Když na mě někdo něco zkouší s progresivním black metalem, tak má reakce je jasná. To už
pro mě není black metal. Přidáváním nějakých zánovních postupů v bazarovitém balení ničí
původní formu žánru a vzniká naprosto něco jiného, co black metal pouze připomíná. Aha, Francie.
Tak to je jiná a divím se, že si někdo dává tu práci to slovíčko progressive před ten black metal
psát. Tamní black metalová scéna je jako black metalový stát v black metalovém státě, protože
tamní kapely znějí naprosto jinak i přes to, že se pořád jedná o normální black metal, jak jen
může black metal normálním být, protože pořád obsahuje uneverzální principy zla. Ale teď se
trochu omlouvám za kalnou mystifikaci. Kapela ACÉDIA, vydávající svůj třetí zářez nečistý
"Fracture", totiž pochází z Kanady. Ale zpívá po francouzsku a album vychází u francouzského
vydavatele Les Acteurs de l'Ombre Productions. Jelikož kapela pochází z frankofoního Quebecu,
tak ji beru spíše jako francouzskou, zvláště když mnoho styčných atributů v jejich tvorbě je
společná s tamní scénou i jejich interprety, jako například se Simulacre. A čím že jsou kanadští
černotáři ACÉDIA tak jiní, až zvláštní od zbytku black metalové scény? Pokud tedy někdo chce,
tak v čem jsou tak progresivní? No, tak především je to v melodiích. Složit komplikovanou
melodii umí kdejaký hňupos chytros, hrající si na umělcos. Ale přijít s anti melodiemi,
které se příčí uměleckému chápání hudby, tak to je hodno génia nebo naopak magora. Zvláště,
když ty melodie připomínají magnetické černé světlo, pohybující se ve dvou opačných směrech,
od pólu celosti k pólu rozkladu. Kolikrát jsou ty melodie jako by hrány na jednu strunu, což
budí dojem, jako kdyby se nějaký začátečník pokoušel o hru na balalajku. Ovšem má to své
zvláštní kouzlo kultu chaosu, vrcholícím v magickém aktu jiskření, kterému povzbudivost podsouvá
kolikrát až blasfémický rej bicích. Na druhou stranu, aby nedošlo k mýlkám. To, co můžete
spatřit na front coveru alba, tak to nejsou žádné majestátní sloupy nějakého fantasy chrámu.
Jedná se, jak prozrazuje vnitřek digipacku, o mostní pilíře. V magii je za most považována i
duha, která spojuje nebe se zemí. Jenomže tenhle most není duha a vede ke chrámu, kam se lidé
každodenně chodí potit, aby jednou za měsíc obdrželi žebračenku, které se říká plat či mzda.
Ovšem ACÉDIA nemají pranic společného s industriálním metalem, jako že se spíše v psychologické
formě otírají o špinavé zdivo post black metalu. I když mě k tomuto úsudku částečně vede i zvuk
nahrávky, tak je tímto směrem nejvíce hnán řvavý vokál. Jenomže satanžel je právě vokál nejslabším
článkem tohoto alba. V některých pasážích mě snad dokonce onen vokál i vadí a dokázal bych si
celé album představit v instrumentálním provedení. Ovšem o přežití či nepřežití poslechu alba
"Fracture", kapely ACÉDIA, rozhodne spíše spektakulární iracionalita rozumu s démonologickou
fyzikou. Já přežil strasti nástrah kanadského black metalu s francouzským otiskem ruky na zádech
poutníkových a klidně si dám věrolomné repete.
Přidáno: 15.11.2022