Copak se nám to tady vyklubalo za bastardí smrádě za svitu luny? To kukačka temnoty
snesla své vejce do hnízda smyslné hrdličky a nakukala ji, že půjde o božské stvoření.
Snad jen naivní důvěřivci by mohli věřit, že posel světla by se mohl jmenovat TRIGONUM
MORTIS. Naopak, tohle nově vylíhlé bastardí smrádě z Pardubicka hledá inspiraci ve tmách,
kde mrtví mají své křižovatky, a naslouchá jim, neboť mrtví nám mají co říct. A krmeno
hnusem a zrůdností na mystickém oltáři úplňku se pokouší toto bastardí smrádě o první
melodic black death metalové krůčky a svůj první řev ze tmy směrem ke světlu neblahodárnému.
Pro zvěčnění svého prvního řevu byla zvolena nahrávací slůj Shaark. Vzhledem k pověstem
této obřadní svatyně a jejich zvukovým mistrům, by se nemělo dát zvuku prvního řevu „Fall
Into The Dark Ace“ nic vytknout, a taky svým způsobem nedá. Jenom mi přijde, že tento zvuk
tak úplně nevystihuje podstatu řevu bastardího smráděte. To nebudu připisovat na vrub
čarodějům ze Shaarku, ale na vrub nezkušenosti kapely. Tahle stvůra se totiž teprve učí
řvát a možná nemá jasno, jaký odstín hlasu by jí slušel. I způsob řevu by se mohl jevit jako
hledačský. Ovšem ne na způsob paranoidně progresivních potvor, které tlející maso zajídají
čerstvým ovocem. Tady sedí bastardí smrádě pevně na jedné hromadě mrtvolnosti a pouze hledá
to správné smrduté výrazivo pro budoucí mystično i laškování s neveselými emocemi. Při poslechu
prvního řevu „Fall Into The Dark Ace“ o desíti chodech se mi vrátily vzpomínky na alba
„Across The Open Sea“ od Unleashed a „The IVth Crusade“ od Bolt Thrower. Ono v ozvěnách jako
kdyby bylo slyšet i ovlivnění kapelou Deicide, jenomže tady jako kdyby se bubeník bál splašenosti
svých paliček při mlácení do rytmičáku. Šikovná dvojšlapka nedokáže nahradit chybějící údery
jinde, a tak skladby mají spíše jakýsi valivější efekt. Nevidím na tom sice nic špatnýho,
ale celý ten řev má potom tendence sklouzávat k monotónnosti, což by mohl být trochu problém
především při živém vystupování. Trocha rytmické variability by mohla být ku prospěchu zrůdnosti,
táhnoucí se pustinou za hranicemi bytí, i v trhlinách krutosti a spustlosti. V podobném duchu by
se dalo mluvit i o efektivnějším využit melodií. Ovšem nemluvím o chytlavější melodičnosti,
neboť jistý druh nevstřícných melodií v podobné muzice, jakou provozují právě TRIGONUM MORTIS,
je mnohem užitečnější a má dramatičtější podtext. Decentní výjimkou je závěrečná skladba
„Dead Man´s Child“, kde ty melodie nabírají trochu směr folkloristický. Vokál je hozen do dvou
poloh. Jedna poloha je death metalově mysticky záhrobní a druhá je black metalově hysterická.
Jako kontrast obě polohy k sobě hodně dobře pasují, i když by spolu mohly trochu více laškovat
ve vokálním propojení a ne se jenom téměř pravidelně střídat. Toto nové bastardí smrádě z
našich luhů a hájů má možná ještě mléčné zuby a bublinu z hlenu u nosu, přesto jeho první zařvání
z temnoty v podobě počinu „Fall Into The Dark Ace“ se dá označit jako zařvání vydařené. A vcelku
jako vydařený se mi jeví i front cover s back coverem, i když se dá říci, že nejsou nikterak
výjimečné. Přesto jsou mi bližší než počítačově vyumělkované záležitosti. Snad jen ten front cover
nemusel být nutně až tak temný. Je mi jasný, že investice do obsáhlejšího bookletu v případě
prvotiny se nemusí jevit zrovna jako vratná záležitost, a tak absence textů se dá vcelku přežít,
ale řekl bych, že třeba kontakty na kapelu by zde chybět neměly. On totiž lidskou lenost
nezachrání kolikrát ani kouzelník Google.
Přidáno: 12.6.2022
