PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

ULVER - Flowers Of Evil (2020)


ULVER a jejich putování hudebním světem mě uhranulo nesčetněkrát a otevřelo mé obzory do dimenzí, kam bych se přirozenou cestou od metalu nedostal. Jsem jim za to dodnes vděčen. Zůstat jen u ryzího stylu, nedej hudební vílo, navíc jen u jednoho, asi by můj hudební život byl hodně chudý a černošedě smutný. Současné album "Flowers of Evil", i přes možný význam názvu, jde opačným směrem a ještě více se přivíjí k lehkému, přístupnému popu. No, vlastně to je již čistý pop, který už jen mírně infikují vlastním rukopisem, přesto ULVER stále poznám na první dobrou. Tři roky staré "The Assassination Of Julius Caesar" bylo jen přirozeným předchůdcem současného úplného příklonu do popiny. Z ULVER stále dýchá klid a pohoda, přirozený, nenucený pohled na proklatou hudbu diskotékového ranku, kterou však nikdy v rádiu ani na komerčních akcích nezaznamenáte. Mírně z tvorby vyprchává Depeche Mode kód a je více nahrazován novoromantismem s gotickým odérem.
Rygg stále umí, ale zdá se mi, že tentokrát svůj vokál udělal méně zajímavým a zasunul ho do pozadí, aby na sebe nepoutal pozornost. Upřímně stále vyniká svým přednesem, i když se snaží méně exhibovat. Úplně se upustilo od dark ambientu nebo vpašování experimentů, které nyní víceméně schází, pokud si je nevyvrtáte ropnou soupravou do bergenského šelfu. Osobně bych to nedělal a raději se nechal nést, a ony zajímavé momenty si najdete sami, nebo s tokem času připlují samy za vámi.
Čistě synth-popová skladba "One Last Dance", která celou nahrávku začíná, se nikam nehrne, jen volně plyne a houpe. Naprosto uvolněný pop sametově sklouzává při nepozorném poslechu po povrchu vědomí a hypnotizuje mysl. Osmdesátky se vracejí. Pod povrchem však bublá hromada samplů, které v klasickém popu a disku neuslyšíte. Skladba je vyškrobeně plytká, smrdící novoromantismem, ale ruku na srdce, když se do ní zaposlouchám, stále tam cítím to dítě, co se učí a roste. Čím je starší a zkušenější, vyžaduje jinou hudbu a blacková smršť mu, krom nostalgie, už mnohé nedává. Stejný růstový progres jako u ULVER samotných. Experimenty a volné plochy jsou již minulostí. Všemu dominuje čirý pop, krátké stopáže a jednoduchost, vstřebatelná kdejakým posluchačem.
Synonymem současných ULVER je i silná skladba "Russian Doll", která je o neumírající naději, lásce, lidském utrpení a užírání se ať už má jakoukoliv formu. Temné příměry, které ULVER obtiskují do zcela jednoduchého hudebního stylu. Zde ULVER nahazují "rychlejší" rytmus s větším nábojem a dějem vně skladby. Na povrch se nad klid vysunuje více emocí a zajímavých popových momentů. Prostě ztracená generace, narozená ve špatném místě, a z toho vyvěrající šrámy a jizvy na duši. Život může být hořký kdekoliv na světě a netrestejme některé, kteří chtějí uniknout z nevýhodných poměrů za svými sny a novými začátky. Sklíčenost a smutek z daného údělu ze skladby naprosto čpí a rád se s ní ztotožňuji. Z panelákové šedi zpět ke kořenům, hnědé hlíně a zeleným stéblům trávy.
Depeche Mode odér, jak ho známe u ULVER je i zde, ale jen stopově. Skladby však rafinovaně svírá společný jmenovatel. Sklíčenost a lehká temnota, rozmělňovaná sny o růžové realitě. Občas mám pocit, že se navrací dark ambientní nálady, ale to jen ULVER vyplňují prázdná místa, která popoví velikáni nechávají nepopsaná, neb to nespadá do záběru jejich většinových příznivců. Třeba taková "Apocalypse" má sound a disko rytmus pulzují v harmonii s Queen v éře alba "Hot Space". Ale to jen tak v mém subjektivním doteku a načerpané posluchačské zkušenosti, později se vše shrne do klasického ULVER popového novoromantistického mlýnku. U poslechu jisto jistě pokaždé trsám a mysl utápím v odlescích disko koule.
Nostalgická, klidná a vypravěčská "A Thousand Cuts" vše vkusně ukončuje. Je mi až líto, že nahrávka je tak krátká, byť po prvních letmých seznámeních jsem netušil její hloubku a lehce ji odsunul ze zorného pole. Chtělo to čas a chuť se zkusit sejít znovu a poznat její kouzlo. Pozitivita a decentní závažná zasněnost, zasmušilost z nahrávky doslova prosakují a infikují mě. Vytrhává svojí lehkostí, hladí a dává naději ke zklidnění myšlenek na návrat k hezkým věcem a pozitivnímu uvažování o zítřcích. Nedbejte na křivky těl svých a vámi przněných, násilí, rasismus, lidi mějme se rádi, trestejme ty, co jen zasévají semeno nenávisti anebo ty, kteří na něm umně získávají výhody. Vlčí rodina ULVER jde příkladem. Přesto si ULVER nyní nezaslouží vyšší bodové hodnocení, protože umí více a myslím, že to příště rozbalí v jiném diferencovaném hudebním světě. Opět mě dostali do milníku, kdy opravdu netuším, co bude příště. Pokolikáté už? Na to, že je album bez experimentů či rozsáhlé stopáže, musím se krotit, abych recenzi nenatahoval do ještě větší rozlehlosti. I to je jeden z vypovídajících faktů, že i když je album popové, budí ve mě v kovaném (rodilém) metalistovi jisté sympatie a spoustu nesourodých emocí a vjemů. Tak by to mělo u hudby být, ať už je z jakéhokoliv lůna. Pokud nám půjde tolerance v rovině umělecké, proč by to nemohlo být automatické i v mezilidské rovině bez přehnaných gest s pokleky na zeleném pažitu. Dobrá nahrávka, ke které se rád kdykoliv vrátím, neb ji tvořili páni zralí a mající co říct, i když je jejich putování od výchozího bodu odvedlo na mnoho dalekých scestí.
Přidáno: 23.4.2021



LedTherion 7/10


» ULVER - Flowers Of Evil (2020) (23.4.2021)
» ULVER - The Assassination Of Julius Caesar (2017) (31.1.2018)
» ULVER - Blood Inside (2005) (8.7.2012)




PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | ULVER - Flowers Of Evil (2020) | Hard Music Base

Label


House of Mythology

Seznam skladeb


1. One Last Dance
2. Russian Doll
3. Machine Guns and Peacock Feathers
4. Hour of the Wolf
5. Apocalypse 1993
6. Little Boy
7. Nostalgia
8. A Thousand Cuts

Hodnocení uživatelů



ø7.5/10

Počet hlasujících: 2

O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2021. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist