Jako tsunami se čas od času zvedne vlna italského vydavatelství I, Voidhanger Records a na pláže
komerčního svědivého svádění vyvrhne nějaké archetipy šílenství, které zanechají v bludišti undergroundu
kolikrát nesmazatelný otisk zvláštní temnoty. Tentokrát pro novou vlnu tsunami I, Voidhanger Records
nastal čas sedmnáctého dne po dni dětí a ta vyvrhla mezi milovníky zrádnosti hned pět novinkových
záškubů chtivosti. Tady je třeba opět podotknout, že tento velmi aktivní label nevydává zrovna normální
undergroundové záležitosti, ale ujíždí si na podpoře tmářských divností a to se týká i francouzského
one man black metalového tělesa ESOCTRILIHUM, jehož molekulárním strůjcem je avantgardní zlosyn
Asthâghul, který pod tímto vydavatelstvím vydal již nejeden divnozásek. Tento chrlič obskurních nahrávek
je jedním z mých soukromých favoritů bizarní asociální temnoty. Zaujal mě svým širokým záběrem možností,
jak hudebně popsat temnotu v netradičním podobenství, až ježkovi oči pláčou nad pokřiveným úsměvem
ukřižovance. Jenomže promo list k sedmému albu „Consecration of the Spiritus Flesh“ mluví něco o sedmi
nejnásilnějších a nejnihilističtějších písních se sklony k sebedestrukci. Jenomže tady ESOCTRILIHUM nikdy
doma moc nebyli a tak se trochu bojím nedočkavého očekávání. Ano, novinkovému albu nechybí tradiční atypické
melodie, psychedelické a transcendentní momenty i esoterická vznešenost nadpozemských rozměrů, které
dělaly kapelu ESOCTRILIHUM kapelou jako takovou, zrádnou a nevyzpytatelnou. Ale novinka je prostě black
metalové zvěrstvo s tunou dusivých apokalyptických riffů a hromově dunivých rytmů. O klávesách si můžete
nechat téměř zdát a na využití jiných hudebních nástrojů rovnou zapomenout. Na novinkovém albu se ESOCTRILIHUM
asi nejvíce přiblížili k black metalovému extrému norských satanášů, jenž do této doby byl pouze jakýmsi
skrytým, doutnajícím elementem tvorby ESOCTRILIHUM. Jenomže Asthâghul nikdy nectil zásady slušného chování
neslušného black metalisty, uctívajícího pouze černou barvu, a to od zvuku nahrávek po front covery alb,
takže i když posunul tvorbu do sfér cíleně šílené destrukce, nemilosrdného násilí a bezmezné krutosti, tak jsou
songy pořád podány se zajímavou extravagantní francouzskou nonšalantností a opět vyčaroval silné atmosferické
dílo, temně visící jako mrak nad životem neživých v chladné rokli hořkosti. Ne, ESOCTRILIHUM mě novým albem
rozhodně nezklamali a jedná se o další povedené dílo s touto pečetí divnozla, ale přeci jenom oproti dvoum
předchozím albům jdu s hodnocením o bod níže a album „Eternity Of Shaog“ z před dvou let zůstává nedostižnou
genialitou z Asthâghulovy avantgardně extravagantní schizodílny.
Přidáno: 20.6.2022
