Možná, že jsem asi očekával od alba „Enigma“, řecké kapely FALLEN ARISE, až moc. To potom
s očekáváním vskutku přicházejí jistá zklamání. A nebo jsem taky čekal přeci jenom něco jiného.
Když mi někdo namlouvá, že hraje symphonic gothic metal, tak tam chci tu gotiku mít. Jenže
tohle album nemá s gotikou nic společného. Ale kdyby mi někdo tvrdil, že FALLEN ARISE hrají
symfonický fantasy metal, tak by mi to přišlo mnohem věrohodnější a nic bych nenamítal. Nebo
že by přišla nová vlna gotických fanoušků, kteří si musejí zapínat na mobilu navigaci i na
cestě do sklepa pro brambory, a gotický horor „Vrána“ sledují radši zpoza gauče a v noci
je potom děsí ve spánku modří pimprláci. Což potom, kdyby viděli film italského mistra
béčkových hororů Lucia Fulciho, který má stejný název jako aktuální album řeckých FALLEN
ARISE. Opravdu je album „Enigma“ prozářeno spíše barevností, než aby se písničky halily do
závoje tajemství. To ovšem neznamená, že se jedná o album špatné. Jenom je tady další symfonická
kapela, která koketuje s power metalem. No a když jsem u toho metalu, tak by to album taky mohlo
znít hutněji a především razantněji, když již kapela využívá hojně i jakýsi odlehčenější death
metalový vokál. Ano, Vlasis Katsaounis vládne oním vokálem, ale mohl by se pokusit i o čistý
zpěv. Takhle na albu probíhají akorát souboje na způsob kráska a zvíře, kde tou něžnější polovinou
je zpěvačka Fiona Creaby, která v nerovnoměrném rozložení vokálů přeci jenom decentně dominuje.
Dá se říci, že její zpěv je příjemný a umí si pohrát s melodiemi, ale určitě by v jejím případě
nezaškodilo rozbít jakousi monotónnost jejího projevu přitlačením na pilu v hrdelním ústrojí.
Co se ještě týká zpěvů, tak tam by taky nezaškodila větší provázanost, kde by se on a ona více
proplétali jako tajní milenci. Co se týká nápaditosti FALLEN ARISE, tak by se dalo říci, že žádná
sláva. A to jako fakt, jenom se nesmí hanit den před večerem. Oni i s jakousi tuctovostí v zádech
dokáží vytvořit písničku, která zaujme. Sice nejsem příznivcem takových těch skoroakustických,
tklivě romantických balad, jakou je asi nejslabší záležitost na albu „Horizont“, ale skladby jako
„Embers“ nebo „Forever Winter“ se vskutku příjemně poslouchají. Album „Enigma“ může budit dojem
ovlivněnosti ranou tvorbou Nightwish, jenom s tím rozdílem, že se FALLEN ARISE nepouští do speed
metalových úprků. Pro jakési porovnání v tomto ohledu si dejte především písničku „Reborn“.
Plusové body mají u mě FALLEN ARISE za to, že ovládají svá skladatelská i muzikantská ega a nepouštějí
se do nějakých bezprizorních velikášství a to se především týká symfonické složky. Při poslechu
symfonického intra „In Adentu Deorum“ jsem se přeci jenom obával jakési symfonické rozmáchlosti od
nikud do nikam. Naštěstí se tak opravdu neděje a symfonická složka tam není jenom proto, aby se
album mohlo zařadit mezi symfonické. Asi někdo z některých předešlých řádků správně vydedukoval,
že album „Enigma“ není kdovíjakej zázrak, ale že by byl čas strávený s FALLEN ARISE časem promarněným,
tak to se rozhodně říci nedá. I když je toto album již jejich třetí v pořadí, tak by se dalo očekávat
i něco víc. Uvidíme, jak bude vypadat jejich čtvrté album.
Přidáno: 18.5.2020
