylo využíváno termínu neo metal. Co za budoucnost nás tedy v případě DUSK OF DELUSION čeká? U
většiny metalových vizionářů teď přeci jenom frčí elektronika a strojová nenáročná rytmika. Tak snad
se nám tato kapela nepokouší o větší vstřícnost k fanouškovské základně či dokonce podlézavost.
Měl jsem trochu obavy, aby se DUSK OF DELUSION nepustili směrem k futurismu Fear Factory nebo
industriálu Rammstein, nebo dokonce k řevu mutantů raných Linkin Park. Ale kdepak. Tihle Francouzi
nechtějí být superstar za každou cenu. Oni to jsou prostě filutové. Změnili vizuální a textový
koncept, ale po hudební stránce se toho od předešlého alba příliš nezměnilo, až člověka napadá,
jestli se DUSK OF DELUSION nepokouší o to samé, o co AC/DC. Vydávat jedno album pořád dokola,
jenom pokaždé s jiným obalem. Ale jo. Nějaké odlišnosti zde jsou. Tak třeba se do písniček místy
vrátila i ona barevná hravost. Občas se zblázní nějaký ten kondenzátor a třeba dioda, posedlá ďáblem,
by mohla být vcelku prdel. Jenomže ono se tady přeci jenom hraje na ne moc pozitivní notu, stejně
tak jako u jiných hudebních kolegů a katastrofických scénářů od Terminátora po Matrix existuje
nehorázná spousta a stejně tak by mohlo být předlohou pro album i Čapkovo R.U.R. DUSK OF DELUSION
i nadále bloudí v křivolakých uličkách technického metalu, někdy až tak chaotických, že dá vzpomenout
na ranou Mekong Deltu. Všelijaká běsnění uklidňují různé přechody do alternativního rock metalu,
s emocionální složkou art rocku na způsob Marillion. Nějak podobně to dělají australští Teramaze.
Snad jenom s tím rozdílem, že protinožci kladou důraz na jakousi zasněnou odevzdanost, ale my zde
máme co do činění s pěnou u úst. DUSK OF DELUSION, i přes transormaci antisnů v bezemocionální
realitu, jsou pořád nevraživí a jejich vzpurné erupce jsou základnami prvního i posledního odboje.
Proto i zpěvák, ač dost často zpívá civilním hlasem, se nebojí hrubých projevů ani screamingu.
Opět jde v podání DUSK OF DELUSION o výbornou muziku k zamyšlení a rozplétání nití z tapiserie
intrik, ale stejně jako u alba předchozího mi zde cosi chybí. Když to album bylo o válce, tak proč
do něj nezačlenit nějaké ty výbuchy. Když je album o robotické budoucnosti, kde se nám i náš miláček
mobil tlemí do očí, tak proč do něj v rámci umocnění představ nezakomponovat něco elektroniky či
noise industriálních hlomozů. Ano, kytarové poryvy občas doprovázejí klávesy, které by mohly onu
atmosféru mechaniky navodit, ale kdybych nevěděl nic o konceptu alba, tak by ty klávesové zvuky
mohly sloužit klidně jako doprovod k poslednímu pracovnímu dni u udírny, neboť pravému uzenému z důvodů
karcinogenů odzvonilo. Ale jak jsem říkal, DUSK OF DELUSION vydali opět povedené album. Ale již
teď mě sžírá zvědavost, s jakým dalším tématem kapela přijde příště.
Přidáno: 30.11.2022
