Švédská gothic rock metalová kapela OUTSHINE se na pátém albu „The Awakening“, které
vychází u Rockshots Records, věnuje tématu, které zasáhlo celý svět. Kterak si éra Covid-19
vybrala daň na obyčejných lidech. Povstala zvrácená glorifikace elity. Lži, korupce, skryté
agendy a vzestup nevraživého chování neznámých i známých vůdců, kteří ovlivňují a nutí lidi
po celém světě, aby se obrátili proti sobě. Ano, na téma pandemie bylo sepsáno během krátké
doby mnoho songů. Jenomže snad všechny byly jednosměrnou nasraností a spravedlivým
rebelantstvím. Jenomže tady se nacházíme v gothic rockovém žánru a sám jsem hodně přemýšlel,
jestli se podobné téma pro tento žánr hodí. Ono se pro tento žánr hodí vlastně všechno, jenom
se to musí správně uchopit, aby nevznikla trapnost vezdejší, což se zde nestalo. Takže, když
se Covid-19 stal záminkou pro mnohé interprety zpívat o ztrátách svobody a tak dále, o kterých
stejně pěli i v době před pandemické a řvou na lidi, aby se probudili, tak dvoučlenný soubor
OUTSHINE jde na to zcela jinak a použiji citaci z jejich promolistu. „Myšlenkou této desky je
dostat posluchače hluboko do temnoty a sebezpytování, aby se probudili a otevřeli oči.“ A v tom
je pro mě kouzlo gotického rocku. Nemusí na nikoho nic násilně řvát, aby si kdokoliv uvědomil
sám sebe, propast mezi těmi nahoře a dole a bohužel i propasti mezi sobě rovnými. Gothic rock
nabízí prozření skrze temnotu. OUTSHINE si to uvědomují a také tak zachází se všemi možnostmi,
jež tento žánr nabízí. Pochmurná melancholie po vzoru Type O Negative je silně deprimující.
Někteří nevydrží pohled do své vlastní temnoty a ve své slepotě berou za vděk hozenými záchrannými
lany, která jsou ale spíše oprátkami nevědomosti, jež proměňují nepochopení v nicotu. Pocitově
těží OUTSHINE i z Paradise Lost a Sisters Of Mercy, s vlivy gotických hororů osmdesátých let.
Jako kdyby kapela mimo svůj úmysl připravila soundtrack k Verneovkám, či knížkám Karla Čapka,
jakož to k předvídavým proroctvím věcí současných. Album „The Awakening“ je povedené gotické
album, ale je možná až příliš otevřené. Svá tajemství vydává možná až moc lacino, což k prozření
úplně nestačí. Všechny písničky se trochu jednoduše snaží o co největší emotivní hloubku, ale noční
můry gotického rocku roztahují svá křídla k letu za vražedným světlem v hlubinách i pěkně zeširoka.
Tady jako by se OUTSHINE v jistých ohledech otevírali více širšímu rockovému publiku a trochu
podceňovali inteligenci skutečných gothic rockových fans při alegorickém vnímání vyhnání z ráje
jako ztráty magické jednoty člověka v okolním světě a předčasné placení civilizační daně. Pokud
budu brát v úvahu původní záměr kapely, tak ten se jim z mého pohledu naplnit nepovedlo. Přesto
OUTSHINE nezplodili rozhodně špatné album, čímž vlastně pokračují ve své tradici.
Přidáno: 19.5.2022
