PŘIHLÁŠENÍ / REGISTRACE

BODY COUNT - Carnivore (2020)


BODY COUNT v posledním desetiletí velmi vyrušují moji pozornost a hlasitě se hlásí o slovo s kvalitním materiálem k poslechu. Vypadá to, že veterán Ice-T není na konci svých sil a stále má co říct. Tentokrát nám páni předkládají konglomerát rapu, dřevního hardcoru a thrash metalu s rychlou hubou páně zpěváka. Hoši prostě nahrnuli od srdce další fošnu, tak jak to mají v sobě a neohlíželi se na nikoho a na nic. Komentář současných sraček je pro znalé v angličtině, hurá do deklamací a hudebního příboje. Na posledních dvou fošnách jsem byl mile překvapen různorodostí a barevností jednotlivých skladeb. „Carnivore“ v tomto nastoleném etalonu pokračuje bez kompromisů. Ice-T pozval nejedno zvučné jméno, aby mu pomohly s touto rozmanitostí: Dave Lombardo v "Colours", vokalistka Amy Lee v "When I´m Gone", další si vyčenichejte sami. Stalo se zvykem mít i nějaký ten cover na albu a tentokrát dostala prostor skladba "Ace Of Spades". Krásná vzpomínka na Lemmyho, adoptivního otce mnoha metalistů, jejichž skuteční otcové dodnes nestojí ani za vzpomínku či útlé jízlivé slovo.
Ulice ožívají po tichém zločinu sirénami. BODY COUNT rozpoutají thrashmetalovou houpavou střílečku jako za mlada pěkně od plic bez nějakých náhražek a polovičního dojmu. Nasranost a útočnost v podání „Carnivore“ nachází další vrcholy a možnosti vyjádření souboru. Nasazení a hardcore drsnost s nesmlouvavým thrash metalem dohromady otevírá truhlici možných východisek do mnoha skladeb v budoucnu. Čím starší, tím se z pánů stávají zákeřnější a drsnější gangsteři, činící nutnou špínu s nadhledem a grácií. Jejich street metal je cool a i po téměř 30-ti letech jim ho zobu z misky. Nejednu rychlou rapovačku injektuje drive, který by mohli závidět i RATM. Toto není hudba pro jemného intelektuála, ale pro chytrého uživatele, který má z historie něco naposloucháno a zdejší paralely si tak může spojit. Pro začátečníka jde o zajímavou čítanku, otevírající vrátka do rozličných zákoutí. Uctivá poklona Motörhead již byla zmíněna, ale na můj apetit až příliš řiťolezecká, ale chápu to, že Lemmy může být i pro Ice-Tho nedotknutelná předloha. Škoda, čekal jsem, že tomu dá trochu větší koule a groove drive a opře se do toho více po svém nebo odfrézuje nejednu kovovou šponu.
„Colors“ je starší skladba Ice-Tho, kde si pěkně zarapuje, baskytara krásně vrní a do toho mu tluče host Lombardo. Škoda, že ho nevyužil do opravdové palby, ale spíše do odpočinkového kousku. Popravdě velké zklamání. Po klidném představení Lombarda naštěstí toho relaxu není mnoho, aby se to nezvrhlo do libých sraček. Atmosféra se razantně a důrazně zahustí a už se tvrdě dupe po ulicích. Nekompromisní thrashcore odsekávačka, jako v mnohých skladbách se v ní nad důrazem vznáší nemocné sólo nebo zajímavá melodie, jak rádi činí i Slayer nebo Kreator. Pro bohatost barev přichází Amy Lee. Proč ne, působí jako slunce na mýtině v lese, na kterou narazíte po hodinách pochodu ukrajinským opravdovým lesem. Někdy by ji chtělo více organicky zapracovat do celku, ale i tak prodává Amy své nejlepší zbraně. Co se týče aspektu hostů, cítím trochu nedotaženost jejich příspěvků, a ne úplnou vhodnost svěřených skladeb. Chtělo to více klasického přístupu, nebo více odvahy postavit je do neznámé metropole hudby.
V „The Hate Is Real“ od prvního tónu a riffu cítím totální Slayer, sem měl dát Lombarda za sestavu, aby to odklepal svojí razancí. Hardcore kolečko a thrashové zábaly mám velmi rád a citace mých metalových ikon mi nevadí, vždyť oni a jim podobní učili bandu kolem Ice-Tho hrát metal. Rozlučková houpačka dává sbohem a mně na mysli vytanul jediný výsledek z poslechu. BODY COUNT a jejich kvalita na posledních třech albech drží vysokou konzistentní kvalitu, byť je každé mírně odlišné od předchůdce, laťku kvality neshazují a baví mě. Co jiného nám může hudba dávat, hlavně se nermoutit, že letos a ani v roce 2021 jen tak brzy nevyrazíme pod pódium. Snad to silní přežijí a doba profiltruje scénu od tun zbytečných souborů. Kdo je na hraně a potřebuje alespoň živý záznam, jděte do deluxe 2CD verze, kde je páreček živých záznamů z roku 2017 k vyslechnutí mezi čtyřmi stěnami.
Přidáno: 3.10.2020



LedTherion 8/10


» BODY COUNT - Carnivore (2020) (3.10.2020)
» BODY COUNT - Bloodlust (2017) (30.9.2020)
» BODY COUNT - Manslaughter (2014) (23.9.2020)




PŘIDAT KOMENTÁŘ

Recenze | BODY COUNT - Carnivore (2020) | Hard Music Base

Label


Century Media Records

Seznam skladeb


1. Carnivore
2. Point the Finger
3. Bum-Rush
4. Ace of Spades (Motörhead cover)
5. Another Level
6. Colors - 2020
7. No Remorse
8. When I´m Gone
9. Thee Critical Breakdown
10. The Hate Is Real

Hodnocení uživatelů



ø8.3/10

Počet hlasujících: 9


O NÁS
PRAVIDLA
KONTAKT



© 2008-2020. Částečné nebo úplné kopírování materiálů je možné pouze se svolením HardMusicBase.cz a odkazem na zdroj.

TOPlist