Dějství první: Něco tady bylo.
Před deseti lety, po natočení pětiskladbového EP „She Who Plays Shadows“, pozastavila kapela
NANTOKANARU činnost. Přesto tady po nich zbylo i debutové album „He Who Dances With Swans“ z roku 2008,
o kterém bylo na jednom serveru napsáno: „NANTOKANARU je postmoderní rockový mišmaš. Všechno dohromady…
A dohromady dobře: umně pracují s rytmikou, s melodií… Jen je třeba poslouchat.“ A kapela byla prohlášena
za jednu z nejzajímavějších alternativních kapel u nás. Ovšem nebudu si hrát na chytráka a přitakávat
nějakým tvrzením, když mě v oné době existence kapely jaksi minula.
Dějství druhé: Vlastně se nic nezměnilo.
Ano, existence kapely NANTOKANARU mě minula, ale její obnovení funkčnosti po deseti letech mě
nemíjí a jako ochutnávku kapela předkládá třípísňové EP „Emotional Damage Wreckage“. No a co kdysi
o této kapele a jejich tvorbě bylo napsáno, tak jako kdyby nadčasově platilo i dnes a já bych hlavně
kladl důraz na ono „Jen je třeba poslouchat.“, protože kapela vskutku netvoří muziku na jedno použití.
Dokonce dokáží pracovat s alternativním rockem hned v několika rovinách. Ípko otevírá anomální hravost
„Omatsuri“, nazpívaná japonsky. Závislá to záležitost na dravosti a japonském folklorismu. Pro západní
svět alternativního rocku věcička hodně netypická, ale i hodně povedená. V podobném duchu bych si
podobných skladeb nechal líbit povícero. Poté následuje titulní skladba „Emotional Damage Wreckage“, která
velmi povedeně kombinuje esoterické snění až odněkud z indie rocku, s tvrdými erupcemi hněvu klasického
rocku s odkazem na prvotní, bluesem nasáklý anglický hard rock. Opravdu zdařilý emotivní kontrast ovšem
místy narušuje podle mě zvuk kytar, který jako by vycházel z odkazu nu metalu a to mi k takto stavěné
písničce příliš nevoní. Celé EP uzavírá vkusný, poloakustický hymnus „In The Light“, zdaleka ani ne
nepodobný rockovým baladám z konce šedesátých a počátku sedmdesátých let, ve kterém si zahostovalo i
smyčcové trio české filharmonie.
Dějství třetí: Kéž by se nic nezměnilo.
Kapela NANTOKANARU je skutečně velmi zajímavým, trochu hračičkovým souborem, který umí řádně zabouřit
i pohrávat si s pocity. Zdá se mi, že na tuzemské alternativní scéně nemají zrovna v tomto ohledu
konkurenceschopnou alternativu. Česká scéna je dle mého soudu trochu moc jednosměrná. Ale pokud by kapela
chtěla zažít skutečnou hudební rivalitu, tak si myslím, že by se jim mohla zamlouvat anglická klubová
alternativní scéna, která je žánrově trochu více otevřenější. V každém případě se mi tvorba NANTOKANARU dost
zamlouvá a doufám, že se v jejich přístupu k muzice v budoucnu nic nezmění.
Přidáno: 9.6.2022
