DOMÉNA NA PRODEJ   //   DOMAIN FOR SALE
PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

HELLFUCK - Diabolic Slaughter (2022)


Jo, čas se zastavil... a ve zpětném zrcátku se spatřil znova. Teda alespoň u vydavatelství Godz ov War Productions, protože při posleších jimi vydaných nosičů se člověk kolikrát znova cítí jako mladej kokot. No a vzhledem k tomu, jakým směrem se ubírá současná metalová scéna, tak se člověk rád vrátí do dob, kdy byl ještě panic a in byla rudá hvězda, ale už jsme měli kolem pasu náboják, v ruce lahváče a hubu plnou satana a vzteklých slin. V našich tepnách kmitaly opilé krvinky tak rychle, až doběla rozžhavovaly naše thrash metalová srdce. Ovšem i některé současné kapely dokáží zdezolátnit podlahu pod všemi, jež nekonvertovali. I takoví novicové, jakými jsou polští HELLFUCK, dokáží svým debutem "Diabolic Slaughter" pěkně rozpumpovat srdce všem tlakařům. A to o nich nezačnu mluvit zrovna nejlíp. Budu-li totiž brát HELLFUCK jako polskej Slayer, což vůbec není mimo svatou mísu, tak ve svý podstatě českej Slayer smete tenhle polskej Slayer suchým hadrem ze stolu. Ne, to jsem přehnal. Debustrol by si ten hadr museli namočit v pěkně vroucí vodě, aby s tou špínou pohnuli. Ale i tak se naše parta podělanců může těšit na parádní jízdu, neboť tahle špína je solidně zažraná. Na rozdíl od Debustrolu jsou HELLFUCK trochu melodičtější, jejich výrazivo není ani tak brutální, jako spíše řezavě kousavé a z vokalistova hrdla se neline řev jako takový, ale něco, co má blízko ke štěkotu, kterej dokáže i zmelodičtět. A jelikož se dá o Debustrolu mluvit jako o čistě českém Slayeru, tak v případě polského Slayeru mě to hází i někam ke speed thrashovým Living Death. Co má ovšem polský Slayer společného s českým Slayerem, tak to je nekompromisnost. A možná díky tomu, že HELLFUCK tíhnou k co největším fofrům, tak v tý nekompromisnosti mají nad Debustrolem trošičku navrch. V každém případě by bylo zajímavé vidět tyto dvě kapely na jednom pódiu a poslouchat dvě podoby téhož. Byl by to prostě dobře ďábelskej večer sympatického nevkusu, jakým prostě thrash metal umí být. Ovšem skladby HELLFUCK mimo grandiózních smrští mají i svá negativa. Nikdo po thrash metalu nechce, aby se tvářil elegantně, ale některé přechody, jako by techničtěji podané, působí i v neelegantní přímočaré hulvátskosti hodně neelegantně. Potom s každým takovým úderem navíc v takovém přechodu jako by kapela házela sama pod kola svý kárky s lidskými kosterními pozůstatky klacky. Možná, že se mrtvým cestujícím na kárce to drncání líbí, ale ono to tu slibně rozjetou kárku tak nějak přibržďuje. Obdobně jsou na tom HELLFUCK i s melodickými vyhrávkami, do kterých se kapela občas zamotá tak, že to tu skladbu přiškrtí a omezí se přísun kyslíku. Potom je to s melodiemi stejně ošemetné jako se sexuální praktikou, kdy se partneři vzájemně při orgasmu škrtí. Větší požitek se tak může změnit v katastrofu. Naštěstí žádná ze skladeb na albu "Diabolic Slaughter" nepřišla k závažnější zdravotní újmě. Tak tedy jupí fuck, fuck, fuck a nasedat. Speed thrash metalové peklo HELLFUCK čeká a časem je třeba nemrhat.
Přidáno: 16.1.2023



Rock´N´Roll Hell 8/10


PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | HELLFUCK - Diabolic Slaughter (2022) | Hard Music Base

Label


Godz ov War Productions

Seznam skladeb


1. Religious Scum
2. War Obsession
3. Reigning in Hell
4. Angel´s Disgrace
5. God in Flames
6. Time to Suicide
7. Church - Pigsty of Nations
8. H.M.S.T.O.P.S
9. The Vampiric Oath
10. Despise the Priest

Hodnocení uživatelů



ø8.5/10

Počet hlasujících: 2

O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT


© 2008-2023. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist