Dimenzionální hudební zážitek spojením zuřivé brutality a extrémního metalu s
elegancí klasiky a opery se nám pokouší naservírovat, jako nahnilé ovoce na
rezavějícím podnosu, dánští černokněžníci SINNRS na svém materiálu „Detrahamus“. Jestli
někomu v antikristově rovnici o šest set šedesáti šesti neznámých vychází Dimmu Borgir,
tak ani není moc daleko od zlopravdy. Snad jen s tím rozdílem, že SINNRS jsou o fous
death metalovější a symfoniku nerozhazují jako perly sviním, čiže kytarová sekce pořád
hraje ďábelský prim. Přesto symfonické aranže v neúnavných blastbeatech promlouvají o tom,
jak nezměrně velký má bestie hlad, bez ohledu na chuťové buňky. Muzika SINNRS si prostě
nebere servítky a i když v jistých esoterních ohledech se tváří jako slovo filozofovo,
tak má touhu ničit, zabíjet i pohřbívat a následně odhalovat temné poklady, ať již je
lidská koroze pohřbila jakkoliv hluboko. Oduševnělou bouří krutosti by se dal charakterizovat
atmosferický materiál černoty „Detrahamus“. Mám dojem, že o týhle kapele ještě uslyšíme.
Přidáno: 16.6.2022
